V ovzduší je stále cítit pach války. Na polích mezi rolníky procházejí strašidelní Mechové. Silnicemi pochodují sešikované vojenské jednotky. Všichni čekají, kdy to znovu vypukne. Nikdo se na střet netěší, ale zároveň všichni ví, že je nevyhnutelný. A mezi tím vším projíždí vůdkyně Anna se svým medvědem Wojtkem a snaží se povzbuzovat morálku. Bude to však dost, abychom vyhráli?
Továrna – nezávislý městský stát, který vyráběl a dodával zbraně každému, kdo za ně byl ochotný zaplatit – zavřela krám a doslova pověsila flintu na hřebík. Mnozí si mysleli, že konečně nastane klid a mír, ale opak je pravdou! Ta pravá bitva teprve začíná, protože kdo jiný by měl vládnout světu, než ten, který má v rukou největší arzenál?
I tohle je jedna z podob alternativní historie počátku 20. století, tak jak ji představil Jamey Stegmaier ve hře Scythe. Skvělou atmosféru pak dokresluje úchvatná grafika Jakuba Rozalskiho, díky které si budete místy připadat jako uprostřed pšeničného lánu v polanských nížinách.
Na malý stůl zapomeňte!
Jen co spatříte velikost krabice a motivy kreseb na jejím přebalu, bude vám jasné, že tahle hra není nic pro zelenáče. A opravdu. Scythe je velká válečná strategie, ve které i nepatrné zaváhání může vést k tomu, že skončíte v poli poražených. V jednu chvíli se hřejete na výsluní, velebeni prostým lidem a ve druhé se nad vámi zavírá hladina ledově chladného jezera.
Po otevření a nahlédnutí dovnitř naleznete nadstandardně velký herní plán, velice nádherně zpracovaný, plný drobných detailů, který se sotva vleze na stůl. Ostatně, detailní zpracování se týká všech komponent této hry. Taková malá třešnička na dortu jsou pak takzvané „easter eggs“ (google to jistí), ukryté napříč hrou. Pozornější z vás tak mohou – třeba na herním plánu – nalézt postavičku Thóra, Santy Clause nebo Geralta. Je jich zde samozřejmě mnohem více, ale tu radost z hledání přenechám na vás.
Zahrát si můžete buďto sami nebo až v pěti lidech (v základní verzi), přičemž na každého z vás bude čekat jedinečná sada plastových a dřevěných figurek – postava, mechové a dělníci. Speciální jsou rovněž herní desky jednotlivých hráčů, co kus, to unikát (o těch však ještě později).
Nechybí ani hromada žetonů, z kartonu i dřeva, spousta karet, počítadla války, dvoje pravidla, obří „lam-karta“ (větší jsem zatím asi neviděl), arch pro záznam rekordů a úspěchů a v neposlední řadě také sada uzavíratelných sáčků (tzv. dealeráků), do kterých to všechno můžete schovat – není nic horšího, než bordel v krabici!
Strategie až na prvním místě…
„Kudy do Továrny, babičko?“
Shrbená stařenka, div si krk neukroutila, nevěřícně hleděla vzhůru na vojáka v rudé uniformě, jenž na ni mával z okénka obrovské kovové mašiny. Doufala, že mecha již nikdy nespatří, ale co naplat.
„Natrhej mi pár jablek z koruny téj jabloně synku, přec to máš po ruce a já Ti pak cestu vokážu.“
Jak jsem vám již naznačil na začátku, strategie je v této hře klíčová. Ať již budete hrát sami, nebo proti skutečným soupeřům, je třeba neustále kontrolovat, co se děje na herním plánu a podle toho také reagovat. Stačí, abyste zaspali pár kol, a ostatní již nedoženete (a pokud budete hrát s opravdovými profíky, tak mnohdy stačí kolo jedno).
K vítězství je potřeba získat co nejvíce bodů, reprezentovaných penězi, čehož lze dosáhnout několika konkrétními způsoby – za každou hvězdu, za ovládané území, za suroviny, za bonus ze stavby budov a za ušetřené finance. Počet většiny takto získaných bodů navíc ovlivňuje pozice na stupnici popularity. V průběhu hry, na základě vašich akcí, vám bude růst či klesat oblíbenost, což je velice důležitý faktor. Ne vždy totiž hráč, který ukončí hru, musí nutně vyhrát a zde je třeba podotknout, že body se udělují až na samém závěru hry.
Konec, a ten může nastat z ničeho nic, nastává ve chvíli, kdy první z hráčů umístí na herní plán svůj šestý žeton hvězdy. Ty získáváte průběžně za splnění/dokončení každého z celkem deseti úkolů. Co úkol, to hvězda. Jak si lze dopočítat, ve hře tedy nebude možné splnit všechny stěžejní cíle (6/10), nýbrž se budete muset zaměřit pouze na některé a těm se primárně věnovat.
Způsobů, jak toho dosáhnout, je vcelku dost, o čemž svědčí i poměrně velice četný seznam „achievementů“ (úspěchů), který si můžete průběžně po každé hře doplňovat. Pro příklad – První vítěz zcela bez mechů; První vítěz s 6 a méně body popularity; První hráč se 100 nebo více penězi – atd.
Každý má své vlastní hřiště
Jednotliví hráči mají své vlastní specifické herní desky, jež si na začátku hry náhodně vylosujete (po domluvě si můžete vzít i konkrétní z nich, ale to není ono). Celkově jsou dvě:
První reprezentuje frakci, za kterou budete hrát – Rusvětský svaz, Krymský chanát, Polanská republika, Saská říše a Severská království – jejíž součástí je rovněž popis jedinečných vlastností daného národa a pár startovních atributů. Nalézá se zde také „parkoviště“ pro mechy, po jejichž nasazení do hry se vám odemknou nové schopnosti a také jsou zde políčka pro rekruty s jednorázovým bonusem.
Druhá je deska hráče nebo také průmyslová deska. Ta představuje kompletní nabídku akcí, které můžete ve svém tahu provést. Na výběr máte z akcí „horních“ a „spodních“, které jsou vždy v páru a jsou pro každého hráče odlišné. Tedy abychom se správně pochopili – všichni hráči mají stejné akce, pouze jejich kombinace a ceny se liší.
Vždy můžete zvolit pouze jednu skupinu a až na výjimku, musí být v každém kole jiná. Obě akce jsou volitelné, tedy záleží čistě na vás, zdali tu či onu, nebo vůbec nějakou, využijete (na základě vaší strategie). Osm základních možností, které se vám nabízí, jsou – pohyb, produkce, obchod, podpora, vylepšení, verbování, stavba a nasazení. Pomocí nich se pak budete rozvíjet, získávat suroviny a jednotky, zabírat nová území, plnit tajné úkoly nebo také bojovat s ostatními.
Velice specifický (na rozdíl od jiných her) je pak způsob uložení figurek dělníků, rekrutů, budov a kostiček vylepšení, které se nacházejí právě na desce hráče, s nimiž se v průběhu jednotlivých akcí dá pracovat a které vám v průběhu hry mohou přinášet různé výhody.
Jak již můžete tušit, za každou frakci je třeba zvolit odlišný způsob hry, což zaručuje, že vás hra bude bavit i po mnoha partiích. Zde je třeba zatleskat vývojovému týmu, neboť všechny národy jsou velice dobře vybalancované, což občas u her podobného formátu bývá problém.
Slyšte! Linka na výrobu mechů již opět v provozu!
Příběh celé hry se točí kolem Továrny, co to tedy v praxi znamená?
Celá mapa se skládá z šestiúhelníkových polí, na nichž se celá ta řežba odehraje. Po obvodu jsou rozmístěny jednotlivé základny všech frakcí s malým územím, obklopeným řekou, přes kterou se nedostanete dřív (opět až na výjimku), než splníte jisté podmínky, viz pravidla (nemůžu vám prostě všechno prozradit).
Uprostřed se pak nachází pole s Továrnou. Ve chvíli, kdy skončí váš tah a vy máte na tomto políčku svou postavu, vyberete si (pouze jednou za celou hru) ke svým dvěma herním deskám ještě další kartu s párem akcí navíc. Ty vám později pochopitelně mohou přinést velkou výhodu. A aby byl závod o Továrnu ještě lákavější, čím dříve zde dorazíte (v porovnání s ostatními), tím více karet na vás bude čekat. Navíc, ten z hráčů, který bude na konci hry ovládat toto území, získá extra body.
Nezřídka se tedy stává, že se o centrální region bojuje. Ostatně, boj také představuje dva z deseti hlavních úkolů, za které lze získat hvězdu, potřebnou k ukončení hry. Hlavním platidlem ve válce je „moc“. Na počítadle války si zvolíte množství moci, jež jste ochotni investovat a v součtu s hodnotou na kartě boje (pokud ji budete chtít použít) získáte číslo, které posléze porovnáte se soupeřem. Vyšší bere. V případě remízy se osud přiklání vždy k útočníkovi.
O své jednotky se však nemusíte vůbec bát, neboť v případě porážky je pouze přesunete zpět na svou základnu, což lze někdy záměrně využít k rychlému přesunu přes celou mapu. Strategiím se meze nekladou.
Automa, aneb když na vás kámoši kašlou
Čas od času se stává, že si chcete zahrát, ale nikomu jinému se nechce. I na tohle vývojáři mysleli a připravili pro vás možnost sólo hry. Na výběr máte hned čtyři obtížnosti!
Jako hráč si vyberete národ, průmyslovou desku a nachystáte si standardně všechny komponenty. Podle instrukcí v pravidlech nachystáte rovněž desku frakce pro svého imaginárního soupeře, který má navíc ještě balíček karet s akcemi, na nichž je popsáno, co v daném tahu provede.
Až na pár detailů a kosmetických úprav se pak jedná o klasickou hru ve dvou hráčích.
Suma sumárum
Scythe představuje komplexní strategickou hru, která je určená spíše pro náročnější hráče, avšak pravidla, byť jsou trochu delší, nejsou nijak extra náročná na pochopení a zvládnout by je měli i méně zkušenější jedinci.
Prakticky při každé hře budete nuceni zvolit odlišnou strategii, ať už to bude kvůli rozdílnému počtu osob, změně frakce či jiné desce hráče, což vám zaručí, že vás tahle hra jen tak rychle neomrzí. Vše je navíc perfektně vybalancováno a vzhledem k tomu, že náhoda byla potlačena na absolutní minimum, výsledek hry závisí téměř vždy jen a pouze na vašich schopnostech.
Interakce mezi lidmi je přímo úměrná hráčské skupině. Pakliže budete preferovat hru bez bojů, bez uplácení, vydírání atd., je to jen na domluvě mezi vámi. Hra se dá dokončit bez jediného „výstřelu“. Za tohle sice žádný achievement není, ale klidně si jej můžete do karty úspěchů připsat .
Celková atmosféra je umocněna detailní grafikou prakticky všech součástí hry. Cena, vzhledem k obsahu krabice, je odpovídající a přijatelná, takže by tahle hra měla být součástí sbírky každého pořádného deskovkáře.
Aby to nebylo všechno jen „super“, tak jeden pseudo-negativní bod na závěr. Drobným nedostatkem pro někoho může být paradoxně rozměr samotné hry. Ta je opravdu velká a někdy vážně jeden stůl nestačí.
Jamey Stegmaier – Scythe
Vydal: Albi
Počet hráčů: 1-5
Doporučený věk: 14+
Doba hry: 115+ min.
Čeština: pravidla ano, materiál ano
Cena: 1700 Kč
[review]
