Bájný, právě objevený, kontinent se stane dějištěm souboje o to, kdo získá nejvíce vlivu a sjednotí tak všechny ostatní klany pod svým praporem.
Vaalbara je kontinent, který jste se vydali vy a vůdci dalších čtyřech klanů najít. A podařilo se. Našli jste.
A přesně v tu chvíli, kdy jste se dotkli povrchu tohoto kontinentu, začala prastará hra o to, kdo tady bude nejvyšším šéfem. Pán pánů. Capo di tutti capi. Protože není možné, aby bylo vůdců víc. To je jasné jako slunce nad Vaalbarou.
A tak se vydáte zabírat území, díky nimž získáváte vítězné body a počítáte a kalkulujete, kde a za co získáte bodů nejvíc. Slovy klasika… A o to je…
Tak jo…
Už to déle neudržím.
Jestli v něčem Vaalbara neoslní, tak je to právě téma
A je to venku, hnedle takhle z kraje.
Jako fakt, téma tady prostě je tak nějak na oko, aby se neřeklo, že tam žádné není. O pozadí světa, ve kterém se mám jako hráč pohybovat, nevím lautr nic. Natož abych věděl něco o novém kontinentu.
Na krabici se píše, že se jedná o bájný kontinent. No paráda… a proč je bájný? Jaké báje se k němu pojí? Co bájného na něm žije? A proč jsem se sakra jako vůdce klanu rozhodl, notabene ještě s dalšími čtyřmi stejnými zoufalci a jejich lidmi, vyrazit tento BÁJNÝ kontinent najít?
Řekli byste, že jsem příliš přísný? Může být. Jenže to téma se mi nepropisuje nikam, ani do karet postav, se kterými hraji. Ani do území, které každé kolo získávám. Nikam. Téma tady slouží asi jako krabice od hry, která se mi od trochy vlhka rozlepila. Je to jen obal a pozlátko, co se neblýská…
Na druhou stranu, tohle je tak zhruba všechno zásadní, co bych hře mohl vytknout.
Pár drobností se ještě nejspíš najde, ovšem k těm se dostanu časem.
Jak se to hraje
Hra sama o sobě říká, že by měla trvat 25 minut a být až pro 5 hráčů. Inu ano, tak to je. Nestalo se mi, že bychom hráli o moc déle, a to ani ve chvíli, kdy jsme poprvé vysvětlovali pravidla. Ona vážně nejsou nijak obtížná. Což ale neznamená, že je to snadná hra na hraní.
Co mi na téhle hře přijde sympatické je, že hrají všichni hráči najednou. Respektive všichni hráči najednou vybírají kartu se kterou budou to konkrétní kolo hrát. Kol bude devět. Přičemž karet má každý hráč k dispozici právě 12 karet. Z toho člověku i nepoměrně duševně slabšímu vychází, že se třemi kartami si prostě nezahraje.
Ale pojďme na začátek. Jak už jsem řekl, každému hráči se dostane balíčku 12 karet, z nichž si na začátku hry dobere 5. Z těch bude vybírat v prvním kole. Vybranou kartu pak položí před sebe lícem dolů. Zahrané karty se odkrývají až ve chvíli, kdy mají vybráno všichni.
Před všemi hráči je na stole vyloženo tolik karet území, kolik je ve hře hráčů. Aby to nebylo tak jednoduché, vyložená území jsou ve dvou řadách s tím, že v aktuálním kole jsou k dispozici jen území v první řadě. Druhá řada je zajímavá tím, že do hry dostává ne nezajímavý prvek taktiky. Vaším úkolem je nasbírat co nejvíce bodů skrze území, která si vyberete. Jenže abyste si vzali právě to území, po kterém toužíte, musíte k tomu dostat možnost.
Protihráči by vám vaši volbu totiž mohli taky pěkně pokazit. Jenže, jak na to? Jednoduše. V levém horním rohu každé karty je číslo, které určuje iniciativu, se kterou do daného kola hráč vstupuje. Čím nižší číslo, tím nižší iniciativa. Jasné jak facka. Co by se ovšem mohlo stát je, že jiný hráč vybere stejnou kartu se stejným číslem.
K rozhodnutí téhle plichty slouží velmi pěkný detail na rubové straně karet území, které jsou vyloženy za odhalenými územími, a ze kterého se odebrané karty území doplňují.
Na každém rubu je zobrazeno 5 věšteckých symbolů klanů. Ten, který je nejvíce vlevo, má v případě plichty právo na první výběr. Neptejte se mě, proč se jim říká věštecká znamení, když jsou to zároveň symboly jednotlivých klanů.
Nápad mi to přijde výborný, rychlý, stále viditelný a zároveň je s ním možno počítat při výběru karet. Vůbec tady mají výhodu hráči, kteří si dokáží mariášnicky zapamatovat karty, co už jsou zahrané.
Tak tedy máme vybranou jednu z pěti karet, zjistili jsme, kdo kdy hraje, a teď jdeme na samotné hraní karet. Každá karta má nějaký efekt. Od slabších a vyloženě nevýhodných efektů na kartách s nižšími čísly, až po relativně dobré a silné efekty na kartách s čísly vysokými. Je to balanc, který herně dává smysl a je nutné s ním počítat. Ke kartám se ještě vrátíme.
Hráč s nejnižší iniciativou zahraje efekt karty, kterou vyložil a až pak si vybere území podle svého nejlepšího herního vědomí a svědomí. To položí před sebe do své domény. Pak vybírá druhý, třetí… A je to.
Kolo končí, doberte si do pěti karet a můžete začít přemýšlet, na jaké území si budete brousit zuby v kole dalším. Ještě nezapomeňte posunout území z druhé řady do první a doplnit druhou řadu z dobíracího balíčku.
Takhle jednoduché to herní kolo je.
Území je ve hře v šesti různých variantách, které každé přináší body, byť svým specifickým způsobem. To, že vidíte, jaké území si jednotliví hráči vybírají a na co “hrají”, je dalším prvkem, který hru dělá zajímavou.
Jak jsem řekl už dříve, kol je celkem devět. Pak nastane počítání. A to bude jednoduché. Stejně, jako celá hra. Hráči během jednotlivých kol okamžitě získávají body za území, které si berou, a to v podobě žetonů s příslušnou hodnotou. To kolik má, kdo bodů, je informace neveřejná.
Tady budou mít opět navrch mariášníci a ti, kdo si dokáží zapamatovat, kolik bodů ostatní získávali. Na konci všichni odkryjí své nasyslené bodovací žetony, spočítají a ten s největším součtem bodů se stane… whoever se má stát. Ach to téma…
Kdybyste si na BGG vyhledávali autora této hry, zjistili byste, že Vaalbara je jednou z jeho prvních her. Má jich tolik, kolik je prstů na jedné ruce a Vaalbara je zatím jeho zdaleka nejúspěšnější.
Aby těch prvotin nebylo málo, ani ilustrátoři nejsou úplně ošlehaní deskoherními větry a paletami barev. Pro Felixe Donadia a Alexandra Reynauda je to naprostá prvotina. Třetí jméno Jocelin Carmes, které je uvedeno na obalu hry, na BGG ani nenajdete. Kdo ví, proč. Můžu vám říct, že je mi to úplně jedno. Každý nějak začínal. Někdo by mohl říct, že jejich kresba je genericky fantasijní a vlastně nezajímavá, ale mně se líbí. Možná je to celkovým vyzněním ilustrací, rubem karet, stylem kreseb… neumím říct.
Co říct umím je, že se mi po grafické stránce tahle hra vážně líbí. Jakože moc. Jediná drobnost, kterou bych zmínil, je, že každý má stejnou dvanáctku karet s naprosto stejnými ilustracemi. Jasně, pomáhá to v orientaci ostatním hráčům v tom, co jste zahráli. Jenže od toho tam jsou názvy karet, ne? Aspoň trochu, kdyby byly jednotlivé klany odlišené, odstínem, barvou tetování… To by mi dojem z grafiky vystřelilo hodně nahoru. Ještě taková drobnost.
Jméno Reynaud mi bylo nějak povědomé. Od doby, co si vědomě všímám i grafiků a ilustrátorů, se snažím pro mě zajímavé grafiky vnímat více. A jméno Reynaud (Jean-Baptiste) mi tím pádem není úplně neznámé. Je to jeden z ilustrátorů Vládců Tokia, Skol ty Skoty, Via Magica, Ultimate Warriorz, Deep Blue, nebo Ticket to ride Junior… Jen tedy nemám tušení, jestli je mezi “naším” Reynaudem a tím slavnějším nějaká spojitost.
Suma sumárum
Z mého pohledu hra naplňuje to, co slibuje na obalu. Je to rychlá, svižná a zároveň chytrá hra, ve které se dá i taktizovat a škodit protihráčům. Za mě tedy jednoznačné plus. Hru bych zařadil mezi fillery, když třeba čekáte v hospodě na posledního a chcete si ukrátit dlouhou chvíli. To pro starší hráče.
Mladší hráči Vaalbaru ocení, pokud mají problémy s dlouhodobějším soustředěním se na jednu věc a nebaví je čekat na tah ostatních hráčů. Nejde o hru, kdy byste si hráli na svém písečku, naopak. Potřebujete hodně dobře sledovat ostatní a podle potřeby jim překážet, snažit se hrát před nimi, nebo jim přímo škodit. Není to sice vyloženě škodící hra, nicméně ten prvek a možnost ve hře je.
Společné hraní, společné vyhodnocování, může takovým hráčům pomoci najít si cestu k hraní. Zároveň se nebudu stydět tuhle věc vzít někam, kde bude potřeba rychle naučit pravidla, vyplnit čas mezi náročnějšími hrami…
Vaalbara
Vydavatelství: Albi
Návrh hry: Olivier Cipiére
Ilustrace: Félix Donadio, Jocelin Carmes, Alexandre Reynaud
Jazyk: Čeština
Česká verze: Petr Šťastný
Počet hráčů: 2-5
Minimální věk: 10+ (podle vydavatele), 8+ (dle recenzenta)
Délka hry: 25´+
Cena: 404,- Kč
