Staňte se vůdcem, uctívejte mocné bohy, změňte minulost a přiveďte Mayský národ k prosperitě a slavné budoucnosti.
Je to lehce něco přes deset let, kdy světlo světa spatřila oceňovaná hra pro 2-4 hráče Tzol’kin vydavatelství Czech Game Editions.
Psal se rok 2012 a někteří tehdy očekávali konec světa, nebo alespoň jeho jakousi výraznou proměnu. Ačkoli byl tehdy ruským prezidentem znovu zvolen Vladimir Putin, projevily se výrazné sluneční bouře a Filipíny zasáhl silný tajfun Pablo, ke globální apokalypse nakonec nedošlo.
Tyto katastrofické předpovědi se odvíjely od spekulací ohledně konce mayského kalendáře – a tzolkin je právě jeho jméno, respektive název pro “roční období” čítající 280 dní (“kin”).
Hráči se zde tak ocitají v časově neurčeném prostředí mayské civilizace a ujímají se role jednoho z mayských kmenů, které spolu soupeří o moc a vliv. Jedná se v hrubých obrysech o strategickou civilizační “euro” hru, proto se tento boj odvíjí nenásilně, a to na poli hospodářství, staveb a náboženství. Jakožto zásadní a univerzální platidlo je zde využita kukuřice.
Kdo by se však cítil přehlcen klasickými euro hrami, zíval by a hodlal by svou pozornost přenést jinam, nechť tak nečiní a chvíli ještě vydrží; Tzol’kin totiž disponuje originálními a velice zajímavými herními mechanismy, nebo alespoň jedním, tím stěžejním a nejvíce viditelným.
Řeč je o systému šesti ozubených kol – jednoho velkého hlavního, jednoho středního a čtyř malých – zabudovaných do herní desky, které se dotýkají a pohne-li se jedno, roztočí se všechny. Hlavní kolo znázorňuje kalendář a každý jeho zub jedno herní kolo. Až se kolo otočí o 360 stupňů, nastává konec hry a spočítají se body. Ostatní připojená ozubená kola reprezentují starobylá mayská města (Palenque, Yaxchilan, Tikal, Uxmal a Chichen Itza), na kterých lze provádět akce během jednotlivých herních kol.
Jak už bylo řečeno, tato “městská” kola se otáčejí pokaždé, když se hne kalendář. Točí se kolem nabídky herních akcí, které se navzájem liší a čím dál jsou po směru otáčení, tím zpravidla přinášejí výraznější či lepší efekt. Palenque je světem rybolovu, pěstování kukuřice a kácení lesů, Yaxchilan je světem těžby a hledání křišťálových lebek.
Tikal je centrem technologického pokroku a architektury, Uxmal je centrem obchodu a Chichen Itza místem posvátných obětí. Kdykoli chce tedy hráč zahrát nějakou akci, umístí svou figurku (“dělníka”) na volnou pozici na daném kole.
Hráč má ve svém tahu totiž jenom dvě možnosti – umístit libovolný počet svých dělníků na otáčivá kola, nebo je naopak z kol stáhnout zpět do zásoby, přičemž nelze tyto dvě události kombinovat. Umisťování vícero dělníků v jednom tahu stojí více kukuřice. Až dodají či naopak postahují své figurky všichni hráči, končí kolo a kalendář se opět otáčí.
Celé to zní jako principy klasického “worker placementu” obzvláštněného “hodinářskou” mechanikou na desce, ovšem jistý vtip spočívá v tom, že samotné akce nastávají při odebrání dělníka, nikoli při jeho přidávání. Jinými slovy, vytoužená (či okolnostmi vynucená) akce se vykonává ve chvíli, kdy hráč vystupuje z kola ven na příslušné “zastávce”/políčku.
Dělník musí být umístěn vždy na první – a obvykle tím pádem nejméně výhodné – pozici a vystoupit tam, kde zrovna stojí. V případě zaplněnosti pozic ostatními žetony může “nastoupit” v hierarchii výše a v případě nechtěného výstupu může využít akce, která je v hierarchii níže.
To vše je však penalizováno platbou další kukuřice. Jak vidno, vše spočívá v šikovném načasování svých tahů a provádění akcí, neboť s každým novým kolem všechny figurky změní svou pozici a stojí náhle jinde. Jedna ze speciálních a v důsledku velmi silných akcí spočívá v tom, že lze kalendář otočit rovnou o dvě kola, čímž se mohou veškeré plány ostatních hráčů v okamžení zhroutit jako domeček z karet.
Tvůrci celý tento mechanismus nazývají jako “dynamický worker placement”, i když by se to celé mohlo jmenovat klidně spíše jako “worker displacement”. Celkem šikovně je vyřešena hra při hře méně než 4 hráčů, kdy jsou na kola umístěny některé žetony nepoužívaných barev/hráčů a ty zde neustále překážejí.
A co všechno hráči svými akcemi sledují, respektive jaké mají možnosti? Jak už bylo zmíněno, každá akce je specifická a navzájem se mohou lišit nejen druhem, ale i kvalitou (silou) prováděného efektu. Některé akce jsou univerzální a dovolují hráčům zdarma si vybrat, co chtějí dělat. Ti pak běžně shánějí kukuřici, suroviny (dřevo, kámen, zlato), další dělníky a hledají křišťálové lebky, které následně umísťují na posvátném místě Chichen Itza.
Snaží se vylepšit svůj pokrok v oblasti zemědělství, těžby, staveb a teologie, neboť to přináší další výhody v podobě zefektivnění vybraných akcí. Staví hrobky, správní budovy, farmy, svatyně a drahé monumenty, čile obchodují.
V neposlední řadě se snaží zalíbit bohům tří chrámů, kteří se svým věrným odměňují. Kdokoli se však některému z bohů znelíbí, bývá potrestán. A jestli je něco, co se opravdu mayskému božstvu nelíbí, pak je to vypalování lesů (člověk dřevo netěží, ale rovnou spálí kvůli kukuřičným polím) a žebrání o kukuřici v době nouze.
A ta je skutečně zásadní, hráči s ní směňují suroviny a díky ní staví více dělníků na hrací plán. V každé čtvrtině hry ji musí mít navíc dostatek, aby jí v tzv. den výživy své dělníky nakrmili. Jak to u podobných her bývá, cest k vítězství může být více, ale nějakou správně identifikovat, je obtížné. A po nalezené cestě kráčet je pak vzhledem k omezenému množství surovin ještě obtížnější.
Hra na první pohled – i podle pravidel – působí poměrně komplexním dojmem, ale nakonec není, co se týče pochopení, vůbec tak těžká, jak se možná může zprvu zdát. Poměrně záhy se stane intuitivní. Databáze BoardGameGeek ji hodnotí na škále “obtížnosti” 3,67 z 5, což je poměrně vysoké číslo, ale najdou se hry z podobného ranku, které jsou o dost více tzv. “heavy”.
Zde bychom si mohli vystačit s přídomkem “medium heavy”. Zajímavější je fakt, že BGG v polovině roku 2023 hodnotí hru jako 55. nejlepší všech dob, v oblasti strategií dokonce uzavírá seznam top padesáti nejlepších deskových her.
Takové hodnocení není vůbec přitažené za vlasy a odpovídá originálnímu hernímu mechanismu a zábavě, kterou Tzol’kin přináší.
Možná by hra odehrávající se ve stínu mayských pyramid a v přítomnosti kulturně přitažlivých klišé a historických nepřesností v podobě průhledných lebek (pravděpodobně novodobý podvod) a zdobených kamenů (sluneční kámen uprostřed desky a na obalu hry je ve skutečnosti aztécký, nikoli mayský!) byla úspěšná tak jako tak, ale ústředním motivem i hráčským tahákem Tzol’kina je bezesporu fenomén otáčivých ozubených kol.
Otočení kola a vstup do dalšího kola je něčím zajímavě lidsky uspokojivým a hráčsky vzrušujícím. Leckdo vzpomene na Indiana Jonese a kamenný zvuk, který vydávají tajné dveře.
Není od věci připomenout, že kromě dua italských tvůrců a designerů Simoneho Lucianiho a Daniela Tasciniho se na hře podílel ilustrátor Milan Vavroň. Jeho artová práce na komponentech nepůsobí kdovíjak výrazně a na plánu je bohužel ještě upozaděna koly, barvami a různými stupnicemi, ale dá se pochopit, že hra podobného rázu vyžaduje především srozumitelnost piktogramů a značení ve svém pravidlovém “chaosu”.
Obecně shrnuto, existují hry, které nezestárly, a patří mezi ně i Tzol’kin, jenž možná lehce prvoplánovitě vytěžil ve své době vysoce populární téma, historicky ho “znásilnil” a líbivě přetvořil, ale zároveň ho proměnil ve vysoce hratelnou, přiměřeně obtížnou a zábavnou kratochvíli.
Tzolk’in: Mayský kalendář
Vydavatelství: Czech Games Editions, Mindok
Autoři: Daniele Tascini, Simone Luciani (design), Milan Vavroň (art)
Počet hráčů: 2-4
Minimální věk: 12+
Délka hry: oficiálně 90 minut, ve skutečnosti 2-3 hodiny při hře 4 hráčů
