Stejně jako já i mnozí z vás určitě měli pochybnosti, když byla oznámena produkce dalšího dílu legendární animované série Příběh hraček. Série měla velmi povedený konec ve třetím dílu a na první pohled by se zdálo, že se série už nemá kam rozvíjet. Opak je ale pravdou a kvalita čtvrtého dílu je příjemným překvapením, zvládá totiž nejen stát sám o sobě, ale i retrospektivně obohatit předchozí filmy ze své série.
Toy Story 1 bude mít ve filmovém průmyslu navždy speciální místo. Nejen, že jde o ohromně úspěšný film, který zároveň odstartoval epickou cestu studia Pixar, ale hlavně je to taky prvním celovečerním filmem vytvořený pomocí počítačové animace.
Je až neuvěřitelné, jak se mezi prvním a čtvrtým dílem kvalita animace posunula a čtvrtý díl určitě stojí za shlédnutí i jenom díky tomu.
A pěkné balení provází i na žánr neobyčejně solidní příběh, který se nebojí dát dětem něco k přemýšlení. Toy Story 4 obhajuje svoji existenci tím, že se ptá, proč existuje.
Zábava nejen pro děti
Toy Story bylo vždy známé jako jedna z mála dětských sérií, kde si něco najde i takřka každý ‚dospělák‘. Zatím nejnovější díl samozřejmě není výjimkou a nechybí zde ani pro sérii už typická nostalgie a místy až melancholická příchuť.
Samo sebou nebudu zápletku filmu prozrazovat, ale to, že film místy působí až skoro jako dekonstrukce předchozích dílů snad říci mohu.
Film se drží v relevanci ne pouze tím, že nabízí něco nového, ale hlavně tím, že ukazuje události starších dílů nové série, a také proto ho nejvíce ocení ti, kteří vyrostli při sledování ostatních dílů série.
A tady právě leží asi ta největší slabina filmu – na rozdíl od předchozích dílů série se tolik nevěnuje prozkoumávání témat ze skutečného světa – jako třeba dospívání nebo přátelství, prakticky univerzálních témat v ostatních dílech – ale spíše se ponořuje do vlastního světa, které předchozí díly vytvořily.
To sice možná příběhu poněkud ubírá na nadčasovosti, na druhou stranu se ale zase musí uznat, že charaktery série nikdy předtím neměly víc osobnosti.
Což je taky dobře, protože to tady hraje první roli. Kovboj Woody možná není jméno, které se často zmiňuje na seznamech nejlepších filmových hrdinů, ale je důvod, proč hned první díl série dostal nominaci na Oskara za nejlepší scénář – a psaní v tomto díle je přinejmenším stejně solidní.
Existencialistické aspekty série jsou něčím, co se, věřte tomu nebo ne, relativně často vytahuje v akademických kruzích a tenhle díl v důrazu na tento aspekt jen přidává. Možná vám přijde úsměvné hovořit takto do hloubky o příběhu něčeho, co je „jen“ animák pro děti. To je sice tak trochu pravda, ale zároveň je to i důkazem toho, že jde o něco opravdu speciálního.
Co ale na druhou stranu musím vytknout, je neúměrný prostor, který dostávají jednotlivé postavy. Ačkoli to dává smysl díky směru, kterým se studio rozhodlo rozvíjet příběh, někteří fanoušci budou nevyhnutelně zklamaní. Nenechte se tím ale odradit – pořád s největší pravděpodobností půjde o nejlepší animák letošního roku.
Bombastická podívaná
Pryč jsou doby, kdy Andyho kamarádi v prvním dílu z roku 1995 byly jen zkopírované verze jeho modelu a měl rozvedenou mámu, protože nebyl čas a peníze vytvořit model pro otce. Jak už jsem zmiňoval výše, film stojí za to už jen díky těmto zpětným vazbám. Tvůrčímu týmu se podařilo udržet si pro sérii typickou stylizaci, ale přesto místy vytvořit až fotorealistické obrazy.
Technické provedení filmu se tedy nedá shrnout jinak, než takřka perfektní. Sice tady nenajdeme žádnou experimentální animaci, ale jestli je tohle rutina, tak je to rutina dovedená k dokonalosti.
Co potěší obzvláště rodiny s dětmi, je na dnešní poměry povedený dabing s kompletním českým překladem. A to i pro doprovodné písně, které místy doplňují atmosféru filmu.
Zbytek diváků si zase může užívat hvězdami nabitou sestavu, kterou se může pochlubit anglické změní filmu. Samozřejmě nechybí Tom Hanks jako Woody a Tim Allen jako Buzz Rakeťák, ale ti nejsou zdaleka jediní králové Hollywoodu, kteří filmu propůjčili svůj hlas. Nalézt tady můžete třeba taky Christinu Hendricks anebo Keanu Reevese.
Skvělá je taky hudba, která si sice možná až příliš propůjčuje z předchozích dílů série, ale jinak si drží vysokou úroveň.
Důvodem pro použití starší hudby je samozřejmě nostalgie a film je občas až agresivní v tom, jak moc se vás snaží rozbrečet. To není nutně špatná věc, ale když tak počítejte, že si vás v kině zkusí pěkně zatahat na city. To už je na sérii ale vlastně klasika.
Je tedy dobře, že jde asi taky o nejvtipnější díl série a film si tak drží svůj emoční balanc v plusu. Ale jen o chlup.
Asi vás nepřekvapí, že vám Toy Story 4 chci vřele doporučit. Nejde jen o dobrý animák, ale o skvělý film všeobecně. To, na jaké místo na žebříčku se vám zařadí mezi ostatní díly série, bude záležet převážně na osobních preferencích, ale mohu vám slíbit, že za svými předchůdci určitě nebude pokulhávat.
A co bude se sérií dál? Příběh má se čtyřkou sice velmi elegantní zakončení, ale to samé bychom mohli říct o dílu třetím a ten očividně poslední nebyl.
Toy Story 4 má velmi dobře nakročeno k tomu, aby šlo o veliký kritický i finanční úspěch a pokračování by tedy přinejmenším z ekonomického pohledu dávalo smysl. A nebudeme si lhát, to je v současném Hollywoodu často to hlavní, co je potřeba.
Osobně si nedovedu moc představit, jakým směrem by se pátý díl vydal, ale pokud to zase bude něco takhle nového a svěžího, neměl bych nic proti.
Toy Story 4: Příběh hraček
Premiéra: 8. srpna 2019
Režie: Josh Cooley
Hudba: Randy Newman
Scénář: Andrew Stanton, Stephany Folsom
Původní znění: Tom Hanks, Tim Allen, Annie Potts, Madeleine McGraw, Tony Hale, Christian Hendricks, Keanu Reeves, Keegan-Michael Key, Jordan Peele, Ally Maki, a další