Nostalgie umí být někdy mrcha. Všechno bylo dřív krásné, růžové a tak nějak lepší. Stejně tak občas vzpomínáme i na klasické herní zážitky. Pro nás, co jsme hráli v 90. letech, patří mezi takové i Jagged Alliance, taktická strategie, ve které jsme s partou žoldáků pomáhali svrhnout autoritářské krutovládce. Jenže dvacet let uteklo jako voda a nás tu dnes čeká pokus o pokračování. Podaří se Jagged Alliance: Rage zabrnkat na struny nostalgie, nebo půjde jen o marný pokus o vzkříšení?
Příběh
Série Jagged Alliance vždy balancovala na hraně seriózního příběhu a trochu bláznivé parodie ve stylu Postradatelných. A popravdě, většinou přepadávala na tu humornější stranu. V nové inkranaci JA nás v tomto ohledu nečeká změna. Jste sice najati na misi, která by vás jakožto zkušeného militantního žoldáka neměla zaskočit, ale po chvíli se probouzíte připoutáni na lůžko, neschopni pohybu a velice spoře oděni. V komplexu vás drží sílený doktor a banda vojáků. Naštěstí brzo najdete zrádce, který vám pomůže uniknout a zároveň se začnete seznamovat se základními herními principy. Ty jsou v základu podobné začátkům série Jagged Alliance.
Izometrický pohled, tahové souboje, ve kterých si musíte vystačit s limitovaným počtem akčních bodů atd. Abyste se z prokletého ostrova dostali pryč, musíte spoléhat nejen na pomoc zrádce, ale také odbojářů, kteří vůči vám sice neoplývají plnohodnotnou důvěrou, ale pořád vás mají radši než diktátora tyranizujícího ostrov a jeho obyvatele. No, a na vás tedy nezbývá níc jiného, než postupně sabotovat konvoje, přepadávat tábory a snažit se najít svou cestu pryč.
Co si budeme povídat, příběh to není nijak originální a slouží spíše k navození atmosféry, než že byste si kousali nehty nedočkavostí, kam že vás to další vývoj přivede. Trochu zklamáním je pak úplný začátek hry. Tam si sice vyberete dva žoldáky z nabídky starých známých jako jsou Ivan, Raven, Shadow, ale tím to také hasne. Již žádné prohazování v týmu, najímání nových žoldáků, nic. Prostě si vyberete dva a s těmi projdete celou hru.
Mrzí to o to víc, že každý ze žoldáků má své vlastní speciální vlastnosti a schopnosti, které se jednak hodí do různých misí a jednak se vhodně či nevhodně doplňují s druhým parťákem. A popravdě, ve chvíli kdy zjistíte, jak se vám vlastně vaše dvojka doplňuje, už je pěkný opruz rozehrávat hru od začátku.
Na druhou stranu je fajn, že v rámci vaší dvojice dochází k neustálému pošťuchování a dialogům, v závislosti na jejím složení. Já jsem primárně zkoušel kombinaci Raven a Shadow, což je sniper a tichý zabiják na blízko. Rozhodně mě bavily právě jejich uštěpačné dialogy a dále mi seděl styl boje, kdy Shadow ve stínech prozkoumává mapu a Raven mu kryje záda z vyvýšeného místa. Jsou však mapy, kde vás přepadení vrhne doprostřed bojové vřavy a pak je vám jaksi na prd mít tichošlápka s nožem. Ale jejich přednosti zase vyniknou v dalších mapách, takže je to trochu jako na houpačce.
Ovládání
Jak jsem již zmínil, celá hra je tahová strategie, ve které máte určitý počet akčních bodů. Jednou za určitou dobu pak můžete získat také speciální akci, která se liší dle vašich žoldáků. Třeba u Raven to byl jeden extra výstřel se zlepšenou přesností. Akční body vám ale sebere i pohyb, změna polohy ze stoje do pokleku nebo plížení, nabíjení, opravování zbraní, hod granátem, zkrátka cokoliv.
Dokud o vás nepřátelé neví, a začíná tak většina misí, nemusíte střídání tahů v podstatě řešit. Odehrajete svoje, necháte nepřátele zapochodovat a jede se dál. Jakmile ovšem zazní první výstřel, začnete mít akutní nedostatek akčních bodů. Nepřátel je totiž naopak jako máku. I proto se vyplatí, pročistit si mapu alespoň do určité chvíle potichu a pak s nepřáteli udělat rychlý proces.
Již jsem zmínil poklek a plížení – pokud se chcete nepozorovaně proplížit křovím okolo nepřátel, nic jiného vám nezbyde. U každého nepřítele můžete vidět jeho rádius vidění, takže si můžete být jistí, zda vás spatří, nebo bude hloupě koukat do dáli.
Avšak pozor, nejednou se mi stalo, že se nepřátelský voják vydal na obchůzku a celý můj plán skončil v pytli. Možná se budu opakovat, ale je skutečně škoda, že nemůžete svůj tým obměnit, protože takto dochází k občasné repetitivnosti a nudě. V některých misích mi vlastně bylo jedno, co a proč tam dělám, prostě jsem je projel tak trochu na automat.
Zranění, dehydratace, looting
Aby celá hra nebyla jen a jen a přestřelkách, přidali autoři ze studia Cliffhanger několik RPG prvků, které mají gameplay trochu osvěžit. Jednak musíte své žoldáky udržovat hydratované, k čemuž vám napomohou nalezené lahve s vodou. Ta je však často infikovaná nebo špinavá, takže ji musíte vyčistit, nechcete-li riskovat nákazu. To samé ohledně zranění a bandáží. Prostě si nechcete zavázat krvavou ruku zabahněnými bandážemi, takže nejdřív líh, vyčistit a je to. Pomocí ostrých předmětů musíte vyndávat šrapnely z těla, lékárničkami léčit větší zranění a tak dále…
Všechno to je fajn a navozuje to komplexnější zážitek, než jen primitivní přestřelky. Zároveň to ale přináší, resp. zvýrazňuje, jeden z neduhů JA:Rage, a to je velice malý inventář. Můžete (musíte!) ho sice rozšiřovat pomocí batohů a přídavných kapes, ale i tak je oříšek naskládat vše co potřebujete. Pokud si do svého týmu vyberete Ivana, tak to je primárně tank, který bude potřebovat nějaké těžké zbraně, náboje, vodu, líh, lékárničky a máte plno. Neustálé žonglování a přehazování věcí v inventáři se pak stane spíš nepříjemnou povinností, než zábavou.
Umocněné je to pak na konci každé mise, kde sice nemusíte manuálně obcházet všechny mrtvoly a vybírat jejich vybavení, ale stejně musíte ručně kliknout na každou mrtvolu a krabici, abyste z nich vybrali to, co se vám zrovna hodí. Nedejbože, abyste něco přehlédli, budete toho velice brzo litovat. Zároveň ale není reálné mrtvoly lootovat hned během hraní mise, protože na to prostě nejsou akční body, nebo se zrovna nacházíte na nebezpečném místě.
Upřímně, když už nám tvůrci umožnili lootovat po zabití všech nepřátel pouhým kliknutím na mrtvoly kdekoliv na mapě, mohli to rovnou nahradit třeba obrazovkou, kde jste si mohli prohlédnout loot z celé mapy a vybrat to, co se vám hodí. Takhle to směřuje spíše k pomalé detektivní práci, která nepřináší nijak zajímavý herní zážitek.
Grafika a hudba
Grafika rozhodně nesplňuje dnešní požadavky na extra propracované detaily a sází spíše na komiksově stylizovanou animaci, která detaily opomíjí a drží si svůj svébytný styl. Nemohu říct, že by mě to nadchlo, občas hra prostě působí staře, ale možná si i tento styl najde fanoušky a věřím, že to někomu může navodit příjemné retro pocity. Stejně tak hudba začne být po nějaké době lehce repetitivní a ačkoliv mi k atmosféře hry a danému prostředí sedí, šlo by to i lépe.
Celkově se nemohu zbavit dojmu, že Jagged Alliance: Rage, zůstala někde na půl cesty. Tleskám za snahu oživit tuto sérii, ten „feeling“ tam skutečně místy je, ale zároveň vás pořád otravuje spousta věcí, na kterých by šlo zapracovat. Otravná práce s inventářem, nemožnost přeskládávat svůj tým a občasná repetitivnost bohužel přebíjí světlé okamžiky z hraní.
Jagged Alliance: Rage
Série: Jagged Alliance
Vývojář: Cliffhanger Productions
Vydavatel: HandyGames
Platformy: PlayStation 4, Xbox One, Microsoft Windows
