Poválečná česká historie rozhodně nebyla splněným snem o svobodě. Zpracovat co nejvíce faktů a souvislostí do přístupné formy vzdělávací počítačové hry se pokusilo studio Charles Games. Hra, jejíž příběh mohli donedávna prožít pouze uživatelé PC a jablečných zařízení, se nyní dostává také do nabídky konzole Nintendo Switch.
Podíváme se proto specificky na tento uživatelský (protože herní příliš není) zážitek.
Byl jednou jeden Charles
Představme si ale nejdříve vývojáře. Jedná se o nezávislé české studio, které má silnou vazbu na Karlovu univerzitu. Loga dvou jejích fakult najdeme mezi spolupracujícími organizacemi. Hlavní herní designér Vít Šisler odborně asistuje na Studiích nových médií na Filozofické fakultě, zatímco jméno výkonného producenta Lukáše Kolka najdeme mezi asistenty Matematicko-fyzikální fakulty.
Studio má již za sebou několik jiných výukových počítačových her, které jsou založené na podobném principu jako Svoboda 1945 a které získaly řadu ocenění – za všechny musíme zmínit hru Atentát 1942. Ta se týká nacistické okupace a stala se mimo jiné českou hrou roku 2017 s nejlepším příběhem.
Dilema památkáře
Svoboda je název vesnice v česko-německém pohraničí. Je právě 21. listopadu 2001 a hráč ve svém miniaturním Opelu a vybaven Nokií 3310 přijíždí jakožto památkář rozhodnout o osudu budovy zdejší školy. Na konci války se tu toho hodně odehrálo, místní to mají stále ve vzpomínkách. Někteří chtějí školu zachovat a vybudovat zde památník. Je tu však také frakce, která by uvolněný pozemek ráda využila k rozšíření provozu místní firmy.
Sotva však hráč opustí budovu po prvním průzkumu, objeví se další osoba: žena, která tvrdí, že se v této vesnici narodila, ale kvůli německému původu rodičů byla na konci války nuceně odsunuta. A potom je tu jedna fotka, na které je muž, který nápadně připomíná vašeho předka…
Bezejmenný památkář, jehož očima hráč vše prožívá, se tak vydává na průzkum, který nezahrnuje pouze historické souvislosti týkající se školy. Musí projít celou vesnici, pospojovat si jednotlivé indicie a zjistit, jak se fotka vlastního dědy dostala právě na půdu zdejší školy. A na konci samozřejmě rozhodnout, co se s budovou stane.
Živí herci, minihry a animované komiksy
Památkář se po vesnici nepohybuje přímo, není to žádná 3D adventura. Dostanete pouze interaktivní mapu, na které se rozsvěcejí body zájmu – lidé a místa. Místa se zaplňují fotografiemi a událostmi, které odhalíte, ale právě povídání s živými lidmi tvoří největší část této hry.
Dialogy nahráli živí herci a jedná se o opravdu realistický zážitek, protože se filmařská část týmu snažila vyvolat dojem roku 2001 – oblečení, účesy, tlačítkové telefony… až na ten plochý monitor u starostky se to opravdu povedlo.
V rozhovorech máte možnost volit mezi více reakcemi či otázkami, které těmto mluvícím osobám položíte. Můžete jít slušně či být za hulváta. Občas se ale stane, že se potřebujete zeptat na obě věci, ale musíte volit pouze jednu z nich. Potom vás daná osoba klidně vyhodí. Volte proto opatrně.
V rozhovorech se může stát, že jeden mluvčí zmíní jiného obyvatele vesnice, čímž se vám rozšíří portfolio rozhovorů, které můžete absolvovat. A když zmíní nějakou zajímavou nebo historicky důležitou okolnost, spustí se vysvětlující animace v podobě komiksu, který je částečně pohyblivý.
Mezi rozhovory a animovanými komiksy se občas mihnou také minihry. Jde například o balení věcí při odsunu Němců, partičku karet s chlapy v hospodě nebo pokus o záchranu rodinné firmy v době, kdy se za raného komunismu měnily soukromé statky na JZD.
Point and click pro handheld
Určité části hry bychom mohli označit za point and click, a právě na těch je asi nejvíc patrný rozdíl Switch verze oproti třeba té počítačové. V té totiž můžete kurzorem prohledávat prostor a zkoušet, co se stane, které součástky jsou pohyblivé.
O to vás verze pro Nintendo připraví, protože veškeré aktivní objekty buď svítí, nebo se v jejich středu nachází bílé kolečko. Kurzor se totiž ovládá levým kloboučkem, který prostě není tak přesný jako kurzor myši. Zároveň scéna v okamžiku, kdy jste našli a použili vše, sama skončí. Nemáte tak možnost tápat a žít s oním rizikem toho, že jste něco přehlédli.
Je to… výukové
Hlavní myšlenkou této hry je edukace, nikoli zábava. Pro tento účel je zpracovaná velmi podrobně a obsahuje také encyklopedii, jejíž hesla přibývají spolu s tím, jak na jednotlivá témata v rozhovorech narážíte.
Některé rozhovory vás však v zájmu vzdělávání a uvedení do souvislostí zavedou i do těch oblastí historie, které se vašeho průzkumu budovy školy a účelu návštěvy vašeho dědy ve vesnici vůbec netýkají. Absolvovat je však musíte a neexistuje způsob, jak je „rychle přeskákat“.
Dukelský průsmyk, Pražské povstání, přesídlování Volyňských Čechů? Ano, tak tohle všechno by také mohlo být zahrnuto v případném muzeu – pokud vy jako památkář rozhodnete o zachování budovy školy. A ne, váš děda se ničeho z toho neúčastnil.
Rozhodnutí o zachování či zbourání školy je tak ta jediná věc, která vás může přesvědčit o znovudohrání tohoto titulu. Bohužel ani v jednom případě nenásleduje srdceryvná scéna a jediné, v čem se tyto dva konce liší, je poslední věta.
Po dohrání hry, na které vám bohatě postačí dvě a půl hodiny – pokud nebudete číst veškeré popisky, vysvětlivky a encyklopedická hesla – se můžete do vesnice vrátit a projít si zbývající rozhovory. Ty jsou však připravené pro situaci před dokončením, postavy tak nijak nereagují na vaše rozhodnutí. Nerudný statkář na vás bude stále vrčet, i když jste demolici školy povolili a rozšíření jeho podniku tak už nic nebrání.
K tomu hra obsahuje několik drobných chybek, které i přes nepopiratelný vzdělávací přínos zbytečně snižují její hodnocení. Doprovází ji například velmi poutavý a atmosférický soundtrack z dílny hudebního dua Báry Ungerové a Jana Kratochvíla, kteří vystupují jako DVA. Jednotlivé tracky na sebe bohužel nejsou plynule navázané, a tak je mezi koncem a začátkem smyčky slyšet rušivé ticho.
Stejně tak komiksové animace se někdy posouvají samy, zatímco jindy je nutné potvrdit posun stisknutím tlačítka. Kdy nastává která situace, však není nijak naznačené, a tak si může hráč snadno odkliknout i nepřečtenou bublinu, která pouze rychle problikne. V testované verzi na Switchi se také opakovaně zasekávala minihra s mícháním vývojky před vstupem do fotokomory.
Osvobození Svobody
Proč si myslím, že je tahle hra důležitá? Je to především téma, které je stále na školách, pokud ne opomíjeno, pak často probíráno nedostatečně. Tento herní titul poskytne velkou spoustu souvislostí, a to je právě výhoda gamifikace, že si na ně musí každý přijít sám a tím si je lépe zafixuje a zapamatuje. Pro studenty skvělé.
Avšak zároveň hrozí i jisté zahlcení velkým množstvím informací, jelikož hráč často sbírá střípky náhodně, přerušovaně a nikoli chronologicky. V případě, že se jedná o mladého hráče bez předchozích znalostí, tak může vzniknou solidní gumbo, ze kterého je jasná pouze jediná věc: konec války byl zmatek, a to dost dramatický.
Následný mission debriefing vzdělanou a poučenou osobou – zvanou například učitel – je tak v případě mladších hráčů důležitou součástí tohoto (ne tak úplně herního) zážitku. Pro nás starší a pokročilejší je to pak zajímavé opakování a připomenutí, že opravdu nechceme, aby se historie opakovala.
Proto mě tolik mrzí, že Svoboda 1945: Liberation není lépe vypiplaná. Jsou to drobnosti, které ale ve skutečnosti uživatelský zážitek docela dost srážejí.
Svoboda 1945: Liberation
Vývojář: Charles Games
Platformy: PC (Steam), Mac, iOS, Nintendo Switch
