Když společnost Capcom před dvěma lety vydala pátý díl Street Fightera, reakce fanoušků i recenzentů byla mírně řečeno vlažná. Solidní základy této bojůvky, podrýval obsah osekaný na kost a neúměrná cena. Nyní vychází Arcade Edition, která slibuje veškeré problémy napravit a dostat hru na úroveň, jakou si všichni zaslouží. Pojďme se dnes podívat, zda se to podařilo a má cenu si Street Fightera pořídit.
Počátky série
Na svět se dostal Ryu, Ken a další, spolu s legendárními „údery“ Hadouken a Shouryuken. Čím se ale SF na první pohled odlišoval, bylo ovládání. Jelikož vyšel jako „automatovka“, dalo by se očekávat ovládání pomocí páčky na pohyb a tlačítek pro údery. Ale kdepak, Capcom si vystačil jen se dvěma tlačítky, zato pořádnými. A podle toho jakou silou jste do nich bušili, takové údery jste rozdávali. To ale nakonec vedlo jen k rozmláceným konzolím a vykloubeným prstům.
Street Fighter si každopádně své místo na světě vybojoval a jeho úspěch volal po pokračování. To nakonec dorazilo a způsobilo skutečný boom.
První setkání se Street Fighterem V
Důvodem, proč Capcom původně hru vydal ve stavu který si nezasloužila byl ten, že chtěli stihnout EVO 2016, největší světovou akci v oblasti bojových her. Jenže to, co sérii Street Fighter původně přineslo slávu, tedy kompetitivní hraní, ji málem stálo krk. SFV totiž v celkových prodejích propadl. Ačkoliv na EVO byly první ohlasy slušné, postupně se ukázalo, že to prostě nestačí. Hra postrádala pořádný single player obsah a nezachránil ji ani v základech dobrý herní systém. Navíc se objevil nešvar posledních let a to jest doplňkové poplatky za nové postavy, kostýmy a další vychytávky.
Už tak malá očekávání, se bohužel povedlo nenaplnit. Díky častému střídání postav, téměř po každém souboji, jste si nemohli zvyknout na ovládání, ani jste nemohli svojí postavu pořádně poznat. Příběh byl navíc tak chaotický, že jen největší fanoušci série se dokázali orientovat. SFV tak pokračoval ve svém kulhavém posunu k hře, na kterou původně všichni čekali.
Jak vypadá SFV dnes?
Dost bylo ale hejtování! Čert vem, že od vydání hry uběhly dva roky. Stojí to tentokrát za to? Nakonec asi jo. Arcade edition přináší především to, co naznačuje název – Arcade mód. V něm si můžete projít obdobím všech předchozích dílů, kde najdete postavy z daného dílu, kulisy i hudbu, která prošla lehkým remixem.
Jestli vás krátký úvod na začátku recenze navnadil, nic vám nebrání zapnout SFV, nahodit arcade mode a vrátit se do dob Street Fightera I, II nebo III. Přiznejme si to, na starší hráče zapůsobí brnkání na strunu nostalgie, na mladší „nový“ obsah. Každá z postav má samozřejmě odpovídající kostým a zapomeňte na to, že byste si zahráli všechny postavy z SFV. Každý mód vám nabídne na výběr právě jen ty postavy, které jste v té hře původně mohli hrát. A ona je to zábava! Nikdo už vám necpe pod nos extra komplikovaný příběh, je to prostě porce zábavy, která už nějakou dobu vydrží.
Další novinkou jsou druhé formy V-trigger, speciálních úderů, které se vám zprostředkují poté, co obdržíte určitou dávku poškození. Hra tím dostává další rozměr a variabilitu, kterou předtím postrádala. Nejen, že si teď každý hráč může lehce upravit svůj gameplay, ale může se i přizpůsobovat dle toho, komu čelí.
Youtube je plný návodů, rozborů a analýz. Online hraní jsem si samozřejmě zkusil taky, ale přiznám, že jsem odešel s nářezem. Bariéra pro začátečníky tu rozhodně je, ale nenechte se odradit, skrývá se za ní zábava na dlouhé hodiny. Já jsem příznivcem gaučového multiplayeru, ale bavil jsem se taky výborně.
Závěrem
Capcom by zasloužil za uši, protože se svojí značkou zbytečně hazardují, ale nakonec přinesli to, co měli udělat už na začátku. Bojovku s výbornou variabilitou, plynulým gameplayem, příjemnou grafikou a narvanou obsahem až po střechu. Hardcore hráči si budou chrochtat blahem při zkoumání každého framu a trénování komb, rekreační hráči si naopak užijí příjemnou zábavu s kamarády při lokálním multiplayeru. Pozdě, ale přece!
[review]
