V Japonsku je možné všechno. Třeba to, že si jen tak v klidu umíráte, ale najednou se ve vaší duši objeví personifikovaná umělá inteligence z budoucnosti a začne vás ukecávat, abyste se vrátili. Má to jen jeden drobný háček – abyste si zachovali své schopnosti vyvolávače démonů, musíte se s touto umělou inteligencí kamarádit a chodit všude spolu.
Že to moc nedává smysl? Ale vždyť je to RPG toho nejvíc japonského střihu, jaký si umíte představit.
Takové typické JRPG se vyznačuje dvěma věcmi: příšerně dlouhými úvodními animacemi, abyste pochopili svět plný démonů a spletitý příběh, který vám hra předkládá, a téměř až nadměrným množstvím na chlup stejných soubojů, protože expy, nové levely a schopnosti, které si musíte zasloužit.
Koneckonců na náročné levelování si jistě vzpomenou hráči původních dílů Pokémonů. Podobný princip jsme ale mohli vidět již například ve hře Tokyo Mirage Sessions #FE, kterou Soul Hackers do jisté míry připomínají.
Vezmeme to ale popořádku – od příběhu. Právě ten je v Soul Hackers dosti zajímavý.
Hackování duší po Japonsku
Hlavní postavou je Ringo, agentka organizace zvané Aion. Ve skutečnosti je to vysoce vyspělá umělá inteligence z budoucnosti, která dostala lidské tělo a s ním i většinu jeho omezení, aby se mohla vydat na misi – ano, právě tu misi, kterou v její umělé kůži bude prožívat hráč. Spolu s ní do temného, démony osídleného Tokia přichází i druhá agentka – Figue. Ta však v celé záležitosti slouží spíš jako hlas z vysílačky.
Jejich úkolem je ochránit dvě osoby, jejichž smrt vede k pozdější apokalypse. Jednou z nich je Arrow, vyvolávač démonů, který se jaksi ocitl ve špatný čas na špatném místě. Poněkud svéhlavá Ringo však nemůže dopustit, aby její mise selhala z tak prostého důvodu, jakým je Arrowův mozek rozstříknutý po chodníku. A tak se Arrowovi nahackuje do duše a přivede ho zpátky. Základ týmu Soul Hackers je na světě.
Další dva členové, Milady a Saizo, se přidávají velmi podobným způsobem relativně brzy po začátku hry, a tak už na první větší dobrodružství vyráží Ringo v plné sestavě. Všichni členové týmu měli před svou smrtí a nahackováním duše jedno společné – byli to vyvolávači démonů. Nyní však musí zůstat spolu a s Ringo, a to i přes počáteční názorové neshody. Bez ní by si totiž u démonů už neškrtli.
Záhy se ukáže, že smrtí a jejich znovuzrozením tenhle příběh teprve začíná. Ve zkratce půjde o hledání speciálních démonů zvaných Covenanti, kteří umí z člověka udělat skoro superhrdinu. Nebo superpadoucha. A vzhledem k tomu, že už tu byla zmínka o apokalypse, nejspíš je vám jasné, že tito Covenanti nesmí skončit ve špatných rukách. Vlastně spíš duších.
Přátelství za hranice Matrixu
Ve hře se můžete pohybovat po třech typech lokací: po městských ulicích, odkud vstupujete do obchodů a dalších zajímavých míst, dungeonech, kde se odehrává ta hlavní sranda, a po Matrixu.
Jedná se svým způsobem o dungeon, který ale není spjatý s příběhem hry, nýbrž s minulostí postav. Arrow, Milady i Saizo mají každý své území, kde může Ringo odhalovat zákoutí jejich duše, odkrývat přání, obavy a vzpomínky. Úkolem je dostat se do nejnižších pater, tam však lze dojít až poté, co se s danou postavou dostatečně spřátelíte.
Ano, vztahy mezi parťáky jsou také součástí této hry. Vylepšovat je můžete společnou návštěvou baru, ale také volbami, které uděláte v rozhovorech s nehratelnými postavami.
Démonské Tokio budoucnosti
Dungeony jsou v podstatě kopií již zmíněné hry Tokyo Mirage Sessions. Procházíte snovými či přetechnizovanými krajinami, nebo prostými tunely metra. Nnáhodně na vás vyskakují nepřátelé, které můžete odrazit mečem a mít tak výhodu v souboji, nebo se jim i zcela vyhnout. Občas je potřeba vyřešit nějakou hádanku, najít v bludišti klíč od zavřených dveří a na závěr samozřejmě porazit silnější entitu.
Souboje probíhají na kola. Nejprve útočí vaše čtveřice, potom nastává tzv. Sabbath, po kterém následuje kolo soupeře – pokud to přežije. Každá z postav má u sebe jednoho démona, který určuje, jaké útoky bude moct použít. Při soubojích jsou započítávány slabiny a rezistence, přičemž správné zaměření nemá výhodu jen ve větším poškození. Pokud se podaří zasáhnout slabinu, během Sabbathu provede démon tohoto vyvolávače další útok – a to je teprve rachot.
Expy se sbírají zvlášť pro postavu a pro démona, přičemž druhý jmenovaný v určitou chvíli řekne: „Dost!“ Dál už prostě neporoste, a tak nastává čas ho vyměnit.
Vezmi démona do cirkusu
Démoni se k vám přidávají většinou sami při průchodu dungeonem, chtějí jen nějaké peníze, item, nebo část vaší many. Druhou možností, jak získat silnější společníky, je specifikum této hry – fúze démonů.
Při průchodu městem narazíte na podnik zvaný Cirque de Goumaden, kde můžete dva či více démonů spojit v jednoho nového. Tím se otevírají nové možnosti pro souboje, nově vzniklí jedinci přebírají útoky svých „rodičů“ a jsou obecně silnější. Vyplatí se proto provádět fúzi s plně vyexpenými démony.
Kromě cirkusu lze v Tokiu najít podniky s jídlem, oblečením, nebo doplňky. A jistě není bez zajímavosti, že díky DLC lze z protagonistů udělat členy úplně jiné party. Převléknout se můžou za partičku z Persona 5 Striker.
Zahoďte klávesnice
Město nabízí mnoho podniků k různým více či méně nekalým démonským praktikám, ovšem přesun po něm má také své specifikum: nelze otáčet kamerou, takže pohyb je občas poněkud krkolomný a úkol vejít do konkrétních dveří není vždy úplně snadný.
Pohyb a ovládání celé hry a především útoků je celkově více přizpůsobeno konzolovému ovladači, než klasické variantě myši s klávesnicí. V extrémním případě by se dalo říct, že kromě otáčení kamery myš na nic nepotřebujete. Pokud se rozhodnete vybírat cíl útoku myší a nikoli posunem za pomoci kláves, celkem snadno se může stát, že označíte jiného nepřítele a váš dobře mířený útok na slabinu se tak mine účinkem.
Za zmínku stojí také zvuky této hry, a tím myslím jak hudbu, tak voice-overy postav. Nadabováno je totiž skoro všechno, a to jak anglicky, tak japonsky. Příjemně atmosférický soundtrack už jen dokresluje prostředí a ani při neustálém opakování není vlezlý.
Když už jsme u toho opakování – souboje se brzy stávají repetitivními, ale absolvovat je potřebujete, protože pokud se budete vyhýbat většímu množství mečem umlácených démonských personifikací, které spouštějí souboje, nebudete mít zkrátka při příchodu k bossovi dost zkušeností. Od toho má hra režim Auto Battle, ve kterém se používají pouze základní útoky, bitka ale proběhne v extrémně zrychleném režimu a vy už jen posbíráte své bodíky (nebo padlé druhy, pokud jste přecenili sílu jejich základního útoku).
Kde se vzalo číslo 2?
Zdá se vám dvojka v názvu hry podezřelá, jelikož jste nikdy nenarazili na jedničku? Není se čemu divit, prequel je totiž dnes již pamětnickou záležitostí. Hra s názvem Shin Megami Tensei: Devil Summoner: Soul Hackers vyšla v roce 1997 pro Sega Saturn, v roce 1999 se dočkala portu na PlayStation a v roce 2012 se objevila na Nintendu 3DS.
A právě zde byly položeny základy, které se v letošním roce přetavily do… jak to jen popsat?
…velmi obtížně popsatelné JRPG záležitosti, kterou budete milovat, pokud milujete JRPG, ale jen nechápavě kroutit hlavou, pokud vás tento způsob hraní míjí.
V rámci tohoto konkrétního žánru se jedná o velmi solidní kousek, který stojí na známých herních základech, bere si typické prvky od svých předchůdců a přidává něco nového. Je to právě ona spletitost a možnost kombinování, která přitahuje specifickou skupinu hráčů.
Soul Hackers 2
Datum vydání: 26. srpna 2022
Vydavatel: Sega
Žánr: JRPG
Platformy: PlayStation 4, PlayStation 5, Xbox X|S, Xbox One, Windows 10/11 (Steam)
