Zapomenutí bohové se vrátili do Japonska, aby pomohli najít nového šóguna, který bude vládnout zemi vycházejícího slunce lépe než ten dosavadní. Bojujte se svým klanem proti ostatním adeptům a získejte slávu, moc a postavení vládce celého feudálního Japonska.

Eric M. Lang se u nás uvedl velkou figurkovou hrou Blood Rage, kterou jsme ale v redakci zatím neměli možnost vyzkoušet. Vyhneme se tak srovnávání, ke kterému v recenzích Rising Sunu dochází v množství větším než malém, protože RS je také velká a také figurková…

Když odklopíte víko

Zase jednou musíme dát přednost formě před obsahem, protože na ni narazíte první a protože za zmínku nejen stojí, ale přímo si ji vybojuje. Takže když odklopíte víko krabice, narazíte na menší krabičky.

Ano, i balení je poctivé a pečlivé a všech 58 figurek – 10 na každého hráče plus 8 monster – má nejen své místo v plastových úložištích, ale navíc ve dvou krabičkách, aby se co nejvíc pojistilo, že první, kdo rozdrtí nějakou tu armádu, budou hráči a ne přepravci. (Máme pro vás dobrou radu: nenechte se unést vizuálem natolik, abyste vojáky vyndali z ležení bez předchozího vyfocení, protože seštymovat je pak zpátky by vám mohlo trvat déle než vlastní hra.)

Desetičlennou hráčovu armádu tvoří celkem čtyři druhy figurek a ty jsou pro každý klan jiné, takže pestrost je zaručena už na této úrovni, a to se navíc do dvoj- až trojnásobné výšky nad ně tyčí monstra! Čili když se hra rozjede, je radost se na herní desku byť jen dívat…

…také proto, že plán sám je nádherný a současně přehledný, a také fakt efektně velký, takže druhá dobrá rada zní: pokud budete hrát v počtu blížícímu se maximu, zajistěte si dostatek herní plochy. Velmi působivé a stylové ilustrace provázejí i většinu herního materiálu (o pravidlech nemluvě), takže když vše rozložíte, skoro vám na stole vyroste bonsajovitě malé fantasy Japonsko.

Od jara do zimy

Jak naznačeno, každý hráč hraje za jeden klan o deseti figurkách: jeden daimjó, tři kněží a šest samurajů. Každý klan má speciální schopnost výrazně odlišnou od ostatních, díky které se asi nespokojíte s hrou za jednu barvu a budete si chtít vyzkoušet i jiné taktiky. Daimjó a samurajové jsou „pouze“ válečníky, kněz může bojovat, nebo se jít modlit do chrámu, což může jeho vlastníkovi přinést nějaké bonusy tehdy, když má svých kněží v daném chrámu nejvíce…

…nebo je na žebříčku cti výše než ostatní. Čest je v Japonsku alfou a omegou (ne, v japonských písmenech tento interval opravdu vyjádřit nelze) a nejinak je tomu zde: pozice na stupnici cti rozhoduje všechny remízy, a že jich není málo. Navíc se tu nestane, že by dva hráči skončili na stejném čestném políčku – žetony si důsledně mění místa a stoupá-li jeden nahoru, musí druhý zákonitě klesnout dolů.

Hra trvá tři roční období – jaro, léto, podzim – a na zimu se vyhlásí vítěz. Ale než zemi pokryje první sníh, stane se mnohé.

Kdo s kým, jak na koho

Napřed je možno a doporučeno při čajovém obřadu uzavřít spojenectví, neboť spojenci ze sebe mohou navzájem těžit a v bitvách se k sobě nechovají tak hnusně, jako k ostatním, ba naopak se domlouvají a vycházejí si vstříc… jen se občas zradí.

I jiné dohody je tu možné uzavírat – a stejně tak i porušovat, protože jak autor připomíná, na konci vzejde jen jeden vítěz a chcete-li to být vy, je dobré v pravý okamžik pozapomenout na slušné vychování.

Poté dojde na mandáty, což je de facto možnost vykonat sedm akcí, kterými jsou tradiční verbování, přesun, sklizeň, výcvik a zmíněná zrada (při ní jde moc nahoru, čest dolů a spojenectví do… řekněme sakurového háje). Hráč na tahu vždy volí akci a má k ní jistý bonus, ostatní ji po něm opakují, až na spojence ale bez bonusu – kromě zrady. Zrádce je vždycky sám…

Mandátové akce jsou prostřídány zisky z modlení, a tak se postupně přiblíží období války. V provinciích, které jsou ve „válečném harmonogramu“ a současně se v nich sešli alespoň dva protivníci, dojde k bitvám. Jejich výsledek lze velmi dobře ovlivnit zákulisními (rozuměj zástěnnými) machinacemi s penězi a nájemnými roniny, nezřídka dokonce více než hrubou silou v poli ergo v rýžovišti.

I tyto tzv. válečné výhody se ale stejně musí sklonit před taktickými schopnostmi. Protivník si tedy penězi může zajistit braní zajatců, ale když si vy lépe spočítáte, že se vám víc vyplatí čestná smrt, najdou jeho pochopové na pláni toliko krkavce.

Písně o hrdinech

Co je na Rising Sun fajn, jsou monstra, která není zapotřebí vyhladit v zájmu lidství, ale naopak je lze získat do své armády a posílat proti nepřátelům. (Do časů Gapp, Godzill a dalších potvor odmítajících poslouchat rozkazy je ještě hodně, hodně daleko.)

Potěší i možnost výtěžku z jinak prohrané bitvy. Nezapomínejme totiž, kde a kdy se nacházíme, což znamená, že sebevražda cti nejenže netratí, ale přímo ji získává, a s ní i body. Obdobně tak i schopnost opěvovat hrdinství padlých vojáků, jedno z které strany.

Téměř třicetistránková pravidla jsou mnohem víc detailní než doopravdy obsáhlá a intuitivnost je rovněž na vysoké úrovni, a tak lze hru doporučit i relativním začátečníkům – ale je otázkou, kolika. Víc hráčů bude mít potíže vejít se s veškerým materiálem i k obstojně rozložitému stolu, a nemusí jim být po chuti ani čekací doba na vlastní tah, neboť jeden každý z nich nemůže moc plánovat dopředu.

Většinou je nutno vyčkat na akce protivníků a teprve následně promyslet a realizovat svoji strategii, protože se vám může stát, že válečník,se kterým najisto počítáte, ve chvíli, kdy přijdete na řadu, již na plánu není. To s sebou ale nese zmíněné vyčkávání, které v pěti lidech není z nejpříjemnějších. Na druhou stranu uzavírání spojenectví a různých dohod si více užijete právě ve čtyřech nebo v pěti, kdy vám i velký herní plán začne být brzy těsný a více vás tak tlačí k odvolávání toho, co jste slíbili, a slibování toho, co jste odvolali.

Protipólem je, že ve 4 a 5 hráčích se jeden, respektive dva z nich stanou aktivními při mandátovém rozhodování pouze jednou za celé roční období a je tudíž velmi často rozhodováno o nich bez nich. 

Nakonec Japonec

Jak praví klasik, je na čase poděkovat, zhodnotit a tak. Děkujeme? Děkujeme! Rising Sun je krásná a atmosférická hra, kterou doporučujeme trojicím hráčů. Je příjemně nenáročná, co se pravidel týče, příjemně náročná na takticko-strategické schopnosti, neboť rozhodování ve fázi mandátů má jen málokdy jediné správné řešení.

Ve vyšším počtu si ale každý musí sám určit, zda mu vyhovuje spíše větší tempo partie i více herně-životního prostoru, nebo jestli dá přednost tomu tísnit se u stolu, na stole a ve strategii.

A plusem pro hru je i fakt, že u ní můžete, ale nemusíte strávit celý večer.

Eric M. Lang: Rising Sun

Vydal: ADC Blackfire Entertainment

Počet hráčů: 3 – 5

Doporučený věk: 12+

Doba hry: 90+ min.

Čeština: pravidla ano, materiál ano

Cena: 2299 Kč


Reklama

Celý život se snaží živit tím, co ho baví, a bavit tím, co ho živí, což mu zabírá i veškerý volný čas. Průběžně je knihkupcem, autorem, korektorem, redaktorem, recenzentem, nejnověji i rytířem Řádu fantasy. V současnosti nejvíce času tráví nad komiksy a deskovými hrami, ale kdo ví, co přinese zítřek...