Série Resident Evil už dávno přesáhla hranice žánru, či platformy a stala se globální značkou. Eskapády okolo korporace Umbrella ale jaksi ztratily náboj a z posledních dílů herní série se vytratilo kouzlo. Proto se vývojáři z Capcomu rozhodli pro návrat ke kořenům a místo hektické akce servírovat červy prolezlou hrůzu. Pojďme se dnes podívat, jak se jim to podařilo v Gold edition sedmého dílu.

Pach krve

RE:7 vás postaví do role Ethana, neznámého hrdiny, kterého jsme v žádném z předchozích dílů potkat nemohli. Když čerstvý start, tak se vším všudy, žejo. Zapomeňte tedy na Leona Edwardse, Chrise Redfielda, nebo Jill Valentine. Ethan obdrží video, na kterém je jeho manželka, očividně ve velkých nesnázích. Přesto, že už je tři roky nezvěstná, vydává se Ethan na adresu uprostřed Lousianských bažin, vykřesat poslední jiskru naděje a zkusit ji najít. Když ale dorazí na místo, vidí jen opuštěnou barabiznu, která ho rozhodně nadějí nenaplňuje. Po rychlém prozkoumání okolních bažin se nakonec dostane dovnitř a pátrání může začít. Ale ouha, ani tady to k moc velkému úspěchu nevede. Prázdná kuchyň, opuštěný obývák… Snad jen tahle videokazeta co tu leží, možná by stálo za to, se odívat co na ní je! Ethan zjišťuje, že není první, kdo se vydal na průzkum tohoto domu a taky, že se kolem něj táhne nepěkná pověst.

Herní princip s videokazetami, je velice povedený, jakmile totiž kazetu vsunete do přehrávače, přesunete se z role Ethana do role aktérů videa a prožijete si i jejich krátký příběh. Většinou se pak díky tomu dozvíte něco, co vás v ději posune dál. Ethana to sice dál posune a daří se mu i najít svou ztracenou manželku. Něco s ní ale není v pořádku…

Atmosféra zapadákova kdesi v Louisianě, připomíná hororové exploitation filmy, jako jsou Pach krve, nebo Texaský masakr motorovou pilou. Šílená rodinka kanibalů, která vám nedá spát. Každý z členů rodiny má navíc nějaký „dar“, který dělá souboje s nimi specifické. A postupně se samozřejmě musíte utkat s každým z nich, v jiné části domu. Nejsou tu žádní zombie psi (hurá), a kulisy se vůbec hodně liší od předchozích dílů. Jestli něco značí přechod mezi šestým a sedmým dílem, je to mnohem menší důraz na akci a naopak větší důraz na atmosféru. Často se dostanete do situací, které prostě silou vyřešit nejdou a vám nezbývá, než se schovat a doufat v nejlepší. Nebo utíkat. Především začátek RE:7 pak přináší až filmový zážitek, kdy se bojíte otevřít každé dveře, či skříň a pečlivě nasloucháte každému vrznutí. Postupně se pak gameplay vyvíjí a příběh nabírá na otáčkách. To co začínalo jako pomalá plíživá akce, sice neskončí jako bezhlavá střílečka, ale styl hraní rozhodně získává na dynamice.

Hrůza na vlastní oči

Velkou změnou je samozřejmě kamera, jelikož poprvé v historii série, hrajete z pohledu první osoby. A jelikož nepatřím k zarputilým herním konzervativcům, tak tu změnu vitám. Matně si vybavuji, jak jsem jako malý špunt v Resident Evil 2, zápolil s ovládáním, ve snaze zastřelit alespoň jednoho zombíka, než si na mě pochutnají. Tak na tohle zapomeňte, ovládání je intuitivní a vyladěné. Většinu puzzles vyřešíte bez velkého přemýšlení, málokdy se stane, že byste tápali kam dál. Komplikovat vám to může omezený inventář, ale s trochou invence se s ním popere každý hráč. Ani souboje s bossy, které uzavírají každou pasáž v prokletém domě, nejsou nijak náročné, ale to jen podporuje plynulý zážitek ze hry, který dokáže vtáhnout a nepustit. Celý příběh je nakonec dobře vypointovaný a závěr nezklame.

End of Zoe

První pozitivum které ohledně DLC zmíním, je fakt, že se nejedná o nastavovanou kaši. Nečekejte stejnou hru, protaženou o pár hodin. Každý z doplňků se nese ve vlastním stylu a atmosféře. Konkrétně End of Zoe, vypráví o jednom z členů kanibalské rodinky, který se ale celé zápletce ze základní hry vyhnul. Není proto divu, že když narazí na Zoe, svojí neteř, a vidí jaký osud ji a zbytek její rodiny potkal, rozhodne se tomu přijít na kloub. A jelikož není žádná srágora, vytáhne si rukávy, zavzpomíná na své boxerské časy a rozdá si to hnusákama tváří v tvář. Ano, zapomeňte na střelné zbraně, End of Zoe přináší hodně odlehčenou atmosféru, ve které pěstmi mlátíte příšeráky na kaši, aligátory propichujete oštěpy a zdraví si doplňujete pomocí tučných housenek. Samotné DLC přináší zhruba jednu až dvě hodiny zábavy, které utečou jako voda.

Not a Hero

Dobře, na záčátku recenze jsem trochu kecal, v druhém DLC se totiž konečně dočkají fanoušci původní série a zahrají si za postavu, známou z dřívějších dílů. Chrise Redfielda. Na rozdíl od End of Zoe, se zde vracíme ke zbraním a to ne ledajakým. V kůži Redfielda můžete zakusit rozličné zaměstnanecké benefity Umbrella corporation, které vám v boji se zástupy humusáků přijdou vhod. Gameplay je opět trochu akčnější než původní hra, ale přidává se tu k tomu hezká dávka puzzles. Vaším hlavním protivníkem je totiž Lucas, člen úchylné rodiny, který se vyžívá v kladení pastí a léček. Je to tak trochu hra kočky s myší a Chris bude mít co dělat, aby se z toho dostal ven.

Banned Footage

Posledním přídavkem k základní hře, je skupinka miniher, která se skrývá pod názvem Banned Footage. V zásadě by měla doplňovat poslední střípky příběhu. Reálně se ale jedná spíše o zábavné jednohubky, kde si můžete zahrát survival mode, úchylnou oslavu narozenin hlavního záporňáka, nebo Black Jack ve stylu filmového SAW. Ten je podle mého názoru nejpoveděnější, ale každý si tu najde svoje. Nečekejte víc, něž odlehčené a vtipné odregování.

Hodnocení – 85%

Stručně a jasně – bavil jsem se, jako už dlouho ne! Resident Evil 7 v Gold edition, vám nabídne solidních 10 až 15 hodin příběhu, který si odehrajete z pohledu několika postav, a pokaždé si užijete jiný typ hraní. Tím se vývojářům z Capcomu podařilo zabránit stereotypu a vdechnout skomírající značce Resident Evil nový život. Scénáristé dnešních filmových hororů by se mohli učit, jak se dělá atmosféra a zábava. Doplňte to o vtipné minihry a máte výborný zážitek, který dává značce Resident Evil naději do budoucna.

[review]



Pražský kavárenský geek. Milovník knih, psů, mma, tetování a hraní čehokoliv na čemkoliv. Ukecaný introvert a nově taky blogger. Snažím se dělat včechno a nestíhám nic. Nejradši mám klasické fantasy hnihy a strategické či RPG hry. Až vyrostu, tak budu Batman (sorry rodičové!)