Město Redfall ovládli upíři. Někteří lidé podlehli, jiní se přidali ke kultu, který krvesaje uctívá, další se pokusili neúspěšně uniknout.
Redfall, hra od studia Arkane, které vytvořilo oceňované hry jako Dishonored nebo Deathloop, sklízí už od doby těsně před vydáním spíš průměrná a podprůměrná hodnocení od recenzentů i hráčů. Osobně jsem v ní našla i přes ne úplně dobrý technický stav a jisté další zádrhele značné zalíbení a hodlám se k ní vracet.
Největší potíží je však v tomto případě cena. Pokuď za titul zaplatíte 1700 CZK, respektive nějakých dva a půl tisíce korun za rozšířenou Bite Back edici, zákonitě očekáváte vypiplanou hru s rozsáhlým příběhem, unikátními herními mechanikami, velkou mapou a specifickými postavami, jejichž schopnosti se v multiplayeru perfektně doplňují.
A to Redfall nemá. Ani jedno. To bohužel sráží hru do bezkrevného průměru. Hráči by Redfallu nejspíš mnohé z toho odpustili, kdyby hra stála polovinu. Ale nestojí, takže se na tuto krvesajnou, pro mnohé nervysajnou záležitost, jdeme podívat hezky od začátku.
Sejdeme se na lodi
Redfall je malebné ostrovní městečko, takže když se zvrhla „ta věc“ s upíry, logicky se snažíte dostat pryč na lodi. Jenže vrchní šéfka zdejšího upírstva zamezila odjezdu živých krevních konzerv tím, že z veškeré vody, která v té chvíli nebyla v lahvích, vytvořila neprostupnou bariéru – obrovské vlny ztuhly v útvarech, za které by se ani Hokusai nemusel stydět. Všechny lodě tak zůstaly na suchu, nebo zapíchnuté do ztuhlých tsunami. A vy jste se ocitli bohužel právě na jedné takové lodi.
Zároveň se tato zářivá upíří bytost rozhodla, že vy budete žít – což bylo na první pohled vskutku hloupé rozhodnutí, jelikož vzápětí začnete vraždit její poddané. A pak taky zakryla slunce, aby se upíři mohli promenádovat venku i ve dne.
A kdo jste vy? Jedna ze čtyř postav, které si vybíráte na začátku (Bite Back edice slibuje přidání dalších dvou v budoucnu). Jacob je veteránský sniper, Layla vysokoškolská studentka s telekinetickými schopnostmi, Devinder slavný spisovatel a kryptozoolog, a Remi je bojová technička se šikovným robotem v patách.
Z Redfallu se nedá dostat, takže jaký je další plán? Přijít na koub tomu, co se tu vlastně stalo, a město vyčistit od upírů a dalšího zla. Jasné jak facka.
Velký bada boom
Jako první osvobodíte hasičskou stanici, která se tak stane útočištěm pro přeživší a vaší základnou, odkud budete vyrážet na mise a kam se vracet kvůli léčení a nákupům. A jedna z prvních herních mechanik, kterých si jistě povšimnete, je nedotažený stealth.
Hra vám sama nabídne více možností postupu: buď nahlas na Ramba, nebo v podřepu a se skrýváním. Jenže pokud se rozhodnete pro druhou variantu, prakticky nemáte jak nepřítele, kterému se vplížíte do zad, tiše odstranit. Žádný nůž, žádné trvale uspávací hmaty. Proklouznout, nebo střílet – to je to, oč tu běží.
Dobře, takže máme stanici. Najde se tu tradiční sestava neupírských osob: lékař, reverendka (i když ta je sama o sobě poměrně netradiční) a prodejkyně zbraní, která kromě toho, že je ve vysokém stupni těhotenství, prodává svůj tovar čtyřikrát dráž, než za kolik vykupuje. Munici zatím nepořídíte, na to je třeba nejdřív splnit quest.
Další postup hrou už je tak nějak podobný spoustě jiných her: prozkoumáváte okolí, sbíráte zbraně a munici, různé krámy, které se automaticky mění na peníze, nebo jídlo, a to vás léčí. Občas narazíte na safehouse, který musíte zprovoznit a kde potom dostanete vedlejší quest.
Na upíra s kolíkem, UV lampou nebo ohněm
Unikátním prvkem této hry mají být bitvy s upíry, nejsou to ale jediní nepřátelé. Po městě se pohybují ozbrojení členové kultu, který uznává upíry jako božstvo, a skupinky dobře vycvičených a vybavených vojáků organizace Bellwether. Občas můžete narazit na jejich vzájemnou přestřelku a pak je možná lepší nechat je vyřídit si účty mezi sebou a maximálně se postarat o zbylé přeživší.
Potíží těchto nepřátel je jejich umělá inteligence, v tomto případě spíš hloupost. Pokud je odstřelujete postupně, chovají se nečekaně pitomě, je jim často fuk, že právě padl kolega dva metry od nich, klidně vám naběhnou do palby a místo krytí se k vám otočí zády. Jsou nepříjemní, pokud na ně narazíte ve vyšším počtu.
Vojáci Bellwetheru jsou trochu větší oříšek než kultisté, mají lepší vybavení i mušku, nebezpečné jsou zejména jejich turrety.
Oproti nim jsou upíři procházka růžovou zahradou – a to je vážně škoda. Na prvního upíra v hasičárně máte v ruce brokovnici s kolíkem na konci, takže do něj chvilku střílíte a pak ho zapíchnete. Nebo ho můžete nahnat do kouta a odpálit mu za zády tlakovou lahev, hoří docela dobře.
Později se dostanete ke dvěma speciálním zbraním: samostřílu na kolíky a směrové UV lampě. V tu chvíli i upířího minibosse máte šanci sundat na dvě rány: nejdřív ho ozáříte UV paprskem, abyste ho vzápětí rozstřelili kolíkem.
Kolíkomet je celkově hodně zajímavá zbraň, která není OP jen díky akutnímu nedostatku kolíků. V jednu chvíli jich můžete mít u sebe maximálně 9, přičemž pokud je někam omylem zapíchnete, nedají se sebrat, a pokud je jdete koupit, stojí majlant.
S dobrým kolíkometem však lze skolit i vylepšeného upíra na jednu až dvě rány i bez použití UV lampy. Zároveň je to skvělá zbraň i proti živým cílům, jelikož je tichá, přesná a způsobuje opravdu velké poškození. Jenom prostě brzo dojde munice.
Podobně zajímavé jsou v tomto případě také pistole na světlice, standardně dost neužitečná zbraň, ale pokud vám dobře vystřelená světlice pomůže zapálit protivníka, proč toho zejména v počáteční fázi hry nevyužít?
Chceš to s robotem nebo havranem?
Čtveřice hrdinů nabízí rozdílný herní zážitek díky unikátním schopnostem a také osobnosti a vlastnímu příběhu. Obyvatelé hasičské stanice s každým z nich jednají trochu jinak, stejně tak každá z postav má odlišné hlášky a postřehy k příběhovým odhalením.
Jacob je takový ten tichý, věcný typ. Jeho první speciálkou je havran, kterého posílá na průzkum a který mu označuje nepřátele v dosahu. Jako druhou schopnost má neviditelnost, jako ultimátku odstřelovačku, která nikdy nemine.
Layla je mladá studentka, která samu sebe přesvědčuje, že je badass girl, její interakce s lidmi je spíš veselá a bezstarostná. Používá psychický deštník, který odráží střely, později telekinetický výtah, díky kterému je snadné dostat se na vyvýšená místa. Jako ultimátní schopnost má upířího bývalého přítele, který na zavolání přiletí a pomůže s likvidací.
Devinder, zkráceně Dev, je záhadolog a slavný autor, který nedávno přijel do Redfallu propagovat svou novou knihu. Teď je v samotném centru dění, takže je dost nadšený ze všech podivných objevů, které se mu podaří.
Používá elektrický oštěp, který zpomalí nepřátele, takže se pak do nich dá lépe trefit, a umí se teleportovat tam, kam dohodí speciální talíř – což je dost užitečné pro mise na vyvýšených místech i úniky před přesilou uměle hloupých vojáků. Jeho ultimátkou je super silná UV lampa.
Remi je bojová inženýrka, která přišla o celý tým, když se snažila vyšetřit, co se to děje v Redfallu. Chodí s ní malý bojový robot Bribón, kterého může poslat do středu dění, aby odváděl pozornost, a odpalovat nepřátele z úkrytu. Druhou speciálkou je hození výbušniny, jako ultimátní schopnost může vytvořit místo, ve kterém se všichni členové týmu léčí. Vzhledem k jejím hispánským kořenům často angličtinu prokládá španělštinou.
Bribón odvádějící pozornost je dalším důkazem nepříliš propracované umělé inteligence této hry, tentokrát směrem k upírům. Pokud robot začne tancovat, upír na něj zaútočí, ačkoli by měl poznat, že tady se své krevní svačinky nedočká. Upír za vámi také doběhne pod UV lampu před safehousem, kde na místě zkamení, takže ho stačí jen rozbít na prach.
Další poměrně výraznou výtkou k této hře jsou málo propracované cut scény. Jsou totiž statické. Možná mají připomínat určitou stylizaci, ale dívat se dlouhé vteřiny na mluvící postavy, kterým se ani nehýbají ústa, se velmi rychle omrzí.
Zejména z počátku najdeme v příběhu spoustu nevysvětlených míst. Proč nás nechala vrchní upírka na živu? Proč jsou ve městě vojáci, kteří útočí nejen na kultisty, ale i na naše hrdiny? A jakou roli v upíří invazi hraje místní klinika Aevum?
Příběh není odvyprávěný lineárně, a už vůbec ne v animacích. Musíte si ho poskládat ze střípků rozesetých po celém Redfallu. Chce to číst různé vzkazy, zapomenuté deníčky, poslouchat rozhovory lidí na stanici. A to chce čas a energii.
Říkal tu někdo „problém“?
Redfall má svým způsobem zajímavý námět. Podobných stříleček se zombíky tu bylo nespočet, tak co zkusit jednou vraždit někoho jiného? Upíři navíc mají vlastní, kulturně podmíněné způsoby úmrtí, díky čemuž se otevírají specifické herní mechaniky.
Problém je v tom, že zabít upíra je ve výsledku možná až moc snadné. Jistě, pár prvních hladových krvesajů vás pravděpodobně udolá, ale jakmile si najdete „tu svou“ techniku, hlavní lákadlo hry seschne jako špatně skladovaný česnek.
Mapa, po které se pohybujete, vlastně není až tak moc velká a většina domů jsou jen krabice bez možnosti bližšího průzkumu. Věci, které sbíráte, se dále nevyužívají, takže se hned mění na peníze. Vzhledem k opakujícím se ingrediencím to vypadá, že možná tvůrci původně pracovali s konceptem kraftění, podobně jako třeba v Dying Light, ten se ale do výsledné hry nedostal.
Některé herní mechaniky jako by chyběly úplně: likvidace na blízko, vrhání předmětů typu granát, možnost upgradovat zbraň například o tlumič.
Auta a jiná vozítka nelze využívat k přesouvání. Dají se vylootovat jejich zavazadlové prostory, nebo je odpálit či způsobit požár, pokud z nich vytékají pohonné hmoty. Z toho vyplývá, že ani jako úkryt nejsou auta příliš užitečná.
Hra je bez problému hratelná i v jednom hráči, přičemž i v single playeru je vynucené připojení k internetu. Speciální schopnosti postav se mohou doplňovat, reálně však v multiplayeru hrozí, že se jeden z hráčů stane návnadou, aby ostatní mohli v klidu likvidovat nepřátele.
Pokud hrajete ve více hráčích, postup v příběhu se zaznamenává pouze u toho, kdo hru vytvořil. Ostatní sice získávají zkušenosti, ale dějovou linkou si budou muset proběhnout znovu.
Pokud ze hry odejdete s nedokončeným vedlejším questem, po novém startu ho budete muset znovu přijmout a začít úplně od začátku. A vedlejší neznamená, že ho nemusíte řešit vůbec. Například lokální bossy každé oblasti porazit musíte, abyste mohli postoupit do další lokality. A abyste se dostali k lokálnímu bossovi, musíte splnit místní vedlejšáky.
Redfall jako město je rozdělen na dvě části. Ze začátku se pohybujete poblíž přístavu, v určité fázi hry však máte možnost přejít do druhé mapy. Od té chvíle se už ale do původní lokace nemůžete vrátit. Postupujte proto pouze s vědomím, že jste dokončili všechno, co jste chtěli.
Technický stav hry není úplně dobrý. V případě Xboxů si hráči stěžují na FPS lockovaných na 30, i když by hardware měl bez problému zvládat dvojnásobek. U PC hra nemá moc možností úpravy výkonu pro slabší stroje, FPS lock například chybí úplně.
Postupné dokreslování objektů (nebo také nedokreslování) je detail, na který jsou majitelé méně výkonných strojů celkem zvyklí. Co však vadí víc, jsou propady do textury nebo nesprávné zobrazení pohledu při zaměřování s odstřelovačkou.
Už před oficiálním spuštěním 2. května bylo možné se ke hře dostat přes Xbox Game Pass, pokud si hráč nastavil lokalitu na Nový Zéland. Den před premiérou vyšel velký update, který alespoň na čas znemožnil hraní všem, včetně těch, kteří hru získali oficiální cestou s předběžným přístupem.
Přesto ale…
Na začátku jsem přiznala, že jsem ve hře našla značné zalíbení. A to i přes fakt, že jsem hrála mnoho podobných her, které byly daleko propracovanější. I takový Far Cry New Dawn, který mnozí hráči považují jen za datadisk k pátému dílu série, má spoustu unikátních prvků. A celkově větší mapu – o hodně větší mapu.
I přesto mě baví svět Redfallu prozkoumávat a zkoušet různé přístupy a herní mechaniky. Poloprázdné ulice, na které si stěžují někteří recenzenti, nejsou prázdné vždy. Pohyb hlídek jak kultistů, tak i Bellwetheru, se totiž řídí denní dobou, takže zatímco ve dne byl most prázdný, večer se přes něj bez olova nedostanete.
Lokace, na kterých se objevují některé úkoly, se mohou měnit – například antény nebo dropy mají více možných lokalit. To, kde se objeví, závisí na způsobu nebo pořadí, v jakém jste řešili předchozí činnosti.
Smrt není konečná, což je skvělé pro méně zkušené a méně opatrné hráče. Jenom stojí peníze.
Soundtrack je hodně povedený, hra dobře reaguje na nebezpečnou situaci změnou playlistu.
Ovládání je dost intuitivní, zejména pokud jste hráli jinou podobnou hru, nebudete se muset skoro nic učit či přeučovat.
Takže tak…
Redfall budí kontroverzi, to je jasné. Za mě to není špatná hra, jen potřebovala delší dobu v inkubátoru. A potom je tu ta věc s cenovkou.
Pokud jste náročný hráč, líbit se vám dost pravděpodobně nebude, protože zkrátka postrádá zavedené herní mechaniky.
Casual hráčům jako nenáročné odreagování však posloužit může docela dobře, takže pokud máte možnost Redfall vyzkoušet třeba v rámci Xbox Game Passu, není důvod se mu vyhýbat. A čtyři postavy nabízejí uplatnění jak pro různé herní styly, tak pro vícenásobné dohrání – teda jen pokud na to máte tesáky.
Redfall
Vývojář: Arkane Austin
Vydavatel: Bethesda Softworks
Platformy: PC, Xbox Series X|S
