Když vyšel první Rage, byla to hodně očekávaná hra. Postapokalyptické prostředí v kombinaci se střílečkou z pohledu první osoby (First Person Shooter, dále jen FPS) navíc s vývojářskou nálepkou legendárního id Software (svatá trojice FPS Wolfenstein, Doom a Quake) slibovalo hodně. O hře se po vydání hodně mluvilo a na Metacritics se drží na solidních 79 %.
Hráči ovšem byli mnohem méně spokojení, především tím, jak rychle hra stárla. Ať už bylo hodnocení jakékoliv, tak se o Rage hodně mluvilo, a když se oznámilo pokračování, tak mluvení pokračovalo. Očekávání jsou veliká, ale stejně tak i obavy.
Postapo a punk
Situace prvního a druhého dílu není moc rozdílná apokalypsa způsobená roku 2029 asteroidem na Zemi přinesla de facto Mad Maxovský svět, který se mnohem víc než do filmu hodí do počítačové hry. Všeobjímající pouště střídají smrduté bažiny. Údolí jsou lemována vysokými horami a protkaná bezednými propastmi.
Těch několik málo fungujících měst se musí neustále potýkat s nájezdy šílených obyvatel pustin a je jedno jestli jsou to sjetí nájezdníci co jdou po benzínu, nebo horda mutantů, kterým jde vlastně jenom o potravu. Je to jedno, protože je tu jedna skupina, která je horší. Skupina Jménem Foundation.
Technologií posednutí magoři, kteří si chtějí podmanit svět nebo alespoň to co z něj zbylo. Pravda je, že než se země ocitla po kolena v exkrementech proběhl projekt Eden, který připravil na oběžné dráze a pod zemí bunkry s lidmi, jejichž tělo je kompatibilní s nanoboty ( tedy tak nějak ono se to řeší dost okrajově). A vy jste tak nějak jeden z nich, ale na tajňačku, že to ani vy sami nevíte.
Samozřejmě se to dozvíte hned na začátku, když vaší domovskou základnu napadne výše zmíněný Foundation a pouští se do nezřízeného masakru všeho co se hýbe. Ani vy a váš kulomet nezabráníte prohře a velitelka vaší organizace a základny je zabita zákeřným velitelem Foundationu, známým již z prvního dílu, Generálem Crossem. Ten díky přenosu DNA dosáhl faktické nesmrtelnosti a jediná možnost jak to udělat je spustit projekt Dagger.
Cestou necestou, puškou, raketometem
Hlavní cíl hry je tedy jasný vytáhnete bouchačku a sejmete Crosse. Projekt Dagger, který vám k tomu poskytne prostředky mají na starosti tři další lidé z venkovního světa, jejichž důvěru si samozřejmě musíte získat plněním úkolů a čištěním lokací na mapě. Zabíjení pankáčů vám zvedne reputaci u jednoho, mutanti a roboti u jiného. Zkrátka musíte hodně zabíjet.
Ve skutečnosti to vůbec není špatně, protože Rage je setsakramentsky dynamická FPS. Akce je bláznivá a pokud budete stát na místě, tak vás rozhodně brzo potrestá hozený granát nebo raketa. Stejně jako první díl je pokračování stylizováno do hodně Mad Maxovského vizuálu, takže nepřátelé jsou potetovaní magoři, zmutovaný kreatury, ve kterých jsou ovšem ještě pořád znát zbytky člověka a samozřejmě technologií upravení válečníci Foundation, kdy základní jednotka je jen torzo nesoucí automatizovanou zbraň a rozhodně nevypadá úplně šťastně.
Zástupy nepřátel pak potkáváme v lokacích rozházených různě po mapě, kdy každá se čistí jinak. Někde máte za úkol všechno vybít, jinde zničit nádrže s benzinem, otevřít vrata blokující cestu, nebo třeba jen zničit obří robotickou věc s tisícem zbraní namířených vaším směrem. Ať už je ale cíl jakýkoliv, většinou to všechno začíná tím, že postřílíme co se hýbe během zběsilé a parádní akce a pak teda splníme nějaký ten cíl a hurá na další lokaci.
A v tom “hurá na další lokaci” je kámen úrazu. Nevadí mi, když dostanu úkol, že po jeho splnění musím jít za zadavatelem a všechno mu zase hezky předat, kór když ve hře funguje fast travel, horší je se dostat na lokace misí, které jsou od sebe celkem solidní štreky a není divu, že jsou zde i achievementy za ujeté kilometry, protože pěšky to fakt chodit nechcete.
Váš AI vůz Phoenix se tak stane velmi brzy vaším nejlepším přítelem na cestách plných nudy, kdy se budete těšit na další akci. Tento fakt, kdy otevřený svět ničí dynamiku hry je umocněný tím, že na těchto lokacích se nachází i Archy, kde hledáte nové zbraně a schopnosti, takže se většinou nějakých pár hodinám zevlování po poušti nevyhnete.
Právě nesourodý mix super dynamické a zábavní FPS akce s rozvleklým open worldem je největší slabinou hry a především pak naprosto nepochopitelný nešvar, který se poprvé vyskytl už u Mafie a to závody. Nevadí mi, když mám možnost dělat spousty vylomenin okolo hlavního příběhu, stovky miniher a kratochvílí, ale když je mi to nuceno a nemůžu se bez toho v příběhu pohnout dál, tak mi to neskutečně vadí a kazí zážitek ze hry. Autoři se asi snažili aby svět působil co nejkomplexnější a naše postava se musela stát jeho nedílnou součástí ve všech sférách, ale zde je to naprosto zbytečná vsuvka.
Postapo očima i ušima
Postapo je jedním z nejoblíbenějších subžánrů sci-fi a jako takový může být pojatý mnoha způsoby. Rage se k této tématice postavil velice moderně a bere si prvky těch nejlepších z nejlepších. Zatímco pankáčská sebranka z pustin mutanti a vozidla silně připomínají Mad Maxe, tak podzemní vaulty plné pokročilých technologií nám zase připomenou legendární Fallout. Designy technologie a postav jsou naprosto skvělé a pozadu nezůstává ani prostředí.
Klasická postapokalyptická poušť je sice ústředním tématem, ale nechybí tu ani smrduté bažiny plné odpadků a tak skvěle zpracované, že si dokážete moc dobře představit jak to tam smrdí nebo například hluboká a hustá džungle. Veškerý vizuál je pak vyvedený v grafice, která sice neusiluje o žádnou revoluci v oboru, ale rozhodně neurazí.
Co se týká soundtracku, tak tady je to celkem zapeklitá věc. Jediné, co se dá zjistit, je údajně oficiální playlist na Spotify, který ovšem obsahuje songy i z prvního dílu. Osobně je pro mě totiž dost těžké si hudbu vybavit, když nejsem ve hře. Není to proto, že by byl OST špatný, ba naopak, uvědomuji si moc dobře, že hudební podkres vždy skvěle ladil s herní situací a to je právě ono. Hudba se totiž dynamicky mění v závislosti na tom co se ve hře zrovna děje a vždycky sedne jako zadek na hrnec.
Balanc na hraně nože
Rage 2 balancuje. Je to super dynamická akce, kde je potřeba přejíždět někdy i dlouhé vzdálenosti mezi lokacemi. Má tuctový, ale skvěle a vtipně podaný příběh. Má solidní počet zbraní, ale k dohrání sem použil tři. Všechno, co Rage 2 dělá, má svoje malé ale. Naštěstí ty ale jsou vždycky menší než klady a během hraní i po něm převládají pozitivní pocity.
Rage 2 si na nic nehraje a i když někdy dělá věci zbytečně, vždycky je tu možnost vlítnout do mutantího hnízda a vyřádit se šílenou akcí a to je prostě RAGE! Šílená, zábavná akce, kterou nejspíš všichni odložíme v minutě kdy si pořídíme Borderlands 3.
Rage 2
Vývojář: Avalanche Studios
Režim: Hra jednoho hráče
Platformy: Play Station 4, Xbox One, Microsoft Windows
