Postapokalyptický svět by nebyl hezké místo. Přesto, nebo snad právě proto je do něj situována řada příběhů a nejnověji i deskovka od Albi, která je – promiňte mi ten výraz – prostě velmi hezká.
Píše se rok 2079. Zkázonosná válka o vodu deklasovala světovou populaci na 30 000 lidí a světový povrch na místo, kde dlouhodobě nelze přežít. Jen ten kmen, který může nejlépe přispět k udržení lidstva, bude vyvolen k cestě do podmořských měst určených pro dlouhodobé přežití. Bude to ten váš?
Čeho je dost a čeho je málo
Surovin je málo – proto je nutné je vyhledávat a sbírat rychleji než ostatní. Vody je málo a navíc je zamořená radiací – proto se musí napřed dekontaminovat, než ji odnesete do bunkru. Jídla je málo a lidé v bunkru chtějí jíst – proto hledejte konzervy a lovte, nejlépe zvířata jednoho druhu, která budete lépe a lépe zpracovávat a tudíž z nich získávat více a více masa. Silnější vás utlačují – proto a pro lov je nezbytné hledat zbytky střeliva. Stavění dalších místností a oprava vybavení stojí nějaké suroviny, kterých je málo – a proto viz začátek tohoto odstavce.
Jediné, čeho je nepříjemně dost, jsou různé špatné události a radioaktivita. Nehody a neštěstí můžete „zaplašit“ surovinami, kterých ovšem je – to byste nečekali – málo, a proti průniku radioaktivity vám pomůžou přeživší, kteří ale chtějí jíst a pít, načež jsme tam, kde jsme byli.
A abychom nezapomněli, tak konvoj, který si ze všech kmenů vybere ten nejlepší a vezme jej s sebou do podmořského města, se rychle blíží, takže času je… Hodně? To nemohu říct.
Zbydou jen konzervy
Tolik portrét světa, do kterého otevřením krabice s nápisem Pustina vstupujete. Teď ještě něco o hře. V principu jde o klasickou tzv. eurohru, ovšem s přesahem. Každý hráč má svůj bunkr, do kterého se soupeři nedostanou, a čtyři figurky různé síly, které se občas nuceně konfrontují, když ta silnější tu slabší vydírá. Slabý se může ubránit pomocí střeliva, nebo holt zaplatit materiálem či potravinou.
Každého jsou tři druhy (dřevo, kov a mikročipy / voda, maso a konzervy) a jejich získávání na celkem osmi lokalitách herního plánu je hlavní náplní hry. Také lze shánět vybavení či prohledávat trosky, vše v rámci několika akcí, která má každá figurka k dispozici.
To za dne. Když padne noc, padnou napřed i figurky – jednoduché a současně geniální rozlišení toho, která figurka už byla v rámci tahu použita a která nikoliv – a začnou další aktivity. V první řadě zažehnání neblahé události, což není úplně šťastně zvolený název: vždy mi přišlo, že se spíš modlím, než že vodou hasím požár nebo střílím lupiče. Také se krmí osazenstvo bunkru a na zbylé potraviny lákají další přeživší. Staví se nové místnosti, které poskytují různé bonusové akce či zásoby, ale jen když jsou plně obsazené přeživšími, opravuje se vybavení a ne/zvládá nárůst radioaktivity.
Načež se vám zkazí většina zbylé vody a shnije všechno čerstvé maso, a do dalšího kola vám zůstanou jen konzervy.
Body za a pro hru
Po šestém kole dorazí konvoj, o kterém jsme si vyprávěli, a oboduje vám kdeco: počet lidí a místností v bunkru, výši radioaktivity tamtéž, zažehnané události a vyspravené vybavení. Kdo získá bodů nejvíc, může jet s konvojem, a z ostatních udělá neustále rostoucí radioaktivita jen mastný flek na podlaze…
A když bychom měli ohodnotit hru? Bezesporu dost kladných bodíků získává za vizuál. Krásná krabice, nádherný herní plán, působivé kartičky i doplňky; to vše skvěle pomáhá budovat atmosféru smrti a zmaru.
I manuál je výborný, v doslovné i přenesené variantě. Pravidel není tolik, aby vám nestačilo jedno jejich přečtení; po dvou už budete v Pustině jako doma. Vše je dobře a i na příkladech vysvětleno, a až na jeden dva případy velmi logické.
Samotná hra vychází ze známých principů a mechanismů, které velmi dobře využívá a používá také k přiměřené interakci mezi hráči, umocněné jejich počtem. Ve dvou je pro vás mapa dost velká a surovin je obstojné množství, takže si opravdu připadáte jako tuláci postapo světem, kteří hledají a prohledávají a jen tu a tam narazí na konkurenci. S každým dalším hráčem boj o zdroje přitvrzuje, je stále důležitější být tím prvním na tahu (což lze také zařídit na jedné z destinací), a víc a víc pociťujte význam slova nedostatek.
Bez stříbrné medaile
S nedostatkem budou možná souviset námitky některých hráčů, že nemají dost na nakrmení toho či postavení tamtoho a že než se na něco vzmůžou, je konec, ale zatraceně: o tom ta hra přece je!
Až si budete hrát na naftové šejky, bude námitka vůči paláci o pěti místnostech zcela oprávněná, ale ve světě po nukleární apokalypse nic není a jen velmi málo zbylo, a vy se prostě musíte naučit s tím vyjít, jinak umřete. (A když s tím vyjdete jen o málo hůř, tak umřete stejně, neboť jak praví klasik hlasem nedávno zesnulého Vladimíra Brabce – čest jeho památce: „Kdo bude v tomhle závodě druhý, ten stříbrnou medaili nedostane.“)
Zaslouží si tedy Pustina vůbec za něco body odečíst? Buďme spravedliví a řekněme, že ano – ale jen za kosmetické vady. Za princip oboustranných místností, který je vlastně zbytečný, když se žetony do bunkru stejně umisťují až po postavení; a za chybějící info, že každý hráč má stejné kombo základních místností do začátku.
Za příliš tenké žetony prohledávání a kořisti, když vše ostatní je dostatečně masivní (takže velikost či spíše malost žetonů potravin, materiálů a přeživších vlastně nevadí). A za to, že v našem testovacím výlisku měla nejsilnější žlutá figurka jen jednu nohu, ale jelikož je celá hra bezbariérová, tak uznáváme, že je tato stížnost poněkud jednonohá.
Čili je tahle hra témě přesně taková, jaká má být, a úplně pro všechny, kdo se nebojí utkat o život v troskách civilizace. Čímž končíme, protože konvoj se už blíží…
Gregory Oliver: Pustina
Vydal: Albi ČR a.s.
Počet hráčů: 2–4
Doporučený věk: 14+
Doba hry: 60+ min.
Čeština: pravidla ano, materiál ano
Cena: 1299 Kč
