Píše se rok 2849 a lidstvo dosáhlo v průzkumu vesmíru nových hranic. Šéfové obřích megakorporací coby jeho vyslanci stojí na okraji nově objevené hvězdokupy s velkou koncentrací pulsarů a zvažují, jak co nejlépe, nejrychleji a nejvíce využít všechny zdroje, které se jim tady nabízejí.
Nemalé nečeské nepoměry
Protože jestli se – alespoň podle autora hry – v budoucnosti něco určitě nezmění, pak je to hlad po energii. A pulsar, to je něco jako supervýkonná elektrárna…
Na druhou stranu, hvězdokupa nejsou jen pulsary, ale také soustavy planet s nezřídka obyvatelnými světy, a mezi tím vším je spousta prostoru pro megastruktury transmiterů energie. Je proto otázkou, čím začít, čím skončit a jak mezitím posbírat víc bodů než ti chudáčci od konkurence…?
Pulsar 2849 netroškaří a ačkoliv se zrodil v hlavě renomovaného českého autora, rozhodně si nevzal za své malé české poměry.
Naopak, hráčům umožňuje pořádně se rozmáchnout – koneckonců hvězdokupa není žádné dětské pískoviště – a všemi svými nemalými silami se jim snaží navodit dojem, že opravdu ředitelují obří firmu, která může téměř cokoliv. Dokonce až tak, že začnete chápat, jak si podobná společnost mohla myslet, že dokáže zkrotit i ty uslintané vetřelce.
Významně v tom pomáhá ultrafantastický kruhový herní plán, ale o tom až později.
Bylo jich pět
Princip hry je založen na hodu kostkami a jejich následném využití pro jednotlivé akce. Na rozdíl od jiných her se tady ale hází pouze jednou za celé kolo a každý hráč si smí vybrat jen dvě kostky – celkem snadno se dá přijít k bonusové kostce, ale rozhodně ji nebudete mít k dispozici vždy.
Oblastí, ve kterých lze podnikat, je celkem pět. Předně všeho jsou to titulní pulsary, u kterých platí, že kdo si který obsadí, toho je a nikdo další se mu tam už nemůže nacpat. Samotné získání pulsaru ale nic neznamená, ještě je zapotřebí do něj umístit generátor a ten zprovoznit; teprve pak vám soustava produkuje energii a body.
Navíc ne na všechny pulsary se dá doletět – k některým vesmírné trasy prostě nevedou a můžete je získat jen coby nějaký bonus.
Létat ovšem můžete nejen na pulsary, ale i do planetárních systémů, kde na obyvatelných i neobyvatelných planetách stavíte výzkumné stanice, které se na konci bodují jednak samy za sebe, a druhak mohou být ještě ohodnoceny v rámci speciálních zakázek. I tady platí, že kdo pozdě chodí, sám do ní padá, ovšem neméně je faktem, že nemůžete být první úplně všude.
Třetí možností, jak zbohatnout (čili bodově zbohatnout), je stavba struktur transmiterů. Za kartičky super složitých zařízení opět platíte kostkami a odměněni jste různými výhodami a při správném sestavení posléze i bonusovou kostkou. Omezení se nekoná, dle svých záměrů a technologicko-estetického vkusu můžete mít jednoho dlouhého průmyslového hada, nebo několik světlušek.
O červích dírách
Další akční možnosti jsou spíše podpůrné, ale to neznamená, že by měly být opomíjeny, spíše naopak. Variabilitu svých akcí si můžete rozšířit patentováním technologií, a celou strategii lze podpořit plněním projektů na desce ústředí, což přináší další body.
I za to se ovšem platí kostkami a je tedy opravdu na místě pečlivě zvážit, do čeho půjdete a jaké budou vaše další kroky.
Pulsar je velmi komplexní hra a jako takový je prošpikován provázanými možnostmi, jak přijít k bodům, podobně jako vesmír červími dírami. Hráči si navzájem „překážejí“ jen málokdy, a v prvních partiích spíše nebudete vědět, co dřív, než abyste bojovali o jednu konkrétní výhodu či planetu.
Jistě, základem je nijak originální využívání kostek, které je ale ozvláštněno speciálním mechanismem, který zvýhodňuje nižší, tedy slabší čísla oproti těm větším, za které se dají pořídit lepší akce a/nebo delší cesty kosmem.
V úvodu každého kola to představuje trochu propočítávání; názory na to, zda to hru oživuje či naopak zdržuje, se různí, a nechť tedy posoudí každý podle sebe.
Herní plán je oboustranný; pokročilejší hráči si tak mohou vyzkoušet výhody a nevýhody slepých uliček vesmírných cest. I v nich totiž platí „něco za něco“…
Útrapy ředitelů zeměkoule
Čímž se dostáváme k další velmi silné stránce Pulsaru, kterou je vizuál. Herní komponenty si nenárokují zrovna málo místa na vašem stole, ale opravdu stojí za to.
Jistě, kruhový herní plán už tu taky byl, ale s odpovídajícím způsobem zakřivenými doplňkovými plány, které tak připomínají něco mezi supermoderním centrálním řídicím pultem a palubním můstkem kosmické lodě, vás suše přenese určitě o pár stovek let do budoucnosti, když už ne o oněch inkriminovaných 831.
Všechno je krásně ilustrováno, pravidla jsou doprovázena výroky futuristických inženýrů a podnikatelů, a věřte nebo ne, libovolný žeton generátoru se do libovolného pulsarového prstence vejde bez toho, abyste jej tam museli natlouct kladivem.
Á propós pravidla; není jich rozhodně mnoho a pokud si je jeden nastuduje, ostatní do nich bez problémů vpraví za čtvrthodinku.
Má tedy tato hra vůbec nějaký zápor? Někdo za něj může považovat taneček kolem určení mediánu na začátku každého kola, jak je uvedeno výše, ale to je opravdu spíše než co jiného individuální.
Nás zklamala jediná věc: malý počet kol a akcí v nich uskutečnitelných. I když budete samotným bohem strategie, nad pětadvacet akcí se nedostanete, což ostře kontrastuje s možnostmi hry a s pocitem „ředitele zeměkoule“, který ve vás vzbudí.
To ovšem není chyba deskovky samé, jako naší hráčské nenasytnosti, která prostě tu a tam narazí na pocit, že ve právě ve chvíli, kdy jsme se vyhrabali z počátečních obtíží a nedostatku a mohli bychom rozjet naše podnikání fakt ve velkém, partie končí.
Naštěstí je znovuhratelnost hodně vysoká, doba hry přiměřená, a hlavně: kouzlo dálek v prostoru i v čase hned tak nevyprchá…!
Vladimír Suchý: Pulsar 2849
Vydal: Czech Games Edition a MINDOK s.r.o.
Počet hráčů: 2 – 4
Doporučený věk: 14+
Doba hry: 60 – 100 min.
Čeština: pravidla ano, materiál bez textu
Cena: 999 Kč
[review]
