V PlayerUnknowns’s Battlegrounds (známém jako PUBG) se stáváte jedním ze 100 hráčů, kteří vyskočí z letadla, během letu nad jednou ze dvou map (Erangel a Miramar). Vašim jediným cílem je zůstat na živu jako poslední ze všech. Můžete to zvládnout sólo, s jedním přítelem nebo v týmu 4 lidí. Faktem je, že do každé hry si neberete nic víc, než své oblečení.
V následujících 35 minutách si musíte najít vybavení (zbraně, brnění, batohy, léky) a bojovat s ostatními hráči nebo se jim nějak vyhnout. To je samozřejmě čím dál těžší, protože vás celou dobu pronásleduje modrý kruh zmenšující herní plochu a ničící vše co mu stojí v cestě. Zvládnete to včas do menší herní plochy? Bude tam na vás čekat nepřítel? Bude tohle vaše poslední minuta? Tohle vše se vám honí hlavou a vy tak musíte riskovat pro tu nejpodstatnější věc na světě.
Nápis „WINNER WINNER CHICKEN DINNER“, který na vás čeká, pouze pokud vyhrajete! Jsou k tomu samozřejmě i nějaké bonusy jako dostatek ingame peněz, lepší rank v žebříčcích atd., ale co, ten nápis ten je důležitější! Znamená totiž vaše přežití nad 99 dalšími hráči!
Čas na příběh
PUBG každý z nás začal hrát z trochu jiných důvodů, ale všechny se nakonec točí kolem jedné jediné věci – příběhu. Lidé se k PUBG vracejí každý den, nezávisle na tom, jestli vyhrají nebo ne. Protože v každé hře, zažijí jiný příběh než v té předchozí. Jste hlavním hrdinou, kolem vás je dalších 99 vedlejších postav a pro ně všechny jste vy tím velkým zlým vlkem v jejich vlastním příběhu.
Když se se svým týmem objevím kousek od budov v zatopené oblasti (má oblíbená část mapy) vím, že je to náš domov. Vlastníme to tam ještě předtím, než dorazíme. A když se tam potkáme s nepřáteli? Uděláme vše, abychom je dostali z našeho domova. Každý další hráč, který se objeví v okolí zóny, je pro nás pak jen dalším nájezdníkem, kterého je potřeba odrazit za každou cenu. Ale to je jen jedna strana příběhu. Pro ty, kteří byli v této zóně před námi, jsme těmi nájezdníky my. Pro ty, kteří přijdou po nás, jsme obyčejní squateři.
Každá hra je plná takových incidentů a na každý z nich se dá dívat z více stran. Pamatujete si ty hlavní události, ale jsou to detaily, které z toho dělají něco unikátního a neskutečně povzbuzujícího. Zbraně, které jste měli, lidé s kterými jste se střetli, okolnosti které k tomu vedli, to vše tvoří nový příběh, který pak můžete sdílet s přáteli.
Funguje to hlavně díky tomu, že v každé hře hraje velkou část systém náhod. Dráha letu letadla je vždy náhodná, loot je vždy náhodný, pozice kruhu je také náhodná, připočítejte red zónu ničící vše ve svém středu a uvědomíte si, že ani jedno kolo nebude stejné jako to předchozí.
Priority jedna vedle druhé
Na makro úrovni je PUBG prakticky manažer priorit. Vše co uděláte je založeno na vašem vlastním setu rozhodnutí. Systém náhod pak tyto vaše priority a rozhodnutí ovlivňuje a mění. Když přistanete, chcete se ihned vybavit – ale to se mění podle okolností. Pokud jste například přistáli v Pochinkách sami, chcete najít to nejlepší, co jde. Strávíte tak klidně i 10 až 15 minut procházením jednoho města. Stačí ale, aby do vedlejšího domu spadl jediný hráč a vaše priority a následná situace se rapidně změní.
Dá se říct, že systém náhod jde ruku v ruce s vašimi prioritami. Je vyšperkován do nejmenšího detailu a jde to vidět, ať uděláte cokoliv. Ano kruh je hlavně o náhodě, ale to neznamená, že nemá svou logiku. Loot se spawnuje v určitých pozicích v každém domě, ale konkrétní typy lootu se objevují ve specifických domech atd. Vozidla se často spawnují v určitém okruhu a podobných místech. A to vše vás pak nutí přemýšlet nad tím, kdy opustit zónu ve které se právě nacházíte. Stihnete to do menšího kruhu? Přežijete? Je to auto stále tam, nebo ho vzal někdo jiný? Cesta k úspěchu je v PUBG založena na vaší analýze situace a přizpůsobení se jí, dokud nedosáhnete vítězství.
Tím samozřejmě nechci říct, že nemůžete umřít jen proto, že jste měli smůlu. PUBG vytváří řekněme organizovaný chaos a vy se můžete přizpůsobit. Pokud spadnete na dům, kde doletěl někdo těsně před vámi a v ruce má brokovnici, jste prostě nahraní. Říká se tomu prostě smůla, ale je to opravdu tak? Proč jste se rozhodli skočit zrovna na ten dům? Proč jste to na poslední chvíli nestočili jinam? Nebylo to přece jen vaše rozhodnutí? Za mě to znamená jediné, o svém osudu ve hře rozhodujete vy a to od chvíle, kdy se rozhodnete opustit letadlo.
Shrnuto a podtrženo
PUBG je hlavně hrou o vás a vašich přátelích o příbězích, které prožíváte. Nezáleží na tom, že nemá tak dokonalé animace jako třeba Battlefield 1. Nezáleží na tom, že tu ještě není ani zdaleka vše co byste si mohli přát. Narazíte tu sem tam na nějaký bug, cheatera a chybí tomu všemu tak trošku úroveň zpracování některých AAA produktů, ale pokud jednou zakusíte kouzlo PUBG, na ničem z toho vám už nebude záležet.
PlayerUnknown’s Battlegrounds je jednou z nejkompetitivnějších her posledních let. Nejen, že byla tato hra vydána v období plném skvělých her, ale dokázala se stát nejhranější hrou steamu za posledních pár let. A i to dokazuje brilantnost tohoto konceptu, který nám hráčům otevírá nové možnosti na herním poli. Je to hra, která vás donutí bavit se s přáteli o každém výbuchu či letící kulce. Je to hra, o které přemýšlím, když zrovna nehraji. Když slyším letět letadlo, automaticky potlačím touhu se podívat, jestli neuvidím padající airdrop.
„I have a chicken dinner fever baby and I’m sure, after few rounds, you will have it too!“
[review]