Panství hrůzy 2. edice cover
Zdroj: Fantasy Flight Games

Panství hrůzy je další hra, skrze kterou se na náš svět snaží protlačit pradávní bohové. Včetně bájného Cthulhu. Hra, která pracuje s atmosférou, strachem z neznámého, strachem z temnoty, z nesmírné a neznámé hloubky oceánů…

Stačí jim vyhrát jen jednou jedinkrát… A my jim v tom musíme pokaždé zabránit…

Chcete zjevení nejryzejšího Zla zabránit? Pak máte možnost. Ale pamatujte… nic není, jak se zdá a Zlo je blízko…

“Cthulhu fhtagn”

Ano, je to on… Děsivý… Veliký… ten, jehož jméno je nevyslovitelné a podoba nepopsatelná…

Přichází…

Jablko sváru

Pojďme kousnout do toho kyselého jablka hned na začátku. 

Je jedna věc, které se u téhle hry nevyhneme. A tou je potřeba mobilní aplikace, bez které se Panství hrůzy nedá hrát. Dopředu podotýkám, že jsem stará konzerva.

Panství hrůzy 2. edice 1
Zdroj: Fantasy Flight Games

Mám rád staré dobré kombinované mechaniky, herní témata a hrací styly. To, že se v relativně nedávné době na svět vyrojilo několik her, které ke svému hraní bezpodmínečně nutně potřebují mobilní aplikaci, jsem zaregistroval stejně jako všichni ostatní deskohráči. A byl jsem, mírně řečeno, dost skeptický.

Argumenty, které jsem měl proti si asi dokážete sami dobře představit. Proto jsem dlouho odolával. Ale protože jsem zároveň tvor zvědavý až hanba, když jsem dostal příležitost si hru relativně bezbolestně vyzkoušet, po malém váhání jsem do toho šel. Apka se mi bude celým povídáním prolínat, proto není možné shrnout vše do jednoho odstavce. 

A rozuzlení? Modří už vědí a ostatní mohou pokračovat ve čtení.

Malá vsuvka o hráčské vině

Vlastně si myslím, že jsme designéry k propojení aplikací a deskových her trochu donutili sami. Všichni hráči chtějí dostat co nejdokonalejší hru, maximum obsahu, který se vejde do krabice, dokonalý zážitek skrze téma / atmosféru / mechaniky / whatever else… Každý z nás chce zažít ten pocit “Shut up and take my money…”, kdy najde tu úžasnou a dokonalou hru, a kterýžto pocit zůstane i po odehrání několika her. 

A tak designéři přirozeně hledají cesty, jak naplnit naše zvrácené touhy. Příkladů by byla z doby geologicky nedávné spousta, od legacy her, únikovek, detektivek, přes propojování s apkami až k … no jo, kde to vlastně může skončit? 

Jsem opravdu zvědavý, co nám budoucnost přinese, protože tohle konkrétní propojení se z mého pohledu dost povedlo. 

Alfa a omega

Panství hrůzy patří do hard core ameritrashových her, kde je silné téma a atmosféra, v našem případě kooperativní interaktivní styl hraní, dlouhá… někdy i velmi dlouhá herní doba, hromada náhody zaručená hodem kostkou a lízání karet, figurky… 

Panství hrůzy 2. edice 2
Zdroj: Fantasy Flight Games

Atmosféra je vlastně alfou i omegou celé této hry. Pokud jste tak trochu herní hračičkové a před hraním hry si čtete veškeré flavour texty týkající se hry samotné, PH vás bude jednoznačně bavit.

Tak jako kdysi Páni jeskyně (PJ) provázel herním prostorem a skrze své popisy míst a dějů pomáhali hráčům představovat si, co se s nimi a jejich okolím děje, stejně je to i u PH. A tady vidím největší přínos apky pro hráče milující role-playingové hry.

Když už jsem zmínil paralelu s Dračím doupětem… i nejlepšímu PJ se občas stalo, že nedokázal barvitě popsat scénu, boj, situaci. To se občas stalo i tomu nejlepšímu. Každá hra tak byla právě tak dobrá, jak dobrý byl PJ. Někdy lepší, někdy slabší…

Jenže tenhle typ dungeon crawler her je postavený právě na tom, že je nutné hráčům atmosféru co nejbarvitěji popsat, každý krok, pocit, který zažívají, co vidí, co slyší, co cítí…

Detaily a fantazie vypravěče budují ten pravý nezapomenutelný zážitek. A to všechno – včetně všech těch detailů – ve hře obstarává apka.

Apka eliminuje slabší chvíle PJ a dovoluje tak všem hráčům zapojit se do dění. Eliminuje i poměrně zdlouhavé přípravy na hru – kdo někdy dělal PJ, ví o čem mluvím. Ostatně první edice PH, kterou jsem nehrál, měly z pohledu PJ stejný problém s ohledem na časovou náročnost setupu.

Apka hráče provází na každém kroku. A to je možná ten správný popis. Apka hráče provází. Neřídí, nerozhoduje za hráče. Popisem zprostředkovává vše, co se děje kolem hráče.

A navíc spoustu věcí zjednodušuje. Například boj se stává velmi jednoduchou akcí, která trvá jen tak dlouho, jak podrobně se vám chce vytvářet atmosféru čtením textů. 

Panství hrůzy 2. edice 3
Zdroj: Fantasy Flight Games

Další součástí budování atmosféry je hudba a dabing. Tedy dabované části potkáte většinou při začátku scénáře, ale hudba je větší radost. Nevtíravá, nevynucující si pozornost, zároveň příjemná a podporující atmosféru. Další věc, kterou jsme si často u jiných her zařizovali sami. Tady je součástí celku a pro mě funguje velmi dobře. 

Přístupnost a znovuhratelnost

Co je na hře skvělé je skutečnost, že se dá začít hrát i s úplnými nováčky. Seznámení s akcemi, které může hráč udělat, netrvá dlouho a pokud je ve skupině alespoň jeden hráč, který má se hrou zkušenosti, může se začít třeba i do 15 minut.

Nic složitého. Já jsem takto hru zahrál nejdříve několikrát sám, abych se ujistil, že všemu rozumím a přišel hraní trochu “na kloub” a pak jsme se do hry vrhli společně s mými syny (11-14).

Seznamování s akcemi trvalo opravdu jen cca 15-20 minut a vše ostatní pro nás udělala apka. Já jsem byl už jen jako pojistka a “mluvící pravidla”, když si kluci nebyli jistí co a jak. Od toho prvního hraní jsme hru hráli znovu několikrát, a přestože jsme první dva scénáře několikrát opakovali, chuť do opětovného hraní nás neopustila.

Při pozdějším povídání o hře vyplynulo, že právě ta atmosféra, popisy a tajemství, které jsou ve hře všudypřítomné, jsou tím motorem, který pomáhá hrát znovu již jednou odehrané a nevyhrané. Znovu jsme u alfy a omegy celé hry.

S tím se pojí i znovuhratelnost. Hra nemá nekonečné množství variací na jeden scénář. Vlastně má ty scénáře v krabici jen 4, přičemž ten první je spíš taková zkouška pravidel a zároveň nejkratší scénář. Další rozšíření jsou plánována v nových krabicích, popřípadě možná i nějakých čistě stáhnutelných variantách. 

Ještě k tomu hraní – apka je věc neživá a jak jsem popsal výše, nekontrolující. S tím souvisí, že pokud budete chtít, tak ji ošulíte. Dá se velmi snadno podvádět. Jenže proč bychom pak takové hry hráli? Poctivost hráče tady jde ruku v ruce s celkovým vyzněním.

Panství hrůzy 2. edice 4
Zdroj: Fantasy Flight Games

Věřte mi, že daleko lepší pocit budete mít z výhry (i když už byste ten stejný zatracený scénář hráli už potřetí), kterou si zasloužíte, než když byste sem tam upravili počet hitů nestvůrám nebo “našvindlovali” některý z hodů na schopnosti. Ale tak je to se vším – v životě i ve hře. 

Konečně k věci

Pojďme tedy od obecného ke konkrétnímu. Hra je po stránce komponentů hezky zpracovaná. Mapové díly na sebe navazují, kde mají. Hra případně samostatnými dílky zaplňuje místa, kde jsou na jednom dílu dveře a na druhém přiléhá ke stěně dalšího dílu, například obrazem na zdi, stěnou… Na to všechno vás hra upozorní při popisu, když vcházíte na díl nebo začínáte. 

Jakožto hráči zpočátku spolupracujete na jediném úkolu – vyřešit úkol, který jste dostali v úvodním proslovu ke scénáři. Nejčastěji budete pátrat po stopách a budete se pokoušet rozluštit tajemství, které se skrývá “tam někde venku”.

Proč říkám, že budete spolupracovat zpočátku. Ve hře existuje možnost, kdy některý z hráčů, popřípadě někteří, nebo dokonce všichni, hráči zešílí.

Toho temného a zvráceného vlivu Velkého Cthulhu bude prostě v jednu chvíli už tolik, že se s ním vaše příčetnost nadále nedokáže vyrovnávat. To se ve hře děje tak, že postupem času nasbíráte právě tolik/nebo více karet strachu, než je hranice vaší příčetnosti. Zkrátka vám z toho všeho hrábne = líznete si kartu Šílenství.

Ale pozor, toto je neveřejná informace, tajná, jen a jen pro vás. Ve vašem vlastním zájmu. A tak se vám může stát, že se stanete pyromaniakem zakládajícím požáry, jedním z tisíců, který se snaží přinést oběť mocné Černé Koze z lesů, bájné Shub – Niggurath, nebo se obyčejně stanete ještě víc sobeckými, než jste byli před tím. 

Během pátrání odkrýváte stopy, které vás vedou k vašemu cíli. Odhalujete spiknutí, potkáváte se s NPC postavami, potkáváte samosebou i takové věci jako jsou Hlubinní, kultisti, zfanatizovaný dav měšťanů…

Panství hrůzy 2. edice 5
Zdroj: ADC Blackfire

Abyste tohle všechno mohli dělat, máte pro každou svou postavu dvě akce, které může vykonat. Veškeré akce, které můžete vykonat jsou moc pěkně shrnuté na zadní straně přehledu pravidel a je tak jednoduché se k nim, v případě nejasností, znovu dostat.

Každá postava je díky kombinací vlastností jiná, jinak silná, jinak obratná, s jinak silnou vůlí, stejně jako v jiných RPG hrách. Postupem času můžete ve hře najít i hádanky, které je potřeba vyřešit uvnitř aplikace. A občas se vám stane, že najdete kouzlo (nebo už s nějakým dokonce začínáte) a můžete tak používat magii.

Jenže bacha na to – nic takového jako oběd zdarma neexistuje. A stejné je to i s magií. Ani ta není zadarmo. Při zahrání každého kouzla musíte vyhodnotit, co vás to stálo. A pak si to kouzlo znovu doberete, aby bylo možné kouzlit znovu.

Tohle mi přijde opravdu zákeřné – stejné jako u výherního automatu – hoď do mě ten drobák… nic tě to nestojí… zkus to, máš to pod kontrolou. Jenže pod kontrolou ve hře nemáte často ani sami sebe, natož nečistou magii. 

A znovu se tu dostáváme k poctivosti. Hra bude tak zábavná, náročná, krásná, jakou si ji sami hráči udělají. A díky apce i o kus lepší než kdyby se o to samé pokoušeli sami. 

Každé herní kolo je rozděleno do dvou částí – fáze vyšetřovatelů a fáze mýtu. Tyto dvě fáze jsou opět popsány na zadní straně přehledu pravidel. Vůbec mi pravidla přišla jako dobře napsaná a snadno se mi v nich orientovalo.

V první fázi se se svými postavami jednoduše pokoušíte udělat co nejvíce věcí za využití svých akcí nebo speciálních schopností (ano, každá postava má jednu více či méně využitelnou schopnost). Tady nás opět provází apka, která barvitě a zajímavě popisuje co se na herním plánu děje. Zkoumáte, otevíráte, nahlížíte, utíkáte, snažíte se zabít (se / někoho / něco). Ve chvíli, kdy už nemáte co a jak byste udělali, přichází ke slovu Mýtus. 

Panství hrůzy 2. edice 6
Zdroj: Fantasy Flight Games

Postupem času, jak se hra rozvíjí, se začnou dít divnější a divnější věci, vliv kultu sílí, halucinace, sebepoškozování některých jedinců, zvuky zpoza rohu… Opět vás provází apka a z mého pohledu to dělá velmi pěkně.

Ano, někteří hnidopichové mohou namítnout, že se některé texty postupem času mohou opakovat, ale děje se tomu tak málo, že mi to nijak vážně nepřekáží.

Apka tak během fáze mýtu odehraje akce za všechny nestvůry, které se na mapě objeví, popíše další děje a nakonec předá otěže dění zpět do vašich rukou. A tak se hra opakuje dokud neumřete nebo nezvítězíte. Všechno nebo nic, Je to jednoduché, že?

Čas, do kterého je hra zasazena, se pohybuje v souladu s původními Lovecraftovými povídkami na konci devatenáctého a na počátku dvacátého století. Svým temným laděním, spojeným s kosmickým hororem Lovecraftovým, vytváří scénu, kde věříte, že tam za útesem v moři leží pradávné město R´lyeh, kde zatím sní svůj věčný sen mocný Cthulhu. 

Trocha špíny z temného světa

Zatím to vypadá, že jsem hrou nezřízeně nadšen, a je tomu tak, jenže vždycky se najde nějaké ALE. Těch ale je tu z mého pohledu jen pár. 

Jedním z nich jsou figurky, které ve srovnání s dnešní figurkovou konkurencí v podobně drahých hrách jemně řečeno pokulhávají. Tady figurky jsou. Jsou, a u toho bych zůstal. Obzvláště ve srovnání s jinými velkými krabicemi.

Když už jsem u těch krabic. Ať si říká kdo chce, co chce, na velikosti záleží. Alespoň u deskových her. A co že na tom závisí? Samozřejmě, že cena. A ta je tady vážně velká. Znovu tady musím srovnávat s jinými podobně opulentními krabicemi a bohužel i zpracováním herních komponentů. Jak už jsem řekl výše, co se týká žetonů a mapových dílů, nemám problém. 

Panství hrůzy 2. edice 7
Zdroj: ADC Blackfire

Malý problém mám s velikostí karet. Chápu, že jakožto informace veřejné s ohledem na kooperativnost hry není třeba, aby na stole zabíraly příliš prostoru, jenže ony ty obrázky jsou prostě malé. Mám z karet pocit “umrněnosti”, nedorostlosti – ať už ta slova existují nebo ne. 

Suma sumárum

Jak tedy dopadlo mé jablko sváru? Jsem rozhodně nadšen využitím a efektem aplikace u hry. A hra jako taková mě také zaujala a vtáhla tématem, atmosférou i mechanismy do sebe takovým způsobem, že jsem ještě další den po hraní musel v hlavě rozmýšlet kudy se budeme muset příště vydat, abychom to konečně dokázali zvládnout.

Panství hrůzy 2. edice

Vydavatelství: ADC Blackfire / Fantasy Flight Games

Návrh hry: Nikki Valens

Původní návrh: Corey Konieczka

Český překlad: Petr Pelikán

Počet hráčů: 1-5 (podle vydavatele) 1-x (kde při kooperativnosti věci může vícero lidí vést společně jednání postav) 

Minimální věk: 14+ (dle vydavatele), 10+ (dle recenzenta)

Délka hry: Doba hry je proměnlivá podle scénáře

Jazyk: Čeština


Reklama

Závěrečné hodnocení
Zábava hraní / kvalita hry
88 %
Nejvyšší deskovkář v Městské knihovně v Praze, vášnivý hráč čehokoliv od kolektivních sportů po single módy u deskových her. Skautský instruktor, čtenář fantastiky i sci-fi- obzvláště české, pozorovatel všeho a všech...