Taky si někdy připadáš, milý hráči, jako loutka vláčená bezútěšným marastem plytkosti v záplavě nových her? Máš pocit, že starší hry měly něco víc do sebe? Nějakou hloubku, zajímavější mechaniky nebo poutavý příběh?
S každým novým titulem byť zajeté značky doufáš, že znovu zažiješ ono napětí, očekávání a neutuchající chuť hrát až do svítání. Čekáš na ten titul, který ti alespoň navodí pocit a atmosféru doby, kdy jsi nemohl jít brzo spát nebo naopak musel vstát o hodinu dříve, ještě před školou, abys dodělal level, nafarmil nějakou surovinu nebo se dozvěděl co se stane tvé postavě, tvému hrdinovi?
Pokud je tvá odpověď alespoň na část výše uvedených otázek “ANO”, stojíš před velkým problémem. Memberberries!
Tyhle otravné pilulky, jedovaté a šeptající, ti říkají, že tráva byla zelenější, že pixely byly ostřejší a všechny hry byly prostě lepší, jsou dosti zrádné. A to zejména ve chvíli, kdy tě tvá cesta zavede na cestu recenzenta.
Proč tak zeširoka? Jednoduché. Asi všichni jsme ovlivněni vzpomínkami na hry. Na chvíle, kdy jsme si s kamarády (a nebo solo) užívali bezstarostné chvíle v digitálních světech. Abych mohl s čistým štítem napsat co si doopravdy myslím o hře New Tales from The Borderlands, musím vám vyprávět příběh, jak jsem se já setkal s předchůdcem téhle novinky od Gearboxu.
Píše se rok 2014 a já ještě ani nesnil o tom, že bych mohl třeba někdy nějaké hry streamovat. Trávím x hodin každý den v x různých hrách a to prokládám sledováním herních videí.
Telltale Games sypou slušné storydriven hry, já sedím večer u kompu a koukám co Felix zase streamuje. A protože na Borderlands mám nahráno nezdravě mnoho hodin, kliknu na video s názvem Tales from Borderlands. A hleďme, navzdory jistým předsudkům, hra je super, Pewdsův koment relativně vtipný a večer poklidně plyne.
Zhltl jsem celou serii a následně hru koupil a hrál sám.
Před dvěma týdny jsem “Příběhy” znovu nainstaloval a dovolil si zavzpomínat na ty večery v roce 2014 (možná to bylo 2015, nejsem si jistý).
Původní team, jehož součástí byl i Chuck Jordan, vytvořil jednu z nejlépe napsaných her v historii Telltale Games. A to bez nadsázky. Nejen že museli naskočit do rozjetého vlaku universa Borderlands, ale potřebovali přivést na scénu i nové charaktery, protože bylo od začátku jasné, že nebude možné hrát za některou z postav ze slavné série.
Přicházejí tedy s kůží na trh a jaká to byla a je kůže! Rhys, Fiona, Vaugh, Sasha, Loader bot a Gortys. Zbrusu nová krev, která se svou hloubkou a texty nejen že vyrovná předchozím postavám, ale mnohdy je i předčí.
Shrnuto a podtrženo, skvěle napsaný scénář, perfektně propracované postavy a „kulervoucí“ příběh dokonale a prakticky nenásilně vložen do světa Pandory.
Po sedmi letech všelijakých událostí, ne zcela šťaštných rozhodnutí ze strany Gear Boxu a rozvoje herního průmyslu, tedy přichází další série příběhů z Pandory… Pardon Promethey.
Než se vrhneme do popisu “Nových příběhů” měli bychom zmínit, že z původního teamu autorů zůstal pouze Anthony Burch, bratr Ashly Burch, která svým dabingem vdechla život asi nejšílenější postavě Pandory – Tiny Tině.
Mám totiž takový pocit, že pokud by autorů zůstalo více, nevypadal by scénář jako chaos na kolečkách při oslavách festivalu nudy.
Děj nás zavede na planetu Promethea, kterou drží pod netradičně a nekorporátně volnou taktovkou společnost Atlas s Rhysem Strongforkem (nejsem si jistý, ale řekl bych, že příjmení bylo vymyšleno až v Borderlands 3) v čele.
Po intru, které před každou epizodou a vlastně každou hrou Borderlands odříkává Marcus (hlavní distributor zbraní na Pandoře), se ocitáme v jedné z laboratoří společnosti Atlas. Dr. Anuradha Dhar (jedna z hlavních hrdinek) je právě v záchvatu paniky, protože před několika minutami vypustila do komplexu divoká pokusná zvířata. Očividně ne poprvé.
Po krátkém rozhovoru se svou asistentkou je pozvána k Rhysovi do kanceláře a tam už jde vše ráz na ráz.
V několika následujících střizích se seznámíte s ostatními postavami v jejich přirozeném prostředí.
Hrdinové zítřka!
Dr. Anuradha Dhar
Sympatická a docela zajímavá postava, jejíž hlavní myšlenkou je přinést vesmíru mír lásku a prosperitu. Doktorka je poněkud roztržitá a dosti nesvá ve společnosti. Má sklony uchylovat se k panických záchvatům, unáhleným rozhodnutím a místy dosti šíleným činům. Celkově vzato má slečna Dhar vše, co je potřeba k vytvoření zábavných dialogů, vtipných situací a výstředních rozhodnutí.
To je jasně vidět v jejím hlavním vynálezu, který má sloužit jako nástroj pro změnu společnosti (k lepšímu). A ne, opravdu to není zbraň. Ale to vám postava zopakuje během hraní asi tak bambilionkrát.
Fran Miskowicz
Tvrdě pracující majitelka obchodu, jehož častým návštěvníkem byl právě pan ředitel Rhys. Ve třetím díle serie Borderlands byl však obchůdek zničen a Fran od té doby válčí nejen z pojišťovnou, ale i se sklony k agresivitě. Jejím hlavním hnacím motorem má být snaha o rekonstrukci svého milovaného obchodu. Ta se však postupně transformuje v něco mnohem více blízkému celkové notě universa Borderlands, a sice k vraždě!
Fran vystupuje jako vozíčkářka plná špatně skrývaného vzteku, jejíž výlevy jsou místy otravně patetické a často také zbytečně hlasité. Ale to dost souvisí se scénářem, o kterém budeme hovořit dále.
Octavio Wallace-Dhar
Aneb mladší bratr doktorky Dhar. Mladík plný ideálů o své slavné budoucnosti. Před sebou máme opravdu slušnou dávku mladické nerozvážnosti spojenou s obrovskou porcí sebevědomí.
Octavio má sen stát se slavným… asi můžeme říci “influencerem”. Jak sami poznáte, zde se scénáristé vrhli do neprozkoumaných vod. A velice rychle začali tonout, protože celý nádech a jakákoliv možná “hloubka” této postavy působí jako pěst na oko ve světě plném Psychos, Vault hunterů a korporátních šarvátek.
Archetyp mladého uličníka zde má podobu nesympatického hezounka s mozkem dinosaura, a popravdě jediný smysl této postavy vidím ve snaze přiblížit se mladšímu publiku.
LOU13
A konečně se dostáváme k alespoň trochu silnější stránce hlavního herního čtyřlístku. Lou je zabiják, lovec odměn, gentleman, logicky uvažující mozek, svaly a lépe napsaný scénář dua Octavio a Lou.
Inspirace HK-47 zabijáckým droidem z her Star Wars je více nežli patrná. K celkově dobrému dojmu a sympatičnosti postavy přispívá i jistá podobnost se sirem Hammerlockem. To vše dává dohromady ten správný mix, který chceme vidět ve hrách z Pandory (a nebo v tomto případě z Promethey).
Quick time event clickfest, hodinky, holinky a co kdybychom udělali něco nového…?
Z hlediska herních mechanik nám New Tales from the Borderlands (NTFB) nepřináší nic extra nového. Nová úprava ovládání a interakce s prostředím je jednoduchá a intuitivní.
Stejně jako u předchozího Telltale dílu, i zde má každá postava svou specifickou schopnost, kterou využijete v různých situacích často i docela kreativně (naneštěstí ne moc často). Doktorka Dhar vlastní scan ne nepodobný tomu Rhysovu a její bratr vlastní ekvivalent prometheanského mobilu, díky němuž v kritických momentech může zavolat pomoc či dostat echo o přicházejícím průšvihu.
Quicktime eventy zůstaly prakticky stejné, jen jich značně přibylo. Hra se snaží udržet vaši pozornost častým klikáním při jednoduchý úkonech jako je otevření dveří nebo sebrání předmětu. A rovnou říkám, že to není nejšťastnější způsob, jak zakrývat obrovské díry v dialozích a scénáři celkově.
Nově však přichází na scénu i menší minihra! Na Promethee je nejspíš velmi populární kolektorská hra Vaultlanders. V průběhu hry sbíráte figurky hrdinů i špíňáků z předchozích her a s nimi pak na malé herní ploše můžete proti jiným NPC postavám svádět líté boje! Super!
Ne. Minihra probíhá tak, že proti sobě postavíte dvě figurky a následně clickáte na myš nebo šipky. Postavičky pak strnule létají sem a tam a mydlí se hlava nehlava. Vesměs máte pocit, že se koukáte na dítě, které do levé ruky vezme indiána, do pravé kovboje a začne s nimi o sebe třískat až to praští za zvuků “bumřachpráskchcípnitynádivonetychcípnifujamámtěšlehbuch!”.
Je sice fajn mrknout se na staré známé, ale rozhodně se zdá, jakoby se jednalo o další záplatu a umělé prodloužení herního času. Pokud by postavičky měli alespoň nějaké animace svých útoků, nebo by mohly používat nějaké schopnosti, rozhodně by se jednalo o zábavnější trávení času.
Minihra je zakomponovaná do dějové linky, a tedy nejde (pokud vás nebude bavit) ani přeskočit.
A jak to bylo dál strýčku Markusi?
To nechcete vědět! Opravdu se snažím najít něco zajímavého nebo zábavného na vyslechnutých hovorech. Některé sekvence jsem opakoval znova a zkraje dokonce i s nadějí na lepší rozhovor, zvrat, či variantu textu. Nic z toho ale nepřicházelo a je nutno říci, že větu od věty se situace spíš zhoršovala.
Plytkost, povrchnost a téměř nulová sympatičnost postav je prvním velkým průšvihem. Pokud-li hráč není zaujat zajímavou osobností postav, jejich zvláštním chováním nebo, dejme tomu alespoň příslibem objevování jejích tajů, nemůžete od něj čekat, že u hry vydrží dlouho! A už vůbec ne u hry, jejíž osobnosti jsou tak zoufale nudné a prvoplánové.
Nejspíš nejhorší na většině rozhovorů je až disneyovská snaha o citovou manipulaci s divákem. Není přece důležité co postava říká, ale JAK to říká! Takže hlavní hrdinové se téměř neustále chovají pateticky a afektovaně a v těch několika málo okamžicích, kdy by si váš dobrý vkus a sluchové ústrojí mohlo odpočinout, narazíte na totálně nesmyslné a zbytečné dialogy, po kterých máte chuť dát si dvě hodinky BK (bez kyslíku).
Ačkoliv hlavní zápletka není špatná, vše ostatní je bolest sledovat. Nesympatičnost a stupidita textu mě zavedla tak daleko, že jsem se přistihl, jak naschvál zkouším jasně špatná rozhodnutí. Bez výčitek a bez jakéhokoliv kladného pocitu k hlavním protagonistům. To je prostě špatně!
Tohle je první before you buy…
Mám opravdu velmi neblahý pocit, že zadání pro autory v případě NTFB mohlo obsahovat fráze jako “je potřeba sehnat víc mladých, nesmí to být moc brutální, už nemůžeme dělat co dřív, ať je to jednoduché a pochopí to každý, nějak to napište a mělo by to trvat alespoň devět hodin”. Načež se autoři sjeli všim možným a dali se do díla. Takhle grandiozní debakl se i v herním průmyslu vidí jen zřídkakdy.
Můžeme jen doufat, že se podobná travestie ve hrách Borderlands už neobjeví a že Randy Pitchford dostane někdy rozum.
Do té doby si zahrajte všechny ostatní hry z tohoto universa, protože ty jsou napsané vtipně a zábavně. Je to prostě hlína, kdy si užijete slzičky, vztek a nadšení.
A na New Tales from the Borderlands, prosím, zapomeňte.
New Tales from the Borderlands
Doba hraní: 9 hodin
Platformy: Xbox One, X, S, PS4, 5 , Nintendo Switch, PC
Věk: 18+
Vývojář: Gearbox Software
Vydavatelé: 2K Games, Take-Two Interactive
