Představte si, že máte chuť si zahrát nějakou našlapanou akci z pohledu první osoby, kterým se za nás říkalo doomovky. Chcete něco, co má šílené tempo, zmutované nepřátele, široký výběr zbraní a brutální hudební podkres. Můžete sáhnout po zmíněném Doomovi a nebo zkusíte čerstvou novinku Necromunda: Hired gun.
Podařilo se ovšem konečně vydat hru s nálepkou Warhammer 40 000, která bude za něco stát?
Necromunda, jak už název napovídá, nás přivádí na planetu téhož jména (tedy Necromunda), která se řadí mezi takzvané Hive Planets. Jedná se o civilizované přelidněné světy roztříštěné do všech koutů známého vesmíru.
Hive znamená v překladu úl, a přesně jako včely, vosy a další staví svá hnízda po vrstvách, tak se staví na těchto světech města, které tvoří většinu nebo celý planetární povrch. Vrstvu po vrstvě rostou monstrózní podlaží na střechách nižších vrstev a zpravidla platí, že čím prominentnější a bohatší občan jste, tím výše žijete.
Navíc se na tyto Hive Worldy zaměřují verbíří Astra Militarum a rekrutují vojáky do řad Císařské Gardy, což je nejpočetnější vojenská síla, které velí Božský Císař dlící ve zlatém trůně.
Necromunda je také takový svět a města na ní byla vystavěna na masivních dolech, které léta těží nezměrné nerostné bohatství planety, jež se zdá nekonečné. Obří kovárny a továrny, v jejíchž útrobách se vytváří monstrózní množství zbraní, slouží jako základy městských spodních vrstev a dál až k nejvyšším věžím těchto úlů.
Opakem bohatých výšin je pak špinavé Undercity, kde se o moc nad kovárnami a továrnami přetahují frakce gangů. Veškerý obchod, jenž městy protéká, pak dirigují Guildy, které patří právě k těm více váženým třídám, někteří je dokonce považují za nedotknutelné.
Celý tento křehký systém drží ve velmi křehkém příměří železná ruka impéria, ale pokud produkce a obchod fungují, může se dít cokoliv.
Příběh hry Necromunda: Hired gun jako první zpochybní nedotknutelnost statusu guildaře, protože právě vraždou jednoho z nich hra začíná. Vaše postava je lovec/či lovkyně najatý na to, aby vraždu prošetřil a viníky náležitě potrestal.
První misi začínáte dokonce jako tým se statusem elitních lovců odměn, které nějaká špína z Undercity nemůže překvapit. Což samozřejmě nevyhnutelně vede k prvnímu selhání, zmasakrování jednotky a zázračnému přežití hlavního protagonisty hry takřka vcelku.
Velkolepý svět a skoro i příběh
Necromunda patří do světa Warhammer 40 000. který je fanouškům sci-fi známý především z knižních i komiksových sérií a pro hráče je to hlavně tabletop figurková válečná hra.
Necromunda se poprvé objevila jako součást tohoto monumentálního světa poprvé právě jako modul k Warhammeru 40 000 a okamžitě si díky svému městskému prostředí Hive planet získal oblibu.
Pokud Warhammer alespoň trochu znáte, víte, že ať už pro sci-fi nebo fantasy podobu je běžná monumentálnost, epičnost a určitá dávka megalomanie a extrémního pojetí takřka všeho od násilí přes vesmírné lodě až po zbraně.
Necromunda v tomhle trendu zvesela pokračuje. Herní kulisy tvoří arény, kde není nouze o obrovské pece, kilometry dlouhý vlak a masivní zbraně, které už svým vzhledem hrozí prostřelit tank a to mluvíme zatím jen o pistolích.
Umístění hry do Undercity navíc využívá skvěle toho, že městské prostředí, ač megalomanské, tak je člověku blízké, a tak se může někdy zdát, že bojujete v trochu futuristických slumech metropolí, nebo si vzpomenete na sci-fi filmy vašeho mládí či vašich rodičů.
Kulisy mohou evokovat hodně přehnanou verzi Útěku z New Yorku, kdežto pro hru celkem zásadní tělesné úpravy zase připomínají cyberpunkové klasiky.
Všechno výše zmíněné je navíc velice hezky graficky zpracováno. Určitě bych nenazval Necromunda: Hired gun graficky revoluční hrou, ale designéři si s podobou světa pohráli a možnosti světů Warhammeru využili naplno a hezky se na to kouká.
Bohužel, právě věci na pozadí, a dokonce i ta nejzákladnější zbraň, jsou promyšlenější než celý příběh, pokud to slovo vůbec můžeme použít. Scénáristé dokážou během dvanácti kapitol hlavního příběhu použít jen jednu jedinou věc a to je Deus ex machina, kterých je přehršel.
Motivace vašeho hrdiny je vlastně dost nejasná. Během plytkých dialogů, které se nedají jinak než přeskakovat, se nedozvíte skoro nic. Neustále se něco tají, někdo neurčitý dělá někde něco a vy bezhlavě skáčete do jedné akce za druhou a na konto si připisujete stovky a tisíce zářezů s ledovým klidem hráče curlingu.
Pokud si zahrajete jen hlavní dějovou linku, a půjde vám o to jen každou kapitolu dohrát, tak bez jakýchkoliv speedrunů, s dohráním se dostanete i pod 8 hodin čistého času. A to je vlastně jediné, co vás vysvobodí od těch „i na Warhammer“ hloupých dialogů.
Herní mechaniky s nápadem, ale bez provedení
I přes absolutně nezajímavý a hloupý příběh má Necromunda skvělou akci. Jakmile vletíte do mise, tak se většinou jedná o naprosto jasnou řežbu, kdy se stáváte zbraní hromadného ničení v brutálně dynamické a divoké jízdě, kterou doprovází řízná metalová hudba.
Bohužel ani tady není situace taková jak se na začátku může zdát. Zatímco herní tipy vám doporučují, že potkáte různé nepřátele a na každého funguje různá strategie, tak v 90 % případů je to prostě o strategii napálit nepřítele do obličeje čímkoliv, co máte zrovna v ruce.
Ano, můžeme najít i světlé výjimky, ale bohužel v bojích není pro strategii dost místa. Například něco jako stealth přístup zde neexistuje.
Vejdete do arény a do tří vteřin se na vás otočí všichni nepřátelé v dosahu a neomylně střílí do čehokoliv, za čím se zrovna schováváte. A to i přesto, že zmizíte zcela z dohledu, tak se stane, že bez přestání pálí dávku za dávkou do zdi, za kterou stojíte a podobně.
Absence plížení a tichého přístupu hlavně škodí faktu, že nejzábavnější feature boje v Necromundě jsou nekompromisní popravy na blízko. Od dekapitace, vyvrhnutí, až k hodně ostrým útokům, které znamenají instantní smrt, máte v repertoáru solidní množství originálních animací, které se jen tak neokoukají.
Ale ani tohle není bez vroubku, protože většinou velice efektivní animace vypadá tak, že vy nožem bodáte do míst, kde má být lebka, ale ta je o metr dva vedle a bezchybně interaguje na dopadající čepel, jen o fous dál.
Váš bojový pes nebo aktivovatelné ability jsou pak v porovnání s monotónní decimací nepřátel jen maličkosti, které mají dobře nakročeno, ale ve výsledku jsou to zase jen nápady, které nikdo nikam nedotáhl, ale prostě tam jen jsou.
Vtipné je, že uprostřed misí, které jsou jen o tom někam dojít a postřílet regimenty nepřátel, je jedna, která má brutální hororovou atmosféru a určitě je pro mě zlatým hřebem hry. Bohužel uprostřed toho, čím Necromunda je, působí jako pěst na oko a nadcházející mise, které zase táhne jen akce, působí o to horším dojmem.
Čekání na Godota
Ať už vezmu Necromundu z jakékoliv stránky, tak bohužel neuspěla pořádně v ničem. Akce je divoká a zábavná, ale celkem monotónní a nechcete nakonec hrát víc, než dvě hodinky v kuse.
Příběh je jednoduchý i na naprosto lineární Warhammer a absolutně nebaví. Sice pro znalce Warhammeru, a konkrétně světa Necromundy, přinese několik postav, které znáte, ale jedna povedená mise a dobré nápady nedotažené do konce prostě dobrou hru neudělají.
Cokoliv, co dělá Necromunda Hired Gun, tak Doom Eternal dělá několikanásobně líp. Pokud jste mega fanoušek Warhammer 40 000 jako já, tak Necromunda nejsou vyloženě vyhozené peníze, ale pořád na skvělou akční hru z tohohle temného světa čekáme jako na Godota.
Naštěstí se blíží další pokus, kterým tentokrát bude hra Darktide, jež nedočkavě vyhlížím. Do té doby si asi radši opravdu dám toho Dooma.
Necromunda: Hired gun
Vývojář: Streum On Studio
Vydavatel: Focus Home Interactive
Režim: Videohra pro jednoho hráče
Platformy: PlayStation 4, Xbox One, Microsoft Windows, Xbox Series X a Series S, PlayStation 5
Žánry: Adventura, Plošinovka, First-person shooter, Bojová hra, Adventure