Mohou vyprávět příběh, mohou vzdělávat, mohou mít parádní atmosféru, mohou zpestřit večírek nebo jen ukrátit volný čas. Doby, kdy se v Česku dalo sehnat her, že by je šlo spočítat na prstech, jsou dávno ty tam. Vítáme vás u naší drobné exkurze do světa deskovek!

Když jsem se před pár lety bavil na téma moderních společenských her, většina lidí znala leda tak Monopoly, Člověče a Dostihy, ti lepší pak zmínili Scrabble. Mezitím deskoherní byznys urazil pořádný kus cesty a dnes již v odpovědích zaznívají i tituly jako Osadníci z Katanu, Carcassonne či Ticket to Ride. Avšak povědomí o tomto fenoménu má stále ještě rezervy, a tak se na něj pojďme společně podívat trochu více!

Kořeny hluboko v minulosti

Bavíme-li se na téma deskových her, není na škodu zabrousit trochu do historie. Jen pro představu, první hry se objevily zhruba 3500 let před naším letopočtem a nejstarší známou hrou je Senet, původem z Egypta. Odtud pochází také hra Psi a šakali, jenž je „pouze“ o patnáct set let mladší.

Ovšem ani jiné kouty světa nezaostávaly a kupříkladu Vrhcáby hráli Peršané již tři tisíce let před Kristem, šachy krátily čas starým Indům, Číňané si ujížděli na Go a v Africe frčel Shax a Mancala. A takto bychom mohli samozřejmě pokračovat ještě pěkně dlouho, ale pojďme raději dál a posuňme se o pár století kupředu.

Na konci devatenáctého století se do Evropy dostala nejspíše nejznámější hra v tuzemsku, Člověče nezlob se, ve světě též známá jako Ludo, přičemž její kořeny sahají až do Indie v sedmém století. Počátek dvacátého století se pak točil hlavně kolem ekonomicky zaměřených her, z nichž nejslavnější se staly Monopoly (1935), které známe dodnes a jež patří celosvětově k nejúspěšnější deskovce, na kterou existují stovky různých variací. Pro zajímavost, československá alternace, Dostihy a sázky, vyšla v roce 1983.

Od padesátých let se pak ve světě začaly objevovat deskovky, jenž jsou dnes označovány za tzv. moderní společenské hry (on je totiž rozdíl mezi hrou deskovou a moderní společenskou, ale tím vás nebudu trápit) a takovým přelomovým bodem se stal rok 1995, kdy světlo světa spatřili Osadníci z Katanu.

Od té doby letí deskoherní byznys kupředu jako urvaný vagon a v dnešní době se vydává (včetně rozšíření) okolo čtyř tisíc různých her ročně, z toho české lokalizace se v roce 2018 dočkalo přes sto z nich.

Trocha systému do toho chaosu

Abyste se v té šílené záplavě trochu zorientovali, je dobré si říct taky něco o určitém dělení her a každá z nich by se dala charakterizovat hned několika různými způsoby. Nejdříve zde máme klasicky žánry, kterých je opravdu požehnaně a v rámci konkrétního počinu se mohou navíc kombinovat. Hry mohou být akční, budovatelské, strategické, párty atd., pomalu co vás napadne.

Vedle toho můžeme ještě typově rozlišit, jestli budete hrát všichni proti sobě, nebo zdali půjdete společně za jedním cílem, zda je tedy deskovka kompetitivní či kooperativní a samozřejmě existují i kombinace, kdy například jeden člověk soupeří proti všem ostatním. Je opravdu z čeho vybírat a prakticky každý si přijde na své!

Ovšem aby toho nebylo málo, hry se dají rozdělit ještě do dvou velkých, řekněme, „rodin“, které se vyznačují jistými charakteristikami. Máme zde tzv. Eurohry a Ameritrash a nenechte se zmást, ale nemá to nic společného se zemí původu (alespoň dnes již ne).

Eurohry neboli také hry německého stylu, se vyznačují zejména minimálním prvkem náhody, silnou orientací na herní mechanismus (přičemž téma není zas až tak podstatné a dá se zaměnit), nepřímým konfliktem mezi hráči (soupeříte spolu, ale většinou jen o body) a v jakém počtu začnete, v takovém i skončíte (nikdo nebude ze hry vyřazen). Mezi typické představitele patří již zmiňovaní Osadníci z Katanu, Carcassonne či Alhambra.

Naproti tomu Ameritrash dává přednost silnému tématu a příběhu, často se zde vyskytují hrdinové s unikátními schopnostmi, nezřídka dochází k přímému konfliktu (a občas i k celkové eliminaci hráče) a svůj podíl vlivu má i náhoda. Jako příklad si můžeme uvést Panství Hrůzy, Zombicide nebo Eldritch Horror.

Nicméně výše zmíněné není dogma a mnohdy se nedá konkrétně určit, do jaké skupiny daná deskovka patří, neboť se může klidně stát, že bude prostě někde na pomezí. A pak jsou zde ještě sběratelské karetní hry (Trading Card Games), jež osobně řadím úplně mimo, a které by si zasloužily vlastní článek.

Když nejsem znalec, ale chci něco kvalitního

Stejně jako když se díváte na počet Oscarů u filmu abyste zjistili, který možná bude stát za to, i moderní společenské hry mají své prestižní ocenění. A na rozdíl od ony filmové ceny, jenž má dnes již kdejaká ptákovina, u deskovek zatím opravdu vypovídají získané tituly o jejich kvalitách. Pakliže tedy nevíte, po jaké hře sáhnout, pokud se zaměříte na kousky s následujícími cenami, pravděpodobně nebudete litovat.

Úplně nejvíc nejslavnější štempl, který může deskovka získat, je Spiel des Jahres, neboli Hra roku. Toto německé ocenění je udělováno kritiky již pěkných pár let (1979) a porotu tvoří ostřílení odborníci, kteří navíc podléhají přísným pravidlům, kupříkladu nesmějí být nijak spjati s výrobou či prodejem her. Ze všech deskovek vydaných v tomto a minulém roce se pak sestaví seznam, z nějž je do finále vybráno pět kandidátů a ti se poperou o absolutní vítězství.

Pokud máte malé ratolesti a chtěli byste něco méně náročného, ale zároveň nic bezduchého, existuje rovněž cena Kinderspiel des Jahres, dříve pod názvem Sonderpreis Kinderspiel – zvláštní cena pro nejlepší dětskou hru. Deskovky z této kategorie jsou pak určeny dětem do osmi let.

Deutscher Spiele Preis se naopak zaměřuje na hry s inovativním herním systémem a také na hry samotných hráčů. Komise pro udělení této trofeje zahrnuje obchody, média, herní kluby a profesionální hráče, tudíž o kvalitě není pochyb.

Abychom však nezůstali pouze u Německa, v tuzemsku se pravidelně udílí cena Hra roku a nesmíme zapomenout také na BoardGameGeek Golden Geek award, kterou uděluje celosvětově nejznámější web zaměřený na deskovky a o níž rozhodují všichni registrovaní členové této stránky.

Z Essenu až do Brna

Jak jistě již tuší i ti z vás, jenž běžně usedají ke stolu pouze za účelem stravování, deskovky již dávno nejsou pouze komorní záležitostí pro sychravé večery u rodinného krbu. Po celém světě probíhají stovky akcí zaměřených právě na moderní společenské hry a vybrat si můžete od těch nejmenších srazů s pár desítkami osob až po obří události, které přilákají tisíce lidí.

Vůbec největším svátkem každého deskovkáře je německý (ano, Německo v mnoha ohledech drží v tomto odvětví prim) veletrh v Essenu. Své produkty zde v říjnu prezentuje přes tisíc obchodníků, vývojářů nebo společností, a to z více než padesáti zemí světa.

Nabízí se vám tedy jedinečná příležitost nakoupit ty správné dárky na Vánoce (s pěkným předstihem), ale hlavně máte možnost setkat se osobně s herními designéry a grafiky, vyzkoušet si žhavé novinky a prototypy (které se mnohdy nedostanou ani do oběhu) a nebo navázat nová obchodní partnerství. Jen tak pro zajímavost, v loňském roce opět padl rekord v návštěvnosti a na essenském výstavišti jste tak mohli během čtyř dní potkat na 190 000 osob.

Ovšem ani ten náš malý český píseček nezůstává pozadu. Byť zde nemáme veletrhy jako naši sousedé, tak není snad týden, aby neprobíhala nějaká menší či větší akce. Navštívit můžete různé eventy jako je Brnohraní nebo Valašské deskohraní (pomalu každé větší město má něco svého). V nabídce jsou rovněž i všelijaké cony typu ŽižCon a GameCon a v neposlední řadě zde máme turnaje.

To vše prakticky po celé ČR, přičemž o hrách nemusíte ve většině případů vůbec nic vědět – vše vám vysvětlí na místě. O herních klubech a zájmových kroužcích snad není ani třeba hovořit.

Malá země uprostřed Evropy válcuje svět

I když je Česko malou zemičkou uprostřed Evropy, na poli moderních společenských her patříme mezi elitu. Ano, hovořím o našich tuzemských vývojářích a designérech, jejichž kousky se v zahraničí těší velké oblibě.

Tím nejznámějším z nich je Vlaada (Vladimír) Chvátil, jenž má na svém kontě již více než dvacet deskovek a mezi jeho tituly patří i takové pecky jako Through the Ages: Příběh civilizace, Galaxy Trucker, Mage Knight či Krycí jména.

A právě poslední zmíněná hra mimo jiné vyhrála Spiel des Jahres, čímž se stala první deskovkou českého autora, která toto nejprestižnější ocenění získala. Navíc se již několik let drží na prvním místě žebříčku BoardGameGeek, konkrétně pak v sekci párty her a celkově se honosí jednadvaceti cenami.

Dalším z našich matadorů je Vladimír Suchý, který na mezinárodním poli prorazil například s deskovkou Dědictví (ne, opravdu to nemá nic společného s Bohumilem Stejskalem), Pulsar 2849 (psali jsme o něm zde) či s jeho loňskou novinkou Podmořská města.

Bohužel nemáme prostor věnovat se všem, a tak jen v rychlosti zmíním ještě pár jmen. Matúš Kotry stojí za hrou Alchymisté, Štěpán Štefaník je autorem postapo karetky RONE a Jan Vaněček přišel se Shuffle Heroes.

Aby toho však nebylo málo, mimo vývojářů samotných u nás existují i vydavatelé, jež se orientují právě na publikaci her místních autorů a zároveň na jejich propagaci v zahraničí. Pokud tedy náhodou máte ve skříni prototyp deskovky a chybí vám už pouze publikace, zkuste se obrátit na Czech Games Edition nebo na Czech Board Games, třeba vám otevřou dveře do světa.

Poslední slovo závěrem

Moderní společenské hry jsou tématem, na nějž by šla bezpochyby zpracovat diplomová práce (a beztak jich pár již existuje), tudíž jsem si jistý, že jsem určitě na něco podstatného zapomněl, ovšem na uvedení neznalých do obrazu to bude, doufám, stačit.

Pokud byste chtěli nějakou inspiraci z oblasti fantastiky či sci-fi, mrkněte do naší sekce hry, kde najdete poměrně dost recenzí na velmi zajímavé kousky a časem budou přibývat další. Nezbývá tedy nic jiného než se rozloučit a jak by řekl klasik Will Wheaton – And Until next time, play more games! (A do příště, hrajte více her!)


Reklama

V prvé řadě manžel a rodič na plný úvazek. K tomu jako bonus divadelní herec, vášnivý hráč deskovek, čtenář fantasy a nově možná taky recenzent. A celkově člověk, který neustále zkouší něco nového.