Masquerada: Songs and Shadows cover

Singapurští tvůrci z Witching Hour Studios se vydali na dlouhou a trnitou cestu, když začali pracovat na projektu Masquerada. Několik let vývoje stálo na nestabilních základech a vše zachránilo až komunitní financování přes Kickstarter. Díky tomu roku 2016 vyšel jeden z nejkvalitnějších příběhů počítačové RPG scény a hrdě konkuroval zavedeným značkám jako Bioware na jejich vlastní půdě.

Masquerada totiž působí jako další produkt od jejich profláklejších kolegů – používá taktický soubojový systém s interaktivním zapauzováním, staví na podrobné výstavbě fantastického světa a epickým příběhem plným zvratů vás  provází skupina dobrodruhů, kteří mají své vlastní osudy a pohnutky. O všech těchto prvcích stojí za to říci něco podrobněji. Nad tím pak ještě stojí příjemný vizuál ve stylu animovaných filmů, jenž dokresluje filmové ražení celé hry.

Benátský karneval, jak ho neznáme

Masquerada: Songs and Shadows 1Citte de la Ombre, nádherné jeskynní město uprostřed moře, je očividnou variací renesančních Benátek, jež se momentálně se svíjí v křečích občanské války. Obyvatelstvo je, tak jako vždy, rozděleno na dva protilehlé póly těch, kteří mají moc, a těch, kteří bojují o svá základní práva. Moc má kasta tzv. Masquerada, lidí, kteří mají pravomoc nosit nádherné masky, jež jsou zdrojem magické moci a umožňují řádně vycvičenému nositeli ovládat elementy.

Masquerada se pak dělí do několika gild, jež vedle konkrétního stylu magie zastávají také jednu z důležitých úloh pro život Ombre – například vodní mágové jsou také námořníci, ohniví mágové zajišťují funkci městské stráže atd. Utlačovanými jsou pak mudlovští Contadani, kteří se zkrátka musí smířit se svou obyčejností a zákazem nosit masky a provozovat magii.

Masquerada: Songs and Shadows 2Příběh začíná pět let po vzpouře Contadani vedené jedním z předních členů Masquerady, který chtěl pomocí revoluce nastolik rovnoprávnost. Revoluce však požírá své vlastní dětí, vůdce vzpoury byl poražen a zabit a zůstal po něm jen jeho zlomený bratr Cicero, který, ačkoliv zůstal věrný vedení města a gildám, byl poslán do exilu, kde se utápěl v laciném pití a tragických vzpomínkách. Mezitím se vzpoura přetavila do guerrilové války, která pospolitost města Ombre trhá do současnosti.

Vedení Ombre nastartovalo přísně tajný výzkum, jenž má v občanské válce zvrátit misky vah a přinést kýžené vítězství. Když se však vedoucí výzkumu beze stop ztratí a hned dva Inspettore, po vládci města nejvyšší představitelé úřední moci, jsou nalezeni brutálně zavraždění, vrací se Cicero ze svého exilu. Tento benátský Sherlock Holmes se stává poslední nadějí na záchranu zmizelého učence, jenž stál na prahu děsivého odhalení, jež může změnit povahu celého světa.

Setsakra poctivé psaní

Masquerada: Songs and Shadows 3Já vím, zvláště ten konec vzbouzí obavy – tohle je jen další variace na západní stereotyp fantasy, kde skupina hrdinů po dvou hodinách rozkryje temné spiknutí a pak zachrání celý svět a zabije u toho draka a armádu démonů. Pohrávání si s klišé je však u Masquerady skutečně pouze pohrávání.

Příběh a forma vyprávění jsou totiž největší předností celé hry. Narativ samotné herní kampaně je výborně strukturován, začíná minimalistickou detektivkou, aby se vzápětí rozšiřoval, nabýval na hrozivostí a otázkách a bujel novými odhaleními a zvraty. K detektivce se přidává spiknutí a neznámá sekta, neznámá sekta přeroste v hrozbu armagedonu. Tempo a gradace jsou zvládnuty tak geniálně, že si o tom i mnohé dobrodružné romány mohou nechat jedině zdát.

Styl vyprávění se nesnaží sahat k teatrálnímu patosu, vyhýbá se laciné omšelé epičnosti a i v pozdějších fázích se drží relativně při zemi – tj. nedochází k záchraně celých světů, ačkoliv by přesně do těchto poloh vyprávění mohlo lehce spadnout. Jednou ze zásadních ctností se tak stává umírněnost – umírněnost, která zvláště v herní fantasy často bolestně chybí.

Padouch nebo hrdina, my jsme jedna rodina

Masquerada: Songs and Shadows 4Hlavní hrdina Cicero je velmi, velmi volně jakousi verzí Sherlocka Holmese. Sice se nedočkáme obdivuhodných vývodů a dedukčních monologů, spousta textů však výborně mapuje Cicerovo myšlení a dokazuje tak jeho status významného vyšetřovatele a proč je právě on poslední nadějí vyšetřování stojícího na mrtvém bodě. Zahořklý „inspettore“ ke svému vlastnímu znechucení až příliš rychle vpluje do moře intrik a diplomatických duelů a se směsicí ambivalentních pocitů pozoruje, že je v tom vážně dobrý.

Od začátku se ocitáme in medias res – Cicero se vrací po pěti letech v exilu. Postupně se vysvětluje, že jeho bratr vedl revoluci, do jaké pozice to postavilo samotného Cicera, jak se věci od té doby změnily a jak se některé jiné zase nezměnily vůbec.

Masquerada: Songs and Shadows 5Předem definovaná hlavní postava umožnila tvůrcům vystavit komplexní síť vztahů a excelentní tým scénáristů této příležitosti dokázal využít – Cicerovo vystupování při setkání se starými známými je pokaždé přitažlivou scénou, při níž se přirozeně, bez umělých expozic, postupně odhaluje hluboká jeskyně tíživé minulosti, z níž pramení dosud nezahojené rány, vztahy jsou nalomené a nikdy si nemůžete být jisti, kdo je váš přítel nebo který přítel nebude nucen okolnostmi se obrátit proti vám.

Stejnou péči dostaly i cizí postavy (NPC) a záporáci. Vzhledem k tomu, že všechny postavy jsou důležitou součástí politického života Ombre a Cicero sám se vrací do vysoce postavené funkce, rozdíl mezi přáteli a nepřáteli se často stírá a rozmazává. Zrada a bodání do zad jsou v Ombre naprostou samozřejmostí a koncepty hrdinů a padouchů se tak stávají takřka nepoužitelnými.

Masquerada: Songs and Shadows 6Všechny tyto prvky tak vedou k imerznímu a velice emotivnímu vyprávění, které vám v několika úžasných okamžicích hrozí zlomit srdce na čtyři díly. Hořkost, odpuštění a vykoupení je velkým tématem celé hry a tvůrcům patří veliké díky za to, že snaha o jistou míru filosofování nedopadla trapně, plytce ani přehnaně školometsky či kazatelsky.

V portrétování nelehkých, narušených vztahů se objevuje silná lidská zkušenosti, inteligence i solidní dávka nadhledu a zemité moudrosti. Tohle opravdu není primitivní duální konflikt dobra a zla, ale poctivý iniciační příběh zlomených lidí, kteří se musí postavit na vlastní nohy, aby zachránili své blízké, případně se vyrovnali s vlastní prohrou. Zhasněte světla, nasaďte headset, utečte z reality, a hra vás náležitě odmění.

Forma vyprávění

Masquerada: Songs and Shadows 7Způsob vyprávění nezaostává za svým obsahem. Vedle nepostradatelného deníku, který je opravdu Cicerovým poznámkovým blokem pro evidování důkazů a postupu vyšetřování, dostanete taky (opět typicky biowarovský) kodex, jenž obsahuje krátké články o fikčním světě jako takovém. Všechny záznamy jsou psány v první osobě z pohledu Cicera, fakta jsou míšena s jeho osobními názory a dohady a to právě přidává textům unikátní propojení se hrou jako takovou.

Nalézání kodexových záznamů tak není jen pustým achievementem, který si přečte jen banda fanatiků se záviděníhodným množstvím volného času, ale důležitým doplňkem příběhu jako takového. Ještě jednou – hra neztrácí čas se zbytečnými expozicemi, všechny naopak posouvá do kodexu a i tam se snaží, aby vysvětlení a fakta o vymyšleném světě nebyla jen suchým výčtem historek, ale organickou součástí narativu.

Masquerada: Songs and Shadows 8Primárně je příběh vyprávěn pomocí obrovského množství cutscén a plně nadabovaných dialogů. Své hlasy propůjčili mistři svého řemesla, kteří si ve světě dabingu vydobyli své jméno. Samotného Cicera pak ztvárnil populární Matthew Mercer, který mj. vede podcast o hraní RPG her Critical role, kde rozebírá zásady tvorby interaktivního příběhu, roleplayingu, vyváženosti vyprávění a systémových pravidel atd.

Mercerova hvězda poslední dobou stoupá – účastnil se takových projektů jako Pillars of Eternity, Persona 5, Overwatch nebo Destiny 2. V Masquerada podává jeden ze svých životních výkonů a o to smutnější je relativní zapadlost hry.

Hra, která chtěla být filmem

Masquerada: Songs and Shadows 9Warren Spector, tvůrce úspěšné herní série Deus Ex, dlouhodobě vede debatu o konstrukci herních příběhů, které se zákonitě liší od narativů filmových či literárních. Podle Spectora, a jeho argumentace je takřka bezchybná, je důležité, aby příběh byl vytvářen vizí hráče, nikoliv designerů. Klíčovou se tak stává interaktivnost nejen příběhů, ale i herních prvků, a variabilita interakce je to, čím proslul minimálně první Deus ex.

Jakým způsobem prozkoumáváte jednotlivé levely, jestli všechno hned vyvraždíte, nebo se proplížíte a nastražíte pasti, zda-li vyjednáváte nebo volíte přímočará a brutální řešení – to všechno jsou proměnné, které mohou výrazně proměnit hráčovu zkušenost a silně individualizovat zážitek ze hry.

Spector tuto diskusi obnovil například před pár lety v souvislosti s hrami od TellTale, které nepovažuje za hry per se, spíš jen visual novely či jakési filmy, kde interakce probíhá na čistě mechanické úrovni.

Masquerada: Songs and Shadows 10Obšírně se dostáváme k tomu, že Spector by neměl rád ani Masqueradu, přese všechny její nesporné kvality. Ve hře nemáte žádné dialogové možnosti, příběh se odvíjí bez vašeho zásahu, s nulovou možností něco ovlivnit, nemáte prakticky žádný inventář, strom schopností a dovedností není vyloženě minimalistický, ale rozhodně ani nesrší variabilitou. Jedinou interakcí tak zůstává jen pohyb po herní ploše a soubojový systém, který očividně nebyl určen jako základní kámen hry.

V tomto ohledu Maquerada od samotného počátku sbírá velikou kritiku – na druhou stranu, nakolik faktická je interaktivita v dialozích většiny klasických RPG? Nejsou dialogy jen prostředkem k získání vatových informací, které Masquerada přesouvá do svého kodexu? Jak důležitou roli v mnoha hrách hrají myriády různých typů výbavy, zatímco ve výsledku používáte jen samotný zlomek? A kolik jiných druhů interakce další RPG doopravdy nabízí?

Masquerada: Songs and Shadows 11Samozřejmě, najdou se zástupci, kteří prvky svého gameplaye víceméně nezávislý projekt o fantasy Benátkách rozdrtí, ale mnoho i jinak kultovních her vlastně na tom není o moc lépe – vzpomeňme například na Planescape Torment.

V tomto duchu omezujícím přístup hráče se nese také celý žánr JRPG, který si svou slávu a popularitu vystavěl také na neovlivnitelném příběhu a přísně naskriptovaných dialozích. Masqueradu tedy můžeme legitimně obhajovat tím, že očividné herní nedostatky nemá jako jediná a že v komunitě je populární celý jeden žánr s obdobným designem. Masquerada však příbuznost s JRPG na první pohled nijak neimplikuje a tváří se od počátku jako klasické západní dílo. Možná i to mohlo přinést jistá nesplnitelná očekávání, na které produkce doplatila.

Soundtrack

Masquerada: Songs and Shadows 12Už v počátečním menu vás udeří fakt, že zvuk je důležitou součástí této hry. Ať už to jsou zmíněné výkony profesionálních herců a kompletní dabing, nebo soundtrack jako takový, audiální vjemy na vás budou útočit během celé výpravy do Ombre, aby pokryly celou škálu nálad a dokonale podkreslily vizuální a epickou stránku hry. Autorem hry je nezávislý hudebník Josh Whelchel, který  první větší zářez udělal na volně dostupném steampunkovém RPG Spirit Engine 2 (což je mimochodem taky zakopaný poklad).

Svůj rukopis si ponechává a výborně jej mísí s tradicí slavné italské opery. Samozřejmě se nevydává směrem složitějších kompozicí, ale jednoduchá imitace přidává k vykreslení celkové atmosféry a na obecnější úrovni vždy správně podkreslí silný emocionální moment v příběhu.

Závěrem

Masquerada: Songs and Shadows 13Do světa a postav Masquerady jsem se zamiloval a zrovna dokončuji druhé hraní. Strasti laskavých postav mě znovu drásají na srdci, pomýlenost antagonistů vzbuzuje stejné sympatie jako před třemi lety a ve středu všeho stojí Cicero – zahořklý, nalomený hrdina, který se snaží udržovat si racionální objektivitu tam, kam se mu postupně vkrádá srdce.

Z opatrného, opuštěného člověka se pomalu stává přirozený vůdce, který znovu objevuje, že stojí za to otevřít se  a stát se zranitelným tváří v tvář základním ctnostem, jako je laskavost, přátelství a vytrvalost.

Nebojte se, já o tom všem píšu mnohem patetičtěji, než jak to podává hra samotná. Nemůžu si ale pomoci – v Citte della Ombre zůstala spousta otevřených konců a já doufám, že jednou, snad, se do města renesančních masek a zrádných intrik znovu vrátím a povedu jeho hrdiny až na sám konec světa.

Masquerada: Songs and Shadows

Vývojáři: Witching Hour Studios

Vydavatel: Ysbryd Games

Platformy: Windows, Mac, Xbox One, PS4, Nintendo Switch

Hudba: Josh Whelchel

Cast: Matthew Mercer, Rick D. Wasserman, Crispin Freeman, Felicia Day