The Last Oricru cover
Zdroj: GoldKnights

Není nad to, když se proberete na cizí planetě plné humanoidních emzáků a mluvících krys. Do toho máte halucinace, ze kterých na vás promlouvá létající hlava s matrix designem a chce po vás, abyste našli jakýsi dětský nábytek. Tohle, po dlouhém spánku zkrátka nechcete. Co naplat, čas vstávat a kosit!

Last Oricru je herní novinka a prvotina od tuzemského studia GoldKnights. Původní projekt (Lost Hero 2015) byl v roce 2019 přetvořen spolu s příchodem Vladimíra Geršla. Po dalších třech letech tedy přichází na trh jejich dítko.

Kde se vzal, tu se vzal!

Hra nás zavede na planetu Wardenia, kde se proberete po dlouhém hibernačním spánku. Mniši, v jejichž klášteře se na začátku nacházíte, a občasné halucinace vám, postupně vysvětlí, že kolem zuří válka Ratkinů (mluvící krysy, které doposud žili v útlaku) a Naburu (vládnoucí rasa).

The Last Oricru 2
Zdroj: GoldKnights

Vývoj zdejších kultur se právě nachází někde na úrovni pozemského středověku. Autoři popisují hru jako kombinaci středověké fantasy a sci-fi.

Hlavní postava Silver (tedy vy) je jakási anomálie a na Wardenii havarovala s vesmírnou lodí. Hra vám věnuje chvilku na rozkoukání, poskytne nějaké základní informace o momentální geopolitické situaci a už vám servíruje první možnosti rozhodování. Stejně jako v jiných titulech, i zde funguje první lokace jako menší tutoriál.

Většina vašich rozhodnutí bude mít nějaké následky a dopad na celkový průběh hry. Pokecáte s neodbytným krysákem a vytáhnete z něj nějaké informace o podzemních intrikách? Nebo se na něj vykašlete a odbudete ho jako otravného kecala? Ať tak či tak, nikdy z toho nevyjdete jako úplný vítěz nebo absolutní kapitán dobrák.

Systém rozhodování a následků je jedním z hlavních herních mechanik Last Oricru. Dává hráči možnost děj projít v několika možných variantách a tak ze hry vyždímat co možná nejvíce.

Vzápětí zjistíte, že své nepřátele budete moci masit, kosit, krájet či smažit jako kterýkoliv správný hrdina! A ano, taky je někdy můžete i ukecat, ale (a to si řekněme na rovinu) v tomto případě je lepší je fláknout kusem železa po lebeni, než začnou mluvit.

The Last Oricru 3
Zdroj: GoldKnights

Po prvních několika minutách hry už víte co a jak a můžete se vydat dál. Dostanete to dokonce i v rámci úkolu. Ozve se vám umělá inteligence, která Silverovi do hlavy vysílá krátké zprávy a informace. Ta vám sdělí, že vaší prioritou numero uno je najít Kolébku. O co se jedná není úplně jasné a tak tedy popadnete první klacek a vydáváte se vstříc hromadě nepřátel.

Psaní, psaní psaníčko…

Hra je vystavěna na zajímavých kulisách, které opravdu propojují prvky středověké fantasy a sci-fi. Děj si jistou inspiraci propůjčil z artušovské legendy. Propojení technologie, chladných zbraní, magie a umělé inteligence vytváří perfektní podklad pro relativně originální zápletku. Ta ale nepřichází.

Už při prvních dialozích jsem měl drobné záchvaty paniky. Po delší době jsem si ale vytvořil jistou imunitu na Silverův dabing, na plytkost rozhovorů, komentářů a prostě většiny textů ve hře. I když jsem velice rád, že se české studio pustilo do hry takového rozsahu, musím říci, že scénář a dabing jsou nudnými festivaly marnosti. Potenciál prostředí zůstává tedy dějem jaksi nevytěžen a ani v průběhu hlavní dějové linky se situace nezlepšuje.

Silver a jiné postavy sice místy zazáří sem tam vtipnou hláškou, uštěpačnou poznámkou, která dopadne na úrodnou půdu či briskní výměnou několika linek textu, ale to je asi tak vše.

The Last Oricru 4
Zdroj: GoldKnights

Během hry navštívíte několik oddělených lokací a různých prostředí. Podíváte se za hradby hradu, do kláštera mnichů, na bitevní pole nebo do hypermoderní laboratoře. Každá lokace obsahuje několik vedlejších úkolů a hlavolamů, které můžete řešit souběžně s hlavní dějovou linkou. Absence minimapy a nulového rozdělení hlavních a vedlejších úkolů naneštěstí fungují jako značně matoucí prvky.

I přes ne zrovna povedený scénář a hrozné herecké výkony, hra nabízí docela slušnou dávku rozhodovacích možností. Téměř každý úkol obsahuje jistou dávku volnosti v rámci řešení. Hlavní dějová linka vás pak táhne k rozhodování a přiklonění se k jedné nebo druhé frakci, tedy buď „smrt Naborujským utlačovatelům“ nebo „krysí exterminace“. Odvážnější z vás si pak také mohou, do jisté míry, zvolit cestu totální anihilace, tj. masakrovat vše, co se pohne. A když jsme u toho masakrování…

Bij to hlava nehlava!

Abyste však mohli prolévat hektolitry krve nepřátel a koupat se v jejich zoufalství, je potřeba ovládnout tajemné učení soubojového systému Last Oricru. Ten sice není kdovíjak originální, ale poskytuje relativní funkčnost a zadostiučinění (zejména pak v multiplayeru).

K dispozici máte lehký a těžký útok, úhyb a krytí.. Každá zbraň má pak svou speciální schopnost (posílení, AOE poškození, monumentální “single target” damage atp.)

The Last Oricru 5
Zdroj: GoldKnights

Používání různých zbraní je omezeno hodnotou vlastností, jejichž hodnotu si zvyšujete za nasbíranou energii. Kombinace vlastností a různých schopností pak vytváří docela širokou nabídku stavby různých bojových stylů. Stejně jako u Dark Souls, či jiných titulů žánru, i zde se po zvýšení úrovně nebo po obnovení životů u checkpointů resetují nepřátelé. Takže hurá na farmu!

Doposud to vše vypadá jako normální dávka soulslike prvků, na které jsme zvyklí. A musím přiznat, že většinu času to opravdu funguje. Systém je ale dost vratký a zvláštně nestálý. Některé nepřátelské jednotky jsou prakticky chodící masové balíčky energie a jiné vás prostě budou trápit.

Nevyváženost jednotek je zde vyřešena zvláštně. Několik bossů položíte jak nic a pak vás absolutně vymaže obyčejný krysák. Časování útoků nepřátel se zdá buď zcela nahodilé a nebo systémem časované tak, aby se nepřítel trefil vždy přímo do vaší animace nebo na začátek či konec vašeho útoku.

Obtížnost hry není vysoká a pokud jste v žánru soulslike nováčkem, poslouží Last Oricru jako relativně slušná vstupní brána do dimenze ragequitů.

Vše je ale jaksi uhlazeno a vyčištěno v multiplayeru, který hra poskytuje. Zde začíná Last Oricru opravdu zářit. Jednoduchý soubojový systém je v kooperaci prostě skvělý a zdá se být i víc funkční. Hru lze hrát v “couch” kooperaci nebo přes internet. Do spoluhráčovi hry vstupujete jako hologram (nejspíš na tvrdé světlo). Ve hře cizího hráče nemůžete interagovat s předměty a místy, které hru dějově rozvýjejí dál.

The Last Oricru 6
Zdroj: GoldKnights

Maminko, podívej na tu krásu!

O grafickém zpracování se zde nebudeme extra rozepisovat. Vizuální stránka působí na dnešní dobu dosti zastarale a některé animace jsou značně kostrbaté. U některých posunků a pohybů jsem měl pocit, že opět hraji Gothic.

Nečekejte tedy žádné dechberoucí scenérie, epická panoramata nebo extra živě vypadající NPCčka.

Na druhou stranu má hra docela slušný hudební podklad a až na některé výjimky se i zvuky povedly velmi slušně. To u titulů podobného rozsahu bývá často podceňováno, ne však zde.

Last Oricru se při vydání potýkala s různými technickými problémy. Některé uživatele při startu hra odpojila od internetového připojení.

Při multiplayerové seanci se často neaktualizovalo vybavení nebo staty při zvýšení úrovně. Jako spoluhráč jsem narazil na neviditelné stěny, a to i mimo cutscény a dějové rozhovory, které může proklikávat pouze host.

Silver je prostě silver

Na stole tedy máme prvotinu českého herního studia, která má obrovský potenciál, ale nevyužívá a nedokázala ho vytěžit. Jak jsme již zmiňoval, místy jsem měl skoro pocit, jako bych znovu hrál Gothic. A to není špatně, ale rozhodně by ten pocit neměla vyvolávat kombinace příšerného scénáře a v singleplayeru ne zrovna ideálně funkčního soubojového systému.

The Last Oricru 7
Zdroj: GoldKnights

Spojení techniky a magie v prostředí „středověkého“ fantasy funguje jako perfektní lákadlo a dokáže si hráče podržet navzdory zastaralé vizuální stránce projektu. Kooperace je silnou stránkou Last Oricru a mě nezbývá než doporučit, abyste si našli parťáka a hru prolezli s ním. V tu chvíli máte o zábavu postaráno.

Last Oricru sice není nejostřejší tužka v penálu, ale rozhodně je to slušná pastelka začínajícího studia. Věřím, že GoldKnights v dalším projektu využíjí vše dobré z tohoto titulu a následující počin bude fantastický. Zatím se posaďte na gauč, připojte ovladače a jděte si pořádně zakosit!

The Last Oricru

Vývojář: GoldKnights

Vydavatelé: Prime Matter, Plaion

Žánry: Akční videohra, RPG, Adventura, Bojová hra

Platformy: PlayStation 5, Microsoft Windows, Xbox Series X a Series S

Závěrečné hodnocení
Zábava hraní / kvalita hry
65 %
Tomáš Pipota
RozseK - knihovník streamer, hráč, komiksový nadšenec a sběratel modelů telegrafních sloupů 20. století
last-oricru-cesky-mix-technologickeho-sci-fi-a-stredoveke-fantasy-s-inspiraci-z-artusovskych-legend+ spojení techniky a magie + inspirace artušovskými legendami + povedený multiplayer + české vývojářské studio + Gothic feeling + hudba a zvuky - ne úplně zdařilý single player - scénář - soubojový systém - starší grafika a animace