Labužníci cover
Zdroj: ADC Blackfire

Fenomén velkoměst, pobřežních letovisek a všech turisticky oblíbených míst, food court se ocitl v deskoherní podobě na našich stolech, abychom i my poškádlili naše labužnické jazýčky. Foodies, přeložení do češtiny jako Labužníci.

Předkrm

První věcí, které si na krabici všimnete, je výrazná ilustrace fešáckého kuchaře. Ten nese na talíři nějakou vymazlenou pochoutku. Tedy… musí to být vymazlená pochoutka… Protože jinak už by to mohla být jen taková ta lahůdka, co trvá děsně dlouho než se připraví, zato ji máte snědenou asi tak rychle, jako byste řekli “sakra, to jsem to už vdechnul???”

Labužníci krabice
Zdroj: ADC Blackfire

Z mého pohledu povedené ilustrace jsou vůbec výraznou součástí hry. Ať už jde o typy kuchařů, nebo o zobrazení samotných jídel. U nich si ale někdy nejste jistí, co to před vámi leží na stole. Ono hádat, jak se některá jídla jmenují může být docela zábava. Ale vraťme se zpět ke hře. 

Setup není náročný, jde vlastně jen o rozebrání hráčských desek Food courtů, které se od sebe jen velmi mírně liší v tom, které pole na food courtu je bez vyobrazeného zisku mince. 

Následně určete prvního hráče, rozeberete si žetony letáků podle pořadí, ve kterém přijdete na řadu. Připravíte balíček karet jídelních stánků, dvě karty šéfkuchařů, které můžete během hry požádat o pomoc a to je v podstatě všechno. A můžete se pustit do vaření… do hraní. 

Abych nezapomněl, o co ve hře vlastně jde? Být se svou nabídkou co možná nejpopulárnější. A to se zjistí podle počtu hvězd, které mají hráči možnost během hry získávat. 

Hlavní chod

Tah hráče je až směšně jednoduchý. Tématicky by to vypadalo asi tak, že v tahu každého hráče za každým jedním hráčem přijde labužník (rozuměj zákazník) a dá si něco z toho, co hráč / kuchař nabízí. Co si labužník dá, a za co posléze dostane hráč/kuchař odměnu, zjistíme hodem kostkou.

Labužníci 2
Zdroj: ADC Blackfire

Dobře jste si všimli, že jsem o kousek výše zmínil “… za každým hráčem přijde labužník…”. To totiž znamená, že po hodu kostkou získají odměnu všichni hráči. Není to tedy tak, že by si každý hrál na svém písečku, je třeba dobře sledovat co na kostce padá a co z toho může hráč /kuchař získat.

Ale pokračujme dál. Hráč na tahu hodí kostkou. Každý hráč vyhodnotí svou odměnu. U té záleží na tom, co, resp. jaký efekt, je vyobrazený na food courtu ležícím na místě hozeného čísla. Kuchyně jednotlivých států mají své specifické odměny, resp. specifické možnosti jak vyhodnotit odměnu, kterou nám labužník zanechal.

Například americká kuchyně vám dá 3 mince v případě, že máte nejvíce stánků s americkou kuchyní. Thajská kuchyně oproti tomu dovoluje bodovat popularitu v závislosti na tom, kolik sousedících stánků má na sobě symbol chilli papričky. Pokud je mají všechny sousední stánky, získáte 4 hvězdy popularity.

Česká kuchyně je specifická tím, že odměnu na stánek umístíte okamžitě po zakoupení stánku a při první jeho aktivaci si ji vezmete celou. Což jistě může být výhoda, ale v pozdější fázi hry to tak být nemusí.

Labužníci 3
Zdroj: ADC Blackfire

Jednou z věcí, které nemusí být zobrazené na samotném food courtu a přesto je můžete získat, jsou hvězdy popularity. Ty, při bližším pohledu najdete na okrajích některých food courtů. Padne-li na kostce číslo food courtu, jenž sousedí s jiným food courtem a na jejich okrajích se spojují poloviny hvězdy, získáváte body popularity navíc od toho, co je vyobrazené na samotné kartě. 

Odměnu jsme tedy získali a co dál? 

Ve svém tahu má hráč možnost pořídit si jeden nový stánek, který pak bude nabízet labužníkům k návštěvě, a za který následně bude získávat nějakou zajímavou odměnu.

Track, ze kterého se jednotlivé food courty dají koupit, je velmi jednoduchý. Před hráči leží 5 food courtů s rostoucí cenou zprava doleva. Od 3 do 7 mincí. Koupíte, zaplatíte, doplníte track a jede se dál. Nedá mi to abych tady nevypíchnul jednu maličkost. Food courty mají všechny na stejném místě otvor, kterým se dá zjistit, na jaké hodnotě (mince na food court tracku nebo na food courtu pro hod kostkou) stojí.

Nemusíte si tak pamatovat na jaké hodnotě karta leží, nemusíte s ní neustále „šibovat“ při plánování vašich tahů. Vážně je to jen detail, ale udělal mi radost. Někdo u designu hry opravdu přemýšlel. 

Poslední možností, kterou může hráč ve svém tahu zvolit, je najmutí / aktivování šéfkuchaře. Jeden stálý a dva vybraní na začátku hry, jsou připraveni vám pomoci dosáhnout většího věhlasu a popularity. Jejich aktivační možnosti jsou jedinečné a je potřeba se s nimi seznámit a brát je při herní strategii v potaz. Oni totiž mohou dost zásadně pomoci.

Labužníci 4
Zdroj: ADC Blackfire

Pokud někomu nepadá kostka jak by potřeboval, může využít Reklamních letáků. Ty vám umožní ohnout si to, co jste hodili. A příznivější výsledek využít k vyšším ziskům.

A to je celý hráčův tah. Pokud se některému hráči podaří dosáhnout vymezené hodnoty odvozené od počtu hráčů, dohraje se herní kolo tak, aby měli všichni odehrané stejné množství tahů a hotovo šmitec. Vyhraje ten, kdo má na úplném konci nejvíce bodů popularity. Pokud mají dva kuchaři stejně, rozhodují peníze. Jak jinak. 

Co se týká interakce mezi hráči, tak té ve hře rozhodně moc není. Tedy, nepočítáme-li možnost vykoupit někomu food court, který nutně potřebuje k doplnění hvězdy, nebo bodovacího enginu… Každý si tu hraje na svém písečku, nicméně oproti jiným podobným hrám si v této hře hrají na svém písečku většinou všichni najednou.

Desert aneb suma sumárum

Labužníci by měli být rodinnou hrou. Hrou přístupnou pro nehráče. Jednoduše vysvětlitelnou komukoliv, kdo má v hlavě aspoň deset mozkových buněk. Tím chci říct, že pravidla jsou prostě opravdu jednoduchá.

A všechno to, čím se hra tváří být, taky je. Někdo z drsných eurohráčů, co potřebují domyslet každý svůj tah do nejposlednějšího tahu, by mohl namítnout, že ve hře je spousta náhody… Ale jistě, že je. Hází se při ní kostkou. A ano, vykládání food courtů na court track je taky náhodné, však  se tahá ze zamíchaného balíčku…

Labužníci 5
Zdroj: ADC Blackfire

Jako jo, společnosti hráčů bych Labužníky představil spíše jako filler než jako zlatý hřeb večera. Zároveň by to byl filler důstojný a plnohodnotný. Nicméně pro každou rodinu, která si chce užít prima společné chvíle, bych tuhle hru doporučil všemi deseti. Já si na Labužnících kdykoliv znovu rád smlsnu a sám za sebe jim rozhodně dávám tři michelinské hvězdy. 

Hra je zábavná, jednoduchá, přístupná a vlídná. Za mě labužnický požitek vřele doporučitelný širokému spektru hráčů..

Labužníci

Vydavatelství: ADC Blackfire / CMON

Autoři: Ken Gruhl (na hře spolupracoval jak vedoucí návrhu i Eric M. Lang)

Český překlad: Gamerock studio

Počet hráčů: 2-5

Minimální věk: 10+ (podle recenzenta)

Délka hry: 20- 30 minut

Jazyk: Čeština

Cena: 850 Kč

Závěrečné hodnocení
Zábava hraní / kvalita hry
75 %
Nejvyšší deskovkář v Městské knihovně v Praze, vášnivý hráč čehokoliv od kolektivních sportů po single módy u deskových her. Skautský instruktor, čtenář fantastiky i sci-fi- obzvláště české, pozorovatel všeho a všech...
labuznici-idealni-hra-na-letni-dovolenou-ve-ktere-soutezite-o-nejlepsi-food-court-svetovych-kuchyni+ ilustrace  + znovuhratelnost  + přístupnost pravidel  + jednoduchost na hraní i na pravidla  + nízký vstupní věk hráčů  - repetitivnost mechanik - náhoda skrze hody kostkou