Na prvním setkání ani nevěděla, co to cosplay je. Dnes objíždí největší evropské, ale i celosvětové akce, vyhrává soutěže a trpí nedostatkem dovolené v klasickém zaměstnání. Jaká byla cesta Kataríny alias Ketrin Cosplay se vám pokusíme přiblížit v následujícím rozhovoru.
Co tě vedlo ke cosplayi? Jak ses k němu vlastně dostala?
Úplnou náhodou, když mě kamarád pozval na malou cosplayerskou akci. Bylo to setkání asi 50–100 cosplayerů a mně se to tehdy hrozně líbilo. Tehdy jsem vůbec nevěděla, co je to cosplay, ale líbili se mi lidé v kostýmu, komunita byla velmi přátelská a hrozně fajn, tak jsem si říkala, že to zkusím. A tak nějak jsem do toho spadla.
Jak dlouho už se tedy věnuješ cosplayi?
Zhruba sedm let, od roku 2011.
To je už pěkná doba. Na čem aktuálně děláš? Je to tajné, nebo veřejné?
Tak tajné to určitě není, ale taky se tím nějak veřejně nepropaguju. Vždycky když nějaký projekt dělám, tak nejdříve zjistím, jestli je dobrý, jestli by mi seděl a podle toho ho buď dokončím, nebo ne.
Aktuálně jsem si vybrala Overwatch, což je velmi známá a skvělá hra, a z ní dělám Widowmaker Kerrigan. Je to takový jednodušší projekt, ale myslím si, že docela zajímavý.
Jak dlouho ti trvá vyrobit kostým?
To je poměrně záludná otázka, protože je kostým a kostým. Je kostým, který člověk spíchne za týden, a je kostým, který člověk dělá rok. Průměrně jsou to asi dva měsíce, ale opravdu se to odvíjí od složitosti cosplaye.
Na jaký typ kostýmů se specializuješ?
Já zásadně nesnáším šití a nejde mi to, takže jsem si vybrala brnění a zbraně. Převážná většina mých kostýmů jsou opravdu jenom kostýmy zbrojí, málokdy něco šiju. Šaty prakticky nemám vůbec.
Co děláš se starými kostýmy? Musí ti zabírat poměrně spoustu místa.
Kostýmy uskladňuji u sebe doma, což znamená, že kostýmy jsou v obýváku, v kuchyni, v koupelně, prakticky kdekoli. Jsou po zdech, různě v šuplících, fakt všude. A když už jsou hodně staré, opotřebené, tak je vyhazuji.
Spousta lidí se ptá, proč je neprodávám.Zaprvé k nim mám relativně silný citový vztah. Z představy, že by to nosil někdo jiný, mám špatný pocit. Druhá věc je, že se ty kostýmy ničí. S každou akcí jsou opotřebovanější a člověk nechce prodávat něco, co už měl třeba desetkrát na sobě a nemá možnost, jak to vylepšit nebo třeba umýt a tak. To prostě nechceš.
Kostýmy máš tedy po celém bytě. Když je potřebuješ vytáhnout znovu, dají se složit bez problémů, nebo ti občas něco chybí?
No, už se mi několikrát stalo, že jsem ztratila část kostýmu, a pak jsem ji zoufale hledala po celém bytě a některé části se prostě už nenašly. Ale snažím se používat průhledné krabice z IKEA a každá krabice by měla být pro jeden cosplay. Samozřejmě snaha je jedna věc a realita je trošku jiná.
Jaký je tvůj nejoblíbenější kostým nebo postava, kterou jsi ztvárnila?
Těžko říct, která je nejoblíbenější, protože ke každému kostýmu mám svůj vztah, ale jeden z takových těch oblíbenějších je Bellona ze hry Smite, protože se v něm cítím opravdu dobře a neskutečně mě baví stát se Bellonou. A pak Aloy ze hry Horizon: Zero Dawn. Neskutečně komplikovaný kostým, na kterém jsem nechala hrozně moc práce a jsem strašně ráda, když ho můžu někde prezentovat.
Na kolik korun zhruba vyjde jeden kostým?
Opět, je kostým a kostým. U těch nejlevnějších se to pohybuje kolem čtyř až pěti tisíc. Nejdražší, který jsem dělala, stál něco přes 70 tisíc. Čistě za materiál.
Uvažovala jsi někdy, že by ses tím živila? Jde to vůbec?
Samozřejmě, dokonce každý den, ale v Česku je to velice náročné. A pokud člověk vyloženě nedělá zakázkovou výrobu třeba pro americký trh, který je ochotný zaplatit, tak v Česku není téměř možné se tím uživit.
Je to tvůj případ? Kostýmy na zakázku?
Zatím ne. Dělala jsem na zakázku několik menších zbraní, ale momentálně ne.
Co může tedy cosplayer udělat pro to, aby se mu náklady na kostým vrátily?
Základní věc, kterou dělají cosplayeři už od začátku, je prodávání printů. Což jsou vlastně vytištěné fotky cosplayů, většinou podepsané s nějakým přáníčkem. Funguje to tak, že cosplayeři tyto printy vytvoří a fanoušci si je pak kupují. Samozřejmě nemají nějakou vysokou hodnotu, spíše slouží na podporu cosplayera.
Dalším způsobem jsou pak stránky jako je Patreon, které si cosplayeři zakládají právě proto, aby tam dávali svůj content a fanoušci jim tam měsíčně přispívají. Opět spíše taková podpůrná stránka.
Pokud však chceme vydělávat více a nejen pokrývat náklady, je ideální pracovat pro firmy, což ovšem není úplně jednoduché. Například herní firma, která má nějakou novou hru a potřebuje ji propagovat, si cosplayera najme, a ten udělá kostým na novou postavu. Případně s ním jezdí i po akcích jako taková lepší hosteska, a navíc cosplayer působí tak trochu jako influencer. Pokud má větší počet sledujících na Facebooku nebo Instagramu, tak už ho firmy víceméně vyhledávají, protože tím samozřejmě ovlivní i své fanoušky. To už je taková lepší věc.
A pak je zde zakázková výroba kostýmů. U nás to však není úplně ideální, protože Češi mnohdy nejsou ochotni za tu práci zaplatit, ale třeba pro americký trh je to velmi výhodné.
Necháváš se najmout firmami, abys jim propagovala nějakou akci?
Ano, to je věc, kterou preferuji. Snažím se samozřejmě vytvářet kostýmy pro firmy, popřípadě být na akcích jako je Grunnex, Hitpoint a mnohé podobné, které v Česku vznikají nebo už nějakou dobu fungují a které si chtějí najmout cosplayery.
Je nás nespočet, co tady nabízíme své služby, firmy si jen vyberou, koho chtějí, a najmou si nás třeba na víkend na akci. A my už tam pak působíme jako ty lepší hostesky.
Pomáhají ti úspěchy v soutěžích získávat lepší práci?
Rozhodně! Na co hledí společnosti, jsou lajky na Facebooku a Instagramu, což je takové vodítko, jaký je zhruba člověk influencer. Pak je velmi prestižní vyhrát nějakou zahraniční akci, protože když člověk vyhraje, ví o něm více lidí a tím pádem má lepší šanci, že na něj narazí nějaká firma.
Jaká byla nejlepší akce, na které jsi byla?
Těžko říct, ale nejspíš European Cosplay Gathering, na které jsme byli letos v Paříži. Je to obrovská akce a soutěž cosplayerů a organizace byla opravdu skvělá. Lidi byli neuvěřitelní, atmosféra úžasná, takže rozhodně asi tahle.
Dostáváš něco za účast na akcích?
Hodně záleží na tom, jestli jsem zvaná jako host, jako porotce, nebo jestli jedu jen jako klasický cosplayer. Pokud jde člověk jako host nebo porotce, standardem je proplacená doprava, ubytování a stravování a samozřejmě pak podle cosplayera a jeho výkonu. Když má třeba přednášky nebo porotcování, je za to placený. Denní sazby však uvádět nebudu.
Bylo ze začátku těžké se dostat na akce?
Ano. Já jsem začala jezdit na akce jako host zhruba tři roky zpátky a v té době tady nebylo úplně zvykem cosplayery zvát. Bylo naprosto běžné, že cosplayeři chodili v kostýmu na akci naprosto zdarma jenom pro své potěšení, a až později si začali organizátoři uvědomovat, že do toho kostýmu dáváme nějaké peníze, že tam de facto pracujeme a že to není jenom legrace. Že je třeba v tom kostýmu i vydržet, a tím pádem jim došlo, že by za to cosplayeři možná i něco chtěli. Před třemi roky se vlastně firmy tak nějak začaly zajímat o cosplayery, že by je chtěly na stánky, protože je to pro ně zajímavější propagace.
Dnes tě na akce zvou. Jak dlouho trvalo, než tě začali zvát?
Pro mě je to trochu jiné než pro cosplayery, kteří začínají teď, protože když já začínala, tak se u nás vůbec nevědělo o tom, že by cosplayeři chodili na nějaké akce. Trvalo mi to asi čtyři roky a začalo to, až když jsem začala dělat herní cosplaye. Předtím jsem si dělala nějaké filmové nebo anime postavy jen pro radost a to samozřejmě pro firmy není zajímavé.
Musíš některé akce i odmítat, nebo zatím stíháš všechno, co chceš?
Celkem mě to mrzí, ale musím jich odmítat poměrně dost, protože spousta akcí se překrývá. Nevím, čím to je, ale akce často bývají ve stejném datu, takže vždycky vybíráme z několika akcí, popřípadě se nám to kryje se soutěžemi. A samozřejmě má člověk v práci omezený počet dní, kdy lze čerpat dovolenou. To je taky hodně omezující.
Preferuješ tuzemské nebo zahraniční akce?
Rozhodně zahraniční akce, protože jsou daleko větší. Mám ráda tu neznámou komunitu a to, že člověk má možnost potkat něco nového. Přece jenom česká komunita je velmi maličká a lidi už se vesměs znají. Takže se mi líbí, když vidím úplně nové cosplayery a můžu se podívat, co lidi v zahraničí dokážou vytvořit.
A když už tuzemské akce, tak jedině Animefest, což je naše asi největší a nejlepší akce. Z těch zahraničních pak Vienna Comic Con, jeden z těch mých oblíbenějších. A European Cosplay Gathering (ECG) je taky skvělá událost.
Na jaké úrovni je dle tvého názoru český cosplay? Má to u nás potenciál?
Paradoxně, český cosplay je na velmi vysoké úrovni. Ač je nás málo a proti ostatním zemím jsme maličká komunita, máme velmi málo relativně dobrých konkurenceschopných cosplayerů. Což dokazuje, že jsme vyhráli ECG, jednu z největších evropských soutěží.
Jaký byl tvůj největší soutěžní úspěch?
Určitě letošní ECG, kam jsme se jeli utkat se 13 dalšími zeměmi a kde jsme vyhráli první místo v kategorii skupin.
Co považuješ za neprestižnější cosplay soutěž?
Osobně si myslím, že nic jako nejprestižnější cosplay soutěž neexistuje. Je spousta velice prestižních soutěží, pak je zde spousta těch menších. Samozřejmě prestižnější jsou kvalifikační – člověk se musí nejdříve kvalifikovat, a pak se teprve utkává s nejlepšími z různých zemí.
Co se Evropy týče, nejprestižnější je právě ECG, Eurocosplay, popřípadě ještě Cosplay World Masters v Portugalsku. Co se světových soutěží týče, pak je to určitě World Cosplay Summit v Japonsku a klasický BlizzCon Cosplay Contest v USA.
Jaké jsou u nás možnosti soutěží? Jaký je rozdíl mezi běžnou soutěží a tou kvalifikační?
Kvalifikační soutěž je taková, kde se musíš účastnit nejdřív soutěže v rámci republiky. Člověk z prvního místa pak postupuje do mezinárodních soutěží, kde se utkává s cosplayery, kteří vyhráli ve svých zemích.
Klasické nekvalifikační soutěže jsou prakticky pro každého. Člověk již nikam dál nepostupuje a rozdíl je taky většinou v cenách. Na klasických soutěžích jsou relativně vysoké peněžní ceny, kdežto na těch kvalifikačních člověk získává více prestiž než hmotné ceny. Ale také záleží na konkrétní soutěži.
Na jaké soutěže se z Česka dá kvalifikovat?
Aktuálně u nás máme několik soutěží s možností kvalifikace. Animefest má letos prvním rokem ECGčko, jinak dlouhodobě má již Eurocosplay a Clara Cow’s Cosplay Cup. Dále se od nás dá dostat na Cosplay World Masters v Portugalsku, a teď nově na akci, na niž si bohužel nevzpomenu. Pokud jsem ještě na něco nezapomněla, tak je to vše, co aktuálně máme z kvalifikačních soutěží.
Do Ameriky nebo do Japonska se od nás tedy nedá dostat?
Aktuálně ne. Abychom se mohli kvalifikovat, je třeba mít nějakou convention, například Animefest, která si musí nejdříve zakoupit licenci pro kvalifikaci na konkrétní soutěž. Cosplay World Summit je aktuálně tak drahá akce, že to žádná naše organizace není schopna zaplatit.
Dá se jet třeba do zahraničí, na nějakou jejich akci, například Vienna Comic Con, a odtud se kvalifikovat na zámořské akce?
Dá se to, ale hodně záleží na tom, jestli ta akce povoluje účastníky ze zahraničí či ne. Zrovna Vienna Comic Con to umožňuje. Ten má kvalifikační soutěž na C2E2, což je taky relativně prestižní americká akce. Ale například v tuzemsku máme vesměs pravidlo, že soutěžící musí být naší národnosti.
Zmínila jsi, že tě v listopadu uvidíme ve Vídni. Máš v plánu se pokusit kvalifikovat na nějakou americkou akci?
Já to přímo v plánu nemám, ale jedu tam s někým, kdo tyto ambice v individuálních soutěžích má.
Jak se liší týmové od individuálních soutěží?
V individuálních člověk spoléhá sám na sebe, dělá si cosplay sám, připravuje si performance na pódiu a tak dále, kdežto ty týmové mi přijdou celkově náročnější, protože je nutné koordinovat několik lidí. Třeba aby kostýmy byly na stejné úrovni. Ve chvíli, kdy je jeden kostým dobrý a druhý špatný, tak ten špatný automaticky strhává dobrý s sebou dolů, protože hodnocení je za celek. Pokud jednomu strhnou body, druhý už nemá šanci.
Taky performance, kratičké představení související s postavou, je pro samostatného člověka daleko jednodušší, než když musí koordinovat několik lidí, aby se to secvičilo dohromady.
Vyhráli jste týmovou soutěž. Připravovali jste se na to nějak, kontrolovali jste si kostýmy navzájem?
Samozřejmě jsme si navzájem posílali, jak vypadají naše části cosplayů, abychom přesně věděli, kdo má co udělat lépe. Dávali jsme si navzájem rady, aby to bylo co nejlepší, popřípadě jsme za sebou několikrát přijeli. Slečna, která s námi měla cosplay na ECGčku, je z Prahy, takže jsme si vždycky udělali výlet, my tomu říkáme crafting víkend, a přijeli jsme za ní do Prahy a pracovali na kostýmech společně.
Mají cosplayerské soutěže nějaká pravidla?
Rozhodně, pravidel je spousta a každá soutěž je má trošičku jiná. Nicméně zásadním pravidlem je, že kostým musí být ruční výroba. Člověk si ten cosplay nesmí koupit. Samozřejmě jsou tam nějaké tolerance. Například pokud si člověk pořídí rukavičky nebo paruku a nějakým způsobem si ji upraví, tak se to počítá. Ale vesměs to musí být vlastní výroba a nikoli zakázková. A pak už záleží na jednotlivých soutěžích.
Jsou zde také dané časy na scénku. Ta nemůže být třeba kratší než minutu a naopak nemůže přesahovat časový limit. I na prezentaci kostýmu před porotou má člověk předem stanovený čas.
Další základní kategorie jsou podobnost s originálem, kolik technik člověk použil, jestli na tom něco šil, jestli používal různé materiály, jestli zkoušel nové techniky výroby, jestli to barvení bylo různými metodami a tak. Za vše se samozřejmě sčítají body.
Scénka se hodnotí jako samostatná kategorie. Člověk dostává body za roleplay – hodnotí se, jak postava vystupuje, co by měla dělat, a posuzuje se, jestli to k ní sedí. Pak samozřejmě také herecký výkon a jestli scénka byla opravdu konzistentní.
Jedna část je tedy na jevišti a druhá v zákulisí, kde si porotce obejde kostým a zhodnotí jej. Nicméně opět záleží podle typu soutěže. Některé mají pouze walking act, což znamená, že se člověk projde po pódiu a nemá scénku, ale většina soutěží probíhá jak na jevišti, tak v zákulisí.
Někteří jsou v kostýmu zcela zakrytí, zatímco ty máš naopak spoustu cosplayů, kde je třeba se i nějak tvářit. Ovlivňuje to nějak hodnocení?
Samozřejmě. Obojí má své výhody i nevýhody. Ve chvíli, kdy je člověk kompletně zakrytý, nemusí vyjadřovat nějakou mimiku a nemusí se tolik hýbat. Ale zároveň se mu strhávají body za to, že se hýbe málo, případně za to, že neumí lépe interagovat s ostatními lidmi a tak.
I kdyby to byla součást jeho roleplaye?
To pak hodně záleží na porotci, protože samozřejmě podobnost s originálem je jedna kategorie, ale taky hodně záleží na tom, jak je člověk schopný se v tom cosplayi hýbat. I když je ta postava například těžkopádná, tak pořád to nemůže být tak, že by se člověk pohnul a kostým se mu rozpadl.
Jak dlouho se učíš roli pro danou postavu?
Abych pravdu řekla, tak já nejsem zas úplně takový fanda roleplaye. Spousta cosplayerů dává spíš přednost kostýmu, jako třeba já. Dbám více na to, aby kostým vypadal, než abych ho doslova zahrála. Znám ale také cosplayery, kteří tomu kostýmu přisuzují pouze padesát procent a zbytek dávají do roleplaye.
Samozřejmě je třeba si tu scénku nějak nacvičit a nějak se připravit, ale pravda je, že já to trošku zanedbávám.
Na základě svých zkušeností: co si myslíš, že má větší váhu? Kostým nebo roleplay?
Kdybych odpověděla, tak rozpoutám hroznou válku. Komunita se už dlouho pře, co je důležitější, jestli roleplay, nebo cosplay. Pro mě jako pro cosplayera, který dá více na kostým, je samozřejmě důležitější provedení kostýmu, ale pro jiné je mnohem důležitější roleplay.
Taky záleží na soutěžích, protože jsou akce, například Clara Cow’s, které jsou vyloženě zaměřené na roleplay. Což znamená, že tam člověk nepotká úplně epické a obrovské zbroje a šílené předimenzované kostýmy, ale potká tam spoustu výborných herců.
Tím nechci říct, že by tam byly špatné kostýmy, ale spíše jsou to kostýmy, ve kterých se dá lépe hýbat, tančit, zpívat a opravdu předvést to, jaké má kdo divadelní dovednosti.
Naopak soutěže jako ECGčko jsou zaměřené více na kostým a vystoupení je jen jako součást.
Takže si přímo vybíráš soutěže na základě těchto kritérií?
Ano. Na Animefestu, kde byly kvalifikace, jsme vyloženě chtěli jít do ECGčka a nechtěli jsme jít do Krávy (Clara Cow’s), protože víme, že ač naše kostýmy jsou nádherné, tak bychom tam neměli nejmenší šanci, protože ty naše scénky nejsou tak dobré.
Když jsi v běžné společnosti a řekneš, že děláš cosplay, kolik lidí se chytne?
Málo, u nás velmi málo. Lidé v Česku, pokud vysloveně nejsou hráči nebo fantazáci, tak málokdy ví, o čem je řeč. Jim se to líbí, přijde jim to roztomilé a hezké nebo zajímavé, ale úplně to nechápou.
Čemu se věnuješ mimo cosplay? Máš i nějaké jiné záliby, nebo na nic jiného není čas?
Obávám se, že na jiné záliby než cosplay asi nemám čas. Samozřejmě, mám-li chvíli volna, hraju ráda počítačové hry, popřípadě PSko. Mám ráda anime a seriály, ale jinak cosplay žere 99 procent mého volného času.
Chtěla bys ještě něco dodat?
Hm, tak samozřejmě to, že pokud se vám líbí moje tvorba, tak mě můžete sledovat na FB a Instagramu jako KetrinCosplay. Budu moc ráda, pokud se vám cosplaye zalíbí a pokud mi třeba napíšete. Taky pokud se budete chtít stát cosplayerem, určitě poradím, s čím budu moct. Třeba s materiály, jak co vyrobit a podobně, takže se nemusíte vůbec bát.
Paráda, díky moc a hodně štěstí!
