Just Cause 4: Když nemůžeš, přidej víc výbuchů a neřízeného ničení. Přemýšlení není žádané, ale jako jednohubka na vypnutí mozku plně stačí

Když jsem zapínal svůj první Just Cause na Play Station 2, během několika málo minut jsem se stal demoličním velitelem intergalaktické armády. Nebo to tak aspoň vypadalo. Ve skutečnosti jsem to byl jen já, můj arsenál a spousta věcí, co se dala odpálit.

Jsi fakt frajer. Už od pohledu a jména. Drsně vypadající Rico Rodriguez. Netřeba představovat více, protože se s tímto týpkem setkáváme už počtvrté. Just Cause je dnes už kultovní sérií, která nám přináší opravdu velkou volnost pohybu ve světě (ať už je jakkoliv fiktivní), spousty dopravních prostředků, přitahovací hák a nejlépe pracující kompaktní padák, který se skládá a rozkládá rychlostí blesku.

Ocitáme se v jihoafrické republice Solis – musíme ji osvobodit, liberalizovat. To je náš hlavní cíl. V cestě nám stojí vcelku nepříjemné anomálie počasí a okupující organizace. Takže boje na obou frontách. Vymýšlení tohoto příběhu nejspíš moc času nezabralo. Počasí a okupanti, to není zrovna tahák. Příběh ale nikdy nebyl aspekt, který by z Just Cause dělal kdovíjak zábavnou hru. Jde tu o kombinaci volnosti pohybu, ať už po svých nebo jinak, zbraní a dalších záležitostí. Většinou ty záležitosti hoří a vybuchují.

Osvoboď, opakuj

Základním principem hry je osvobozovat jednotlivé regiony dané země. Za plnění misí, kde budete nejspíše něco ničit, někoho doprovázet, zabíjet či provozovat podobnou činnost, pak můžete vysílat domácí odboj proti okupantům. Tímto způsobem si podmaňujete celou zemi. A hodně rychle to přejde do stereotypu.

Mise jsou velmi podobné a ztrácí se z nich pak jakékoliv kouzlo. Na druhou stranu prostředí, ve kterém se pohybujete, není úplně k zahození. Pole, voda, stromy, sem tam nějaká opuštěná továrna a útes. Všechno to vypadá hezky, ale doporučuji sledovat spíše z dálky a odstupu, protože grafika jako taková není na úrovni většiny her dostupných na PS4. Tady má hra opravdové rezervy.

Pokud si budete chtít odpočinout od klasických misí, je tu možnost si zajezdit autem nebo zaskákat ve wingsuitu a plnit různé časové výzvy. Tyto malé úspěchy mě těšily, ale taky nemají dlouhého trvání. Pocitu repetitivního průběhu celé hry se prostě zbavit nedokážu.

A už to nedokáže zachránit ani celý ten bláznivý koncept explozí, nezřízeného ničení a přitahovacího háku, který také dostal určitý typ vylepšení. Můžete ho nově využít k přesunu věcí, co vám brání v průjezdu. Prostě na ně vystřelíte balónek a on už to odnese. Jinak tím budete v jednom kuse střílet do země a otevírat padák, což potom zajišťuje vcelku rychlý a kompaktní způsob přesunu na kratší vzdálenosti.

Do nekonečna to nejde

Tady se nabízí otázka, kdy se dá vyčerpat určité téma. Čtvrtý díl, který sice nedělá těm předchozím ostudu, ale zase nepřináší tolik nového. U jiných značek jsem tento problém neměl, Far Cry mě svým způsobem bavil i po páté a nepotřeboval jsem k tomu tisíce litrů vybuchujícího benzínu. Ale je to Just Cause a taky jsem se rozhodl k tomu takto přistupovat. Bylo by totiž neférové vytýkat panu Rodrigezovi, že je prostě panem Rodrigezem.

Pouze u příběhu to ale nekončí. Počasí se tam kromě misí taky úplně neblázní, nebo jsem si to aspoň představoval trochu jinak. Co ale naopak hodnotím kladně je střílení, velká porce arsenálu a modifikací, kdy vám z obyčejného kulometu střílí rakety a podobně. Vkusné a proti neustále otravujícím vrtulníkům vysoce použitelné.

Navíc je opravdu důležité si v rozumném časovém horizontu rozmyslet co, jak a kdy budete ničit. Existují zde různé multiplikátory a vy vyloženě jdete po co největší destrukci všeho. Je dobré se tak na každý souboj připravit a pořádně nepříteli zatopit. Doslova.

Neživíš, nepřepínej

Těžko si dokážu představit náročnějšího hráče, jak se několik hodin v kuse baví u Just Cause a nemůže se toho nabažit. Takhle to fungovat nebude. Co už je pro mě mnohem stravitelnější, je fakt, že výlety s tímto agentem po fiktivních zemích slouží jako perfektní záležitost k tomu se odreagovat. Přesně tak, jak to vypadá na obrazovce, by to mělo vypadat i v křesle před televizí.

Naprostá pohoda, klídek a neřízená destrukce všeho, co nám jen vývojáři dovolí zničit. Dobře, ne takto doslova, ale prostě si užít mnohdy bezmyšlenkovité a opakující se mise, neřešit fádní příběh a brát ho jen jako doplněk k tomu, že je ničení povoleno.

V tomto případě Just Cause fungovat bude. A tak nějak si myslím, že k tomu směřoval každý díl této série. Proč jim to tedy vytýkat.

Po Just Cause doporučuji sáhnout v tu chvíli, kdy máte za sebou nějakou náročnější hru a prostě potřebujete vypnout.

Rozhodně to není kousek, který bych vyloženě vyhledával, protože ničit mohu i v jiných hrách, navíc i s promyšlenou zápletkou. Své hráče si to ale najde, nepochybuji. Vždyť už dali za vznik čtyřem dílům. A to o něčem vypovídá.

Just Cause 4

Vývojář: Avalanche Studios

Režim: Hra jednoho hráče

Platformy: Play Station 4, Xbox One, Microsoft Windows

Čtěte dál

Mohlo by vás zajímat