Se střílečkami typu battle royale se v posledních letech roztrhl pytel. Každý další kousek se tak snaží zaujmout něčím originálním a atraktivním. Jak se to povedlo hororovce v netradičním prosluněném prostředí, která k adrenalinovému PvP přidává i propracované PvE? 

Nejsem si jist, jestli jsme ten kontrakt na zabití obřího pavouka měli s parťákem brát. Tohle místo se mi moc nelíbí. Horký jih Spojených států mi nedělá dobře sám o sobě, ale fakt, že nevidím žádné vesničany mě znervózňuje ještě víc. Zpocenýma rukama svírám svou stařičkou winchestrovku a přemýšlím, co budeme dělat, až pavouka zabijeme. Odměnu totiž může dostat jen jedna skupina. Rozhodně ale nejsme jediní, kdo má v tomto bohem zapomenutém kraji spadeno na mýtické monstrum.

Opatrně se prodíráme vysokým houštím směrem k domům bělajícím se v dáli a snažíme se najít cokoliv, co by nám pomohlo určit, kde se nestvůra nachází. Náhle se z pole proti nám vznese k oblakům hejno havranů. Co se děje? Instinktivně se přikrčíme, když uslyšíme nelidské chroptění ozývající se mezi kukuřičnými klasy.

A pak jej uvidíme. Ne pavouka, ale kymácejícího se vesničana s ohnilou kůží. Nevypadá moc zdravě. Vlastně nevypadá ani živě. Dobře, s tímto krajem je toho v nepořádku víc, než jsme čekali. Vyrazíme kupředu a nemrtvého vyřídíme nožem. Dost tiše na to, abychom nepřilákali pozornost jeho druhů, jejichž chroptění slyšíme zpovzdálí.

Opatrně se proplížíme až k vesnici, kde konečně najdeme první stopu. A taky spoustu dalších nemrtvých obyvatel. Někteří jsou znetvoření tak hrozně, až se to ani nedá popsat. Snažíme se jim, pokud možno, vyhýbat, což ale není vždy snadné. Zvláště spousta rozbitého skla a poházených odpadků přilákává hlukem při kontaktu nežádoucí pozornost.

Nakonec ale sesbíráme tři potřebné stopy, které nám pomohou určit, kde se pavouk nachází. V opuštěné pile nedaleko od nás. Jiné lovce jsme zatím neviděli, ale ozvěna vzdálených výstřelů nás ujistila, že zde skutečně nejsme sami. Budeme u kořisti jako první?

Pila již z dálky působí ponurým dojmem, a to i navzdory tomu, že na blankytném nebi svítí slunce. Vlastně celý tento kraj působí nepříjemně a nebezpečně svou zdánlivou opuštěností. To nás ale ani zdaleka nemůže připravit na to, co čeká vevnitř. 

Pomalu otevíráme dveře a tiše postupujeme dovnitř. Všudypřítomné pavučiny nás ubezpečují, že jsme na správném místě. Kde je pavouk? Podle jejich velikosti je znát, že to opravdu nebude žádný drobek.

Náhle se ozve dusot nad našimi hlavami. Vzhlédneme vzhůru a ustrneme hrůzou. Je opravdu gigantický. Hnusná chlupatá tarantule, pohybující se nebezpečně rychle. A co hůř, umí skákat.

Na řadu přichází naše pušky. Opakovačky neumožňují rychlou střelbu, ale musíme se snažit, protože náš cíl se zvládá rychle vyhýbat. A to samé musíme dělat i my. Není to žádná sranda, ale poté, co jsme překonali strach to již postupuje celkem rychle. Netrvá dlouho a pavouk padá mrtvý k zemi.

Nyní jen vypreparovat kořist a uniknout. Ale to taky nebude procházka růžovým sadem. Hluk boje musel být slyšet na míle daleko. Všichni ostatní lovci již musí být na cestě k nám. Každý chce být ten, kdo se dostane domů s trofejí.

Prásk. Můj kolega padá mrtev k zemi. Jeden z konkurentů se nám již dostal do zad. Naslepo opětuji střelbu, ale nechci nic riskovat. Unikám otevřeným oknem a sprintuji směrem, kde by měl již čekat přistavený dostavník.

Slyším za sebou výstřely i dusot několika párů nohou. Nevím, jestli střílí po sobě nebo po mě, ale nemám čas se otáčet. Kličkuji a snažím se vyhýbat otevřeným prostranstvím.

Dostavník už je nadohled. Za chvíli jsem u něj. Pak stačí jen vydržet pár sekund, než bude kočí připraven vyrazit a budu v bezpečí.

Prásk. Padám mrtev k zemi. Odkud to přišlo? Nevím. Někdo musel mít pušku s optikou. Dobře pro něj. Ať si mou kořist užije. Pokud se však dožije úspěšné extrakce. Ale to se já už nedozvím.

Nemrtvý divoký západ

Ano, přesně tak nějak, jak jsem se výše pokusil popsat, vypadá běžná hra v Hunt: Showdown. Každá mise je od začátku až po úplný konec napěchovaná adrenalinem, nejistotou a místy i strachem. Ať již kvůli prostředí a monstrům, ale hlavně kvůli přítomnosti ostatních lovců, kteří vám jdou po krku snad ještě krvelačněji než nehostinné prostředí.

Právě prostředí je jednou z obrovských deviz celé hry. Upřímně bych nečekal, že se tak hutná hororová atmosféra dá vykřesat z prosluněné venkovské krajiny na jihu USA. Ale skutečně dá. Nejen kvůli celé řadě různě nebezpečných monster, které vám dokáží pořádně pocuchat nervy, a vaší postavě zdraví, ale i díky nápaditě navrženým lokacím, jež lze na rozlehlé mapě najít.

Ať již se jedná o vypálený kostel, o starý hřbitov nebo o chladné chodby očividně dost drsného vězení, tak všechna místa jsou navržena opravdu detailně, a každé má svou neopakovatelnou atmosféru. A nejsou to samozřejmě jen tyto tři. Mapa je opravdu rozlehlá a zaplněna je důkladně. 

Mezi těmito lokacemi se pak nachází malé lesíky, houštiny, a rovněž bažiny, které jen podtrhují celkovou nehostinnost těchto krajů. Zvláště, když i tato místa jsou zaplněna zombiemi bizarních tvarů a schopností. Od nemrtvých vesničanů se zbraněmi i bez, přes pekelné a pekelně rychlé psy, až po obrovité mutanty. 

Ačkoliv někteří z nich na první pohled nepůsobí úplně nebezpečně, tak dokáží pořádně potrápit. Zvláště když už se zraněnou postavou naběhnete do většího chumlu nepřátel a dojde vám dech. To už vám pak nic moc nepomůže. Zvláště proto, že zbraně zde nejsou nějak extra výkonné.

Revolvery, opakovací pušky a nějaký ten nůž nebo mačeta jsou sice cool, ale terminátora z vás neudělají. I proto je v této hře velmi důležité dobře plánovat a být spíše opatrný, neboť každý špatný krok se může zle vymstít. 

PvE nebo PvP? 

Už zde zaznělo, že celá hraje je v podstatě takový battle royale, ale je třeba zdůraznit, že se nejedná o zcela typického zástupce. A to právě i díky tomu, jak velkou roli zde hraje prostředí a souboje s bossy.

Hned zkraje vás asi zaujme, že zde nejste jen sami za sebe, ale pokud chcete, můžete hrát ve dvojici s parťákem. Ať již s kamarádem, nebo s náhodně přiděleným. Ano, můžete se do dobrodružství pustit sami, ale upřímně, minimálně zezačátku se to nevyplatí. Mobové zde totiž nejsou pouhá stafáž, bossové jsou taky docela tuzí, a to nemluvím o protihráčích, kteří často ve dvojici bývají. A jeden proti dvěma je fakt nerovný souboj.

Co se týče bossů, tak ti v podstatě tvoří jádro hry. V současnosti jsou dva, kromě gigantického pavouka ještě mutant s prasečí hlavou a hrozivým sekáčkem na maso, který ale popravdě nepředstavuje takové nebezpečí jako rychlý chlupáč dupající převážně po stropech. Vašim základním úkolem pak je daného bosse na mapě najít, k čemuž slouží stopy rozmístěné po celé krajině, a pak jej samozřejmě zabít. 

Nemyslete si ale, že jednou odhalíte danou lokaci, a pak již pokaždé půjdete na jistotu. Poloha bossů se při každé hře mění, a získávání stop je navíc bodově ohodnoceno, stejně jako zabíjení mobů, takže se vyplatí je hledat.

Jakmile bosse zabijete, což ve dvou lidech obvykle není úplně těžké, ale zároveň to není brnkačka, takže se musíte soustředit a aspoň trochu snažit, tak přichází druhá fáze. Tou je extrakce trofeje, která vám zabere určitou dobu. Sami sice nemusíte nic dělat, ale to neznamená, že byste se snad nudili.

V tuto chvíli se totiž vaše poloha odhalí ostatním hráčům, a pokud jste doposud na žádné nenarazili, tak nyní se pravděpodobnost rapidně zvyšuje. A jelikož počet trofejí je omezen, tak je jasné, že lovnou kořistí se stává ten, kdo nějakou má.

Po zabití bosse se tak z PvE zážitku, který může být narušen střetem s živou konkurencí, stává čistý battle royale, ve kterém jde o přežití a únik. Jakmile získáte trofej, musíte se ještě dostat k jednomu z předem daných únikových východů, u kterých musíte ještě dvacet sekund přežít závěrečný odpočet. Garantuji vám, že tato fáze je nejadrenalinovější, a zároveň nejnebezpečnější. Už jen proto, že zásah do hlavy v tomto krutém světě realisticky znamená jistou smrt, podobně jako třeba v Rainbow 6 Siege. 

Jak je tedy vidět, užít si můžete jak kooperaci proti počítačem ovládaným nepřátelům, tak souboje s protihráči, ačkoliv je nutné zmínit, že vývojáři si asi na začátku představovali, že míra kooperace bude přeci jen vyšší, než ve skutečnosti je. Vzhledem k tomu ale, že od mrtvol si můžete brát i jejich vybavení, které vám zůstává i do následujících her, tak většina setkání hráčů končí tak, že po sobě spustí palbu, jen co se uvidí. Výhodu má samozřejmě ten, kdo soupeře spatří dříve než on jeho. 

I navzdory zřejmému záměru tvůrců bych tak řekl, že Hunt: Showdown je spíše PvP battle royale než PvE kooperace, ačkoliv i tato druhá složka je nesmírně důležitá, a hlavně zábavná, čímž se tento kousek vážně odlišuje od konkurence.

Zajímavé mechaniky a tipy pro začátečníky 

Na úvod říkám, že nejsem nějak protřelý mazák, a že hra je v předběžném přístupu, takže řada věcí se ještě dodělává, přibude nebo bude přepracována, ale i tak bych se chtěl podělit o některé své postřehy.

Zaprvé je potřeba říci, že Hunt: Showdown je akce, kde smrt je skutečná smrt. Jistě, pokud padnete a váš spoluhráč ještě žije, tak je šance, že vás v relativně štědrém časovém limitu ještě zvedne a můžete pokračovat, ale pokud během hry vaše postava skutečně zemře, tak se s ní můžete rozloučit. Tedy pokud jste úplný začátečník, tak do určitého levelu ne, ale potom už je hra skutečně nemilosrdná.

Co to tedy v praxi znamená? Přijdete o postavičku, veškeré její nasyslené vybavení a perky, ale reálně to taková ztráta není. Vybavení snadno dokoupíte, přičemž jsem doposud neměl problém s penězi, neboť hra je poměrně štědrá i v případě neúspěchu mise a odměňuje vás za kde co. Perky zamrzí o něco víc, ale jejich význam není tak markantní, což je pozitivní v tom, že začátečníci nebo slabší hráči nejsou v těžké nevýhodě oproti zkušeným veteránům.

Co se týče systému perků, tak ty se vám postupně odemykají podle úrovně vašeho profilu, přičemž si je dokupujete zvlášť pro každou postavu, v závislosti na jejím levelu. Nebudu se v tom moc šťourat, protože se to blbě vysvětluje, ale v reálu je to poměrně jasné a přehledné. Platí ale, že perky přináší jen relativně malý bonus, takže vás nediskvalifikuje, pokud žádný nemáte.

Jejich vlastnictví ale není zbytečné. Jeden vám umožní o trochu déle sprintovat, jiný zase zařídí rychlejší aplikaci lékárničky, přičemž takových bonusů je celá řada. Nic z toho z vás neudělá neporazitelného nadčlověka, ale zároveň to reálně může být to, co vám v nejkritičtější moment zachrání kůži.

Druhou zajímavou mechanikou je zvuk. Hra pracuje velice detailně se zvukem, podle kterého se lze v jinak nepřehledném terénu relativně dobře orientovat. Víte, kde by mohli být jiní hráči či zombie, ale platí to i naopak, na což je dobré dát si pozor.

Moby je tak lepší likvidovat, pokud možno, nehlučně a střílet se vyplatí jen v krizových situacích. Zároveň je třeba být ostražitý, neboť lokace jsou plné různých nástrah, které vás mohou svým hlukem prozradit. Od rozbitého skla na zemi, přes řetězy visící ze stropu, až po divoké kachny, které spustí hlasité kdákání, jen co se k nim přiblížíte. Je toho ale tolik, že to nikdy neuhlídáte vše. Navíc někdy se vyplatí zasprintovat i za cenu prozrazení, než se nechat obklíčit a dostat se tak do křížové palby. 

Ke zvuku se pak váže ještě jedna mechanika, a tou je zabudovaná možnost komunikovat pomocí mikrofonu. Ta funguje relativně solidně, ale je třeba si pamatovat, že pokud mluvíte, tak vás neslyší jen váš parťák. Do určitého okruhu vás slyší všichni hráči a umí toho efektně využít. Jistě, můžete to obejít extérní aplikací, ale tenhle zážitek má rovněž své kouzlo.

Již jsem zde zmínil střelbu a zbraně. Ty skutečně nejsou všemocné, a dokonce bych řekl, že zde neplatí, že by některé byly výrazně lepší než jiné.

Nemusíte proto zoufat, že se vám některé kousky otevřou v obchodě až později, protože to neznamená, že by vaši soupeři měli nutně lepší výbavu. Spíše mají více specializované zbraně, které umožňují lépe přizpůsobit herní styl. To ale neznamená, že jsou účinnější.

Zbraní je ve hře docela dost druhů, ale ne příliš mnoho kusů. Jsou zde pistole, brokovnice, pušky, kuše a nějaké chladné zbraně pro boj zblízka, přičemž u sebe můžete mít vždy jednu dlouhou a jednu krátkou, pokud tedy nemáte speciální perk. Jak jsem navíc naznačil výše, v běžném módu hry nefunguje klasické battle royalovské sbírání věcí přímo ve hře, ale na misi již jdete se zakoupeným arzenálem.

Nové kousky pak můžete sbírat od mrtvých hráčů, což je dobré v tom, že se tak lze dostat ke zbraním, které ještě nemáte dostupné ve vlastním obchodě. Po konci hry vám navíc i takto získané pušky a pistole zůstávají a přijdete o ně zase až při smrti své postavy.

Ve hře nicméně funguje i mód quickplay, který vypouští boje s bossy a soustředí se výhradně na PvP, a zde sbíráte zbraně přímo na mapě. Tato verze mi však nepřišla tak zajímavá, jako klasika. I přesto se ale krátce zastavím u bojů s hráči a dám vám pár dobrých rad.

Zaprvé ještě jednou opakuji, že není dobré na sebe upozorňovat střelbou, a proto moby raději likvidujte tiše nožem nebo revolverem s tlumičem, pokud jej máte. Chytrý hráč dokáže velmi dobře využít toho, že zná polohu svého soupeře. Pokud se totiž nepříteli dostanete do zad nebo jej uvidíte dřív než on vás, tak i jediný výstřel může rozhodnout.

Obecně také platí, že je dobré vyhýbat se otevřeným prostranstvím, pokud utíkáte tak kličkovat a krýt se, a hlavně je nutné se dobře dívat, poslouchat a být celkově pořád ve střehu. Každá sekunda totiž může rozhodnout o tom, kdo odejde s kořistí a kdo skončí mrtvý na prašné cestě. 

K tomu se váží i souboje s bossy. Nejednou se vám totiž stane, že vychytralý hráč využije toho, že s bossem bojuje někdo jiný. Nechá své soupeře bosse umlátit a pak je přepadne ještě před tím než si stihnout ovázat utržené rány.

Ano, lstivost a správné načasování jsou taky dobrou cestou k vítězství, přičemž si skoro říkám, že lepší, než se hnát za bossem je počkat si a zaútočit ze zálohy, až za vás práci odvede někdo jiný. Ono ale i za vystopování a zabití bosse jsou nějaké body, takže to není tak, že by se někdo namáhal zbytečně a jiný slízl smetanu.

Nicméně nezapomínejte ani na to, že v této hře nemusíte nutně zabít bosse a utéct s trofejí. Hru můžete na jednom z vyznačených východů opustit i bez trofeje, takže se občas vyplatí pozabíjet pár mobů, případně i hráčů a nepozorovaně zmizet. Bodů sice budete mít méně, ale zase je to s vynaložením minimální námahy a s velkou šancí na přežití. Takto můžete naškudlit dost peněz a perků, a až pak se vrhnout do víru dění. Ale to již záleží jen na vás.

Co se povedlo a co ne

Pokud bych měl krátce shrnout přednosti hry, tak ty hlavní jsou dvě. Zaprvé vynikající atmosféra v atraktivním a doposud neokoukaném prostředí, a zadruhé originální skloubení PvE a PvP prvků, které navíc reálně dobře funguje. Otázkou jen je, zda to místy není až moc battle royale na úkor kooperace, ale to se dá ještě vyladit. 

Dalších pozitiv bych našel jistě ještě dost, ale ty již nedosahují těch prvních dvou. Zajímavé jsou rozhodně staré střelné zbraně, které přináší zcela jiný zážitek než většina dnešních stříleček. I využití zvuku je z mého pohledu značně povedené a baví mě, že je to okořeněné o různé nástrahy v herním prostředí, včetně hlasové komunikace.

Z mého úhlu pohledu je pak pozitivní i děsivost bossů a některých míst, díky čemuž si dovoluji říci, že se skutečně jedná o hororovou hru. A takto bych mohl pokračovat, ale většina se stejně týká hlavně atmosféry a prostředí.

Co se týče záporů, tak ty je třeba brát s rezervou. Ano, ve hře je momentálně dost nedostatků, ale opakuji, že se jedná o předběžný přístup, přičemž na hře se intenzivně pracuje a její plnohodnotné vydání je plánováno na únor 2019, což už je, co by kamenem dohodil.

Obecně jde hlavně o chyby technického rázu. Občas zlobí stíny či textury, ačkoliv v této oblasti jsou patrné značné pokroky, které vyplývají z pravidelně aplikovaných patchů. Stejně tak se daří zlepšovat i haprování hry, kdy vás občas vykopne match making a výjimkou není ani vykopnutí z již probíhající hry. Nejedná se sice o úplně ojedinělé momenty, ale zároveň bych netvrdil, že jde o něco častého, co by úplně ničilo zážitek ze hry.

Předběžný přístup se pak odráží i v určité skromnosti herního obsahu. Mapa je sice veliká a plná dobře zpracovaných lokací, ale bossové jsou jen dva a zbraní také není zrovna mnoho. I na tomto se ale usilovně pracuje a podle zpráv vývojářů se v brzké době plánuje přidání třetího bosse a již nyní se přidávají nové verze mapy.

Jedná se sice o stále to samé prostředí, ale v různých denních dobách, což přeci jen mírně ozvláštňuje herní prožitek. Kromě slunečného dne si tak již nyní můžete zalovit za úplňku nebo v mlze, přičemž další varianty se ještě připravují.

Mezi poslední výtky bych pak zařadil ještě relativně dlouhé čekací doby na zápasy, a ne zcela zvládnutou optimalizaci, ale i zde věřím, že se podaří situaci zlepšit. To první mohou ovlivnit mimo jiné i noví lovci, kteří urychlí proces vytváření týmů. Takže je to na vás.

Závěrem

Pokud bych to měl krátce shrnout, tak Hunt: Showdown je vynikající atmosférická záležitost plná skvělých a neotřelých nápadů, kterou sice trápí drobné nedostatky zejména technického rázu, ale na jejich odstranění se aktivně pracuje. 

Já si hru koupil ve slevě, takže příliš nelituji relativně omezeného obsahu, ale chápu, pokud by se někomu zatím nechtěly investovat peníze do takto rozdělaného projektu. Věřím ale, že po oficiálním vydání se to již vyplatí, protože tato akce vypadá vážně dobře a dokáže nabídnout mnohé různým druhům hráčů.


Reklama

Redakční články plus články uživatelů, kteří nechtějí být jmenováni nebo je jejich aktivita ojedinělá. Také souhrn článků od redaktorů, kteří již pro nás nepíší