Legendární karetní hru z neméně legendární knihy Andrzeje Sapkowskiho si můžete zahrát nejen v PC hře Zaklínač 3 Divoký hon, ale i na vašem stole.
Gwint
„Raci tolik nemysli, Strattone, tady nejni žádná unyverzita! Tu sa hraju karty! Ale nezúfaj, aj rychtářova sviňa vyhrála, když dobré karty dostala. Rozdávaj, Wardo.“
„Žaludy do placu!“
„Kule na kupu!“
„Hrál král kulu, posral košulu. Tuplovaný list!“
„Gwint!“
„Nechrápej, Calebe! Byl tupl a byl gwint. Co licituješ?“
„Mandel žaludů!“
„Akces. Ha, haaa! No co? Nikdo negwintuje? Měch na dudy! Vistuješ, Wardo? Schuttenbach, eště jednu na něho zamrkáš, tož ti takú šlehnu do oka, že si do zimy nemrkneš!“
„Spodek.“
„Panna.“
„Svršek na ňu! A panna je vytrtkaná! Biju, ha a ha, eště mám srdca, skovaná na černú chvilku. Spodek, křížek, králka…“
„Trumfem do ní! A včíl kule! Nu, Zoltane? Trefil sem ťa!“
„Vidíte ho, zasraného gnóma? Ech, popadnu klacek a…“
… kdo z čtenářů si vzpomene na tento úryvek z třetího knihy zaklínačské série s názvem Křest ohněm? Pro mě naprosto nezapomenutelné setkání s Gwintem a partou trpaslíků Zoltana Chivaye.
To bylo první setkání s karetní hrou Gwint.
To druhé, o poznání zevrubnější bylo letos o Vánocích, kdy se mi do rukou dostala PC hra Zaklínač III – Divoký hon. Kromě toho, že se jednalo o již třetí PC dobrodružství ze světa zaklínače Geralta z Rivie, objevila se v ní milá drobnost, která posléze začala žít vlastním životem. Tou drobností byla, zatím pouze virtuální, karetní hra Gwint.
A pak, do třetice všeho dobrého, jsem dostal nabídku seznámit se s už skutečnou a hmatatelnou verzí karetní hry Gwint.
Vraťme se ještě ke Gwintu v Divokém honu. Budu se na něho hodně odkazovat, tak ať to uděláme pořádně.
Ve hře jste, v rámci cestování po světě a plnění různých questů, potkávali postavy, s nimiž jste si mohli užít trochu toho neškodného karbanu… Tedy úplně neškodného asi ne. Hrajete o peníze, vyhráváte speciální karty, několik questů se týká přímo karet, nebo hraní Gwientu s jinými postavami. A občas se stane, že někdo před / při / po takové partii přijde k úhoně.
Potkat jste mohli několik balíčků karet, které typicky simulovali nejsilnější nebo nejvýraznější národy či skupiny a monstra. Konkrétněji to byly balíčky Severního království, Scoia’tael, Nilfgaardu, Monster a Skellige.
Každý balíček byl jiný, jedinečný ve svém zaměření, s unikátními speciálními kartami, hrdiny, s jinými veliteli, kteří stáli tak nějak nad samotnou bitvou a v určitých chvílích ovlivňovali hru samotnou. Hrdinové a pár dalších karet mají možnost migrovat mezi jednotlivými frakcemi nicméně jinak se karty frakcí mezi sebou nemíchají.
Pravidlová vsuvka
Možná je tu mezi námi někdo, kdo Gwint ve hře nehrál, vezmu proto letem světem i přiblížení pravidel. Ostatně… nejsou dlouhá.
V podstatě jde o to, že si na začátku hry doberete 10 karet. S těmi pak musíte získat dvě vítězství. Ano, jen s těmi deseti kartami. Dvě vítězství. Nebudete-li mít kartu, která by Vám umožnila dobrat si další, už si do konce celého mače další karty nedoberete. To z každého jednoho kola dělá hodně strategickou záležitost. Taktika jednotlivých kol nutně podléhá celkové strategii, kterou si nastavíte podle toho, jaké karty vám na začátku přijdou do ruky.
Karty nemají žádnou sesílací cenu, prostě jednu kartu vezmete a umístíte je do jedné ze tří částí herního pole na své polovině “hřiště”.
Části jsou Přední voj pro jednotky bojující na blízko, Zadní voj pro lukostřelecké jednotky, a Obléhací linii pro obléhací stroje a jednotky s nimi manipulující. Každá z karet má sílu vyjádřenou číslem v levém horním rohu. Čím vyšší, tím horší zpráva pro oponenta to je.
Hráči se ve vykládání karet střídají, až jeden z nich usoudí, že nechce/nemůže pokračovat dál a pasuje další tahy v daném kole. Druhý hráč tak ještě může vyložit libovolný další počet karet až do okamžiku, kdy pasuje sám.
Pak přichází na řadu sečtení bodů síly na kartách jednotlivých hráčů. Hráč, jehož karty mají v součtu vyšší sílu pro dané kolo, vítězí. A jde se na druhé. Ten, kdo dokáže vyhrát dvě kola, je vítězem celého zápasu.
Okamžik, který každý z hráčů zvolí pro vlastní pasování, je pro celou hru klíčový.
Jak na hru
Strategií, jak hru hrát dobře může být několik a každá z nich stojí na tom, jaké karty vám přijdou na počátku do ruky. To z Gwintu dělá extrémně náhodnou hru, která svou podstatou není pro každého.
Zároveň složení svého balíčku sami ovlivňujete tím, jaké karty si v něm necháte a s kterými kartami tak budete chtít hrát. Je tu daný minimální počet se kterým se hraje. Naopak je daný maximální počet zvláštních karet. Typicky jde o silné jednorázové karty.
Někdy se hodí toho druhého prostě převálcovat silou, jindy budete předstírat a bluffovat, že máte silnou ruku, přičemž sami víte, že je to spíš betl než co jiného. Snažíte se z oponenta vylákat jeho nejsilnější karty a sami si nechat svoje esa pěkně v rukávu.
Další proměnnou v celé té rovnici jsou frakce samotné a v neposlední řadě i samotní velitelé. Každá frakce má nějakou jedinečnou schopnost, která se aktivuje většinou automaticky na začátku kola (v případě, že je to možné). U velitelů alespoň máte možnost zvolit si, kdy se jejich schopnost projeví ve hře. A znovu – každý z velitelů má jinou. Je to taková 11 žolíková karta, se kterou je potřeba počítat.
To je Gwint, se kterým máte možnost potkat se ve světě Divokého honu.
Suma sumárum
Gwint, který teď máte jedinečnou příležitost držet ve vlastních rukouách, se od virtuálního moc neliší. Rozdíly tam jsou, nicméně nijak diametrální. Zhruba tak budete hrát i skutečnou karetní hru, kterou nám přinesl spolek nadšenců Společenstvo Gwintu.
Tahle parta lidí upravila hru tak, aby každá frakce měla šanci vyhrát. Rozšířili a upravili některá pravidla, přidali schopnosti postav, vytvářějíořili appku, která má pomáhat počítání bodů a záznamu her… Ale co je hlavní – věnují se hře samotné, jejímu rozvoji a komunitnímu šíření mezi námi deskohráči.
Hra tedy není jen neživý, dokonaný produkt, který už se nebude proměňovat dál. Je tu velký potenciál k tomu, aby nám přinesli nové frakce, nové karty, nové zážitky. A za to dámy a pánové klobouk dolů… Protože tohle není jednoduchá věc.
Proč tu extra podporu zmiňuji? Důvod je jednoduchý milý Holmesi… Uzavřená karetní hra časem odumírá. Jasně – některým hrám to nevadí. A některé tím trpí a upadnou v zapomnění. To by se myslím stalo i Gwintu. To, že je tu parta lidí připravených o hře přemýšlet, rozvíjet ji, vymýšlet pro ni další obsahcontent, nové karty, staré známé v jiných úhlech v jiných balíčcích… to je nejvíc co se takové hře může přinatrefit.
Je taky pravdou, že druhý extrém by mohl být stejný, jako se teď děje Magicům. Hromada vyprázdněného obsahu, který je tvořen pro forma. Což hru v konečném důsledku degraduje v očích herní veřejnosti.
Ale jak můžete měnit hru v průběhu její existence? Zde přichází spolek s jednoduchým plánem – vede totiž “oficiální” balíčky svých členů, kterým nové verze karet tiskne. Získání karet totiž také není jen tak, jelikož jde o neziskový komunitní projekt. Proto, kdo chce karty získat, musí se mimo jiné stát členem spolku, což je zdarma.
Spolek pak v intervalech odměňuje své podporující členy a právě v probíhající 1. vlně je možnost získat vlastní výtisk hry včetně spolkového trika za 1200 Kč. Tato vlna ale končí již 31.1.2024, tedy za pár dní! Získání karet po této lhůtě bude na vlastní náklady možné, ale dražší. A pokud nepotřebujete mít balíček oficiální, můžete si svůj vytisknout i doma. Spolek navíc také slibuje sběratelské kartičky, které nahradí již existující karty.
Nad čím přemýšlím od chvíle, kdy jsem hru poprvé hrál online i offline je prvek snahy mít co nejvykombenější balík. Magic je skvělý tím, že si hráči shánějí hromady karet a zkouší jejich interakce. Často se stane, že ani autoři samotní nedohlédnou, jak silná ta která konkrétní karta bude a tak vznikají ban-listy i úplně zakázané karty.
To se u Gwintu zatím spíš nestane – o co se bojím je, že hráči nakonec byť i prostým pokus / omyl dojdou u jednotlivých balíků ke konečné kombinatorice. Bude se vědět, jaká kombinace karet je v jakém balíku nejlepší, co kdy zahrát, jakou odpověď ustrojit, na jakou právě zahranou kartu. A pak už bude záležet jen na tom, jaké karty si člověk dobere a jak dobře si pamatuje ty nejvíc nejefektivnější strategie vedoucí k vítězství.
U PC hry ještě bylo možné zjistit, že je někde další karta, kterou ještě nemám a snažit se ji opakovaně získat. V reálném světě se to nestane – karty jsou známé. Víc jich není. Zatím. Autoři mě ale ujišťují, že právě tento problém byl jeden z hlavních důvodů vzniku nové verze hry a pokud by znova nastal, zasáhnou v nadcházející aktualizaci.
Otázek ohledně budoucnosti hry se mi honí hlavou velká spousta, a věřím, že se mi na ně brzy dostane odpovědi.
Hra samotná mě zprvu hodně nebavila… časem jsem jí však začal propadat, když jsem zjistil, jakým způsobem mohu karty využívat, jak pracovat s taktikou jednotlivých kol i celkovou strategií. A objevování karet v tom hrálo také svou roli. Nakonec se musím přiznat k radost i z každé jedné hry. I přesto, že mám mezi kamarády ty, které tahle hra nebude bavit ani malinko.
Ale jestli budou remcat… “ Ech, popadnu klacek a…“
Doporučení pro…
Hru bych rozhodně doporučil párům / rodičům s dětmi, kterým nevadí škodící hry, vzájemné pojíždění a ničení si strategií. také těm, co umí, chtějí, rádi bluffují.
Gwintu i Společenstvu Gwintu přeji hodně energie a síly do dalšího rozvoje.
SG Gwint (komunitní neziskový projekt)
Vydavatel, vývoj hry a grafický design: Společenstvo Gwintu z.s.
Vývoj hry na základě původního Gwentu v Zaklínač III. Divoký hon: Marian Zdvyhal
Grafický design na základě původního Gwentu v Zaklínač III Divoký hon a GWENT: The Witcher Card Game: Katcher
Jazyk: Čeština
Počet hráčů: 2
Minimální věk: 10 (dle recenzenta)
Délka hry: 15-20 minut25´
Cena: lze získat pouze v rámci členství ve spolku – více na sgwint.cz
