Obří zbraně, šílené účesy a i přes mladistvý vzhled, nadměrně vyvinuté partie u ženských postav, a poněkud bizarní kostýmy, už vám musí být jasné, že se vypravíme do Japonska. Tedy přesněji do oblasti japonských her a jejich svérázného a jedinečného vizuálního stylu. Tentokrát nás na daleký východ přenese žhavá herní novinka God Eater 3.
Postapo jak z učebnice
Většina krajiny je jenom pustina a spálená poušť. Všude kam jen dohlédnete jsou torza a vykotlané kostry budov, které dávají tušit, že kdysi dávno tu stálo město a byla civilizace. Silnice jsou rozbité nadlidskou silou, která připomíná nejhorší zemětřesení, jaká si jen dovedeme představit. A jediný pohyb, který vidíte patří stvoření z nočních můr – Aragami.
Svět herní série God Eater je situován zhruba do roku 2071, což je zhruba dvacet let po tom, co se na Zemi objevila prapodivná stvoření zvaná Aragami. Roztodivná monstra schopné zkonzumovat doslova vše, co se jim dostane do cesty. Aby toho nebylo málo, tak navíc získávají schopnosti a sílu toho, co pozřou, takže se dost často uchylují i ke kanibalismu. Ovšem toho na Zemi potřeba nebylo, tedy alespoň ne ze začátku, kdy Aragami začali hodovat na lidské rase a nerostném i energetickém bohatství.
Uznejte, že to pro naši rasu nevypadá vůbec hezky, ale naštěstí se korporace jménem Fenrir vrhla do vývoje biomechanické zbraně jménem God Arc (nebo též Jinki, což v japonštině znamená božský stroj).
Tyto zbraně jsou vyráběné ze stejných buněk, ze kterých jsou tvořeni samotní Aragami a musí být kontrolováni silným jedincem, který je schopný s těmito buňkami navázat symbiotický vztah. Ten pak dostane umělé jádro, které musí být vždy poblíž těchto zbraní, nejčastěji na zápěstí.
Těmto bojovníkům se pak říká God Eater a dali jméno celé hře. Ovšem, aby to nebylo tak jednoduché, tak velmi rychle se objevily další společnosti a společenství, které z náramků dělají zároveň pouta a využívají tak God Eatery jen jako nástroje bez vlastní svobodné vůle.
Vy a vaši přátelé žijete v malé cele a kdykoliv se objeví nějaký Aragami, jste vysláni do boje. To vše pořád dokola, ale dříme ve vás sen o svobodě.
Během jedné mise se objeví obrovská bouře Aragami, která míří směrem na vaše vězení a zatímco obyčejní lidé z vedení se rozhodnou vás a vaše přátele (včetně malých dětí, ze kterých mají časem být stejní bojovníci jako jste vy) tam nechat, vaše cesta za svobodou a splněním snů a nadějí začíná.
Akce, akce a zase akce ?
Princip hry je jednoduchý, ať už jste v cele, nebo v dalších základnách, které budete během hry potkávat, vše začíná tím, že si vyberete vybavení pro misi. Základem je váš God arc, který se skládá ze tří částí – zbraň na blízko, zbraň na dálku a štít. Vzhledem k tomu, že jde o japonskou hru tak to samozřejmě není tak jednoduché.
Zbraně na blízko mají osm archetypů, které pokrývají klasický meč, obří kladivo, dvě dýky, ale i kosu a něco co se jmenuje Heavy Moon a jde vlastně o naprosto super cool obří obruč, kterou krájíte na co vám padne oko. Střelné zbraně jsou poněkud chudší, zde je jen pět archetypů a velkou výhodou je, že všechny jsou naprosto parádní a budete mít chuť si je zkusit všechny.
A pokud si myslíte, že se štítem už to tak žhavé nebude, tak chyba lávky, i tady jsou tři různé kategorie, které se liší nejen ve velikosti, ale čim víc damage jsou schopny absorbovat, tím déle trvá, než jsou aktivovány. A v japonských hrách na každé půlvteřince záleží!
Když jste spokojeni s výbavou, vrhnete se vstříc misi, která většinou znamená přijít a zmasakrovat všechno, co se hýbe.
Aragami je od začátku mnoho druhů a každý je jiný. Někteří jsou pomalejší, ale odolnější a mají větší ránu, další vybuchují po smrti, jiní zase střílí a mají lidskou tvář, což je docela strašidelné.
Běžně máte na každý výsadek půl hodiny, ale na začátku počítejte s tím, že to budou spíš rychlovky na pár minut. Jak už to už u her z dálného východu většinou bývá, tak tutoriál je vlastně pokryt několika prvními misemi a nové věci se učíte několik hodin gameplaye, ale to nikoho, kdo je na japonský styl game designu zvyklý, nepřekvapí.
Na konci každé mise vás také čeká klasické hodnocení, které se odvíjí od toho jak se vám dařilo zabíjet monstra, jak rychle jste úkol dokončili a samozřejmě, kolikrát jste „zemřeli“.
Některé začáteční mise jsou jasné libůstky, protože se učíte, ale rozhodně to není žádná procházka růžovým sadem zajít si pro vysoká hodnocení chodit, ale ani žádný brutální extrém. Hra je v obtížností příjemně vyvážená. To je vidět především na bossech a minibossech.
Větší monstra se vždy ukážou ve chvíli, kdy už si říkáte, že hra začíná být opakující se i přes různé designy misí, bohatou zásobu různých kombinací vybavení a rozmanitou škálu nepřátel. Když už zkrátka popáté za sebou prostě jdete „ven“ pozabíjet pár Aragami, začíná být skoro zívačka, a právě v tu chvíli ze země vyskočí nějaká větší bestie a výzva je tady!
Velká monstra nemají žádné health bary a každý má unikátní vzor útoků a bojového stylu. Vy tak nesmíte ani na chvíli ztratit pozornost a soustředění, protože nevíte, zda jste v půlce souboje, blíží se konec nebo vás čeká ještě pořádná rubačka.
To je velký rozdíl například od her jako je Bloodborne, které byly sice nesmyslně a hloupě nastavené v obtížnosti, ale většinou platilo, že když se dostane boss na nějakou procentuální úroveň života, změní své chování nebo do něj něco přidá, a taky jste věděli, kolik mu který útok ubírá a kolik vám jich ještě stačí aby bylo po všem.
S tím se v God Eaterovi rozlučte, tady je to prostě obří rubačka, sekaná držková a je to super!
Určitému pocitu opakování se ale beztak nevyhnete. Ovšem naštěstí hra není jen o tomhle. Celou hru provází skvělý příběh, kdy se vy a vaši přátelé snažíte najít vlastní místo ve světě zmítaným válkou a bojem o přežití rasy. Ve světe, kde vás většina lidí vidí jenom jako nástroj sloužící ke splnění vlastních cílů a i přesto, že je chráníte, vás uvnitř vlastní hlavy degradovali na něco méně než lidskou bytost, i když vládnete mnohem větší mocí…nebo možná právě proto.
Akční pecka bez chybičky?
Bohužel to tak není. Hra je stylizována do anime stylu, což je u japonské hry pochopitelné, a to není kámen úrazu ba naopak mi skvěle vyhovuje a je jasné, že pokud vás tenhle styl uráží, tak nebudete vyhledávat už třetí díl série.
To, že se designeři nevěnovali vší svojí pozorností na okolí a propracování detailů levelů se dá taky překousnout, protože God eater není žádná sandboxová vycházka, ale akční jízda, která se veze na epickém příběhu, to vedlo designéry k soustředění se především na vizuál a vybavení monster.
Design je krásný, ale ne bez chybičky. Nemusí vám to být patrné na první pohled, ale když se rozhodnete trochu si pohrát s tím, jak vypadá vaše postava a zjistíte, že jizva je doslova nalepená na tváři a její okraje levitující nad obličejem, trochu to zamrzí a začnete si všímat právě malých nedokonalostí na vzhledu hry.
Přes nedostatky na grafice jde ovšem o skvělou akční jízdu, která má překvapivě silný příběh plný skvělých postav. Mainstreamovému hráči bude vadit, že hra je prostě nalinkovaná řežba bez sandboxových možností, jiní si hru právě proto užijí.
God Eater 3
Vydavatel: Cenega/Bandai Namco Entertainment
Cena: 1599 Kč
Platformy: PC, PS4
Věk: 16+
Datum vydání: 8.2.
