Fotosyntéza cover
Autor: Sabrina Miramon

Poměrně ojedinělý námět na hru, který by se, jak by se mohlo zdát, neměl vůbec ujmout. Opak je ale pravdou. Ojedinělý námět na hru s možností stát se vzdělávání podporující hrou, se ujal. 

Fotosyntéza čelní
Autor: Dino

Hra má poměrně jednoduchý setup i samotná pravidla. Během deseti minut, a po nějaké době i do pěti minut, budete mít hru připravenou k hraní. Každý hráč má vlastní desku, na níž má umístěny stromy, které má pro hru k dispozici.

Deska současně slouží i jako lama karta (nápověda pro to, co můžete se shromážděnými slunečními paprsky udělat) i jako počítadlo zachycené sluneční energie.

Ve chvíli, kdy naskládáte stromky své barvy na svou desku, zjistíte, že vám jich několik přebývá. Dva z těchto stromků využijete ještě před začátkem hry při setupu a umístíte je na hrací plán.

Vše, co vám zbude u hráčské desky, je nejen bonusem do začátku do hry, za který nemusíte tolik platit, ale v dlouhodobější perspektivě i strategickou komoditou nad jejímž využitím budete celkem hloubat.

Fotosyntéza herní plán
Autor: Dino

Jak jsem řekl, hra má velmi jednoduchá pravidla. První částí každého kola je společná fáze fotosyntézy, tedy sbírání světla, tak jak ukazuje sluneční kotouč přiložený vždy na jeden roh hexagonu.

Sluneční kotouč vypadá jako rozevřená ptačí křídla a přikládá se vždy tak, aby tupá strana spojení přiléhala na roh hexu.

V pravidlech je jasně popsáno, jakým způsobem se světlo získává, a jak stromy, stojící blíže ke slunci, stíní ty, které jsou za nimi. Stupňování dosahu stínu je přímo úměrné výšce samotného stromu.

Jenže nechat vyrůst strom až do nejvyšší formy, není nic jednoduchého. Každého kolo smíte strom nechat vyrůst jen o jeden stupeň – což je logické, v přírodě také stromy nerostou takovou děsivou rychlostí, jak bychom třeba chtěli.

Druhá část se jmenuje Fáze životního cyklu

Fotosyntéza herní plán rozdělený
Autor: Dino

A tady se dostáváme k tomu zásadnímu prvku hry, které ovlivňují celou hru. Sázení semínek na takových místech, kde vám nebudou vadit stíny stromů rostoucích v blízkém i vzdálenějším okolí.

A když už by měla semínka nějakému stromu vadit, tak ať vadí nějakému jinému stromu než vašemu. Tady totiž platí, že je to potřeba celé dobře spočítat.

Spočítat to, když zasadím semínko tady a slunce se bude otáčet takto, jakým směrem bude vrhán stín a komu (nedejte bohové…) to bude vadit. Toto bude nejspíš i důvod, proč hra trvá v různých skupinách různě dlouho.

V dětských skupinách, kde hráči/ky nebudou tolik řešit detailní dopady stínů, nebo posloupnost růstu u jednotlivých stromů, bude hra podstatně kratší.

Oproti tomu u dospělých skupin s citem pro detail a sklonem k taktizování, bude hra o dost delší.

V této fázi můžete investovat těžce vydobyté body světla a nechat za ně vyrůst své stromy. Posloupnost je jasná. Od semínka po nejvyšší stromy.

Čím větší strom, tím větší má dosah jeho stín, ale nejen jeho stín, i místo kam až z něho zalétne semínko. Je tu však jeden mezikrok, který je důležitý s ohledem na to, co jsem psal na začátku této recenze.

Fotosyntéza stromy
Autor: Dino

Když stromy “nakoupíte” ze své hráčské desky, dáváte si je nejprve do jakési aktivní zóny, ze které je pak bez dalšího placení slunečními body můžete zapojit do hry.

Je to jen taková drobnost, ale pokud s tímto budete rozumně nakládat, budete mít stále k dispozici o něco víc stromů, než se vám vejde na vaši hráčskou desku.

Včetně semínek. Protože obojí, ať už semínka, nebo vlastní stromy, se po jejich vývinu musí mít kam vrátit.

Musí mít místo na hráčské desce, které je v tu danou chvíli prázdné. Pokud tam takové místo není, o tyto části přicházíte. Občas to může být hodně důležitý prvek.

A občas vás tato potřeba, neztratit žádný komponent, může přijít dost draho, protože vás bude prostě zdržovat od tahu na branku.

Fotosyntéza stromy 2
Autor Dino

Vítězné body se získávají jednoduše tím, že necháte ten největší strom, který máte vypiplaný, pokácet. Podle toho na jakém místě hracího plánu stojí, získáte kolečko s body.

Na to, abyste získali nejvíce vítězných bodů za pokácení stromů, máte tři oběhy slunce kolem hracího plánu.

A to je celé. Nic dalšího v tom není… Dobrá, ve hře jsou ještě další pravidla, ale to už si ji raději kupte nebo půjčte, na to tady není dost místa.

Suma sumárum

Říkal jsem to už mockrát a řeknu to hrdě rád ještě jednou. Fotosyntéza je výborná věc, kterou jsem popravdě od Dina nečekal.

Byl jsem hodně skeptický, když jsem hru prvně uviděl a ještě o trochu víc, když jsem si všiml, kdo hru u nás vydává. A možná proto z ní mám tak skvělé zážitky.

Znáte to… O co víc od hry očekáváte, o to víc se může stát, že budete zklamaní. A já jsem od Fotosyntézy nečekal vůbec nic, a jestli něco, tak spíš to zklamání. A opak byl pravdou. Jsem hrou nadšen. Ano, není to bezchybná hra, má spoustu much i mušek, které by bylo fajn vychytat, ale jako celek jsem Fotosyntézou velmi mile překvapen.

Fotosyntéza board
Autor: Dino

Některé věci, které se dají v rámci house rules hrát / realizovat lépe.

Při setupu na začátku, ve chvíli kdy si hráči rozmísťují své malé stromky, by pro mě bylo lepší, kdyby se tak dělo jako při karetním draftu. Od začínajícího hráče k poslednímu a pak zpátky od posledního k začínajícímu.

Stíny stromů – ve hře je to tak, že trojkový strom (ten nejvyšší) vrhá stín na tři místa za sebou a šmytec. A to i když, například na posledním místě, je také trojkový strom.

Dávalo by mi větší smysl, kdyby stín se vzdáleností ubýval a tak by, jako v mém předchozím případě, třeba právě trojkový strom na třetím políčku už byl, jak se říká, za vodou a zase by získával sluneční světlo.

Zase by se zdálo, že je to drobnost. Ovšem při hře v plném počtu hráčů už je na hrací desce trochu tlačenice, a tak se hodí každý bod, který můžete získat. Hra se původními pravidly poněkud zasekává a zdaleka neplyne tak, jako při hře dvou hráčů.

Fotosyntéza žetony
Autor: Dino

Fotosyntéza má potenciál být docela šikovnou edukační hrou, jako vstupní prostředek k tomu povídat si o tom, jak to v lese chodí, o tom jaká je struktura lesa, jak se tvoří co čemu stíní, a proč les roste tak jak roste…

Ano, je tam jedno malé ale. Nebýt toho kácení lesa. Ve hře samotné je to nezbytný prvek, bez kterého nezískáte žádné vítězné body.

Možná, kdyby si s tím některý šikovný deskovkář biolog dal trochu práce a konec nějak smysluplně dotáhl, aby to mělo přirozenější konec pro plně vzrostlý strom, než je stereotypní pokácení, mělo by hra pro mě ještě mnohem vyšší smysl. Rozhodně by to byla nejlepší edukační hra, na rozdíl od těch nudných ťapaček, které se mnohde předkládají jako výukové hry.

Mezi výhody i nevýhody by se dalo zahrnout i to, že Fotosyntéza je vlastně extrémně škodící hra, která se bez intenzivní interakce s protihráči prostě nedá vyhrát. V téhle hře prostě škodit musíte, a často i sami sobě, jinak ke slunci nedosáhnete.

Fotosyntéza krabice
Autor: Dino

V dětských kolektivech by to mohl být velký problém, stejně tak jako v konfliktnějších dospěláckých skupinách.

V otázce znovuhratelnosti jsem na vážkách. Zkušený hráč dokáže po několika hrách přijít na souslednosti, které jsou nejlepší cestou k tomu zvítězit.

I průměrný hráč se podobným způsobům hraní po nějaké době naučí. Mírou je nejspíš počet zkušených hráčů. Ale pro zkušené hráče bych asi vybral jinou hru než tuto.

Za mě je Fotosyntéza velmi sympatickou hrou, která rozhodně bude bavit všechny hráče, kteří milují škodící hry, strategii a promýšlení tahů dopředu. Bude zábavou pro nové hráče, ale i zkušeným hráčům má co nabídnout.

Fotosyntéza

Vydavatelství: Dino

Autor: Hjalmar Hach

Ilustrace: Sabrina Miramon

Počet hráčů: 2-4

Minimální věk: 8+ (10+)

Délka hry: 45 minut (dle tvůrců), 45-120 minut podle počtu hráčů (dle autora recenze)

Jazyk: Čeština

Cena: 999,- (web Dino)

Reklama

Reklama

Závěrečné hodnocení
Zábava hraní / kvalita hry
75 %
Nejvyšší deskovkář v Městské knihovně v Praze, vášnivý hráč čehokoliv od kolektivních sportů po single módy u deskových her. Skautský instruktor, čtenář fantastiky i sci-fi- obzvláště české, pozorovatel všeho a všech...