Nový díl Final Fantasy nabízí opět zcela nové prostředí a hutný příběh plný zvratů a emocí.
Soubojový systém byl opět přepracován do ještě akčnějšího stylu. Ačkoliv se společnosti Square Enix v poslední době příliš nedařilo s jejich nejnovějšími herními tituly, tak Final Fantasy XVI je opět sázka na jistotu a na kvalitu.
První Final Fantasy vyšlo již v roce 1987 a mělo se jednat o poslední videohru společnosti Square Enix. Ta se totiž zmítala na pokraji bankrotu, a právě počátky této série celé studio zachránilo. Poroto není divu, že další díly na sebe nenechaly dlouho čekat. Hned rok na to vyšel druhý díl, který sebou poprvé přinesl vedlejší úkoly, nebo vylepšování postav.
Nicméně až čtvrtý díl vyšel mimo území Japonska, ale v zahraničí byl označován jako Final Fantasy II, což rozhodilo celé číslování série. K jeho srovnání došlo až při veleúspěšném sedmém dílu, který se stal synonymem této série.
Některé díly série na sebe navazují, ale vesměs je každý díl originální. Sice každý využívá stále stejná jména postav, akorát charakter i vizuální postav jsou odlišné. Také se objevují některá stvoření jako je ikonický pták Chocobo, ale výhodou je, že se do série mohou hráči pustit skoro u jakéhokoliv dílu bez předchozích zkušeností.
Poslední díly série byly nebo měly časovou exkluzivitu pro konzole od společnosti Sony a ani šestnáctý díl není výjimkou. Prvně se podívá na konzoli PlayStation 5 a až po nějakým přesně neurčeným čase se dostane na PC.
Příběh vhodný deseti sériím
Celá série se vždy pyšnila skvělým příběhem se spoustou zvratů a velkému množství cut-scén, které občas hraničí s telenovelou. Jiné tomu není ani v šestnáctém díle. Příběhových filmečků je snad ještě více, ba dokonce v některých chvílích převyšují délkou samotné hraní.
Nicméně i přes to je herní doba tak dlouhá, že přes filmečky, které by svojí délkou hravě strčily do kapsy celou sérii jakéhokoliv seriálu na Netflixu, si hráči užijí i desítky hodin soubojů a prozkoumávaní prostředí.
Ale zpátky k příběhu. Od samotného začátku je příběh plný zvratů, a proto nelze prozradit příliš, abych nevyzradil nějaký z nich.
Hlavním hrdinou je prvorozený syn vladaře jednoho z mocných říší Clive Rosfield. I když je prvorozený, tak více pozornosti má jeho mladší bratr Joshua, a Clive je trénovaný jen aby mu dělal osobního strážce a byl takzvaným štítem.
Joshua má totiž magickou moc Fénixe a kromě pár triků s ohněm se dokáže přeměnit v mocnou bytost zvanou Eikon. Což je takový obří titán, který vydá za více než deset armád plně vyzbrojených rytířů.
Skoro každé království má svého dominia, který tuto schopnost ovládá, ale při bojích mezi nimi dochází k zničením stovky hektarů půdy a nespočtu zabitých vojáků. Proto si každý tuto bytost hýčká, ale podobně jako atomovou bombu ji hned nepoužívá.
S tím je spjata i velká škála magických schopností a dovedností, ale její ovládnutí není také úplně snadné a nikdo nechce vypustit nezkrotného titána. Joshua je ještě malý kluk a potřebuje ochranu.
Ve hře si i v brzkém úvodu odehrajeme část, kdy je Clive ještě velmi mladý, a i přes to se všechno velmi rychle zvrtne. Pak hra opět poskočí o třináct let dopředu, kdy po těchto událostech je náš hlavní hrdina označkován a slouží ve vojsku nepřátelské říše pod přezdívkou Wyverna.
Bum! Chvilku na to další zvrat a při misi, která má za úkol zneškodnit jednoho Dominia, jehož využívá Železné království, dojde k dalšímu zvratu, díky němuž se Clive otočí proti svým spolubojovníkům.
Jeho následující kroky ho opět zavedou na tu správnější cestu a začne odkrývat, co se vlastně stalo při prvním příběhovém zvratu. Clive zjišťuje, že jeho schopnosti nejsou vůbec malé, i když byl považován za toho nepožehnaného Fénixovou mocí.
Příběh je rozhodně poutavý, a z toho co, jsem doposud prozradil, je poznat, že i velmi dynamický a nepředvídatelný, až na jednu či dvě skutečnosti, které od samotného počátku bijí do očí. Ale i tak kloužu jen po povrchu celé zápletky.
Nicméně přes pompézní první dvě třetiny příběhu, kde nechybí ani politické pranice ve stylu Hry o Trůny, je ta poslední třetina trošku slabší a někdy až naivní. Přesto příběh považuji za skvělý a cestu Clivea jsem si užil až do samotného konce.
Středověká fantasy
Celá hra je zasazena do stylu západního středověku, což je znát od samotného počátku. Prozkoumávat tak budeme nejrůznější hrady, zámky, různé vesničky, zahrady, lesy, bažiny, močály, obilná pole, rozlehlé louky, horské průrvy a mnoho dalšího. Zbraně i zbroje vojáků a rytířů působí velmi impozantně.
Vývojáři tentokrát opustili od velkého otevřeného světa, ale nabízí spousty koridorových i otevřených lokací, tak aby veškeré prostředí bylo opravdu různorodé a velmi malebné na pokoukání a průzkum. Sice mi trošku chyběla větší volnost a mraky vedlejších úkolů či činností (naštěstí i tak jich slušné množství zůstalo), ale je to všechno vynahrazeno nádhernými detailními scenériemi, na které je radost pohledět.
Bohužel v některých částech se stane, že úzkou vymezenou nudlí jde hráč vpřed k jednomu nudnému souboji za druhým bez většího smyslu, jen aby touto lokací prošel, což je asi jeden z největších kamenů úrazu jinak skvělé hry.
Lore světa Final Fantasy XVI je opravdu bohatý, příběh neustále plyne a kolikrát se v těch všech změnách a válkách mezi národy může hráč začít trošku ztrácet.
Na to je tu skvělá funkce s názvem Active Time Lore. Hráč si může kdykoliv přidržet touchpad na ovladači a hned se mu rozvine detailní popis událostí, postav, které se v aktuální části či scéně nachází, a další informace o říších nebo lokacích, které zde zrovna hrají svojí roli.
U kronikáře lze všechny zjištěné záznamy procházek, pokud by bylo potřeba si dohledat nějakou informaci. Dokonce se neotvírají jen nové záznamy, ale neustále se aktualizují, a tak k jednotlivým postavám stále přibývají další a další informace a popisy událostí, které se již staly.
I když se to dost často asijským hrám odpouští, tak i u těch největších titulů nikdy není kompletní dabing všech rozhovorů. Osobně bych to neviděl jako něco extra nákladného a raději by vydavatelé mohli ubrat něco na marketingu velikých značek a raději nešetřit na něčem tak důležitém.
Moc se nevyžívám v rozhovorech, které nejsou dabované, k tomu slouží poznámky, knížky, datapady a jiné textové nosiče, ale rozhovor dvou lidí, kteří nejsou němí by prostě měl mít zvuk. Ale Final Fantasy je světlou výjimkou, kde je vše dabované a často i do více jazyků.
Musím uznat, že se zde anglický dabing povedl na jedničku. Prospívá k uvěřitelnosti všech postav a zachycení všech emocí. Jsem rád, že i když na vás vyštěkne nějaká stráž jednu větu, tak i ta má přirozený dabing a není to jen jeden z x generických hlasů, které by se nepřirozeně opakovaly.
Celkové ozvučení je na velmi dobré úrovni. Zvuky Ekonů, boje i různých kouzel mají svoji hloubku. Hudební podkres je velmi osobitý, jak ho u této série známe. Pro západní publikum může být někdy přehnaný a přitažený za vlasy, tak aby ještě více navnadil na emoce probíhající ve scénách.
Změny v soubojích a bitva titánů
Již předchozí díl přišel se značnými změnami v soubojovém systému a v dlouho zajetém tahovém boji se opřel o velmi aktivní vlnu a v tomto jde Final Fantasy XVI ještě dále.
Nyní se souboje točí jen kolem ovládání našeho hrdiny a společníci, kteří se často střídají, si žijí vlastním životem, kromě našeho věrného vlka, kterého můžeme komandovat skrze pár jednoduchých příkazů, bez kterých si však hravě poradí.
Už žádné ovládání společníků nebo dávání příkazů jednotlivým členům jako v minulém díle, na to by asi ani nebylo moc času, jelikož souboje jsou velmi svérázné a plné akce.
Pokud bych měl použít příměr k jiné hře, tak rozhodně původní God of War, Darksideres, nebo Devil May Cry. Hráč se neustále musí ohánět svým mečem, využívat nejrůznější naučená komba, metat jedno kouzlo za druhým a přehazovat druhy získaných stylů schopností.
Pokud hráč neholduje kombu, tak je možné si na místo posilujícího náramku nasadit prsten, který za hráče tuto starost vyřeší a pro útoky lze jen mačkat tlačítko kostičky a do toho samozřejmě uskakovat útokům, ale i s tím si lze pomoci díky dalšímu prstenu, jenž dokáže zpomalit čas a dát tak hráči více času pro reakci. Také lze využít automatické vypití léčivého lektvaru, když zdraví klesne pod určitou hranici.
Tyto pomůcky lze využívat i přes to, že hra nabízí dva režimy obtížnosti, a to jeden zaměřený na příběh a druhý, který má být obtížnější na souboje.
Ale i na režim souboje se mi zdála obtížnost velmi jednoduchá, až na pár výjimek. A to nejsem hráč souls her, ale nějaká výzva a občasné chvilky, kdy má hráč na mále, prospívají zážitku. Po dohrání hry se zpřístupní další obtížnější mód, ale ten by mohl být k dispozici hned od začátku a bylo by vše herně ještě lepší.
Co musím pochválit jsou souboje s bossy, které mají nápad a jsou velmi zajímavé, i když ne vždy nikterak obtížné. Za zmínku stojí i klání mezi Eikony, kdy každý takový souboj se ovládá úplně jinak, někdy jako střílečka s úskoky, někdy jako bitka v nějaké arkádové bojovce, ale rozhodně to vždy zpříjemní jinak jednotvárné souboje.
Nechybí ani vylepšování hlavního hrdiny, který je vesměs velmi lineární. Rozhodování, do čeho investovat svoje zkušeností body spočívá v tom, kterou schopnost si chceme odemknout dříve, nebo kterou dříve vylepšíme, ale jinak moc změn ve stylu nepřidává.
Nákup nového vybavení a craftování, nebo spíše vylepšování, vybavení také nenabízí žádnou větší hloubku. Při průzkumu nacházíme suroviny, stejně tak je dostáváme za plnění úkolů, a to jak hlavních, tak i vedlejších. Za ně si u kováře vylepšujeme již zakoupené vybavení.
Technické neduhy a grafická podívaná
Hru pohání nový interní engine Square Enixu. Všechny animace postav, mimiky obličejů i zpracování krajiny je prostě dokonalé. Na hru je prostě radost koukat, a i když nejsem velikým fanouškem zpracování postav v asijských hrách, tak díky perfektnímu vizuálu mi to vůbec nevadilo.
I když hra nabízí dva režimy zobrazení, a to zaměření na grafiku a druhou na výkon, tak i přes to, že jsem hru hrál na režim výkonu, dost často propadávaly snímky a v žádném případě nemůžeme mluvit o stabilních 60 FPS. Možná bych byl i pro raději se zaměřit na 40 FPS, ale stabilních, aby nebyly propady tak patrné. Ale oproti jiným velikým hrám v poslední době je technický stav jinak velmi dobrý.
Pochválit ještě musím haptickou odezvu na ovladači. Vývojáři se nespokojili jen s nějakými předdefinovanými vibracemi, ale trošku si s tím vyhráli. Což rozhodně prohlubuje zážitek nejen při soubojích, ale i filmečkách a cut-scénách. Takto by měli s těmito možnostmi zacházet všichni vývojáři vydávající hry na PS5.
Final Fantasy XVI je rozhodně velmi dobrou hrou, která nezklame fanoušky série, i když je značně odlišná. Dokonce by mohla přilákat spoustu nových hráčů, jelikož přes všechny chyby a nedotažené některé možnosti je v konečném důsledku skvělým počinem.
Final Fantasy XVI
Platforma: PlayStation 5/ později PC
Vývojáři: Square Enix
Vydavatel: Square Enix
Vydavatel v ČR: Cenega
