Pokračování strhujícího příběhu Final Fantasy, který jsme mohli prvně zažít v roce 1997 se dočkal své vylepšené druhé části.
Jedná se o tu část, kdy parta hrdinů konečně opustí brány ocelového města a vydá se na dobrodružství v daleko více rozmanitém prostředí velkého světa. Moderní doba samozřejmě nabízí kromě přepracovanou grafiku a souboje i spoustu nových možností, které posouvají nejen originální hru do nových výšin, ale vylepšují i zážitek z remaku prvního dílu.
Původní Final Fantasy VII rozhodně patří mezi jednu z nejúspěšnějších her v celé herní historii, a i když se na zásah do video-herního světa, který tato hra přinesla už pomalu zapomíná, tak přesto jsou zde miliony fanoušků, kteří dychtivě volalo po jakékoliv předělávce této klasiky.
V současné době máme různých remasterů či remaků velké množství, a to nejen v herním odvětví. I v tom filmovém se nám přetáčí různé náměty, filmy či seriály v novém obsazení, a hlavně s novými vymoženostmi moderní techniky. U her tomu bývá klidně jen po pár letech.
Někdo si rád opět zahraje svoje oblíbené hry v lepším kabátku a novými funkcemi, někomu to přijde zbytečné, ale u tak staré hry, jakým rozhodně Final Fantasy VII je, se jedná o velmi vítanou věc. Díky tomu si mohou užít strhující příběh i mladší ročníky.
Opuštění kovových bran Midgaru
U hry založené převážně na příběhu je velmi těžké se vyvarovat všem spoilerům, a přitom podat dostatek informací o hře. Final Fantasy VII Rebirth navazuje přímo na Final Fantasy VII Remake, proto je záhodno mít odehranou první část, než se pustíte do části druhé.
Nicméně pokud z nějaké důvodu se nechcete pouštět do první části, nebo jste hru hráli při jejím vydání a už si nepamatujete, co všechno se vlastně již událo, tak si lze pustit video se shrnutím toho nejdůležitějšího. A to jak přímo ve hře, tak vývojáři stejné video sdíleli i na YouTube.
Final Fantasy VII Remake byl velice povedený, za což mluví i hodnocení a prodeje, ale vesměs se odehrával ve velmi omezených lokací Midgaru, a to po většinou ve slumech, stokách nebo reaktorech. Poroto působil dosti jednolitě, zatímco u Final Fantasy VII Rebirth se tohle všechno mění.
Naši známí hrdinové Cloud, Tifa, Areth, Barret a Red XIII, který se přidal k partě až na konci dobrodružství, jsou na počátku daleko rozmanitější cesty. Neustále koridorové cesty vývojáři vyměnili za otevřené lokace jako ve Final Fantasy XVI se spoustou vedlejších misí a aktivit, které nabízejí daleko větší pestrost a zábavnost. Přitom všem vývojáři stále dokázali zachovat dlouhé filmové ukázky a neustálé napětí z příběhových zvratů.
I herní doba nám opět nabobtnala, pokud půjdete čistě jen po příběhu, na lehkou úroveň, tak si musíte připravit přibližně 40 hodin času. Pro dohrání příběhu a většiny obsahu budete potřebovat klidně i přes 100 hodin.
Klenot mezi příběhovými hrami
Příběhová složka je nejen zajímavá svojí náplní, ale i strukturou, jakou jí vývojáři dávkují. Někdy filmové i herní sekvence přeskakují napříč dobou, někdy nevíme, co je realita a co jen výplod nějaké fantazie. Pak tu je více záporáků, celá organizace Shinra se svými Mako reaktory a obří armádou a nevyzpytatelný Sephirot, jenž by mohl být zkázou pro celou planetu.
Do toho si Cloud a Tifa pamatují určitou událost z minulosti, která právě spojuje nejen je, ale i Sephirota jinak. Na vše budou muset hrdinové přijít a nebudou to jenom oni, kdo se k nám přidají na tomto dobrodružství.
Naše vztahy s jednotlivými postavami a jaké hrdiny si vybereme na nejrůznější mise ovlivňují nejen nejrůznější hlášky a rozhovory, ale i soubojový systém. Díky skladbě party se můžeme dočkat zcela rozdílných ukázek a všechny postavy jsou geniálně napsané, že pro mě bylo největší dilema se stále rozhodovat jen pro některé z nich. Někdy máme i nějakou možnosti rozhodování v dialozích, které pak ovlivňují vztahy mezi jednotlivými hrdiny.
Jak jsem zmínil, že vztahy mění i soubojový systém, tak je to díky takzvaným synergickým útokům, které provádí vždy dva hrdinové pospolu. Tyto schopnosti odemykáme v novém stromu dovedností, který je oproti předchozímu dílu velmi povedený a daleko lepší. Dobré vztahy pak zvyšují sílu dovedností a možnosti jejich častějšího využívání.
Drobným vylepšením si prošel i celý soubojový systém jako takový. Stále tu máme možnost přepínat mezi klasickým tahovým nebo moderním více akčním stylem, kdy do nepřátel řežeme hlava nehlava. Do toho je potřeba uskakovat, nebo vykrývat útoky. A ve zpomaleném čase rozdávat rozkazy ostatním členům party, využívat speciálních schopností a kouzel.
Nově mají hrdinové nové sety útoků, takže souboje vypadají ještě více akčněji, nové schopnosti plus zmíněné společné útoky. Občas jsem si až říkal, jestli toho není až příliš, jestli tempo není až moc zběsilé, až z toho pak i kamera občas blbne. Stejně jako v předchozím díle se kouzla vážou na zbraně a vybavení, stejně tak vyvolání obřího parťáka, jehož opět každý z party může mít svého.
Souboje s bossy jsou opět něco, co funguje na jedničku. Jsou velmi časté a dostatečně rozličné. Při soubojích s velkým počtem nepřátel bylo těch efektů a létající kamery až moc, ale u souboje jen s jedním cílem si všechny tyhle efekty může hráč užít do syta.
Průzkum otevřených demi světů
Jelikož se nyní pohybujeme v otevřených světech, tak i pohyb postav musel být trošku uvolněn, a tak není drobná skála nebo jiná překážka problém a hráči ji mohou jednoduše přeskočit nebo na ní vylézt. Což je oproti předchozímu dílu velký progres a díky tomu i prostředí nepůsobí jen jako nějaká kulisa v pevně daném místě pohybu.
Každá lokace je velmi odlišná, někdy je prostředí plné živočichů, lesů a skal, některé je zase zpustošené těžbou, jiné zase nabízí písek, palmy a vodu. V každém světě je spousta surovin na sběr, což je také novinka, že nenacházíme jen různé podpůrné předměty v truhlách, ale sesbíráme všude přítomné suroviny a vyrobíme z nich co potřebujeme. Sběr je sice někdy otravný, ale naštěstí je velmi rychlý.
Kromě toho lze objevit i nejrůznější vedlejší aktivity a míse, ty rozvíjejí samotný příběh a vnímaní ostatních postav. Mezi vedlejší aktivity patří třeba jízda na delfínovy, závod žabáků, fotbal nebo karetní hra Queen’s Blood.
Tyto aktivity jsou příjemným zpestřením a nikdy jsem neměl pocit, že je plním z nějaké povinnosti nebo potřeby mít vše splněné, až tedy na jednu, a to jsou věže. Stále dokola šplhat na opakující se věže aktivovat je a zjistit tak bod zájmu je něco, co už je v přežitkem i v open-word hrách a zde bych to rozhodně nečekal.
Hra má takovýchto pasáží trošku více, někdy je potřeba se X minut plazit mačkáním L2 a R2, nebo procházet hořící vesnicí strašně dlouho a zbytečně. Hra nepotřebuje nahánět herní čas, proto mi přišlo zbytečně mít takovéto zdlouhavé a pomalé sekvence hry.
Co se týče ozvučení, tak budou fanoušci japonské hudby opět spokojeni, skladeb je daleko více než v předchozí hře a nabízí rozdílnou dynamiku.
Technický stav hry měl nějaké své mouchy hlavně v režimu výkonu, kdy hra vypadala podstatně hůře a nedosahovala stabilních 60 snímků za sekundu, což se patchem trošku opravilo, ale je to jedna z mála her, kde jsem dal přednost režimu kvality, jelikož zde jsem nepociťoval si zhoršovat vizuál, abych měl 60 FPS.
Final Fantasy VII Rebirth není obyčejným remakem původní hry, který by starou hru přivedl k novým možnostem a hezkému grafickému zpracování. Zde se spíše jedná o kompletní předělání, kdy z původní hry zůstala jen příběhová kostra a postavy.
Hra nabízí mnoho herní náplně, příběhových zvratů a kliček navíc, nový soubojový systém, RPG systém, prostě se jedná o kompletní předělání všeho, kromě toho nejlepšího, a to je právě základ příběhu a uvěřitelné postavy.
Final Fantasy VII Rebirth má svoje chyby, ale je rozhodně lepší, než jeho předchůdce Final Fantasy VII Remake. Fanoušci série rozhodně nebudou litovat a hru si opět zamilují.
Final Fantasy VII Rebirth
Vydavatel v ČR: Cenega
Vývojáři: Square Enix
Česká lokalizace: ne
Platforma: PlayStation 5
