Na konci května vyšla hra, jejíž popis i trailery nalákaly nejednoho hráče. Dolmen. Hra, která by měla do světa akčních RPG přinést kosmický horror a prvky sci-fi. Tento zajímavý mix má na svědomí brazilské studio Massive Work Studio, které se snaží udělat s tímto debutem díru do světa.
Do příběhu nás hra uvede rychle, stručně a velmi poskrovnu. Sedíme ve výsadkové lodi, kde je nám nastíněno cosi o Dolmenu. Jakési látce, která sloužila ke komunikaci a spojení mezi různými dimenzemi.
Jak ale vcelku záhy zjišťujeme, Dolmen otevřel brány nejen do alternativních realit a dimenzí, ale i alternativních časových linií. Což je vcelku pochopitelně problém, a tak jednotlivé světy začínají kolidovat. Příval nepředstavitelných hrůz a monster začíná svůj teror.
A právě tady přichází na řadu klasická one man show, kdy jste vysazeni na nepřátelskou planetu s úkolem sehnat vzorky Dolmenu ke studiu a zastavení tohoto incidentu. A asi tušíte správně, že bez nezbytné akce a nebetyčného „kydlení“ nepřátel se se to neobejde.
To je k příběhu víceméně vše. Tedy alespoň to, co nám hra na začátku prozradí. Avšak nemusíte zoufat, samotné lokace jsou přeplněny všemožnými panely a digitálními archivy, které nám v krátkých textech naznačují další a další informace o světě Dolmenu. O korporaci, která tuto látku objevila a také o různých civilizacích z jiných časů a dimenzí. Osobně tyto vstupy velmi oceňuji. Nikdo vás nenutí se dívat na nekonečné cutscény nebo poslouchat audio stopy. Pokud vás to zajímá, tak tyhle věci vyhledáte. No a pokud ne, zvesela se vydáte vlastní cestou.
Nepřátelé kam se podíváš, skoro…
Dolmen žánrově určitě patří do rodiny akčních RPG kterým se říká souls-like. Označení pochází ze hry Demon’s Souls a následné série Dark souls. Tyto hry se vyznačují temnou atmosférou a především vysokou obtížností, kdy i běžný nepřítel vám umí zatopit a vytřít si s vámi….podlahu.
Hlavní doménou těchto her jsou ovšem bossové. Každý jeden bývá výzvou a většinou mají k rozsáhlému arzenálu útoků i několik různých fází, kdy mění své strategie. Právě bossové bývají největším zdrojem frustrací hráčů. Jedno špatné vyhnutí, jeden krok vedle po dlouhých minutách souboje a může být po všem.
Dolmen nás od začátku zásobuje příjemně rozmanitou zásobou těchto velkých syčáků, kteří připraví nastolí horkou chvilku. Na kvalitu bossů si není možno moc stěžovat, ale některé hráče určitě nepotěší jejich kvantita. Do konce hry jich nepotkáte ani deset, což působí smutně především v porovnání se stále úřadujícím Elden Ringem.
Třetí druh nepřítele je pak samotná hra. Tedy konkrétně prostředí, ve kterém se pohybujete. Nepřátelská planeta pro vás má sama o sobě přichystáno mnoho překvapení. Úzké chodníčky, anomálie, které z vás umí doslova vysát život, i jezírka tekutiny, která vám mrazí krev v žilách. To je jen začátek. Po určité době jsem se i naučil z dálky střílet do všeho, co se jen trochu hýbe, jen tak pro jistotu.
Něco chybí, něco přebývá
Vedle samotného prostředí je nepřítelem i design levelů. Ovšem tentokrát ne pro hráče, jako spíše pro hru samotnou. Krásně nadesignované a atmosféricky působící úrovně jsou totiž poněkud liduprázdné.
Oblasti, které jsou nepřáteli nadité, střídají delší pasáže, kde potkáte s trochou štěstí jednoho dva živáčky. Při prvním procházení to tolik nevadí, objevujete a zkoumáte něco nového. Ale v Dolmenu se umírá a umírá se tam hodně, takže zmíněné lokace rozhodně nebudete procházet jen jednou.
A zatímco volného prostoru je ve hře místy až moc, tak s prostředím souvisí jedna z věcí, která mi ve hře vyloženě chybí. A to je jakákoliv forma mapy. I přes to, že na neznalosti okolí je založeno několik puzzle, jakákoliv stylizovaná či minimalistická mapa by pomohla. Během občasného tápání můžete narazit na skrytá místa s odměnou, ale to je někdy slabá útěcha.
Hlavní herní mechanikou je klasicky dodge, nebo taky roll (proto se někdy souls-like hrám říká roll simulátor). Každý útok má totiž okno, kdy můžete využít takzvaný Invincibility Frame. Ve zkratce jde o to, že během rollu jste na malou chvíli nesmrtelní a pokud tento frame načasujete správně s útokem dodgnete naprostou většinu útoků. Takže základem je správné načasování.
Dolmen přidává i druhou takovou možnost s Perfect Blockem, který funguje takřka identicky s tou výhodou, že nechává nepřítele na moment bezbranného, případně mu vrátí střelu přímo do chřtánu. Opět jde o perfektní načasování a samozřejmě zvolenou strategii.
Klasicky zde můžete jet několik možných buildů a tedy i stylů hry. Můžete se vrhnout na klasický obouruční meč a mocnými, ač pomalejšími útoky a dávat tuny poškození. Případně zvolíte některou z rychlejších variant boje na blízko a po včasné obraně se vrhnete na nepřítele smrští rychlých pohybů. A nebo to jako já budete hrát „safe“ z dálky. Možná někdo bude tvrdit, že jsem posera, ale pro souls-like casual hráče jde o tu nejbezpečnější možnost, jak si poradit s běžnými nepřáteli.
Autoři také představili sérií tří elementů, kdy každý z nepřátel je na některý odolný a na některý náchylný. K účinnému využívání těchto slabin vám pak slouží dva sloty na každou zbraň i štít, které v boji můžete rychle přepínat a adaptovat se.
Když je řeč o vybavení, nelze vynechat i dva zásadní RPG prvky hry. První z nich je samozřejmě craftění, které vás nechává vyrábět zbraně a brnění, které odpovídají vaší strategii. I přes to, že pro některé hráče může být sběr materiálů a výroba věcí nepříliš lákavá featura, tak právě to jsou jedny z věcí, které neztratíte, když zemřete.
Tou další jsou vaše aktuální staty. Během bojování získáváte zkušenosti, které poté na mateřské lodi můžete vyměnit za dovednostní body. Každý další stojí víc zkušeností, takže i delší farmení a vyšší šanci, že o své těžce vydělané zkušenosti kvůli smrti přijdete.
Další komoditou, kterou můžete smrtí ztratit, jsou úlomky onoho slovutného Dolmenu, který představuje další unikátní herní mechaniku. Tyto předměty slouží v k znovuvyvolání bossů a také multiplayerovému zdolávání těchto nestvůr. Ano, poražení nestvůr, které už jste zdolali v sólu, je jediný moment ve hře, který si můžete užít spolu s až třemi kamarády. Je to příjemný bonus, ale asi nic z čehož by si člověk sedl na zadek
Obdobně by se ostatně daly zhodnotit i technické aspekty hry. Grafika je dobrá, ale vážně to není úplný vrchol. Hodně pomáhá atmosféra a skoro až Gigerovské pojetí nepřátel i mimozemského prostředí. Hra není vůbec ošklivá a na první pohled je dokonce moc pěkná, ale i za použití DLSS tomu prostě nějaký ten krůček k těm našlapaným AAA titulům chybí. A tak právě v těchto chvílích se asi nejvíce projevuje fakt, že za hrou nestojí žádný z mamutích herních korporátů, kterým nevadí do svého titulu nalít nějaký ten miliónek navíc
Zatímco grafika je řekněme v pohodě, tak u hudby musíme mluvit vyloženě o zklamání. Pokud někde bude k mání OST, tak jsem zvědavý, co na něm bude, protože jediné, co jsme během hraní zaslechl, byla taková ta obecná sci-fi hudba, která sem tam jen lechtá uši a sem tam zazní trochu epicky. Ale garantuji vám, že jen co hru vypnete, zapomenete, že tam nějaká hudba vůbec byla.
Casual Souls-Like
Dolmen je sice souls-like hra, ale obávám se, že hardcore hráče tohoto žánru nijak nenadchne. Solidní design a příjemná hratelnosti pro casuala pro ně nebude znamenat moc velkou výzvu a díky menšímu počtu bossů můžeme očekávat, že speedrunneři pokoří hru velmi rychle. Obecně i hráč, který je na tento subžánr levý jak turecká šavle, dohraje hru do dvaceti hodin. Sama hra po naučení základů chce jen trpělivost, ale nijak náročná není a u bossů je to jen o tom naučit se jejich schopnosti.
Dolmenu vlastně chybí vždy něco k tomu, aby se mohl řadit k těm fakt skvělým hrám. A navíc to, že nedávno vyšel Elden Ring, který tento žánr posunul neuvěřitelným způsobem, se obávám, že kromě sci-fi zasazení nemá moc co nabídnout.
Dolmen
Vývojář: Massive Work Studio
Vydavatelé: Massive Work Studio, Prime Matter, Koch Media
Platformy: PlayStation 4, Microsoft Windows, Xbox Series X a Series S, Xbox One, PlayStation 5
