Free-to-play střílečka Dirty Bomb, odehrávající se ve futuristickém Londýně, je už nějaký ten pátek ve stádiu otevřeného beta testování a snaží se napravit zkaženou reputaci vývojářů ze studia Splash Damage ltd. Tu před pár lety zkazila hra Brink, které se paradoxně Dirty Bomb podobá nejvíce. Otázkou tedy je, jestli na to šli vývojáři tentokrát správně a dokážou si získat dostatek fanoušků, nebo zase skončí v zapomnění herních dějin…

Free-to-play bez pay-to-win

Pro mnoho hráčů znamená free-to-play model automaticky pay-to-win. A není se čemu divit. Historie her nás naučila, že se mezi free-to-play tituly najde málokdo, kdo hru neodsoudí k záhubě pochybnými způsoby výdělku. Dirty Bomb se naštěstí daří od tohoto způsobu vydělávání peněz udržet co nejdále.

Je to možná i tím, že se DB svým systémem postav podobá spíše moderním MOBA hrám jako je League of Legends, než ostatním střílečkám. Ve hře máte na výběr z 23 žoldáků s různými schopnostmi a vybavením (loadouty).

Myslíte si, že si hned ze začátku můžete vybrat kteroukoliv z nich? No to se trošku pletete, jejich odemčení vás bude stát nemalou částku herní měny či sáhnutí do kapsy pro reálné peníze. Jasně už je to tady, když zainvestujete, budete mít hrdiny dřív než ostatní! Ale je to opravdu pay-to-win?

Podle mě rozhodně ne. Po přihlášení do hry se vám totiž automaticky nejen odemknou první dva hrdinové (zdarma), ale další tři máte k dispozici na vyzkoušení zdarma po dobu jednoho týdne.

Je to vlastně další systém z MOBA her, kdy se každý týden mění rotace 3 free hrdinů. To vám dává skvělou příležitost vyzkoušet si každého z nich a rozhodnout se jestli vám stojí za investici těžce vydřené herní měny nebo za nějakou tu korunu z vašeho účtu. Přitom odemknutí jedné herní postavy vám zabere maximálně pár hodin herního času. Já si svou první postavu odemknul cca po 5 hodinách hraní, což nepovažuji za nijak extra dlouhou dobu (přirovnejte si třeba Rainbow Six: Siege).

Nesmím také zapomenout na loadouty, které ve hře plní prakticky formu upravitelnosti jednotlivých postav. Při výběru postavy si můžete vybrat z libovolného množství loadoutů (karet), které jste získali během hraní (ať už za odehraný čas, umístění v týmu atd.), nebo koupí kufru (ten obsahuje jeden čistě náhodný loadout) za reálné peníze.

Každý z nich pak může podle kvality ovlivnit vzhled vaší postavy, její vybavení, zbraně i schopnosti. Zaručí se tím skvělá variabilita postav, kterých už je tak na začátek víc než dost. K tomu všemu, pokud máte vícero loadoutů pro jednu postavu na nižším gearu, můžete je vyměnit za jeden z vyššího a to se oplatí.

Play Dirty and enjoy

U hrdinů ještě zůstaneme, protože jsou prakticky hlavní složkou hry a jejich různorodost ovlivňuje vše kolem vás.

Dělí se stejně jako u klasických MOBA her na tanky, mediky, snipery či zbrojíře a pár dalších typů. Jediné co mají společné, je jejich možnost odrážet se od zdí a provádět provázané skoky (zjednodušený parkour – v tom a v grafickém stylu se Dirty Bomb podobá právě hře Brink).

Podstatné je taky to, že žádný tým nedokáže vyhrát bez toho, aby měl od každého archetypu někoho. Vždy potřebujete mediky, zbrojíře, tanky i ostřelovače. A v případě, že je v týmu nemáte?

Žádný problém, do každé hry totiž vstupujete s přednastaveným balíčkem tří vámi vybraných postav. Po smrti si tak můžete vždy vybrat, jestli se spawnete s tou samou nebo jinou postavou, která lépe vyhovuje vám i vašemu týmu a překvapit tak protivníka.

Team up or shut up

Jak říkají samotní vývojáři: „Pokud nejste týmový hráč, nemáte šanci.“ V případě Dirty Bomb to platí doslovně. Je to vlastně jedna z nejlepších a zároveň nejhorších vlastností hry.

Spousta lidí se totiž snaží hrát sólo i přesto, že o samotě nelze splnit byť jen jediný úkol. Vždy potřebujete někoho, kdo vás bude krýt a čistit vám cestu. Přece jen můžete nést třeba bombu, nebo se snažit opravit vozidlo.

V takovou chvíli jste obvykle naprosto bezbranní a bez dostatečného krytí nemáte šanci vydržet ani pár sekund. I tak se mi nejednou stalo, že kolem mě běžel medik s bombou a ani se mě nepokusil zachránit. Místo toho naběhl sám přímo před hlavně několika protivníků, kteří moc dobře věděli, co to týmová hra znamená. Pokud si tedy chcete pořádně zahrát, musíte se naučit používat schopnosti svých postav v prospěch celého týmu a nejen sebe.

V tom se vás naštěstí snaží podpořit i samotné herní módy. Ne nenajdete tu klasický team deathmatch ani nic podobného. Na výběr totiž máte ze tří módů založených na jednoduchém stylu obránců a útočníků – Stopwatch, Objective a Execution. Vše se pak odehrává na 9 různých Londýnských mapách v nastavení 6vs6, 7vs7 nebo 8vs8 hráčích a nabízí velkou variabilitu herních situací ovlivněnou nejen tím jaký mód a na jaké mapě hrajete.

Objective – Jeden tým musí splnit tři úkoly (vyhodit do vzduchu několik cílů, nebo opravit a eskortovat obrněné vozidlo s výbušninami), aby dosáhli vítězství. Samozřejmostí je, že druhý tým jim ve splnění těchto úkolů brání.

Stopwatch – Je podobný jako Objective s tím rozdílem, že se týmy snaží splnit úkoly v co nejkratším čase a po konci kola se týmy prohodí. Tým, který to zvládne v nejkratším časovém úseku, automaticky vyhrává.

Execution – je zatím ve stádiu testování a nabízí nám prakticky přepracovaný Stopwatch s tím rozdílem, že každý člen týmu má jen jeden život. Pokud bude váš tým kompletně vyvražděn, prohráli jste.

Level design, grafika atd.

Jsou na vysoké úrovni a strčí tak do kapsy mnohé své konkurenty. Post-apokalyptický Londýn dokáže být až neskutečně nádherný a to i přes svou lehce comicsovou stylizaci. Nejednou jsem se zastavil a jen koukal na prostředí okolo sebe. Přemýšlel jsem, co se asi muselo stát, aby to vypadalo tak jak vypadá. Za to jsem samozřejmě často zaplatil životem, ale nepodívejte se na takovou krásu.

Celkově jsou veškeré mapy udělány tak, aby vyhovovali prakticky všem typům hráčů od sniperů po tiché zabijáky. Na každé mapě je dostatek otevřených prostranství, ale i uzavřených uliček a vedlejších cest. Díky tomu máte mnohem větší šanci spolupracovat s ostatními hráči a využívat prostředí ve svůj prospěch.

K tomu vám ostatně dopomáhá již dříve zmíněný systém skoků a tzv. lehkého parkouru. Skákejte na obří vzdálenosti, odrážejte se od jedné zdi ke druhé a proleťte tak kolem svého nepřítele. Od toho tu tento systém je!

Ano, možná je to i trošku důvod proč, hra nebude vyhovovat každému, ale já to beru jako skvělé oživení tradiční střílečky. Systém do hry přináší zběsilou akci plnou šílených situací, které se mohou měnit z minuty na minutu. A není lepší pocit než vyskočit na protivníka z místa, kde vás vůbec nečekal.

Je všechno tak růžové?

Bohužel ne. A nemluvím teď o nějakém tom bugu nebo něčem podobném. Za celou dobu hraní jsem totiž na žádný nenarazil a to je docela úctyhodné (když si uvědomíme v jakém stavu obvykle otevřené beta testy her jsou). Hra trpí jedním jediným a za mě asi největším neduhem. Tím je skomírající komunita. DB hraje denně něco kolem pouhých 2,000 hráčů a to je zatraceně málo. Matchmaking tak trvá mnohdy docela dlouhou dobu a ne každý je ochoten počkat pár minut, než se dostane do hry.

O to více mě udivuje, že je komunita takto malá i přesto, že hra sklízí převážně kladné hodnocení a to jak od profesionálních kritiků, tak od hráčů samotných. Vždyť hru na steamu hodnotilo už skoro 50,000 hráčů a recenze jsou „VELMI KLADNÉ“! Dokáže mi tedy někdo vysvětlit, proč hru hraje tak málo lidí? Já na to za svých cca 40 hodin hraní nepřišel.

Verdikt

V Dirty Bomb jsem odehrál něco málo přes 40 hodin čistého času a bavil jsem se prakticky celou dobu. Zápasy jsou rychlé a plné neustávající výbušné akce. Hrdinové zábavní a dostatečně různorodí. A pokud máte v týmu hráče, kteří alespoň tuší jak spolupracovat, užijete si to o to víc.

Jasně je tu ona chyba s menším počtem hráčů a tudíž delším matchmakingem, ale je to opravdu důvod nedat této skvělé hře šanci? Posuďte sami, já se jdu vrátit do Londýna a najít pár nepřátel!

[review]

UložitUložit

UložitUložit

UložitUložit



Redakční články plus články uživatelů, kteří nechtějí být jmenováni nebo je jejich aktivita ojedinělá. Také souhrn článků od redaktorů, kteří již pro nás nepíší