Všemi očekávaný remake survival hororu Dead Space je konečně zde a ukazuje nám, že některé hry zkrátka nestárnou a to i přesto, že od vydání původní hry uplynulo již takřka 15 let a nedávno vyšel duchovní nástupce série.
Tím byl před Vánoci vydaný Callisto Protocol jenž tak trochu hodil po vývojářích Dead Space rukavici. Ti ji vzali, zašlapali do země a všem ukázali jak má vypadat kvalitní hra a jeden z nejlépe udělaných remaků posledních let.
Následující řádky však nejsou o Callisto Protocolu. O něm toho bylo napsáno již více než dost a i my jsme se mu věnovali v recenzi. A jelikož se říká – o mrtvých jen dobře, budeme se i my držet tohoto úsloví a tak necháme tohoto “duchovního nástupce” zcela stranou.
Byť by se z logiky věci určité srovnání bezpochyby nabízelo. Avšak všichni víme, jak si Callisto ihned po vydání vedlo a tak jej necháme v klidu odpočívat a zaměříme se na to nejdůležitější.
Už je tomu 15 let…
Přeci jen od vydání původního Dead Space uplynulo již takřka patnáct let. A i když podle mnohých vydání remaku u této hry ještě nebylo potřeba, zub času se někde podepsat zkrátka musel, a tak rozdílů a vylepšení je zde celá řada.
Je tedy dobré se zaměřit právě na ně. Přeci jen, minimálně zahraniční recenze jsou již venku a i vy jste už asi podle mých předchozích řádek mohli pochopit, že se tento remake skutečně povedl.
Ano, pokud vám stačí zkrácená verze, tak “nový” Dead Space je neskutečná pecka, ze které budete slintat blahem. A zároveň je to krásná ukázka toho, že když hru dělají opravdoví nadšenci a milovníci série, výsledek bude stát za to.
Díky tomu dostáváme do rukou nejen skutečně povedenou hru, ale i jeden z nejlepších remaků, kterých jsme se v posledních letech dočkali. Dead Space Remake se tak může hrdě postavit po bok Resident Evil 2: Remake, který je nekorunovaným králem remaků.
Hlavní shrnutí a de facto hodnocení sice již máme vlastně za sebou, pojďme se ale podívat blíže, co si pro nás vlastně vývojáři ze studia Motive, kteří za remakem stojí vlastně připravili.
Rutinní mise k lodi Ishimura
Psal se rok 2008, když světlo světa spatřila hra, která stála na počátku dnes již kultovní série s Isaacem Clarkem v hlavní roli. Společně s ním se vydáváme do vzdálené budoucnosti. Konkrétně rutinní misi k těžební lodi SG Ishimura, která se nachází na oběžné dráze planety Aegis VII.
Záhy po přistání je ale více než jasné, že na lodi je něco hodně špatně, a tak se nezajímavá rutinní mise takřka lusknutím stává bojem o holý život. Jenže jen tak utéct z lodi nelze, obzvláště když má na Ishimuře Isaac svou milou. Úkol je tak vcelku jasný – přežít a zachránit přítelkyni. Tedy alespoň na začátku to tak může vypadat. Tak jednoduché a přímočaré to ale samozřejmě nebude.
Když se zaměříme na samotný příběh, je vcelku jasné, že v tomto ohledu asi výraznější zázraky čekat nemůžeme. Nosná kostra je vcelku klasické sci-fi, které si bere to nejlepší z Vetřelce, Horizontu událostí nebo Věci. Ve své podstatě však zůstává klasickou sci-fi béčkovou zábavou. Což samozřejmě není nutně špatně, obzvláště když vše funguje. A to je přesně případ i tohoto kousku.
Jak se má dělat remake
Ostatně, příběh známe v podstatě už 15 let a tak nás nemá příliš čím překvapit. Zde však přichází na scénu remake a mravenčí práce vývojářů, kteří si dali záležet i na těch nejmenších detailech.
A tak, zatímco se ve většině remaků autoři věnují především grafice a herním mechanikám, autoři v případě této hry sáhli i na samotný příběh. Ten je sice v základní kostře stále stejný, nastala však u něj celá řada změn. Vývojáři toho totiž spoustu přidali, případně upravili.
Asi nejviditelnější novinkou je v tomto ohledu fakt, že Isaac v remaku na rozdíl od původní hry mluví. Tato relativně drobná a vcelku nevinná změna má na vyprávění příběhu, celkový drive a atmosféru neuvěřitelný vliv. Vše působí daleko uvěřitelněji a emotivněji a hlavní postava nyní už jen slepě neplní přijaté rozkazy, jako tomu bylo v původní hře. Nyní se tak lépe vcítíme do jeho kůže a budeme více prožívat jeho nelehké a mnohdy nervy drásající chvíle při procházení lodí.
Daleko více prostoru však nedostal jen Isaac, ale i další vedlejší postavy. Do hry přibyla celá řada vedlejších questů, které sice po herní stránce neuchvátí, nabízí nám však pohled do zákulisí a přibližují to, co se na lodi vlastně stalo, potažmo pomáhají nám přiblížit vztahy mezi jednotlivými protagonisty.
Lore hry se právě díky všem těmto příběhovým odbočkám a rozšířením mnohem více prohloubil, což bezpochyby ocení nejeden fanoušek původní série.
Tím ale v rámci příběhu zdaleka nekončíme. Po dokončení základní hry si totiž pro nás autoři připravili třešničku v podobě NG+. Ta funguje velmi obdobně jako v jiných hrách – tj. přenese se vám vybavení, dostanete silnější nepřátele a další drobnosti a můžete se s chutí pustit do nových výzev.
Tím ale nejdůležitějším proč vůbec s NG+ začínat je secret ending, který se vám při nasbírání speciálních “sošek”, které najdete jen v rámci NG+, zpřístupní. A to je opravdu hodně velké lákadlo, proč ve hře strávit nějakých 20 hodin navíc po prvním dohrání.
Změn a rozšíření se však nedočkal jen samotný příběh, ale i hra jako taková. V rámci běžného hraní si asi většiny změn nevšimnete, přeci jen museli byste mít před sebou přímé srovnání lokací, potažmo mít původní hru v živé paměti.
Čeho si ale určitě všimnete je fakt, že nyní jsou všechny části lodě v remaku propojené. Nyní tak nejste odkázání jen na cestování mezi lokacemi pomocí speciálního “vláčku”, jako tomu bylo v původní hře, ale můžete si celou hru projít po vlastní ose pěšky. Do hry tak přibylo řada lokací a scén, které byste v původní hře hledali jen marně. Komu se ale neustálé chození po svých příčí, nemusí mít strach. Vláček ve hře zůstal a funguje v podstatě jako fast travel.
Audiovizuál vládne světu
A tím se tak nějak dostáváme k další důležité části a tou je samotná grafika hry. Remake vychází oproti původní hře na zcela novém enginu a byl tak tvořen úplně od základu. A nutno říct, že i když původní Dead Space ani po 15 letech nevypadá úplně špatně, grafický posun je rozhodně znát a asi vůbec nikdo nemůže říct, že nový kabátek hře nesluší.
Grafická stránka se tak skutečně povedla a je celkově na velice dobré úrovni. Autorům se podařilo zachovat obdobný feeling jako u původní hry a možná ještě více prohloubit už tak tísnivou a nervy drásající atmosféru.
Někdo možná namítne, že současné tituly dokáží nabídnout i víc, což je pravda. Ve výsledku to ale asi zas tolik nevadí. I na dnešní standardy vypadá Dead Space Remake více než dobře a pokud by chtěl někdo hru hanit po grafické stránce, tak snad jen z důvodu, že nemůže najít nic jiného co by hře vytknul.
Abychom však byli féroví. Je potřeba říct, že úplně bez chybky se to neobešlo a právě v oblasti grafiky pár chyb přeci jen můžeme najít. V průběhu hry se tak bezpochyby můžete setkat s pár bugy, či špatnou implementací variable rate shadingu nebo anti-aliasingu. Především tyto dva zmíněné problémy trochu zamrzí a maličko kazí celkový dojem.
Drobných chybek a glitchů je zde více, naštěstí se nejedná o nic, co by vám znemožnilo hru dohrát nebo vám výrazným způsobem kazilo dojem z hraní. Na druhou stranu, zmíněné problémy by měl vcelku bez problému ostranit nějaký patch a až se tak stane, bude Dead Space zase o krůček blíže k dokonalosti.
Ruku v ruce s grafikou a celkovým vizuálem jde vcelku pochopitelně i samotné audio, které je navíc u titulů podobného ražení opravdu důležité a velkou měrou se podílí na celkové atmosféře hry. Zde naopak vývojáři rozhodně nezklamali, ba právě naopak.
Hudba a vůbec celkový ambient jsou na špičkové úrovni, což oceníte především ve chvílích, kdy se do Dead Space naplno ponoříte večer se zhasnutými světly a nějakými lepšími sluchátky na uších. Ale to je přesně jedna z věcí, která se velice špatně popisuje a musíte si ji zažít na vlastní kůži.
Volím si tebe Plasma Cuttere
Co vám ale vcelku bez problému přiblížit mohu, jsou herní mechaniky a celkový gameplay. Ten si zachovává nosnou kostru z původní hry, autoři však i zde přistoupili k celé řadě změn a úprav, díky kterým hra působí plynuleji a především pak moderněji, aby co nejlépe vyhovovala aktuálním standardům.
Rozhodně se ale nemusíte bát, že by zde stejně jako u spousty jiných her fungovalo rovnítko moderní=lehčí. Tímto směrem se autoři rozhodně nevydali, ba právě naopak. Alespoň ze subjektivního pocitu mohu říct, že naopak u celé řady enemáků přituhlo, dostáváte méně léčení stejně jako nábojů a tak se mnohdy i pořádně zapotíte.
Tímto vás hra nepřímo nutí k neustálému prozkoumávání svého okolí a rozmýšlení nad tím jaká munice a materiály se vám budou hodit a co naopak můžete v klidu prodat.
Co se týče vašeho arzenálu a nepřátel, ty zůstávají shodné s originálem. Stále navíc platí, že můžete své zbraně vylepšovat pomocí tzv. Power nodes, čímž opět můžete z obyčejného Plasma Cutteru udělat v podstatě nejobávanější zbraň ve hře.
K tomu aby se vám to ale podařilo budete potřebovat jednak dostatek peněz a jednak budete muset získat i příslušné upgrady, které vám přidají řadu zajímavých bonusů. Ty budete nacházet během vašeho putování lodí.
Aby to však nebylo tak jednoduché, máme zde řadu místností a sekcí, jenž mají různou úroveň zabezpečení a abyste se do nich dostali, budete potřebovat speciální přístup. Neočekávejte tak, že dostanete hned všechno na začátku. Naopak vás hra nutí abyste se vydali již do probádaných míst a zkusili své štěstí i v těchto dříve nepřístupných lokací. Jednak vás do nich velmi často zavedou vedlejší questy a pak vaše touha po vymaxované zbrani.
Já se vznáším, já si létám…
Hlavní změna v rámci hratelnosti však nepřichází se zbraněmi, jejich upgrady, či nepřáteli, ale především ve chvílích, kdy se ocitnete ve stavu beztíže. Pamětníci si patrně vzpomenou na tyto nemastné neslané pasáže, kdy jste v podstatě skákali z místa na místo, tomu je však nyní konec. Vývojáři se rozhodli dát hráčům v podstatě neomezenou volnost.
Jakmile se totiž ocitnete v beztížném stavu, můžete za pomoci speciálních boosterů bez problémů létat a volně se pohybovat, podobně jako ve druhém dílu. Ovládání všeho je navíc zcela intuitivní a tak se beztížné pasáže stávají jednou z nejzábavnějších částí hry.
A toho si evidentně byli dobře vědomi i autoři hry, jelikož takovýchto pasáží implementovali do hry daleko větší množství, než tomu bylo v původní hře. A tak se podíváte nejen do speciálních místností, ale vydáte se i na výlet ven, mimo vnitřní prostory Ishimury.
A právě v těchto chvílích je nejvíce vidět posun oproti původní hře, kde prostě tyto sekvence trpěly na zastarý level design potažmo kostrbatější ovládání. To se však nyní zcela mění a my máme o důvod víc se k této sérii zas a znovu vracet.
Závěrem
Budu se zas a znovu opakovat, ale remake Dead Space se neskutečně povedl a je krásnou ukázkou toho, že když hru dělají opravdoví nadšenci a dají jí náležitou péči, výsledek stojí za to.
Díky tomu dostáváme do rukou důvěrně známé dílo, které je však po všech stránkách lepší a vymazlenější, než původní hra.
Na úplný závěr mi tak nezbývá než malé rýpnutí do The Callisto Protocol, jenž se označuje za určitého nástupce této legendární série a za kterým mimochodem stojí sám duchovní otec Dead Space Glen Schofield. Zkrátka a dobře, když dva dělají totéž není to vždy totéž. A v případě Dead Space tomu můžeme být jen a jen rádi…
Dead Space: Remake
Vývojář: Motive Studio
Vydavatelé: Electronic Arts
Platformy: PlayStation 5, Xbox Series X a Series S, Microsoft Windows
