Konec složitých strategií, overfriendly kooperaček a her s přehnanou grafikou! Což takhle dát si starý dobrý turnaj, kde se vítězem stává miláček publika?
Challengers, jak už název napovídá, je turnajová desková hra, ve které hráči testují sílu a připravenost svých týmů. Princip je tak jednoduchý, že bych se nebála hru vnutit každému, kdo má strach z neúspěchu, protože mu „deskovky moc nejdou“.
Tady prohra není vždy tak úplně vaše chyba – většina kroků je totiž náhodná, což z hry dělá příjemnou záležitost bez nutnosti složitě přemýšlet. Nic pro velké stratégy a lidi bez smyslu pro humor.
Tvůrci hry vsadili na příjemné barvičky, rozmanité postavy, kousek povznášející legrace a špetku touhy po zesměšnění všech svých soupeřů.
Už na první pohled zaujme veselý obal plný kreslených postav, akce a energie. Zahlédnout takovou krabici v obchodě, rozhodně se na ni přijdu podívat blíž. Uvnitř balení se nachází tři pořadače připomínající část Yu Gi Oh disku. Shora otvor pro použité karty, vpředu na dobírací balíček. Ledabylé, ale zato funkční řešení. Pořadače jsou tvořeny klasicky 3D tiskárnou, jsou pevné, a kromě parády udělají v krabici i svůj díl při úklidu.
Hráče jistě bude zajímat, že se hraje s několika sadami karet. Některé jsou vhodné pro začátečníky, jiné pro pokročilé. Máme i balíček robotického protivníka – když si chce člověk zahrát sám proti fiktivnímu nepříteli. Čili karet je požehnaně a není se tudíž třeba bát toho, že by jich bylo při mnoha hráčích nedostatek.
Nedílnou součástí jsou fanoušci. Ty totiž hráč sbírá tím, že vyhraje duel nebo použije v boji kartu s oblíbenou postavou (je na ní napsáno, že za použití v konkrétních situacích dostane hráč určitý počet fanoušků). Ti jsou v podobě trofejí za výhru, nebo jednotlivě na kartonových hvězdičkách.
Dále se zde nachází čtyři žetony s vlajkou. Ty zastávají funkci mince při losování prvního hráče na tahu a pro lepší orientaci ve hře. Zároveň má každá barvu náležící jednotlivým turnajovým koberečkům, které jsou famózní.
Opravdu mě baví hladký textilní povrch s pogumováním rubové strany. Jsou pěkné, nemačkavé, neklouzající a efektní. Opravdu bravo. A to je v podstatě vše, pro řádnou zábavu očividně mnoho rekvizit netřeba.
A nyní k samotnému průběhu hry. Princip je snadný, hráč chce získat co nejvíce fanoušků a zesměšnit protihráče. Je to turnaj, člověk se musí pořádně předvést! Začneme tím, že si připravíme hru.
Dle počtu hráčů narovnáme mapu nebo mapy bojiště, rozdáme základní kary, které jsou pro každého stejné, do pořadačů A, B a C naskládáme příslušné karty pro dobírání, přidělíme vlajky svým bojištím, vyrovnáme doprostřed každého pole hromádku trofejí (sestupně dle počtu kol, počtem fanoušků dolů), vyhecujeme všechny přítomné vyzyvatele a začneme hrát.
Dvojice hrají čistě proti sobě a na konci se vystřídají dle přiložených instrukcí na kartičce. Na začátku kola si vždy hráč dobere 5 karet z pořadače, který náleží danému kolu a ponechá si z nich až dvě. Tedy dvě, jednu, nebo žádnou. Zbytek odhodí do vrchní kapsy pořadače a dobere si dalších 5. Z těch si již vybrat musí. Každý hráč tudíž musí mít dvě karty z příslušného pořadače.
O začínajícím hráči rozhodne žeton vlajky. Vylosovaný vyzyvatel začíná nastavením obrany, a to tak, že si zamíchá všechny své karty, položí je v balíčku lícem dolů a odkryje na bojišti svrchní kartu.
Číselná hodnota této karty je nyní obráncem proti soupeři, který učiní totéž – odhalí kartu. Hodnota karty útočícího hráče musí být stejná, nebo vyšší než hodnota karty obránce. Je-li tato podmínka splněna, útočník pokořil protivníkovu kartu a ten ji musí dát na lavičku si odpočinout a zahojit si své rány. Lavičkou jsou prázdná karetní místa po stranách bojiště.
Poslední karta útočníka se stává kartou obrannou, na kterou nyní útočí druhý hráč, a to stejným způsobem. Je-li hodnota karty nižší, než je ta obráncova, odkrývá se karta další.
Součet hodnot musí opět dát stejné nebo vyšší číslo než má protivník. Samozřejmě to pak znamená, že při porážce vrchní karty musí dát hráč na lavičku všechny použité karty. Naštěstí karty identické sdílí stejnou lavičku, což člověku ušetří trochu místa. Prohrává ten, kdo již nemá žádné místo na lavičce, nebo komu při útoku došly karty a nemůže pokračovat. Vítěz bere trofej, poražený kapesníčky na slzy.
Každé kolo se hráči různě točí a míchají mezi sebou, aby si zahráli co nejvíce každý s každým. Tuto činnost řídí připravené karty. Je třeba mít na paměti, že na konci každého kola může hráč spálit libovolný počet karet a na začátku si vybírá z příslušných pořadačů jednu nebo dvě nové karty, opět dle instrukcí karet.
Inu, hra je hezká, jednoduchá, neurazí… ale ani nenadchne. Postavy jsou rozmanité, ale chybí jim jakýsi šmrnc, vtip, zajímavost. Občas se člověk pousměje, ale je to tak trochu nedotažené. Velká škoda, má to potenciál! Kdo zná Munchkiny nebo Ankh Morpork se jistě pozastaví nad podobností principu „hraju s absurdními postavami“, ale zároveň si povšimne, že oproti výše zmíněným hrám karty Challengers s humorem a zajímavostí zaostávají.
Jisto jistě mě napadne mnoho jednoduchých her pro začínající hráče, nebo pro ty, kterým se nechce přemýšlet, ale rádi by si zahráli něco epičtějšího, než je Prší. Rozhodně mezi ně Challengers mohu zařadit, dokonce se dá předpokládat, že je to fajn rodinná nebo party hra na rozjezd.
Bojové nasazení, turnaj a ceny, rychlý průběh a zběsilé střídání míst? Zážitek zaručen! Velká škoda že hráč na zelené hrací ploše jako jediný celou dobu sedí jako pecka. Pro líné typy asi super (Shikamaru doporučuje a hodnotí 11/10), ale tak trochu si myslím, že to přemisťování a kličkování podporuje soutěživou náladu.
Také jsem tak trochu doufala, že různé hrací plochy budou skrývat nějaké to překvapení (třeba zrádnou past či naopak bonus), ale bohužel, jsou to jen a pouze hrací plochy. Vidím v tom promarněný potenciál.
Podobné pocity mám i z verze pro jednoho hráče. U téhle hry platí, že čím více lidí, tím lépe, nicméně hodně mě zajímalo, jak vyřešili tvůrci možnost zahrát si sám. Inu, první dojem byl opravdu mocný, kartičky na motiv robotických bojovníků v podobě robo-psa nebo robo-holky se mi na první dobrou zalíbily.
Hrajete pořád se stejnými postavami, hra si nedobírá ani nic neodhazuje, přesto není zrovna jednoduché ji porazit – s každým kolem postavám narůstá síla. Přestože se mi mechanismus neskutečně líbil, samotnou mě to hrát nebavilo. Opět tomu chyběla jakási jiskra, otáčet jak sobě, tak hře karty je nezáživné a ani jsem se nemohla nikomu vysmívat (hře to bylo úplně jedno). Ve více hráčích to mělo jiný náboj.
Co mě vysloveně naštvalo, ale ve skutečnosti to není nijak důležité, je ukládání trofejí a fanoušků (hvězdičky). Musí přesně pasovat v řadě za sebou, jinak se nemají šanci vejít do krabice. Na dlouhé OCD večery asi prima, ale my chaotici tohle koušeme špatně.
Suma sumárum, hra pěkná, jednoduchá, sice ne z úplně nejlevnějších, ale ani nijak drahá. Bez výčitek se přiznávám, že bych si ji koupila kvůli nápadu a parádní krabici, nicméně co se zábavy a hratelnosti týče, není to deskovka, po které kdykoliv s radostí sáhnu.
Challengers! Vyzyvatelé
Vydavatelé: ADC Blackfire
Autoři: Johannes Krenner a Markus Slawitscheck
Počet hráčů: 1-8
Doporučený věk: 8+
Herní doba: 45 min
Obtížnost hry: Jednoduchá
Čeština: Ano
