- Reklama -

Pokud jste soukromý detektiv, měli byste dobře zvažovat, jaké zakázky vezmete. Pokud na začátku nového kontraktu stojí děsivá malba nepopsatelného tvora, tak to asi nebude úplně procházka růžovým sadem. Zvláště, když vaše další kroky povedou na mlžný ostrov Darkwater, jenž skrývá nejedno hrozivé tajemství.

Temné universum H. P. Lovecrafta, plné prastarých bohů a nepopsatelných hrůz, patří k těm vůbec nejkomplexnějším, které lze najít. Navzdory této skutečnosti jsme však ještě nebyli ukojeni hrou, která by dokázala tento potenciál správně uchopit a převést ve strhující zážitek plný hrůzostrašně psychedelických momentů.

Dnes již stařičké Call of Cthulhu: Dark Corners of The Earth sice nebylo špatné ve všem, ale trpělo řadou neduhů, přes které se povětšinou přenesli jen opravdu skalní příznivci Howarda Philipse. Spousta jiných her, kupříkladu Sunless Sea, se pak celým literárním dílem inspirují volně, ale fakticky nepřináší přesně to, po čem fanoušci Cthulhu, Dagona a dalších monstrozit z hlubin času a prostoru touží.

V roce 2014 však naše srdíčka zaplesala, neboť byl oznámen začátek vývoje licencované hry z Lovecraftova světa, která vychází až nyní, po dlouhých čtyřech letech, pod názvem Call of Cthulhu: The Official Video Game. Jejím tvůrcem je studiu Cyanide a samotný vývoj nebyl úplně snadný. Původním vývojářem totiž bylo studio Frogwares, které ovšem dva roky na titul ani nesáhlo, takže panovala reálná obava, že z nové adaptace Lovecrafta sejde.

Práci nakonec dokončilo (a v podstatě i začalo) již zmíněné studio Cyanide, jež ale muselo několikrát odložit datum vydání. Nyní jsme se však konečně dočkali, a je proto čas se podívat, jak to celé vlastně dopadlo.

Nadějný start s plným tahem na odkaz mistra

Na začátek by asi nebylo špatné pro nezasvěcené nastínit, o co se ve hře zhruba jedná. Nebojte, vyhnu se spoilerům, pouze chci shrnout to, co již můžete vědět z trailerů nebo oficiálních zpráv vydavatele.

Soukromý detektiv Edward Pierce je požádán, aby vyšetřil zmizení záhadné malířky na ostrově Darkwaters. Již samotný název místa napovídá, že nepůjde o výletní destinaci, což se záhy potvrdí. Hustá mlha, nepřátelští obyvatelé i prapodivné okultní symboly vás hned z kraje ujistí, že na tomto místě opravdu nejste v bezpečí.

Připravte se proto na detektivní adventuru s „hororovými“, stealth a RPG prvky, která vás zaplaví řadou rozhovorů, popisků a jiných textů, jež díky oficiální licenci mohou zcela jednoznačně odkazovat na svět vybájený šíleným mistrem hororu Lovecraftem. Už jen toto samotné zní více než dobře, nemyslíte?

První velké příjemné překvapení vás navíc čeká hned při spuštění hry, kdy zjistíte, že s výjimkou dabingu má hra kompletní českou lokalizaci. To se vždycky hodí. Zvláště, když toho čtení není málo. A tady vskutku je co číst. Druhým příjemným překvapením pak pro mě bylo to, že hra obsahuje drobný náznak RPG systému, jenž odkazuje k povedené stolní hře Arkham Horror.

Je to prosté. Za splněné úkoly dostáváte bodíky, které můžete cpát do pěti dovedností – vyšetřování, psychologie, přesvědčování, síla a všímavost. Kromě toho se ještě můžete zlepšovat v medicíně a okultismu, ale u těchto dvou disciplín to jde jen tak, že budete nacházet příslušné knihy a dokumenty, které vám zvednou statistiky.

Ve všech případech však platí, že tyto schopnosti uplatníte v interaktivních rozhovorech, při získávání některých stop, a také při řešení části logických hádanek. Cest přitom obvykle bývá více, takže není nutné zlepšovat všechny obory, dokonce bych i řekl, že je lepší se specializovat jen na dva až tři z nich.

Kromě dovedností pak máte ještě body příčetnosti, ovšem nejsem si jist, jak přesně s nimi lze nakládat. Během vašeho postupu hrou o ně víceméně jen přicházíte a během prvního dohrání jsem neobjevil způsob, jak to změnit.

Hra však na RPG systému zdaleka nestojí. Primární je pro ni průchod atraktivním prostředím, detektivní příběh, který můžete částečně ovlivňovat a sem tam nějaká logická hádanka na zpestření. Naprosto největší pozitivum a těžiště celého tohoto počinu je však atmosféra, která bezezbytku přináší to, co lze najít v povídkách z tohoto universa. Tíseň, šílenství, temnotu, nejistotu a mnoho dalšího. Kdyby nic jiného, tak už jen ta atmosféra je důvod, proč po tomto titulu sáhnout.

Příběh inspirovaný od Zaklínače nebo Evil Within

Co se týče samotného příběhu, tak ten nezačíná vůbec špatně. Je silně inspirován různými Lovecraftovými povídkami (např. Volání Cthulhu, Stín nad Innsmouthem nebo Pickmanův model), ale zároveň se snaží vystavět svůj vlastní originální děj.

No, i když ta originalita je trošku sporná. Pokud jste hráli přídavek ke třetímu Zaklínači s názvem Srdce z kamene nebo psychedelickou hororovku Evil Within, tak některé momenty v Call of Cthulhu vám budou minimálně povědomé. Ovšem na druhou stranu to nemusí být úplně na škodu. Hra se snaží vybírat to pozitivní a implementovat to do nadmíru atraktivního prostředí.

Zajímavým prvkem je i to, že různými rozhovory a rozhodnutími můžete ovlivnit, jak děj hry, tak její samotný konec. Prošel jsem jí zatím jen jednou, takže nemohu zcela zodpovědně říci, do jak velké míry lze průběh ovlivnit, ale působí to rozhodně sympaticky. Ačkoliv dopady některých rozhodnutí jste schopni předem odhadnout a u jiných jsem měl zase pocit, že se projevily jen velice okrajově.

Jistou inspiraci pak lze vidět i u detektivních prvků, které poměrně šikovně propojují již zmíněného Zaklínače 3 a Batmana, respektive sérii Arkham. Opět, nejedná se o nic špatného, onen detektivní systém funguje myslím povedeně, ale pokud jste zmíněné hry hráli, tak si toho jistě všimnete.

A zapomenout nelze ani na poslední herní inspiraci, kterou je steampunková stealth akce Dishonored. Té se Call of Cthulhu podobá minimálně tím, že vám nedává komplexně otevřený svět, ale spíše sadu provázaných lokací, které můžete relativně svobodně prozkoumávat, ale zároveň mezi nimi nelze volně přecházet.

Dostáváte tedy částečně otevřený svět, který má vskutku pohlcující atmosféru, jež si díky české lokalizaci užijete na sto procent. K dobru lze hře přičíst i RPG prvky a detektivní systém, stejně jako zajímavý příběh, který sice není v konečném důsledku tak originální jak se snaží tvářit, ale zároveň jde myslím o důstojnou poctu Howardu Philipsi Lovecraftovi. Až do tohoto momentu jsou tedy mé dojmy veskrze kladné. Ovšem není všechno zlato, co se třpytí.

Rozporuplný zbytek

Ano, rozporuplný je asi nejlepší slovo, kterým lze charakterizovat velkou část obsahu Call of Cthulhu: Official Video Game. A tím nejviditelnějším příkladem je vizuální zpracování. Na hře se bohužel podepsal její dlouhý vývoj, a proto i na nejvyšší detaily nedosahuje standardu současných her.

Nutné je poznamenat, že hra není graficky škaredá, a rozhodně se nejedná o tak velký lapsus jako v případě díla Dark Corners of the Earth, které se potýkalo prakticky s tím samým. Na druhou stranu je prostě na první pohled vidět, že na současnou úroveň tento kousek nedosahuje.

Zejména je to patrné na mimice postav při mluvení, která působí tak nějak strnule a nepřirozeně. Přirovnal bych ji k excelentnímu upířímu RPG Vampire the Masquerade Bloodlines, což je ovšem hra z roku 2004. Když už mluvíme o mimice a obličejích, tak ty jsou zvláště nepovedené.

Ani ne tak ve smyslu podoby, jako v tom, že ve hře je určitý počet modelů obličejů, který odhaduji tak do deseti, a proto si poměrně brzy všimnete, že se určité obličeje opakují. Pokud navíc dva stejné ksichtíky vidíte stát vedle sebe, přičemž obě postavy se liší jen barvou vlasů a vousů, tak nezbývá než se zasmát.

Technické chyby a herní mechaniky

Další podobnost s Dark Corners of the Earth je i v přítomnosti technických chyb. Není jich sice taková záplava, a navíc se dá doufat, že alespoň část vývojáři ještě opraví, ale faktem zůstává, že ve hře jsou. Většinou jde o drobnosti typu, že v dialogu občas vypadne zvuk, postava se teleportuje z místa na místo nebo něco podobného.

Chyby jsou pak i v českém překladu, kdy některá slova nejsou přeložena vůbec a jiná jsou zase třeba špatně vyskloňovaná. Nejedná se o nějak zásadní problémy, které by hru činily nehratelnou, ale na druhou stranu nejde o zcela ojedinělé případy, takže si toho taktéž všimnete.

Další výtku bych pak měl k některým herním mechanikám. Co se týče stealth prvků a logických hádanek, tak obě tyto věci spojuje nevyrovnaná obtížnost. Jednoduše řečeno, v některých momentech je plížení extrémně jednoduché, nejspíše retardované stráže vás nevidí, ani když jim Pierce doslova šlape na špičky bot, a na malých mapách je postup poměrně přímočarý. Jindy se ale může zdát, že se i těmto retardům aktivuje nějaký super výkonný detektor pohybu, a pak po vás jdou, ačkoliv byste přísahali, že vás neměli šanci vidět. Některé pasáže jsou díky tomuto směšně jednoduché a jiné zase nesmírně frustrující.

Podobně to funguje i s logickými hádankami. Mnohé jsou velmi nápadité a zajímavě provedené, ale v podstatě triviální a nedají vám moc zabrat. Na jiných se ale naopak můžete pěkně zaseknout, a to víceméně jen kvůli tomu, že není moc jasné, co se po vás chce, část věcí není označená, takže bloudíte myší po každém milimetru okolního prostředí a logický proces je redukován na systém „pokus-omyl“.

Jednoznačně nejhorším rozhodnutím tvůrců ale byla implementace akčních prvků. V určité fázi hry dostanete do ruky zbraň, která funguje absolutně nerealisticky a její zahrnutí do děje působí extrémně nepřirozeně. I Dark Corners of the Earth mělo velmi svérázné pojetí akce, ale ve srovnání s tímto může člověk jen nostalgicky vzpomínat.

Ano, rozhodně si myslím, že by tvůrci udělali lépe, kdyby se na veškeré střílení rezignovali a omezili se na stealth prvky, které místo toho mohli více propracovat.

Jako poslední pak musím zmínit hororovou atmosféru hry. Atmosféra jako taková je, jak jsem výše napsal, skvostná, ale zároveň platí, že bohužel není příliš děsivá. Je tajuplná, ale ne strašidelná. Asi na dvou místech se lze leknout, ale i přes přítomnost různých znepokojivých výjevů nejde o horor v pravém slova smyslu. To ani není přímo kritika z mé strany, ale jen chci upozornit, že pokud se o této hře mluví jako o hororové, tak ty hororové prvky moc nefungují. Spíše bych o ní hovořil jako o mysteriózním thrilleru.

Krátké shrnutí

Mysteriózní detektivka Call of Cthulhu: The Official Video Game je efektní zpracování Lovecraftova světa, které je díky své atmosféře jasnou povinností pro každého fandu Howarda Philipse. Něco takového ve videoherním světě doposud nebylo.

Příběh neurazí, ale pokud více než Lovecraftovi fandíte propracované detektivní zápletce a férovým, i když náročným, hádankám, tak je otázka, jestli je přímo pro vás. Hra ovšem obecně není bohužel bezchybná. Pokud ale milujete mistra hororu a šílenství tak jako já, tak těch pár technických nedostatků určitě přejdete.

Vizuální stránka by mohla odradit nejvíce hráčů, ale znovu opakuji, že grafika není přímo ošklivá. Jen není zcela aktuální. Možná kdyby v budoucnu dostala slušivější kabátek a variantu pro virtuální realitu, o které se mimochodem mluví, tak by to vykompenzovalo mnohé. Popravdě si myslím, že projít si tato místa ve VR by byl zážitek jako blázen. Což v případě tohoto titulu může mít více významů.

Každopádně jednou větou bych to shrnul tak, že pro milovníky H. P. L. je hra rozhodně něco, co chcete mít, a proto si k výslednému hodnocení přidejte 10-20 %. Pro všechny ostatní se jedná o slušný nadprůměr, který neurazí, ale ani nějak zvlášť neohromí.

Call of Cthulhu: The Official Video Game

Vydavatel: Focus Home Interactive

Engine: Unreal Engine

Vývojář: Cyanide

Návrhář: Jean-Marc Gueney

Platformy: PlayStation 4, Xbox One, Nintendo Switch, Microsoft Windows

- Reklama -