Nejzábavnější, nejextrémnější, nejbrutálnější, nejvíc rasově diskriminující americký fotbal je tu. Ve své fantasy podobě, jako Blood Bowl 3.
Svět Warhammeru je nejextrémnější fantasy svět, který najdete. Zlo je přítomno na každém kroku a korumpuje každého, kdo projeví sebemenší známku slabosti. Orkové Warhammeru jsou takřka nezabitelné tanky na nekonečném válečném tažení. Temní elfové obětují a osouloží naprosto všechno, co se hýbe. Oni vlastně ani ti dobří nejsou úplně správňáci jak od Foglara.
Každý má své cíle a frakce se vzájemně tiše tolerují. V tom lepším případě. Fanatičtí lovci čarodějnic, paladiny a smrt v boji vyhledávající trolobijce by málokdo označil za klasické klaďase. Svět je to tedy s přimhouřenýma očima šedočerný, rozhodně ne černobílý.
A když už máme něco takto drsného a zlého, jako je svět Warhammeru, tak i jeho tvůrci dávno pochopili, že je občas potřeba maličko oddechnout a vše odlehčit trochou humoru.
V případě tohoto drsného světa se jedná o sport zvaný Blood Bowl. Což je ve své podstatě klasický americký fotbal, nic víc, nic míň. Tedy, pár odlišností zde přeci jen najdeme a právě díky nim je Blood Bowl neskutečně zábavný a návykový. Pravidla jsou trochu volnější a krve je mnohem více. Vlastně pokud je na konci zápasu trávník zelený a ne červený, bere se to jako nudná hra.
Úplatky rozhodčím i hráčům jsou vítanou kratochvílí a nedej bože, aby se některý z hráčů ocitl za hranicí hracího pole. Možná si totiž říkáte, že dostat do obličeje hlavičku ostnatou helmou je nepříjemné, ale když se na vás vrhne dav fanoušků protivníka, je to mnohem horší. Takže, jak jsme řekli, Blood Bowl je vlastně americký fotbal, jen ve stylu Warhammeru.
Deskovka v digitální podobě
První Blood Bowl spatřil světlo světa už v roce 1986 coby desková hra. Hlavním designérem hry byl Jervis Johnson, člověk, který designoval pro společnost Games Workshop neuvěřitelných tařka čtyřicet let. Má prsty snad ve všem Warhammerovském, co vás jen napadne.
Jervis se spolupodílel se na vývoji velkého množství deskovek, ale i na testingu původního miniaturového Warhammeru 40 000. Už při vzniku Blood Bowlu ukázal, že má pro tento svět neuvěřitelný cit, protože spojení černého humoru, brutality a klasického sportu je něco, co dokáže pojmout právě jen Warhammer a zkombinovat vše dohromady bylo vpravdě mistrovské dílo..
Deskovka byla oblíbená a v roce 1994 už se chystala třetí edice, která definovala prakticky stávající podobu pravidel. Na výběr už byly více než původní dvě rasy. Hráči byli definování pomocí čtyř statistik – pohyb, obratnost, síla a brnění.
Každý hráč se může během svého kola pohnout nebo blokovat (rozuměj, pokusit se sejmout syčáka vedle sebe). Tato edice navíc představila i akce, které může hráč provést jednou za kolo – blitz, nahrávka, faul (ano, když stojícího protihráče nakopnete do obličeje, není to faul). V této podobě už k videohře chyběl jen krůček, který trval cca rok. Už v roce 1995 vyšel první Blood Bowl pro MS-DOS, jenž se dále vyvíjel až k dnešnímu, třetímu modernímu dílu.
Videohra je tařka 1:1 převedená deskovka na monitor, tedy alespoň co se týče samotného zápasu. Stejné hrací pole, stejné možnosti akcí, stejné typy hráčů. A stejné kostky.
Klasická šestistěnka, která určuje, zda se vám povede uhnout nastavené noze za běhu, sebrat míč nebo některým tupounům vůbec začít kolo (ano, koukám na tebe zlobře). Druhou kostkou je pak blokovací kostka, která určuje výsledek této akce. A tady se dostáváme ke kameni úrazu celé hry. Kostky. Náhoda.
Prvek náhody V Blood Bowlu umí být zatraceně frustrující. Můžete být největší stratég na světě, ve stylu Sun Tzu si připravit celý zápas, ale když vás prostě „podělají“ kostky a připraví vám scénář s pravděpodobností 1:8000000, tak s tím prostě nic neuděláte. A věřte, že se to bude dít a vy budete frustrováni. Ale bude se to dít i vašim nepřátelům a budete se smát. Pokud s tímhle do Blood Bowlu jdete, tak dobře, pokud něco takového nečekáte, můžete to být poněkud nepříjemné překvapení.
Srovnávání a porodní bolesti
Blood Bowl je velká značka a tím pádem i velká hra. A jak už je v dnešní době bohužel zvykem, velké hry velmi často nevychází hotové, stabilní a bez chyb. Bohužel to je situace i s třetím dílem této série.
Technické nedostatky způsobily během prvních dnů velkou nestabilitu a zabugovanost hry. Nemožnost požádat o restart hesla, ale povinnost přihlásit se k hernímu účtu rozčílila desítky hráčů. Velká nevole se zvedla také k monetizaci hry, která na začátku slouží pouze ke kosmetickým účelům, ale později i k nákupu prémiových verzí season passů s týmy.
K velké nevoli se vývojáři postavili čelem s community patchem a slibem, že budou námitky hráčů reflektovat, ale hořká pachuť v ústech zůstává.
Fakt, že jde už o třetí díl série samozřejmě vede ke srovnávání s předchozím dílem a že je co porovnávat. Nejprve nás určitě zajímají rasy, neboli hratelné týmy. Už od začátku dostáváme příjemných dvanáct možností, ze kterých si můžeme vybrat.
Jistě je to méně než bylo ve dvojce, ale právě update a season passy by měly přidat spousty dalších možností ras. Jak těžké bude se k nim progrindit bez dalších investic uvidíme během první seasony.
Větší či menší rozdíly najdeme také ve statistikách a schopnostech hráčů. Mezi menší změny patří balanční omezení rychlosti na maximum devět, které zabrání některým týmům vyhrát během jednoho tahu (skaveni!!!) a změny v zobrazení. Největší změnou je pak přidání statistiky pro přihrávky, která dříve patřila přímo pod obratnost.
Větších změn se pak dočkaly samotné schopnosti. Přidalo se mnoho nových a některé staré jsou přepracované. Navíc se dočkáme novinky v jejich získávání. Namísto čistě náhodných hodů kostkou můžeme utrácet větší množství zkušeností za cílené statistiky, což omezuje randomizaci, ale také přidává cenu, kterou musíme investovat (a doufat, že nám hráč neumře).
Poslední změnou, které si všimne každý, je grafika. Grafické updaty nejsou nejsilnější stránkou většiny sportovních her, které na nás EA a další chrlí ve velkém. Paradoxně tomu tak je i u Blood Bowlu, kdy jsme si ovšem oproti takové FIFA na pokračování počkali znatelně déle.
Zatímco rendering a textury jsou samozřejmě lepší, ve výsledku ale nejde o žádný raketový skok. Modely jsou uhlazenější a v závislosti na grafickém nastavení samozřejmě hezčí, ale dočkali se minima změn oproti předchozímu dílu.
Celkový vizuál se ale nakonec jisté změny přeci jen dočkal. Hra působí ostřeji a realističtěji. Ubrání pastelových barev z palety mi přeci jen ke světu Warhammeru příjemně ladí.
Je ovšem je nutné podotknout, že většina změn nejde za vývojářským studiem hry, ale za Games Workshop. Počítačová hra se zkrátka snaží držet změn, které se dočkali i hráči nejnovější iterace deskovky. Já osobně si myslím, že změny jsou k lepšímu a plaček na internetu není třeba si všímat.
Ve finále jsou dojmy ze hry rozpačité. Zabugovaný a nestabilní start hry. Nejistý systém monetizace a season passů. Polovičatý grafický update působí spíše jako remaster, než jako pokračování.
Co bych naopak vypíchl jako klady jsou herní změny, které přinášejí příjemnější a balancovanější herní zážitek. Pozitivní je také základní pořizovací cena, která klesla ze 45 dolarů u druhého dílu na 30. Pokud za to stojí se ale naplno dozvíme až se začátkem první sezóny, která začne v květnu letošního roku. Já pevně věřím, že i přes rozpačitý start si hra zaslouží dostat šanci.
Blood Bowl 3
Vývojář: Cyanide
Vydavatel: Nacon
Série: Blood Bowl
Platformy: PlayStation 5, Nintendo Switch, PlayStation 4, Xbox One, Microsoft Windows, Xbox Series X a Series S
