Když se v druhé polovině roku 2017 objevila v německém časopise GameMarkt první zmínka o Biomutantovi s popisem “postapo kung-fu pohádka” vyvolalo to zájem. Když byla hra o pár dní později plně oznámena na Gamescomu společně s hratelnou ukázkou, přišel hype a obrovská očekávání.
A pak šel čas, dokončoval se vývoj, corona epidemie ovládla svět a na Bomutanta se skoro zapomnělo. Až do ledna letošního roku, kdy se 25. květen stal oficiálním dnem vydání a hype se vrátil. Objevila se nová videa a informace a očekávání dosahují maxima! Podaří se ale vývojářům ze studia Experiment 101 tato očekávání naplnit nebo nás čeká po Cyberpunku 2077 další velké zklamání?
Budoucnost bez lidí, ale ne bez válek
Svět byl kdysi krásné místo plné všeobjímající zeleně, šumícího oceánu a zvířátek, která se zabíjela jen když měla hlad, nebo bránila své mladé. Pak přišel člověk.
Ze začátku to všechno vypadalo celkem fajn, když se tahle nahá opice jen dloubala v nose a mlátila kyjem po hlavě, ale jak šel čas přišla města, ropa a nukleární energie, a pod vlivem nekonečného mamonu, energetické korporace zničily svět toxickými odpady a smrtícím zářením.
Lidstvo tak vymřelo a život na planetě se dál vyvíjel a mutoval na troskách tehdejší společnosti.
Jedním z takových mutantů je i hlavní hrdina hry Biomutant, tedy naše postava. Hlodavcovitý antropomorfní tvor vycvičený v bojových uměních, v boji se střelnými zbraněmi, i pro boj zblízka, i v tajuplných psionických schopnostech.
Chlupatá a roztomilá kulička se smrtícím potenciálem a temnou minulostí se po krátkém boji dostává do starého Bunkru 101. Dost pravděpodobně má tento název. Jako většina staré a chátrající infrastruktury ve světě Biomutanta, byl tento betonový kryt postaven lidmi a průchod tímto betonovým kolosem nám slouží jako tutoriál, kdy se naučíme všechny základní aspekty hry, ale opravdu jen ty základní.
Za dveřmi Bunkru 101 se otevírá otevřený svět, do kterého se náš hrdina vydává na svou spletitou cestu, jejíž cíl je nejasný. Možná jím bude pomsta, možná záchrana světa, nebo možná dokonce pomoc na jeho zničení.
Velmi brzy se totiž dozvídáme, že divočina, která je domovem mnoha tvorů, je na pokraji zkázy. Všeobjímající Strom života, který je zdrojem zeleně a životodárné energie je ohrožován bestiemi, kterým se říká worldeaters.
Aby toho nebylo málo, je divočina samozřejmě plná nebezpečných tvorů, tlup banditů a mezi dvěma největšími klany v oblasti zuří válka, kterou je potřeba vyřešit.
Na čí stranu se přidáte, když máte na výběr klan, který se snaží válkou zocelit svět a udělat ho silnější, nebo klan, který volí válku jako poslední možnost k dosažení cíle? Je všechno kolem opravdu tak černobílé jak to vypadá? Tyto a další otázky si budete klást od začátku příběhu a budou vás provázet hrou, ať už si vyberete jakoukoliv cestu.
Mončičák s kulometem – postava a mechanismy
Všechno samozřejmě začíná tvorbou postavy. Na první pohled by to mohlo vypadat, že Biomutant vám prostě hodí mončičáka a pak na něm budete v průběhu hry pracovat, tak máte pravdu, ale jen napůl.
Během hry samozřejmě v rámci RPG prvků vylepšujete určité vlastnosti postavy, které si vyberete, ale tvorba postavy je nečekaně a velmi příjemně obsáhlá. Hlavní ukazatele, které si na začátku vybíráte jsou rasa, třída a vlastnosti/odolnosti.
Rasa určuje vaše základní čísla co se týká vrozených vlastností – tedy klasicky síla, inteligence atd. a samozřejmě s nadsázkou tu nejdůležitější věc ve hře. A to jak budete vypadat.
Samozřejmostí je i výběr barvy srsti a nutno podotknout, že černorůžový mončičák má sakra šmrnc. Určitě bych vyzvedl systém balancování, který je při tvorbě postav využit, jde o kruhový systém, tedy na čtyřech stranách jsou hodnoty, které jsou perfektně balancované a poměrně nízké, necháte-li výběr ve středu kruhu, ale určitě doporučuji ukazatel nachýlit na některou ze stran a využít vyšších hodnot.
Samozřejmě objektivně je důležitější třída povolání, za kterou budete hrát, protože ta bude mít přímý vliv na vaše schopnosti během celé hry.
Výběr je sice limitovaný, ale bohatě pokrývá všechny dostupné archetypy, jako je mág, wungfista, nebo střelec.
U mě osobně vyhrála třída jménem Commando, protože mončičákovi s kulometem, který má přes hruď nábojové pásy alá Rambo, prostě nešlo odolat.
Tím jsme pomaličku naťukli boj, který je jednou z hlavních mechanik hry, protože Biomutant je sice open world RPG, ale je potřeba tam přidat slovíčko akční a to s velkým důrazem na toto slovo.
Boj se tak stává hlavním aspektem gameplaye a nároky na něj jsou kladeny vysoko. Kombinujeme zde boj na blízko, střelné zbraně a magické i zmutované speciální schopnosti, jak na dálku, tak na blízko. K tomu všemu přidejte skoky, kombíčka, úskoky a úhyby a je vám jasné, že tady jsou jen dva možné verdikty a že soubojový systém může hru buď potopit, nebo jí pořádně nakopnout.
V případě Biomutanta jde naštěstí o druhý případ. Ze začátku jsem měl strach, že příliš mnoho možností během soubojů, které jsou v real time prostředí a velmi svižné se budu ztrácet, ale opak je pravdou.
Používání kombinací je intuitivní, speciální schopnosti ovládané kolečkem myši taktéž a dynamika boje je dechberoucí.
Přes skvěle zvládnutý soubojový systém jsem se ale neubránil dojmu ,že při srovnání hratelnosti Klávesnice + myš vs. gamepad, by ovladač vyšel o maličko lépe, což ocení především konzoloví hráči.
Ke skvěle zvládnutému systému boje mě navíc nečekaně potěšilo, že Biomutant šetří na gore a krvi obecně a tím se otevírá i širšímu publiku, kdy nálepka věkového doporučení klesá až na příjemných 12 let. Ale i zmíněná příjemná intuitivita ovládání nahrává právě mladšímu ( nebo možná i hodně staršímu?) hráči a nenechává ho tápat.
Co se týká rozvoje postavy tak jsou klasické RPG prvky celkem omezeny na schůdné množství. Máme několik základních vlastností, které s každým levelem našeho hrdiny vylepšíme a navíc získáváme bodíky na vylepšení perků, bojových dovedností, našich krásných mutací, které jsou většinou pasivní schopnosti a odvíjí se od naši zvolení třídy a samozřejmě i již zmíněné speciální kouzelné PSI schopnosti neboli “kouzla”.
Není toho na výběr málo a na vylepšení všeho vám nebude stačit jen levelovat, ale aktivně hledat zdroje potřebných bodů v divočině.
Posledním aspektem je pak vybavení, které je vizuálně vtipné a dosti bizarní. Přechází od halloweenských masek coby brnění, přes tužku místo rukojeti meče až k obrovskému zubatému ostří, u kterého rozhodně přechází humor.
Nejste ovšem zcela odkázáni na vybavení, které najdete. Můžete ho libovolně rozebírat a skládat dohromady, což velmi přidává postapo tématu hry a navíc si díky obrovské variabilitě vybavení každý přijde na své.
Pokud vám to přijde všechno trochu zahlcující, tak nemusíte mít strach. Na začátku je totiž ten už omílaný Bunker 101, který vás naučí vše co pro hru budete potřebovat, příjemnou a nenásilnou formou a zabere vám nějakých 30 – 45 minut začátku hry.
Technické záležitosti, různé zajímavosti a verdikty
Jednou z věcí, která hráče zajímá na hrách nejvíc je grafika. Biomutant je hra krásná, ale není to hitech next gen grafikou, ale zpracováním prostředí. Pokud se nacházíme v živém údolí, kde je všechno jak má být, máme chuť si sednout k protékající říčce a máchat si tlapky ve studeném proudu.
Když přijde na mrtvou otrávenou zónu, tak chci být co nejrychleji pryč, brodění se asfaltovým jezerem je tak sugestivní, že opravdu cítíte, jak je tekutina hustá, těsně před tím, než se v ní váš mončičák utopí.
Pokud dojde na lámání chleba s grafikou, tak tam už to taková sláva není. Jak bylo řečeno, tak Biomutant byl poprvé oznáme v roce 2017, ale práce začaly dokonce o dva roky dříve a to se někde muselo projevit.
Pokud se budete věnovat detailům srsti (a že příležitostí bude požehnaně) nenajete každý jeden chlup vykreslený, pokud se budete procházet po louce, každé stéblo trávy nebude mít vlastní fyziku.
Hra je zkrátka ve vývoji už nějakou dobu a technologie se posouvají dopředu. Biomutant rozhodně nemá špatnou grafiku, ale od AAA titulů v roce 2021 se očekává přeci jen trochu víc.
Sami vývojáři se nechali slyšet, že uspěchané dohrání hry by mělo vyjít zhruba na 15 hodin, ale to se bavíme o naprosto nulovém exploringu, přeskakování všech dialogů, přeskakování všech side questů a jen čistým honěním se za hlavním příběhem.
Mě osobně zabralo zhruba 9 hodin dostat se k prvnímu ze 4 worldeaterů, kteří ohrožují strom života, a to jsem se průzkumu světa věnoval jen natolik, aby level mého hrdiny odpovídal levelu nepřátel v lokaci a já neměl zbytečně těžší postup, takže se nebojím říct, že nějakých 40 hodin zábavy nás během jednoho runu Biomutanta určitě čeká ne-li víc.
K průzkumu hry a open worldům obecně patří také informace o tom, jak je vlastně dostupná mapa velká. V případě Biomutanta se bavíme o ploše zhruba 8 x 8 kilometrů, což je jen o málo menší než v Red Dead Redemption 2, stejně velkou mapu najdeme v PUBG. Horizon Zero Dawn by se do Biomutanta plochou vešla třikrát, a to mi přijde celkem solidní.
Protože nikdo z nás nejspíš nemluví prapodivným jazykem, kterým se hlodavcomutanti dorozumívají, tak nás celou hrou provází vypravěč, kterému propůjčil hlas David Shaw Parker, kterého můžete znát například z Warhammer herní série Vermintide.
Jeho hluboký a podmanivý hlas skvěle koresponduje s laskavým humorem, který je Biomutantovi vlastní, především v hláškách a vypravěčových komentářích. Tady ovšem narazí hráči, kteří nevládnou cizím jazykem, protože hře bohužel chybí česká podpora zvuku i titulků.
Na závěr nezbývá říct, že i přesto, že poslední léta jdou open worldy a postapo ruku v ruce, tak spojení kungfu a pohádkové výpravy s mončičákem v hlavní roli je dostatečně originální na to, aby vyčnívalo na první pohled. Originalita tak hře nelze upřít.
Biomutant je tak až na poněkud starší grafiku skvělá volba a po dlouhé době trojáčkový titul, který by mě nejen nezklamal, ale navíc předčil má očekávání a sliboval desítky hodin špičkové zábavy na víc než jedno dohrání.
Biomutant
Vývojář: Experiment 101
Vydavatel: THQ Nordic
Režim: Videohra pro jednoho hráče
Platformy: PlayStation 4, Xbox One, Microsoft Windows
Žánry: Akční RPG, Nonlinear gameplay
