Ubisoft si v předvánočním čase pro své fanoušky připravil nový svět. Veleznámá značka Avatar se stala novým přírůstkem do světů výše uvedeného studia.
Pro mnoho filmových fanoušků a nadšenců díla Jamese Camerona to může znamenat vstupní bránu do galaxií her. Je ale Avatar Frontiers of Pandora skutečně povedeným titulem nejen pro zkušené hráče, ale i pro nováčky?
A tak začala sága mladého válečníka!
Na počátku hry se jako mladý Na’vi (původní obyvatelé Pandory) ocitáme v převýchovném ústavu „ošklivých špatňáků“ lidí. Tady se toho moc nezměnilo. Lidé tu jsou stále a stále je to banda záporáků ničících životní prostředí při honbě za ziskem.
Během tutoriálu pomalu vyrůstáme a zjišťujeme, že nás naši učitelé krmí hovadinami o lidství, kapitálu a jiných vymoženostech našich civilizací. Co čert nechtěl, jeden ze spolužáků trochu přestřelí s rebelskými výkřiky a zpěvem národních písní a je před našimi zraky zastřelen!
Tento hrůzostrašný čin v nás zažehne oheň revoluce a my se s chutí vrháme do následné akce! Viva la revolucion!
Prostě běžná a ničím neoriginální zápletka. Nenadchne, ale ani neurazí. Asi by to celé mělo větší váhu a sílu, kdybychom si to neprožili během prvních dvaceti minut hraní.
Děj se v následujících hodinách nikterak neodchyluje od nastíněné linky a nepřináší nic moc nového. Potkáváte hromady NPCs, které vám okamžitě vypadnou z paměti a ve výsledku to vlastně ani není důležité. Všichni Na’vi hovoří jako původní obyvatelé amerických kontinentů, ovšem v podání Karla Maye. Příběh kolem Vás se prostě odvíjí, aniž by bylo nutné si ho všímat.
To ale není moc podstatné, protože sakra vítejte ve světě Pandory!
Hop sem hop tam, jak se tam jen podívám…
Jakmile se dostanete z hořících trosek nápravného zařízení, čeká na vás absolutní wow efekt. Svět je prostě nádherný. Divoká příroda se rozprostírá do nekonečných dálav. Všude kolem poletují kusy země propojené kořeny a vy si říkáte, že takhle nějak by asi měl vypadat ráj pro fanoušky objímání stromů. Zvířátka všude kolem mučí, bečí, kvičí a kvílejí a vydávají všemožné zvuky.
A vy se v tu chvíli konečně naplno můžete rozběhnout po své rodné planetě. A pohyb je to, co hra zvládla vcelku slušně. Skákání, zachytávání se okrajů, sprint mezi větvemi stromů zakončený skokem z obrovské výšky do malé tůňky. Opravdu skvělý pocit. Pak ale přijde realita herního průmyslu.
Parkour systém, který se zkraje zdál skvělý, začne poodkrývat své nedostatky a vy po chvíli zjistíte, že s trochou snahy je možné vylézt i na místa, kam byste se dostat neměli. Naopak ale vzápětí narazíte na skalisko, které je jasně vyšplhatelné a máte prostě smůlu.
Nevadí. Po další půlhoďce hraní už sami přijdete na to, že stačí rasit mezerník dost rychle a prostě se většinou dostanete kam chcete.
Tolik pro kosmetičnost pohybu.
Zaběhali jsme si a co teď?
RPG prvky hry poskytují vylepšování postavy v rámci rukavic, bederních roušek, vest a tak dále. Čím lepší vybavení, tím vyšší úroveň. Systém progresu zde kloubí úroveň věcí, které na sobě taháte, úroveň zbraní a strom schopností vaší postavy. Bodíky pro vaší postavu získáváte objevováním různých těžko dostupných míst a plněním úkolů po obrovském světě Pandory.
Na své pouti po emzáckém světě máte možnost nasbírat neskutečnou spoustu zbraní a vybavení… Ne, to také není úplně pravda. Vývojáři se zde pokusili napodobit systém jaký byl použit v sérii Horizon.
Avatarovská verze ale působí jako levná kopie. Máte sice možnost nacpat do luku výbušné šípy nebo vrhat po nepřátelích hnusné hrudky smrdutého materiálu, ale to celé naráží na smutný bullet sponge design nepřátel. Pokud netrefíte weak point a nepřítel má byť jen o úroveň víc, máte pocit, že je akorát laškovně škádlíte.
Mayhem nebo tichá smrt?
Naneštěstí skoro pokaždé tichá smrt. Během objevování místních krás ničíte ošklivé továrny, které likvidují zdejší prostředí. Ty jsou hlídány bandou lidí v robotických exoskeletech, vrtulníky a spoustou dalšího kovového harampádí. A i když vám vcelku zdařilý systém pohybu dává možnost vytvářet situace jako vystřižené z Johna Wicka, ve výsledku jste donuceni vše brát “plížením vpřed”.
Když nevíš kam, mrkni do mapy! Nebo do deníku! Nebo na youtube!!!
Jak bych jenom začal… Mapa a uživatelské rozhraní je vskutku takové malé mistrovské dílo. Svět pandory jen hraje fosforeskujícími barvami modré, fialové a zelené. V podobném duchu jsou dělané i místa na mapě. Je jich plná. Ale nic u nich není a když už kolem nějakého bodu probíháte, nemůžete najít prostě nic.
Nepřehledná sbírka bodíků, ke kterým se po nějaké době musíte vracet, protože ještě nemáte zpřístupněného vašeho pterodaktyla (ano, ve hře je létající mount). A i s ním je často problém se ve neskutečné diskotéce barev zorientovat. Hra sice nabízí možnost soustředění, kdy se spojíte se svou rodnou hroudou a z pohledu první osoby filtrujete nepotřebný balast, podobně jako v Zaklínači, ale i tak je to jeden velký smutek.
Příkladem je sbírání surovin na výrobu lektvarů, jídel a různých vylepšení. V deníku si můžete nastavit maximálně tři věci, které v režimu soustředění vidíte. To ale také nefunguje moc dobře a ve výsledku (i po přečtení informací o daném materiálu) se přistihnete, jak zběsile pobíháte po nekonečných džunglích Pandory a zoufale doufáte v nejlepší. Stejně nepřehledné je i stopování úkolů.
Za celou strukturou orientace je sice cítit myšlenka využití mechanik z jiných her (ve kterých to funguje dobře), ale výsledek je prostě polotovar.
Jak to pěkně běhá
Snowdrop engine je skvělá věc. Na ultra detaily ze hry vyždímáte stabilních 80fps a nenarazíte na mikro záseky. Pandoru si tedy, alespoň očima, můžete užívat opravdu naplno a stejně jako film vám servíruje neskutečné scenérie.
Before you buy…
Rád bych závěrem řekl něco pozitivního, ale mimo vizuálního zpracování jednoduše není co. Hra působí jako nepovedený mix Horizon a Far Cry. Nepřináší absolutně nic nového, spíše naopak. Ať už se jedná o souboj, parkour systém nebo systém progresu, máte prostě pocit, že hrajete herní kousek z roku 2012.
Celková hratelnost je prostě utrpení a osobně jsem se opravdu hodně přemlouval do každé hodiny, kterou jsem musel prožít v Avatar: Frontiers of Pandora.
Hra je dalším marným tří áčkovým titulem, jejíž cena se snaží zaplácnout ztráty v prodejích. Pokud se Ubisoft rozhodne svou novou značku nějak vzkřísit, bude potřeba opravdu obrovská spousta práce.
Avatar: Frontiers of Pandora
Vydavatel: Ubisoft
Vývojáři: Massive Entertainment, Ubisoft Düsseldorf, FoxNext, Ubisoft Shanghai, Massive Entertainment AB
Platformy: PlayStation 5, Xbox Series X a Series S, Amazon Luna, Microsoft Windows
