Ano, letos je tomu právě čtvrt století, co počítačové obrazovky některých z nás poprvé rozzářil legendární Master of Orion. Tahová strategie kombinující daleký vesmír, budování kolonií, osidlování planet, diplomacii, a nelítostné války s jinými rasami. Oslava tohoto výročí ale může proběhnout na vašem stole.
Od terminátorů až po medvěda Ivánka
Výchozí situace (protože ne každý je pařan a protože se to sluší): lidstvo se konečně doškobrtalo do vesmíru a zjistilo, že v něm není samo. Hned se šesti dalšími rasami se musí utkat o vedoucí postavení v galaxii a i když některé vypadají prapodivně, vyhrát nad nimi nebude vůbec snadné.
Kočky chodící po zadních, medvědodlaci, rasa schopná okopírovat libovolnou podobu, potomci ptáků, oživlé stroje a známé šedivé příšerky s velkýma očima ve velké hlavě – to jsou civilizace, ze kterých si budete muset vybrat jednu, jíž chcete velet.
Plus jsou tu ještě samotní lidé, ale jelikož oni jediní nemají žádnou zvláštní schopnost, tak jsou dobří na první hru, nebo na nějakou pozdější, až postupy hry a strategie vítězství ovládnete natolik, abyste si mohli dovolit menší handicap. Hra vám každopádně nabízí komplexní výběr: na jedné straně hráčské desky jsou vždy lidé, na druhé jedna rasa mimozemská.
Každá civilizace je na hráčské desce definována třemi zdroji a stupněm loajality. Loajalita klesá nejen s útoky soupeřů (které jsou automaticky úspěšné), ale také při vysokém stupni vaší mobilizace, která je myšlena všeobecně – a nucením národa k práci si ještě nikdo nikdy popularitu nezískal…
Zdroje jsou definovány jako potrava, kosmické lodě a nástroje, a může se zdát trochu podivné, že nástroje jsou nejvzácnější a „nejdražší“, ale nešť, třeba je to bráno včetně lidí a asi bude větší nával na vesmírnou akademii než na koko, tedy kosmickou kovárnu.
Soustavy karet
Jak už jsme naznačili, Master of Orion je de facto karetní hra. Jejím hlavním principem je totiž balíček víceúčelových karet. Ty můžete buď měnit za zdroje či další karty, nebo lépe „stavět“ čili vykládat coby tzv. zařízení. Vyložené vám jednak na začátku kola přinášejí zdroje, druhak různé výhody v různou dobu, třeťák vítězné body na konci hry. „Postavení“ každé karty sice stojí nějaké zdroje, ale ve finále vám jich více přinese, takže ano, stavět má smysl.
Důležité ale je, kdy a kam. Karty smíte vykládat jen do maximálně čtyř soustav a k dispozici máte vždy jen schopnost té navrchu. U karet s účinkem „po postavení“ nebo „na konci hry“ to nevadí, ale výhody platné po celou hru je nutno pečlivě rozvažovat, kdy a kam vyložit. Často navíc nechybí lišácké podmínky typu „dva body za každou žlutou kartu v této soustavě“, což rozhodování ještě více komplikuje.
Nicméně netřeba se obávat složitosti, hra je relativně velmi jednoduchá a pravidel nemnoho, nároky klade jen na vaše strategické a taktické schopnosti. (Pokud potřebujete pomoci s rozlišením taktiky a strategie, tak vizte jednoduchou pomůcku: strategie je o tom, co zničit, taktika jak – ergo co postavit a kdy.)
Míra získaných zdrojů určuje počet vašich možných akcí, které jsou všechny symbolicky popsány na vaší kartě a v principu zahrnují možnosti získání karet a jejich vyložení, získání či výměnu zdrojů, útok na soupeře, zvýšení loajality a najmutí rádce – speciální karty s nějakou speciální schopností.
Mechanismy jsou osekány na dřeň, možnosti růstu omezeny rozsahem stupnic a počtem karet v ruce na konci kola, samotná hra počtem kol, ale také množstvím vyložených karet na hráče či poklesem něčí loajality pod nulu. (I nepopulárnímu hráči jsou však na konci spočteny body a i ten může vyhrát, takže bacha na strategii.)
Slzy sentimentality a slzy vzteku
Hra je prostě podřízena prapůvodní myšlence moci usednout a začít hrát, a za cca hodinku s hraním skončit a zase od stolu vstát. V těchto mantinelech ale nabízí hodně zábavy: jen menšina akcí je vymezena jednou za kolo, ras k vyzkoušení je relativně dost a karet taky, nepřízeň Fortuny lze zachránit taktikou a dostupnost zdrojů se nesnižuje s vyšším počtem hráčů. Vše funguje a klape, jede sice ve známých kolejích, na které ale snadno naskočí i naprostí nováčci, zatímco harcovníci předlohy skrytě setřou slzu sentimentality.
Slzy vzteku a bezmoci se naopak nekonají: díky jednoduché úpravě ani útoky nemohou být nekonečné a rozstřílet jednoho soupeře po druhém není možné, protože i ten nejmilitantnější hráč si prostě musí ty válečné stroje, se kterými chce do bitvy jít, postavit. A pro všechny případy je omezen i počet útoků na hráče podle jejich počtu…
Ve využívání akcí se všichni postupně střídají, a tak jen málokdy dochází k neoblíbeným čekačkám, až si všichni odehrají svoje a přijde řada na vás; naopak se spíš občas stane, že kolo oběhne stůl dříve, než jste čekali, a hlavně dříve, než máte vše rozmyšleno. S rostoucím počtem hráčů navíc neklesá množství zdrojů, přesně tak, jak to má ve vesmíru na mnoha imperiální úrovni vypadat.
Pochvalu zaslouží také pravidla, ze kterých se herní postupy nejen jednoduše naučíte, ale rovněž si v nich počtete o jednotlivých zúčastněných rasách. Tyto texty jsou ovšem vizuálně dokonale oddděleny, takže nedočkavci se s nimi vůbec nemusejí zdržovat.
Master of Orion je prostě velmi hezká hra středního rozsahu, jednoduchá na naučení a svižná podle toho, jak moc budete nad každou jednou akcí přemýšlet. Její jedinou chybu, totiž osm karet rádců místo deseti, které návod slibuje, by měli napravit v každé solidní prodejně a přidat karty Stega a Fusky (ano, fakt se tak jmenuje a i tak vypadá) k nákupu. A kdyby ne, vydavatel zašle na požádání…
Master of Orion
Autoři: Igor Sklujev, Jekatěrina Gornová
Počet hráčů: 2 – 4
Doba hry: 40 – 60 min.
Vydavatel: MINDOK s.r.o.
Cena: 799 Kč
[review]
