The Chant je hra, která slibuje hororové a akční dobrodružství. Promo materiály se nedrží zpátky a slibují kosmické hrůzy a psychedelickou atmosféru. Chlapci z nezávislého vývojářského studia Brass Token tak musí splnit nemalá očekávání, protože ta byla nastavena vysoko.
Opuštěný ostrov všech kultistů ráj
Hra nás nejdříve zavede do sedmdesátých let dvacátého století. Na útesu se odehrává prapodivný rituál. Postavy v jednoduchých lněných oděvech jsou seskupeny před podivným kovovým oltářem či branou. Vede je muž v masce, který pomocí zaříkání otevře portál.
Kosmicky vířící brána vyvolá strach v jedné z kultistek, která je shodou okolností těhotná a dá se na útěk. Očividně to byla jedna z klíčových postav (rozuměj obětí) rituálu. Chopíte se kontroly právě této paní a během zběsilého útěku před kolegy a jakousi nestvůrou z hlubin času a prostoru se učíte ovládání.
Na konci úprku vás ovšem čeká jen strmý útes. Vůči finále rituálu se ale i možná smrt jeví přátelsky, a tak se vrhnete vstříc bouřícímu moři.
Střih
Přesouváme se do současnosti a představuje se nám Jessica. Pravá hlavní hrdinka hry. Během krátkého úvodu zjistíme, že se rozhodla připojit ke své kamarádce Kim. Ta se přesunula na ostrov do komuny lidí, jež se vydali na očistnou duchovní cestu. Zbavují se negativních emocí a snaží se zbavit mindráků atd.
Od začátku je jasné, že mezi Kim a Jessicou to kvůli určitému neštěstí dost skřípe. Tahle očistná kůra by mohla jejich přátelství spravit a proto se Jessica rozhodne na ostrov taky zavítat. Zjistíme, že se bojí much a je poněkud skeptický realista. Ale netrvá dlouho a už máte na sobě lněný oděv jako všichni ostatní a s guru Járou, tedy guru Tylerem, se chystáme na meditaci.
Netrvá to dlouho a po bylinkovém (ehm, ehm) čaji mají všichni hromadnou halucinaci o vesmírných kytkách. A během této seance Kim trošku „hrábne“ a v záchvatu vzteku zešílí. Kvůli tomu se rituál převlečený za nevinou aktivitu pokazí a ony vesmírné kytky vypustí na ostrov. Je na vás najít Kim a zjistit, co se na ostrově děje dřív, než ztratíte rozum a zemřete.
Chant je…
Jedni tvrdí, že Chant je akční hororová adventura. Jinde se dočtete, že jde o survival horor. Mně se zdá, že ani sám Chant neví co vlastně je.
Začínáme jako slow burn kultistická hororová hra. Ovšem už při první scéně, která zavání hororem, se slovíčko slow ztrácí v propadlišti dějin a horečné tempo neustane až do konce.
Hra střídá atmosférickou napínavou hororovku hnanou příběhem s akčním hororem. Výpravné cutscény vystřídá několik pasáží s jump scary. Vlastně si tak nějak nemůžeme být jistí na čem jsme.
Ať už je Chant čímkoliv, tak je třeba říct, že někdy bývá hrubě neoriginální. V upoutávkách ke hře zjistíme, že se tvůrci inspirovali hlavně psychadelickými horory 70. let.
Asi nejznámějším představitelem této vlny je Darion Argento. Když se nad tím zamyslím, tak trochu té suspirie a psychadelie tam je. Ale nenapadá vás jiné retro dílo s nádechem hororu, ve kterém jsou monstra z jiné dimenze, jež připomínají kytky? Shodou okolností má i toto nemálo známé dílo červený nápis. Ano, Chant na mě mnohem víc křičel Stranger Things a pak někde v pozadí šeptal Argento.
To, že hra vlastně neví čím chce být, je patrné především v kontextu krátkého herního času. Když budete číst všechny dopisy, dokumenty a další informativní předměty ve hře, které vytváří historii a pozadí hry, tak se na střední obtížnost můžeme bavit cca o šesti hodinách.
Pokud vás nepotká žádný zákys a budete striktně plnit úkoly, kterými vás hra vede za ručičku, tak jste schopní se dostat i na 4 hodiny a to především na nižší obtížnost. Pokud má hra cenovku 40 Euro, čekal bych alespoň těch deset hodin zábavy.
Hra navíc, stejně jako například starý Resident Evil, nechává na hráči ve většině případech volbu zda bojovat s nepřáteli nebo ne. Chant tak můžete (nebo spíš musíte, když se chcete bojům vyhnout) proběhnout jako vítr.
Dalším faktorem, který přispívá k žánrovému mixu, jsou dva pro mě naprosto nepochopitelné herní mechanismy. Jedním z nich je craftění zbraní, kdy musíte sebrat dvě různé kytky a vyrobíte si hořící větev, místo aby se hořící větev rovnou válela na zemi. Druhým je pak lehký ústřel do RPG her, kdy máme maličké upgradovací kolo, vylepšující naše schopnosti.
Naopak skvělou mechanikou je pak trojice zdrojů, se kterými pracujete. Jde o vaši příčetnost, zdraví a sílu krystalů (věřte mi jsou ve hře dost důležité), které vám propůjčují schopnosti pro boj s monstry. Vámi preferovaný styl hry navíc zapříčiní jeden ze tří různých konců hry.
Jeden měsíc, dva patche
Technická stránka hry je stejně rozpolcená, jako vše ostatní kolem Chantu. Hra je velmi příjemně optimalizovaná a na nižší detaily jí rozjedete už na grafických kartách desítkové řady (například GeForce 1050) a odpovídajících alternativách. Jistě budete se muset spokojit s nižšími FPS v rozsahu 40 – 80, ale hra je perfektně hratelná.
Pokud hru nastavíte na epickou kvalitu, tak si užijete naplno především filmečky. Tedy polovinu z nich. Jakmile se dostaneme do delší cutscény, tak se vývojáři vyřádili naplno. Textury látky v suchu i v dešti, vlasy, i děsivě naběhlé žíly kolem očí posedlých kultistů vypadají skvěle.
Horší zprávou jsou kratší cutscény, které pracují přímo s herní grafikou. Zatímco v propracovaných filmečkách se postavám chvějí rty, slzí oči a mimika pracuje naplno, tak v kratších jsem se několikrát neubránil smíchu. Především postava guru Tylera někdy působí jako dřevěná loutka a přináší nechtěný komický prvek.
Během prvního měsíce svojí existence se dočkala hra už dvou patchů. Především první řešil grafické problémy. Spousta jich vyspravil, ale bohužel ve čtvrté kapitole, která pracuje hojně se světlem, nepomohl. V některých pasážích kamera začne řádit a ukáže vám raději černou plochu než herní scénu. A když v krásně graficky zpracované cutscéně dojde k emotivní gradaci a hlavní hrdince chybí kusy těla, nebo jí déšť rozmaže textury obličeje na rozteklou voskovou masku, tak hra dost na dojmu ztrácí.
Bohužel právě grafická stránka je pro hru, kde zhruba pětinu herní doby tvoří právě příběhové animace, dost důležitá. A právě v kontextu krátké stopáže je každé jedno zaváhání o to bolestivější.
Atmosférická jednohubka
Když si člověk odmyslí bugy, tak je ovšem The Chant příjemné překvapení. V době, kdy většina hororových her je buď simulátor chůze nebo interaktivní film, je The Chant trochu jiný.
Jistě platí, že méně je někdy více a některé prvky si hra mohla odpustit. Ovšem akční sekvence nijak nenarušují skvělou atmosféru a hru příjemně oživují. Tvůrci měli v hlavě příběh, který chtěli odvyprávět, a to se jim podařilo. Sice do hrnce naházeli víc ingrediencí než měli, ale i tak je tahle domácí kuchyně příjemné nadprůměrné zpestření vedle těch uniformních fastfoodů, které na nás hororová scéna chrlí.
The Chant
Vývojář: Brass Token
Vydavatelé: Prime Matter, Plaion
Žánry: hororová videohra, Adventura, Akční videohra, Bojová hra
Platformy: PlayStation 5, Microsoft Windows, Xbox Series X a Series S