Zemí zmítá válka, krutovláda královny Bavmordy přesto neztrácí na síle, ba naopak, všechny snahy o její ukončení se zdají marné… Ale jak to ve fantasy pohádkách bývá, závan naděje se objeví tam, kde to bezcitný vladař nejméně čeká, tedy v rukou těch nejmenších a zdánlivě nejslabších…

Zapomenutý svět

Píše se rok 1988, George Lucas má za sebou největší úspěchy své scénáristické a režisérské kariéry – první z trilogií ze ságy Hvězdné války a také filmové výpravy za poklady s nezvykle pohledným archeologem Indiana Jonesem. Nápady mu však ani zdaleka nedocházejí, je na čase se z nekonečného vesmíru a z bojů s nacistickými uniformami vrátit ke svým dětským dobrodružstvím, přesunout se do světa fantasy a potěšit tak zároveň malého i velkého diváka.

K tomu si na pomoc přizve režiséra Rona Howarda (Země nikoho, Apollo 13, Šifra mistra Leonarda, Solo: A Star Wars Story), scénáristu Boba Dolmana a herce Warwicka Davise, se kterým Lucas spolupracoval již při natáčení Návratu Jediho (ano, ten nejroztomilejší ze všech Ewoků, s nímž princezna Leia zastřelila pár stromtrooperů), ale také „vsadí karty“ na Vala Kilmera (pro potěšení maminek, jež s dětmi půjdou do kina, ale především… BATMAN!) a na herečku Joanne Whalley (pro potěšení tatínků).

Další filmový trhák se zdá na spadnutí… Ale nestalo se tak, Willow postupem času upadl téměř v zapomnění. Proč k tomu přes tak obrovský potenciál došlo a proč je dobré si tento film připomínat i po 30 letech od premiéry? Možná proto, jakou inspirací se nakonec stal, ale hlavně proto, že stále dokáže nadchnout i v konkurenci jiných fantasy velkofilmů. Pojďme se tedy společně ponořit do Lucasovy fantazie!

Nejmenší vyvolení – příběh začíná

Lucasův příběh nás po úvodním intru vyplaví na břehu řeky u jedné farmářské vesničky. Připlujeme zde spolu s košíkem obsahujícím nezvyklý náklad, miminko se zrzavými kudrnatými vlásky. Dítko má obrovské štěstí, královna čarodejnice Bavmorda totiž zajala všechny těhotné ženy na svém zámku Nockmaar, protože dle proroctví přijde na svět dítě vyvolené, jež má ukončit její tyranii, a ona by mohla svoji potenciální zkázu utnout hned v zárodku.

Holčička se zvláštním znamínkem na paži se opravdu narodí, ale porodní bábě se zželí matky a jejího potomka zachrání. I přesto, že to ji i matku nakonec stojí život. Vyvolené dítko se po cestě řekou dostává z košíku do v náruče jedné z Nelwynů… Že Vám příběh připomíná Prince egyptského z dílen studia Disney (kde mimochodem v originálním znění Mojžíše dabuje Val Kilmer)? Tak počkejte, co za asociace přijde po seznámení s Nelwyny!

Nelwyni? To jsou přece hobiti, ne? Nebo snad trpaslíci?

Malý nárůdek žijící na břehu Velké řeky, jehož obyvatelé měří jen něco přes metr a bydlí v nízkých kupolovitých kamenných chatrčích, které nezajímá nic jiného než úroda a oslavy a dál, než za hranice vlastní vesnice nehledí a k magii jsou také víc než skeptičtí… Jeden by si řekl, že se ocitl nabřehu Brandivíny mezi Brandorády. A je klidně možné, že nebude daleko od pravdy.

Po premiéře Willow a zvláště po uvedení filmového Pána prstenů a Hobita se oba tyto světy nevyhnuly vzájemnému srovnání, dokonce se proslýchalo, že Lucas původně chtěl zfilmovat Tolkienova Hobita, ale že prý nezískal potřebná práva. Ať je tomu, jak chce, Lucasovi se i přesto podařilo přivést k životu vlastní osobitý fantasy národ a svět.

Nelwyni se totiž přece jen od hobitů liší. Chodí obutí, disponují udatnými válečníky a někteří i laškují s magií, tradicí vesnice je vždy jednou za čas poslat vybraného jedince do učení k vrchnímu čaroději. Sami se tito půlčíci označují pouze jako Nelwyni a okolní svět k nim nijak jinak zvlášť nereferuje, pouze „ty prcku“ nebo „trpaslíku“. Srovnání s Tolkienovými trpaslíky také není úplně na místě, už jen proto, že se setkáme se spoustou nelwynských žen a dětí a plnovousem se tu nikdo příliš nehonosí.

Za osobitost nárůdku samotného však Lucas vděčí především hercům s nanismem (tj.poruchou vzrůstu), žádní dubléři a počítačové triky, pouze čisté herectví, a to hlavně ze strany hlavního protagonisty Willowa Warwicka Davise. Byla to po Ewokovi příjemná změna vidět jeho milou a nevinnou tvář, která však skrývá víc něž to, jak dává výstižně najevo během celého filmu.

Willow je místním farmářem, má ženu a dvě děti, jeví se jako správný usedlík, ale okolí si z něj utahuje, snaží se totiž stát se čarodějem, ale zatím se mu to nijak příliš nedaří, šance na slávu a dobrodružství se zdá tak v nedohlednu… Jsou to ale právě Willowovy děti, které objeví košík s oním roztomilým nákladem.

Willow se nechce zbytečně dostat do žádné šlamastiky, zvlášť když by mohl být brzo přijat do čarodějnického učení, ale zamilované pohledy jeho dětí a ženy Kayi vůči zrzavému mrňouskovi jeho lamentování přejdou a Willowovi tak nezbývá, než cizí, a navíc daikinské, dítě (pozn. Daikini = lidé) přijmout pod svou střechu. Ale i on brzo zjistí, že tuhle holčičku prostě nelze nemilovat. Jen kdyby věděl, do čeho svou vesnici právě namočil…

Vesnice si však zatím v klidu užívá svatby a Willow se soustředí na předvádění svých kouzelnických triků, i když nepříliš přesvědčivě. Třeba prase, jež nechal zmizet, mu uteče zpod ubrusu. A to má za chvíli předstoupit před čaroděje, zda ho vybere k sobě do učení. Čaroději ale stejně nevyhovuje ani jeden z vybraných kandidátů. Ceremoniál je přerušen útokem obrovských divočáků-psů. Vesnickým válečníkům se je podaří zahnat a jednoho dokonce udolat. Jsou to štvanci z Bavmordina zámku a Willow ví přesně, co hledali…

Willow a jeho návod, jak cestovat s dítětem Daikinů po fantasy světě

A tak začíná velké putování malých lidí. Vesnice spolu s čarodějem dala hlavy dohromady a usoudila, že je nutné malou poslat pryč, odnést ji na křižovatku za Velkou řekou a předat ji hned prvnímu Daikinovi, na kterého narazí, ať se o vlastního potomka postarají sami. A kdo jiný by se toho měl chopit než Willow. A tak z vesnice vyráží spolu s pěti dalšími společníky a miminem na zádech.

Scenérie provázející jejich putování berou dech. Vodopády, kopečky, i vysoké hory, přebalování holčičky uprostřed lesů. Srdce nejednoho fantasy milovníka zjihne. Ale vše není tak pohádkové, jak se zdá. Na Velké křižovatce narazí pouze na pobudu zavřeného za trest v kleci a po cestě projde rovnou celé vojsko táhnoucí proti Bavmordě.

Willowovi nezbývá než pustit zlodějíčka z klece a s těžkým srdcem mu svěřit malou. Zloděj je však prý nejlepší válečník v zemi jménem Madmartigan a holčičku určitě bude udržovat v čistotě a řádně krmit („Tady jsou plenky, tady mléko.“ „Jojo.“), a navíc to žádný zloděj není, prcku! Prcku, taky je to Val Kilmer! Takže i poté, co se Willow s Madmartiganem rozloučí, je vám jasné, že se neviděli naposled.

Willow se prozatím vrací se svými nelwynskými společníky zpět do vesnice a čeká, jak je všichni budou oslavovat a provolávat je za hrdiny za to, jak snadno splnili svěřený úkol. Výprava se ale hlavně těší, až bude zase doma. Nad hlavou jim však proletí uzlíček s jimi donedávna opatrovanou daikinskou holčičkou.

A tak je Willow vtažen do daleko většího dobrodružství. Setká se s Mužíčky (anglicky Brownies) a s lesní vílou Cherlindreou, která mu prozradí, co je holčička opravdu zač a proč ji hledají stvůry z Bavmordina zámku. Jde o malou Eloru Danan, budoucí vládkyni hradu Tir Asleen, která má dle dávného proroctví ukončit Bavmordinu vládu.

A právě Willowa si vyvolila za svého opatrovníka („psí oči Elory“), aby společně vyhledali pomoc velké kouzelnice Fin Raziel a na Tir Asleenu povolali do boje proti Bavmordě zdejší armádu. Willow také dostane od víly její hůlku, vždyť je to přece velký kouzelník, a k tomu navrch jako doprovod dva Mužíčky, kteří jsou šikovní asi jako Pat a Mat. Ano, Willowe, takhle máš naplnit svůj osud… A ještě u toho musíš Eloru udržovat v teple, nakrmenou a v bezpečí, aby moc nebrečela a nepřitahovala nepřátele.

Avšak právě tady začíná ta správná fantasy jízda, především když výprava mrňousů narazí v taverně na Madmartigena, ale také na Bavmordinu dceru Shorshu (Joanne Whalley) a její kumpány. Od té doby nás čekají zběsilé útěky na voze či saních, setkání s Fin Raziel, která sama je Bavmordou zakletá, takže je z ní chvíli vačice, krkavec nebo koza (ale za to už může spíš Willow, než se mu ji konečně podaří proměnit od lidské podoby), ale také přijdou na řadu velkolepé bitvy.

Na Tir Asleenu sice výpravu nečeká žádná nápomocné vojsko, ale pouze trollové a Bavmordina armáda, naštěstí Madmartigen je opravdu dobrý válečník a také Willow konečně najde svoji odvahu. Nezapomenutelný magický souboj pak proběhne i mezi Bavmordou a Fin Raziel. A co by to bylo za pohádku vyprávěnou panem Lucasem, kdyby zde nevzplanula láska mezi těmi, co na sebe nejvíc poštěkávají (tak přesvědčivá, že po dotočení Willow se z Joanne Whalley stala Joanne Whalley-Kilmer).

Fantasy cynismus pro malé i dospělé

Willow je řádným fantasy filmem, kterému se především musí složit poklona za to, jak žádný z hrdinů není dokonalý a jaká je zde tak spousta prostoru pro jejich vývoj.

Willow je čaroděj-amatér, který najde svůj dar teprve, až si uvědomí, že k velké magii stačí malé triky a špetka mazanosti. On ani vesnický čaroděj nedosahuje žádné dokonalosti na úrovni Bavmordy („Následujte tohoto ptáka.“ „Ale on se vrací zpátky do vesnice…“ „Tak jděte prostě podél řeky!“). Madmartigen se sice umí skvěle ohánět mečem, ale přece jen se musí nějak protloukat.

A tak nejvíce oceníme scény, kdy v růžových šatech utíká v povoze Sorshe, či při dalším útěku sletí ze saní a je z něj nezastavitelná obří sněhová koule. Sama Elora, kolem níž se točí celý příběh, je miminko bez zvláštních viditelných schopností, a to i přesto, že má být vyvolená. Vlastně příběhu poslouží jen jako symbol naděje a lidem okolo dodává sílu najít sami sebe a bojovat za dobro. Myslím, že velký podíl na tom mají ta její kukadla a ksichtíky, jsou stejně okouzlující jako okolní krajina.

A právě při pohledech na krajinu a tábořící Nelwyny v ní Vám dojde, že přesně tohle jste viděli i jinde. Nevím, jestli Peter Jackson viděl Willow, ale pokud ano, šlo by špatně popřít, že část inspirace nezískal právě z něj. Nelwyni pochodující přes kopce a mezi kameny Vám na mysli hned přivedou podobné záběry na Společenstvo, zvlášť když Vám závěrečné titulky prozradí, že Lucasův tým také natáčel na Novém Zélandě.

A když pak sledujete boj bílé čarodějky Fin Raziel proti temné Bavmordě, slyšíte úpění Gandalfa v Orthanku. Mezi filmy je víc než 20 let, ale jejich výrazné prvky působí srovnatelně stejně. Přesto se však z Willow nestala legenda, ale pouze nedoceněný film.

Filmu chybí epický soundtrack jako mělo Star Wars či Indiana Jones, a i přes snahu zapůsobit i na dospělé diváky (k čemuž měla posloužit především postava Vala Kilmera se svým cynismem a vztahem k dceři Bavmordy), jde o fantasy pohádku pro děti. Bitvy jsou sice epické, ale kazí je komické prvky, postavy Mužíčků jsou zcela zbytečné až otravné.

Příběh je místy příliš fádní a neoriginální – záchrana dítěte v košíčku, koncept vyvoleného, to, že velké věci dokáží ti nejmenší, když si budou věřit. Ale i přesto si zachovává tvář fantasy vyprávění na vysoké úrovni, zvlášť když uvážíme dobu jeho vzniku.

Film měl potenciál vytvořit velkolepý svět, který by možná zastínil i Středozem, ale nakonec přece jen i dnes výborně poslouží dětem jako nádherné seznámení s hranou fantasy, s její naivitou a krásou sobě vlastní, předtím, než začnou samy objevovat náročnější témata v jiných světech.

A rodiče si při sledování mohou připomenou, jaké to bylo být dítětem či teenagerem a mohou se bez obav rozplývat nad malou Elorou a Valem Kilmerem v rozepnuté košili poskakujícím na sněhu a vrhajícím zamilované pohledy směrem k Joanne. Byla by obrovská škoda nechat tento příběh skončit v propadlišti filmových dějin.

Willow

Režie: Ron Howard

Scénář: Bob Dolman

Hudba: James Horner

Hrají: Val Kilmer, Joanne Whalley, Warwick Davis, Jean Marsh

Délka: 126 minut

Datum uvedení: 23. 7. 1988

UložitUložit

UložitUložit

UložitUložit

UložitUložit

Reklama

UložitUložit

UložitUložit

UložitUložit

Reklama

Nastávající matka-recenzentka s duší dítěte. Tady plakát s Bilbem, tu plyšový Chewie, támhle v poličce Artemis Fowl ve společnosti Mrakoplaše a Arthura Denta, na tričku Rick Sanchez. Kolem parta kamarádů zabraných nad deskovkovým Zaklínačem či honící monstra ve světe Dračího doupěte. Takový běžný fantasy den, který bych ráda naučila žít i mladší generace.