Fantasticky nádherný a obrovský myší svět plný legend, hrdinů a nestvůr pro děti, které nedorostly Pánovi prstenů

Myší hlídka jsou hrdinné a uctívané myšky a myšáci, které brání myší svět, jejich stezky, osady a tajemství před různým nebezpečím, což může být cokoli větší než ony samy, a o jejichž skutcích kolují legendy. 

Myší hlídky a Legendy

Kniha první se odehrává v roce 1150 dle myšího počítání, což znamená, že je to dva roky myšího počítání před Podzimem roku 1152, což byla první kniha o Myší hlídce, která o nás vyšla, potom přišla Zima 1152. Ale třetí kniha Černá sekeřa u nás třetí vydaná se odehrává 35 let právě před Legendami. Jestli se v tom nevyznáte, tak jednoduše sáhněte právě po Legendách o Myší hlídce: Knize první a neprohloupíte, budete si tak moci udělat představu o čem Myší hlídky jsou bez pocitu, že by vám něco uteklo nebo chybělo.

Ocitnete se totiž v hospodě a to není špatný výchozí bod a leckteré dobrodružství tam začíná. Počítání myších let je příhodné, věru, je to takový myší středověk, tudíž skončíte ve středověké hospodě a každý znalec fantasy ví, že má našlápnuto na slibné dobrodružství. Pokud máte ještě v tuto chvíli pochybnosti o tom, jaké to dobrodružstí může být s nějakými nanicovatými chlupatými tvorečky, čtěte dále. Zasloužíte lekci o tom, jaké jsou vlastně myšky kabrňáci.

Děj prvních Legend je jednoduchý: Myšáci různých povolání, stavů a osudů sedí v hospodě a když odvypráví příběh, který se bude hospodské Rudolfě líbit (tedy ještě jej nikdy jej neslyšela, část musí být pravdivá a část vymyšlená), škrtne jim dluh, a že ho u ní mají pořádný všichni. Ostatní jej musí splatit do sedmi dnů.

Nevím, jestli nějaký dluh škrtal Petersen, když vyzval své kolegy z komixové branže, aby mu každý stvořil jednu myší legendu dle vlastní fantazie, ale jak jsme řekli, tak se stalo.

Legendy jsou knihou sebraných příběhů různých komixových autorů, tedy i stylů, které mají společného jenom to, že jsou vyprávěny na stejném místě jedné noci roku 1150 v nejpohostinnějším podniku západních částí Myších teritorií.

Obecné “myší” intro

Středověké myšky, s nimiž se setkáváme, jsou do jisté míry antropomorfizované, z lidí mají vlastně vše – umění mluvit, umění řemesel a obchodu, umění boje a umění umění, to vše v reáliích odpovídajícím lidskému středověku. Jediné, co jim myšího zbylo, je podoba a velikost. Dostáváme se tak do světa myších osad, měst, přístavů a stezek v lesích a v divoké krajině, občas se s myškami vydáme i do podzemí, na dobrodužné plavby či pouště.

Nebezpečí pro ně znamenají obvyklí predátoři z nichž někteří tvoří podobné antropomorfní struktury jako myši samy (např. lasičky v Černé sekeře, netopýři právě v prvních Legendách) některé zůstávají zvířecky pudové: hadi, krabi, žáby, brouci… Pokud vím, nejsou konfrontovány s člověkem jako takovým, takže abychom je poznali, musíme se patřičně sklonit a nahlédnout do jejich světa. Samy k nám nepřijdou.

Některé myšky mají naturel žít si svůj prostý život, dělat řemeslo či obchod, prožít svůj rodinný život a některé, stejně jako v lidském světě, jsou zrozeny, aby prošly světa kraj a aby se o jejich činech a cestách psaly legendy, tkaly tapiserie a myší bardové aby o nich pěly oslavné písně a nebo, aby o nich David Petersen tvořil epické komixy.

Listování Legendami o Myší hlídce

Máte v ruce první knihu Legend o Myší hlídce. Strháte ochrannou folii a držíte v rukou nahou vázanou knihu s přebalem, na kterém je zobrazení legendy o deseti rozích z hadích zubů stvořených, jejichž zvuk zahání i losa v říji.

Všechny knihy Myších hlídek jsou krásně a kvalitně provedené, nechávám to na každém, ale nebral bych je na nějaké prázdninové čtetní, těm knihám sluší být otevřeny v teple čalouněného křesla, když se zachumláte do deky a po přečtení je pečlivě uložíte.

Knihu otevřete a na kvalitním papíře, kde je zdobena i stránka s tiráží vás čekají předmluva, úvod do příběhu a 13 legend+1 dodatkový příběh vyprávěných jednotlivými myškami v hospodě. Občas stránka vázacího příběhu od samotného Petersena.

Již při listování zakopnete o legendu Katie Cookové Myšák Lišák, který je výtvarně natolik odlišný, že máte tři možnosti: Chcete původní svět podobný stylu Davida Petersona a ten Katie Cookové je pro vás podivný, nebo chcete svět Katie Cookové a zbytek vám bude na obtíž, anebo to vezměte jako projev daného vypravěče a sečtěte body podle toho, jak se vám líbil nebo ne, ale mějte na paměti, ve finále za vás beztak rozhodne hospodská Rudolfa.

Po legendách a dovětku se můžete pokochat obrazy na stěně hostince a jejich příbězích. Končíme seznámením s osazenstvem hostince, mapkami a portréty přispívajících, čtěte je s přístupem k internetu po ruce a předem si zjistěte, co je to Eisnerova cena. Ostatně, držitelem Eisnerovy ceny je i sám David Petersen a to právě za Myší hlídky.

K jednotlivým legendám

Pokud se nějak popasujete s Katie Cookovou, kterou jsem již zmínil, ostatní díla mohou sloužit jako věrná a hodná ilustrace myšího světa, ať již se slovy nebo beze slov. Shlédnete přehlídku, která zahrnuje epický pokus myší vymanit se z područí jestřába a lišky, zabít medvěda, porazit norka či sovy, překonat nálet ťuhýků, přežít pod kopyty jelenů, ochočit si hranostaje, najít milost u netopýrů a nebo nějaké ty ultimátní příběhy o tom jak havran klepe na okno a kráká svoje “Never more” nebo legendu o vyňaté třísce ze lví tlapy či jak “Plaváček” vyslán k cizímu králi nese dopis ve znění: “Zabij toho, kdo ti přinese tento dopis”…

Příběhy jsou několikastránkové a když nejsou opatřeny vysvětlujícím textem, je jen na čtenáři, jestli věnuje chvilku, aby prozkoumal a na každém obrázku zvlášť zjistil, že rozumí a chápe. Když tak učiní, může jedině on sám posoudit a porovnat, ohodnotit a před Rudolfiným verdiktem sám umístit patřičné dílo na svém pomyslném žebříčku. Nutno podotknout, že Rudolfa překvapí, protože do svého hodnocení zahrne i to, čím lidské hodnocení nevládne, a to je úcta a vděk za skutky Myší hlídky.

Pro znalce komixových tvůrců zmíním, že zde najdou prvotinu Seana Rubina, díla ruského emigranta Alexe Sheikmana, oceněných Terryho Moore, Gene Ha, příspěvek Guy Davise, který měl na starosti výtvarnou stránku k Ú.P.V.O. Komplikovaného Joã M.P. Lemos, a další v pořadí Legend jsou: Jeremy Bastian, Ted Naifeh, Alex Kein, Sean Rubin, Terry Moore, Lowell Francis, Jason Shawn Alexander, jehož jediný překlad není Kantůrkův (#RIP) ale původní od Martina Pokorného, který v r. 1997 přeložil Poeho Havrana, Nate Pride, Karl Kerschl, Craig Rousseau, Mark Smylie.

Pokud paříte k fandům některých z autorů, uděláte si obrázek sami. Já tak učinil a plně souhlasím s volbou Rudolfy, její vítězný příběh byl i můj favorit, dále osobě cením příspěvek Bříměmor a norek od Gene Ha, Olega Moudrého od Alexe Sheikmana a velmi mne zaujala “Mračova” legenda od Jeremyho Bastiana, ale to už se pohybujeme na ledě, který by křupl i pod malou myškou mého osobního hodnocení, laskavý čtenář promine a udělá si názor raději sám.

Něco o nadšení

Hosté opouštějí hospodu, někteří remcají a někteří klidní vody s tím, že si mohli vyslechnout něco inspirativního a sama Rudolfa, majitelka hostince říká: “Doufám, že z toho udělám tradici.” Fanoušek myších příběhů s ní notuje a těší se na další podobné Legendy, stejně jako se těší na další příběhy z myší historie.

Těší se na další obrazy, a když říkám “obrazy” připomínám, že to je mód, které od nás Myší hlídky čekají. Vidíte obraz, textu mnohdy sporadicky a z toho obrázku si chcete domýšlet a vymýšlet, a to je ta radost, knihu tak můžete zhltnout za hodinku anebo si ji vychutnávat či se k ní vracet zase a znovu.

Pominu-li to potěšení, kdy poprvé hmatáte obálku a cítíte perforovaný text na obálce, knihu otočíte a vidíte věkové doporučení 9+ “kniha obsahuje násilí srovnatelné s běžnými pohádkámi” jako rodič zkušeně pokývete hlavou a chcete, aby tenhle komix doputoval k vašim dětem, aby tříbily fantazii a představivost.

Myší hlídky jsou k tomu ideálně stvořeny, jsou dostatečně cool, právě proto že obsahují formu násilí srovnatelné s běžnými pohádkami a stejně tak je v nich poučení běžné pohádky i trochu přesahující, ale kdo z děcek by to chtěl, kdyby to byla apriori pohádka, že ano?

Doporučení rodiče

Kupte si knihu pro sebe a po přečtení ji nechte jen tak válet, někde, kam má přístup co nejvíce dětí z vašeho okolí. Některé po ní určitě sáhne a potom možná budete svědky toho, co se stalo jedné dvanáctileté slečně z mého příbuzenstva:
“Mami, až půjdeme do knihkupectví, musíme si koupit ty Myšky.”
“Vždyť jsi je právě dočetla”
“Já vím, ale to jsou Myšky strejdy”
“???”
“Ale já je potřebuji a musím mít, mami, víš?!”