Letos se po roční Covidem vynucené pauze opět odehrála v německém Essenu výstava Spiel. Jedná se o největší prodejní výstavu deskových her na světě, kde můžete okusit novinky ze všech koutů světa, potkat se s autory a content creatory, obdivovat úžasnou výzdobu a třeba i ulovit hry za nesmyslně nízké ceny.
Tato výstava se rozprostírá přes několik hal s celkovým rozsahem cca 110 000 metrů čtverečních a v minulých letech se návštěvnost pohybovala okolo dvou set tisíc lidí. Letos však vzhledem ke Covid-19 omezením byla návštěvnost omezena cca na polovinu, jedna z hal zůstala zavřená a zbylé haly byly o něco zkráceny, takže hustota návštěvníků zůstala plus mínus stejná.
K opatřením samozřejmě platila i povinnost nosit ve vnitřních prostorách roušky, krom případů konzumace a nutnost prokázat se u vstupu platným covid pasem potvrzující negativní test nebo ukončené očkování. To však znamenalo jen o jedno pípnutí u vstupu navíc, a po roce pandemie si na roušky lidi zvykli, takže vše probíhalo v klidu.
Dalším důsledkem pandemie byla taky menší účast vystavovatelů – některé firmy ze vzdálených zemí, zejména USA či Asie, nedorazily, a tak na výstavě chyběla třeba vydavatelství FFG, Wizkids a Games Workshop.
Díky tomu však jejich konkurenti a o něco menší firmy zabrali hlavní místo v záři reflektorů – nejvíce mě potěšil stánek CGE, který byl rozhodně jeden z největších a krom obří verze Under Falling skies nabízel k vyzkoušení Arnak i s jeho rozšířením, a dokonce i digitální verze her Galaxy Trucker a Through the ages – to bylo poprvé co jsem viděl demo stůl s počítačem.
CGE bylo sice jednoznačně největším českým vydavatelstvím na výstavě, avšak zdaleka ne jediným. Jednou z nejočekávanějších novinek letošní výstavy Byla hra Messina 1347, kterou spoluvytvářel Vladimír Suchý a vydal pod hlavičkou své firmy Delicious Games.
Ačkoliv byl stánek Delicious Games poměrně malý a schovaný v zadní hale číslo pět, byl již od začátku v obležení a hra se téměř vyprodala během prvního dne.
Ve stejné hale zářil banner vydavatelství Albi, které v Essenu vystavovalo poprvé a prezentovalo autorské hry, jimž dominoval zejména Karak, pak Terra Futura s Balladou a Bossin’ Space. Dále jsme na výstavě potkali stánek s dřevěnými hrami od Maty Moves či prezentaci nové hry ze světa RONE, a beztak jsme ještě někoho přehlédli.
Ačkoliv tahle výrazná česká stopa na festivalu extrémně potěší, tak to nebyl ten důvod, proč jsme se trmáceli téměř 700 kilometrů, a tak jsme si vždy jen krátce popovídali, popřáli hodně zdaru a spoustu sil, a vyrazili do víru výstaviště.
Všichni kluci z party, s kterou do Essenu jezdíme, jsme solidní herní závisláci a každý z nás tak má doma tolik her, že by si z krabic mohl postavit malý domeček. Možná, i proto jsme trochu rozmlsaní a vybíraví v tom jaké hry si pořídíme, či u jakých se vůbec zastavíme.
Přes naše pečlivé síto neprojdou hry, které vyjdou i v našich luzích a hájích, stejně jako hry zaměřené zejména na rodiny, párty hry nebo padesátá první verze Carcassonne. Takže naším cílem většinou nejsou přeplněné stánky vydavatelů pyšnící se nejočekávanějšími tituly anebo cenami ověnčenými hrami.
My si raději procházíme méně frekventované haly a hledáme podivné hry, které se málo kde vidí. A nový Azul, nebo krásně vypadající Kaskádii, si zahrajeme o něco později doma.
A tak jsme si domů odvezli věci jako třeba Drop Dungeon – hru, kde z výšky upuštěná hrst kostiček na stole vytvoří abstraktní podzemí plné pokladů a monster, se kterými se střetáváte.
Nebo poměrně zajímavý worker placement Goetia, kde vyvoláváte démony, abyste získali jejich sílu, opulentní souboj mágů Black Rose Wars i s hromadou rozšíření, stolní RPG Magical Kitties, kde se z vás, jak název napovídá, stanou hrdinská koťátka zachraňující svět, či malou real time kostkovou hru Naruto Ninja Arena ze světa stejnojmenné mangy…
Krom hledání nejpodivnějších skvělých her jsme si na západ Německa hlavně přijeli hry zahrát a vyzkoušet horké novinky. To není většinou až tak složité. Chvíli se ochomýtáte okolo demo stolů, na kterých se hry ukazují, a jakmile zahlédnete volné místo, přisednete si a hrajete. Se spoluhráči se rychle seznámíte, všichni jsou přátelští a těší se ze hry.
Problém ale nastává, pokud jste čtyři a chcete hrát spolu. V tom případě je lepší si zarezervovat dopředu celý stůl na přesný čas. Ale i to nebylo nijak těžké.
A tak jsme usedli ke stolu třeba k roztomile ilustrované hře Lizard Wizard, ve které se snažíte co nejefektivněji pracovat s magickými zdroji, abyste si za ně koupili magické věže nebo je pak přeměnili na čirou manu, jež vám umožní získat čaroděje či pomocníky a za každé z výše zmíněných věcí dostanete na konci hry body.
Dále jsme usedli ke hře Erune, která na první pohled vypadala jako běžný dungeon crawl, kde procházíte místnost po místnosti a pobíjíte monstra. Avšak krom hezkých modelů nábytku a svěžích bojových pravidel nabízí nevídanou věc – aplikaci, která hru řídí a je ovládaná hlasem.
Takže stačí do mobilu říct, kam která postava šla, a jakou akci udělala, a aplikace vám zpátky řekne co se stalo – generuje tak specifické události s ohledem na dané postavy a situace. Kupříkladu můj čaroděj nacházel ve skříních a skrýších samé lahve s medovinou, které samo sebou nemohl nechat zavřené, a tak v průběhu celé mise netrefil ani jeden fireball a nebýt nehorázného štěstí při házení kostek, skončil rozsápán krysami.
Naprosto největším herním zážitkem však pro nás bylo hraní hry Bios: Mesofauna, ve které jsme se každý ujali jedno z hmyzích druhů a pomocí mutací a rozšiřování po herním plánu se snažili zajistit, aby vzkvétal a přežil miliony let.
Sama o sobě je tato hra velice zajímavá, o to zajímavější bylo ji hrát pod dozorem jejího tvůrce legendárního Phila Eklunda. Jeho hry jsou vždy silně tématické a ukotvené v historii, takže mají i lehký simulační nádech a některé z nich si v hráči v češtině mohli vyzkoušet díky vydavatelství Fox in the Box – třeba Neanderthal, High Frontier či Bios: Megafauna – předchůdce námi hrané hry.
Hodinová partie uběhla jako voda, byla plná vtípků a příjemného klábosení, a ačkoliv se jedná o složitější hru se samými výjimkami v pravidlech, Phil ji vysvětlil tak, že se hrála stejně jednoduše jako kdyby to bylo Člověče nezlob se.
Ne všechny hry v nás však zanechaly tak pozitivní dojem. Ač není hezké hanit cizí výtvory, tak malá hra Zombie Apocalypse: Rebuild Refuge nás absolutně znechutila. Od této malé krabičky slibující zábavu pro 3-8 lidí jsme nečekali nic moc, jen třeba pobavení k pivu nebo tak něco.
Hra však na první pohled moc dobře nefungovala, a navíc místo střílení zombies v ní šlo hlavně o to vybudovat úkryt ze tří kostiček, takže téma nebylo cítit ani trochu.… Takže po krátké demo hře jsme poděkovali a byli rádi, že to trvalo jen patnáct minut. Naštěstí jsme se takto spálili jen párkrát.
Když si člověk nějakou hru zahraje a líbí se mu, většinou si ji na místě chce koupit, avšak bohužel ne u všech to bylo možné. Z výše zmíněných se fyzicky na výstavišti dala koupit jenom jedna (schválně si tipněte jaká…).
Tento neveselý stav byl zapříčiněn nejen současnou krizí v dopravě zboží, ale také silným a stále vzrůstajícím vlivem crowdfundingu v deskových hrách. Spousta her na výstavě tak byla pouze prototypy či předprodukční vzorky, které byly nebo budou na Kickstarteru nebo Gamefoundu.
Jo, je super si vyzkoušet hry roky předtím, než se dostanou někomu na stůl a udělat si obrázek o tom, jestli vám stojí za to zaplatit za ně hromadu peněz, avšak domů si kromě zážitku nic neodvezete. Vrcholem tohoto trendu pak byl „stánek“ pro hru Ceres, kde byla jen socha vesmírného hrdiny ve skafandru v životní velikost a obří plakát s nápisem „coming to Kickstarter 02/22“ to bylo vše. Sice to bylo vizuálně pěkné ale přidaná hodnota nulová.
Navíc vizuálně pěkných věcí na výstavišti nebylo málo. Já se mohl rozplynout nad krásnými herními stoly z masivu se semišovým povrchem, nádstavci a vším možným… v ceně více než jedné mé výplaty.
Pravda, daly by se najít i dražší věci, třeba Black Lotus a další z ultra vzácných magicových karet, kde byly ceny uvedené od 1 200 do 16 000 €. A třeba takové luxusní sady kostek také vyšly na pár set. Dalšími věcmi, z kterých přecházel zrak, byly vitríny s miniaturami a terény pro wargames, a ačkoliv na výstavě chyběl Games Workshop, tak tu byl přítomen i Space Marine v téměř životní velikosti a Warhammerové figurky se daly koupit na spoustě stánků.
Seznam oku lahodících věcí pak zakončovali cosplayeři, kterých však nebylo zdaleka tolik jako třeba na souběžně probíhajícím ComicConu v Praze.
Krom utrácení za nové hry a všechny možné doplňky a merchandise pro nerdy se na Spielu dají sehnat poměrně levně hry v bazarech či výprodejových krámech. Pokud však bohužel jako já nešprechtíte německy, je výběr drasticky omezen.
Ale to nevadí, ke konci výstavy spousta vydavatelů snižuje své ceny a pokud budete včas na správném místě, tak zvládnete poslední eura, která nepadly třeba za currywurst investovat do další krásné krabice. Mě se třeba takto podařilo ukořistit Cubitos téměř s poloviční slevou a tak jsem odjížděl ještě spokojenější.
Essen Spiel
Místo: Essen, Německo
Datum: čtvrtek 14. 10 – neděle 17. 10
Vstupné: 22€/den
- Hromada novinek
- Setkání s autory
- Tisícovky her
- Nezapomenutelná atmosféra
- Hromada návštěvníků
- Fronty u „horkých“ her
- Vzdálenost
11/10 Deskovkářů by jelo zase 😊
