Dostalo se vám pocty nejvyšší a smíte navrhnout obložení interiérů samotného královského paláce v Evoře. A čím že ho to budete obkládat? Keramickými dlaždicemi přeci! Račte vstoupit do nervy drásajícího boje o.. dlaždice!
Psal se rok 2017, když světlo světa spatřil titul německého autora Michaela Kieslinga s názvem Azul. Ve hře pro 2-4 hráče je vaším úkolem navrhnout co nejkrásnější a tedy nejlépe bodovaný interiér paláce pro portugalského vladaře Manuela I. To budete dělat právě sbíráním a umisťováním již zmiňovaných dlaždic, takzvaných „azulejos“.
Pravidla stavby dlaždic
Každý hráč obdrží oboustranný herní plán. První strana má předtištěné barevné dlaždice, druhá je celá šedá a nabízí tedy umělcům větší variabilitu, ovšem také větší prostor pro chybování. Umisťování dlaždic má totiž svá striktní pravidla.
Svou mozaiku tvoříte do čtvercového pole 5×5 a v každém řádku i v každém sloupci se žádná barva nesmí opakovat. Chytré hlavy si již spočítaly, že ve hře se nachází právě pět různých barev dlaždic.
Dobrá, a jak že ty dlaždice získám a proč budu proklínat soupeře, který zaručeně sebere zrovna to, co já potřebuju? Podle počtu hráčů vyložíte na stůl kulaté výlohy dílen keramických mistrů. Dva za každého umělce a jedna navíc. Na každou z nich pak začínající hráč náhodně vylosuje 4 dlaždice. Toto je váš počáteční výběr.
Vedení se ujímá hráč, který byl naposledy v Portugalsku a ten si vybírá své první dlaždice. Brát smí vždy pouze jednu barvu z jedné výlohy. Pokud se na výloze nachází více dlaždic jedné barvy, musí si vzít všechny tyto dlaždice, i kdyby se mu zrovna nehodily.
Zbylé díly sesune do středu stolu, kde se začíná tvořit jakási nová, středová výloha, ze které je také možné dlaždice brát. První, kdo se rozhodne z této výlohy ze středu stolu brát, získá navíc také žeton začínajícího hráče a v dalším kole bude vybírat první. Není to ovšem zadarmo. Tento žeton začínajícího hráče ho totiž bude stát jeden vítězný bod.
Získané dlaždice pak okamžitě odkládáte do přípravných řad. Těch je také 5 a každý řádek má o jedna vyšší kapacitu než předchozí. Zaplnění prvního řádku je tedy o poznání snazší než toho posledního. Do jednoho řádku můžete umístit vždy jen jednu barvu a dlaždice získané v jednom tahu nikdy nesmíte rozdělit na více řádků.
Pokud tedy seberete víc dlaždic, než které dokážete umístit, přebytečné dlaždice se rozbijí a skončí na podlaze. Za tyto dlaždice na podlaze se vám také odečítají body, takže rozbíjet dlaždice prostě nechcete, jasné? Stejnou barvu dlaždic můžete umístit na více různých řádků, pokud je tam umístíte v různých tazích.
Hráči se střídají ve sbírání dlaždic, až dokud nevyberou poslední dlaždici z nabídky. Nyní je čas na tvorbu samotné mozaiky. Pokud se vám podařilo zaplnit celý řádek, jásejte. Smíte si jednu z nasbíraných dlaždic přesunout do mozaiky a zbylé odložit stranou. Pokud jste řádek nedokončili, nasbírané dlaždice zůstávají na svém místě do dalšího kola.
A teď to kouzlo bodování. Za první dlaždici v mozaice máte vždy jeden bod. Pokud se vám však podaří připojit dlaždice k sobě, ať už vertikálně nebo horizontálně, body se sčítají! Vaším cílem tedy není jen umístit co nejvíce dlaždic do mozaiky, ale zároveň je umísťovat tak, aby spolu co nejvíce sousedily.
Jakmile na počítadle přidělíte body za umístěné dlaždice a odečtete body za ty rozbité, nastává další kolo. Opět se doplní po čtyřech dlaždicích na každou výlohu, do středu stolu se umístí žeton začínajícího hráče a jede se nanovo. Hra končí v kole, kdy první z hráčů dokončí celý řádek.
Dokončí se bodování a další kolo se již nezačíná. Vždy tedy odehrajete alespoň 5 kol, zpravidla je to ale více. Extra body získáváte za každý zcela zaplněný řádek, sloupec, a své skóre obohatíte také, pokud se vám podaří umístit do mozaiky 5 dlaždic jedné barvy.
Na závěr se jen porovnají body a nejlepší umělec, jehož dílo budou obdivovat ještě následující generace, je znám.
Azul si získal moje srdce hned na první zahrání a bylo jasné, že se mnou půjde domů. I když se většinou u vysvětlování pravidel musím k některým částem vracet a může chvilku zabrat pochopení, jak se dlaždice umisťují do přípravné řady a následně do stěny s mozaikou, tak po prvním kole bývá všechno jasné a od druhého kola už hráči začínají spekulovat, ze které výlohy je pro ně výhodnější brát, které dlaždice by mohl chtít soupeř a které naopak vůbec nechce.
Pozorný hráč dokáže také velmi nepěkně zaškodit. Pokud totiž ve středu stolu zůstane barva, kterou už protihráč nedokáže vecpat do přípravné řady, všechny dlaždice mu skončí na podlaze a nasbírat tak může i astronomické množství záporných bodů.
Hra je opravdu chytrá, ale zároveň krásná svou jednoduchostí. Herní partie ve dvou hráčích se v pohodě vejde do 20 minut, tedy cca 10 minut na hráče. Výhodou je, že si ji užijí jak začínající, tak zkušenější hráči a s dětmi se dá hrát od takových šesti let.
Zpracování
Co musím obzvlášť na hře pochválit je její zpracování. I když je příběh v této hře jen omáčkou a do samotného hraní se nijak nepromítá, tak při manipulaci s herními kameny máte opravdu pocit, jako byste měli v ruce keramické dlaždice.
Jsou těžké, hladké, krásně barevné a když vnoříte ruku do pytlíku plného těchhle super ňuňavých dlaždic, jste v sedmém nebi 😀 Výlohy i hrací deska jsou ze silnějšího kartonu a celkově se s nimi dobře manipuluje i hraje. V krabici je i pěkný a dobře fungující insert.
Jediné, co bych mohla vytknout, je, že musíte při hraní dávat pozor, abyste si do hrací desky nedrkli. Velmi snadno byste pak mohli ztratit pojem o tom, kolik jste vlastně měli bodů. K jejich počítání totiž slouží malá dřevěná kostička na desce hráče a i lehké drcnutí dokáže kostičku posunout až o 20 bodů.
Zlí jazykové by mohli tvrdit, že mužům se silnějšími prsty se dlaždice do mozaiky špatně umisťují (jo a taky – dámy prominou – ženám s gelovými nehty :D), ale z mého okolí se s tím potýkal opravdu málokdo.
Rozšíření Azulu
S nechtěným posunem dílků se tvůrci rozhodli vypořádat rozšířením Azul: Křišťálová mozaika, které krom dvou nových hráčských desek přináší také plastový kryt neboli overlay. Jestli se jim to však povedlo, je otázkou.
Samotný overlay sedí na desku tak nějak, řekněme relativně dobře a dlaždice v něm drží výborně. Počítadlo bodů je ale prazvláštně rozděleno na dvojdíly. Takže když kostku posouváte o jeden bod, jde to hladce, ale když o dva, zaseknete se. Počítadlo na desce má navíc zvýrazněné vždy násobky pěti, takže vás tento „zásek“ čeká pokaždé jinde, abyste si na ně náhodou nezvykli. A jako bonus nejsou vidět a při přičítání bodů na ně zásadně vždy zapomenete 😀
Overlay tedy není možná nejlepší, ale když si omylem drcnete do desky, počítadlo bodů se vám posune maximálně o jeden bod, takže dobrou službu určitě udělá. Nové hráčské desky navíc vnášejí příjemné ozvláštnění hry, pokud by se vám ty původní snad ohrály.
Obě strany nabízí jiné rozložení barev dlaždic, jedna z nich pak dokonce dvojnásobné zhodnocení umístěné dlaždice, takže si dáváte sakra záležet, abyste danou dlaždici umístili co nejpozději. Snadno se vám ale pak může stát, že na ní dlaždici vůbec umístit nestihnete, anebo si nepohlídáte barvy v řádku či sloupci a umístit ji tam tím pádem vůbec nesmíte.
Za zmínku stojí i mini rozšíření Joker tiles, které, jak už z názvu vyplívá, přináší žolíkové dlaždice. Žolíky hráčům pomohou rychleji zaplnit přípravné řady, ale nesou sebou i jisté nevýhody, protože jakmile žolík použijete k zaplnění přípravné řady, musíte ho také vložit do výsledné mozaiky, kde se sice tváří jako požadovaná barva, ale nebude se započítávat do jejího výsledného součtu.
Krom výše uvedených rozšíření vyšlo také Special factories promo, které do hry přináší dvě nové výlohy a pět bodovacích kamenů. Pokud odebíráte dlaždice z bílé výlohy, zbylé dlaždice neposouváte do středu stolu, ale rozmísťujete je libovolně na dvě sousedící výlohy.
Jedinou výjimkou jsou dlaždice stejné barvy, které nesmíte rozdělit. Černá výloha má okolo sebe naopak stěnu a berete-li dlaždice z ní, zbylé dlaždice zůstávají na výloze a neposouvají se nikam. Bodovací kameny umožní hráči zaskórovat právě umístěnou dlaždici dvakrát, tedy získat dvojnásobek bodů. Toto však může udělat pouze jednou za hru, pokud je bodovací kámen požadované barvy ještě k dispozici.
Hra se navíc těšila takové oblibě, že se dočkala i neoficiálního fanouškovského sólo módu, kde hráč hraje za sebe a následně odebírá dlaždice za automu. Výlohy se namísto do kruhu položí do řady a hráč se s automou střídá podle stejných pravidel, jako v původní variantě.
Cílem hráče je získat alespoň 85 bodů a hraje se do vybrání celé zásoby dlaždic ze sáčku. Osobně nejsem fanoušek tohoto stylu sólo hraní, kde se jen snažíte porazit skóre zejména proto, že ze hry mizí prvek náhody, co si vezme protihráč. Hra se tak potom stejně jako například u Nova Luny dá dopočítat na hodně tahů dopředu a tím už pro mě mizí to kouzlo hraní. Čímž ovšem určitě nechci říct, že by byl tenhle sólo mód špatný a pokud zrovna nemáte po ruce spoluhráče, směle do toho 🙂
Ti největší fajnšmekři si navíc můžou pořídit zcela nové sady kamenů! K dispozici je fialová, zelená, žlutá, dva odstíny modré, nebo třeba oranžová. Takto si můžete nahradit libovolnou barvu ze hry právě za vaši oblíbenou fialovou barvu. Samozřejmě s touto variantou je nejlepší hrát pouze na straně s šedým pozadím, kde vám nebudou překážet ty chudinky odstrčené, vyřazené barvy.
A pro mlsné jazýčky navíc letos vyšla limitovaná edice Azul: Master Chocolatier. Pravidla zůstávají převážně stejná, jen namísto dlaždic vytváříte tu nejchutnější bonboniéru. Ve hře jsou také nové výlohy, které přinášejí alternativní způsob hraní. Pozor: samotný pohled na tuto hru způsobuje chuť na sladké!
Co si zapamatovat před první hrou?
– Z vitríny berete vždy všechny dlaždice jedné barvy.
– Sebrané dlaždice můžete umístit pouze do jednoho řádku. Pokud se tam nevejdou, zbylé dlaždice umístíte na podlahu za mínusové body.
– Pokud už barvu máte umístěnou v mozaice, nesmíte na příslušný přípravný řádek danou barvu položit. A když se vám to náhodou stane, šup s nimi na podlahu 🙂
Poslední dlaždice
Na závěr bych ještě doporučila odstraněné dlaždice po každém kole dávat stranou do krabice a vracet je do sáčku až po vyčerpání všech dlaždic z něj. Zamezíte tím tomu, že budete tahat stále stejné barvy dokola a naopak vám budou jiné chybět.
Dnes se píše rok 2022 a Azul má už tři mladší brášky. Nicméně kdyby po mě někdo chtěl doporučit příjemnou rodinnou abstraktní hru, Azul s pořadovým číslem jedna by byl jasná volba.
Azul
Vydavatelství: Mindok
Autor: Michael Kiesling
Český překlad: Lucka Endlová
Počet hráčů: 2-4
Minimální věk: 6+ (podle recenzenta)
Délka hry: 30-45 minut
Jazyk: jazykově nezávislý (pravidla čeština)
