Čtrnáctiletý York je jedním z mála lidí, kteří přežívají na obrovské vesmírné lodi. Dělá nebezpečnou práci: loví roboty – zoidy a získává z nich užitečné součástky. Jenže pak zoidi napadnou jeho domov a unesou přátele. Mladý hrdina se vydává na cestu za jejich záchranou a zároveň chce zjistit, proč se tito kdysi věrní pomocníci vůbec obrátili proti lidstvu. A jeho pouť nakonec bude delší, než předpokládal.
Cesta hrdiny a pravda o lidech
Pravděpodobně poslední zbytky lidstva plují vesmírem v kosmické lodi a hledají nový domov, jenže roboti, kteří se měli starat o spořádaný provoz, se vzbouřili a snaží se lidi vyhubit. Už několik staletí. Stojíme tak uprostřed válečné zóny, kde mají stroje jaksepatří navrch. Vše sledujeme očima mladého Yorka, který na začátku představuje jak svoji práci (zabíjet zoidy), tak komunitu lidí ukrývajících se v plášti lodi.
Záhy je ale jejich společenstvo přepadeno a jeho přátelé zajati a odvlečeni. Osamocený York se rozhodne je najít a zachránit, tak se vydává na strastiplnou pouť, při které objevuje novou rozmanitost okolní “krajiny“ a setkává se s dalšími přeživšími vedenými bioinženýrem Dalem. Jenže Dale už zdaleka není příčetný. Když se odtamtud York musí vydat dál, přidá se k němu dívka Bella a stane se do budoucna jeho věrnou společnicí.
První kniha končí nalezením doupěte zoidů i s unesenými lidmi, tedy spíše dobře, ačkoli ne všichni střet se stroji přežijí. Jenže pokud chce York vědět, co v minulosti vedlo ke vzpouře robotů, musí hlouběji, do jádra lodi.
Druhý díl tedy Yorka a Bellu zavede na středovou palubu. Jestliže v první knize bylo nebezpečí technického rázu (zoidi), v druhém je to veskrze organická, splašená a zmutovaná příroda. York je záhy oddělen od Belly a dostává se do kontaktu s jak s lidmi, kteří ale podlehli mutacím, tak s lidmi v bezpečném Útočišti, které se snaží okolní krajinu od těchto mutantů očistit.
I zde se silně objevuje motiv, jak lidská společenství degeneruje tváří v tvář ohrožení a že největším nebezpečím (ale i největší pomocí) pro člověka je jiná lidská bytost. Když se York s Bellou nakonec zase shledají, společně pokračují v cestě do jádra, tentokrát jako virtuální entity, zatímco těla zůstávají na středově palubě. Samozřejmě jsou tam zvraty a všelijaká překvapení, naštěstí ale mezi ně nepatří řešení deus ex machina, za což to má u mě palec nahoru.
Pod povrchem
I když je forma naprosto přístupná mladšímu čtenáři, není to jen povrchní zábava, ale obsahuje také hlubší, znepokojivé myšlenky. Nenápadně se táže, co činí člověka člověkem a jak se liší biologický život od toho umělého. Otvírá otázku, jestli se vyplatí obětovat svobodu výměnou za větší bezpečí. Naznačuje, že svět není černobílý a správné rozhodování někdy vyžaduje důrazný čin a dávku sebezapření.
York je příkladem, který ukazuje správnou cestu. Jeho soucit a dobré srdce mu pomáhají získávat tolik důležité nové přátele a několikrát mu také zachraňují život. Nebojí se jít proti veřejnému mínění, dokáže své dobré úmysly vyložit ostatním a jeho odhodlání probouzí obdiv. Je to zkrátka sympatická postava, se kterou je snadné se identifikovat a porozumět jí.
Výbuch představivosti v textu i obraze
Musím vyzdvihnout originální a nesmírně pestré prostředí, v němž se děj odehrává. Jeho uvěřitelnost je nutnou premisou k tomu, aby byla kniha dobrá, a zde se to podařilo.
Vesmírná loď byla postavena jako malá planeta, nazývaná Biosféra. Má vnější kůru, středovou palubu a jádro, přičemž hrdina každým z těchto prostředí postupně prochází v jednotlivých dílech série. Ve vnějším plášti svou pouť začíná a jedná se o prostor zaměřený na údržbu a recyklaci Biosféry. Odtud je první díl pojatý jako postapokalyptický sci-fi svět plný boje o přežití.
Druhý díl se věnuje středové palubě, která byla určena transportu živých druhů z planety Země. Ty ale evolučně akcelerovaly a proměnily prostor v divokou nebezpečnou Zónu chaosu plnou zmutovaných zvířat a rostlin. Text nás protáhne všemi možnými krajinami od pouští a pralesů po polární zóny a oceánské dno. Třetí paluba, jádro, je věcí posledního dílu a York ji s Bellou navštíví jen virtuálně. O to víc ale hrdina musí bojovat proti ztrátě integrity sebe sama.
O překlad se postaral Zdík Dušek a zdařile, protože to vůbec nebylo jednoduché. Setkáváme se s celou řadou slovních novotvarů, které ale zároveň většinou nepůsobí jako technobláboly, což je někdy riziko žánru. Navíc je vše vyprávěno bez zbytečného vysvětlování a se samozřejmou lehkostí, která ještě usnadňuje proniknutí do bizarního světa. Potkáváme tak hadicové lesy, konvekční jezera, vzduchaluhy, elapláště, sakao, kolčavouny, třpytohubce apod. Někdy je koncentrace neologizmů až účelová, ale zase je možné se bavit zjišťováním, z jakých slov vznikla.
A potom je tu obraz. Zatím o něm nepadlo mnoho, ale pravdou je, že ilustrace tvoří nejméně polovinu zážitku z četby. Autorem je Chris Riddel známý svou detailní perokresbou, lehce karikaturním stylem a typickým osobním výrazem ilustrací, které komunikují s textem takřka na každé stránce. S klidem lze říci, že jde o paralelní vizuální vyprávění, velice přesné a zdařile doplňující text… nebo je to obráceně? Chris Riddel s Paulem Stewartem spolupracoval již dříve na Kronikách Světakraje a jejich plodná tvorba se harmonicky doplňuje a přidává knihám novou jedinečnou kvalitu: prohlížení stránek se stává skutečným požitkem.
Trilogie, která nenudí
Je poznat, že Paul Stewart je zkušeným vypravěčem, který svým čtenářům rozumí a dovede je oslovit. Příběh je celý napsán v přítomném čase. Čtenář si rychle zvykne i na tempo knih, které se řítí kupředu a nenechává chvilku oddechu. Spád podporují i kratší věty a ich-forma, akce však má hlavu a patu a dodržuje logickou posloupnost.
Je to zkrátka napínavé jak kšandy a dobře srozumitelně pro ty, kdo jsou v dnešní době zvyklí na spíše vizuální vnímání příběhů a krátké vzkazování. A vše čeká na čtenáře v úhledném balení tří knih s délkou kolem tří hodin četby každá. Zaháčkuje hlavně teenagery svou přímočarostí, čtivostí a pořádnou porcí ilustrací.
Není všechno růžové
Podle mě českému vydání ublížil překlad názvu. Scavenger (uvnitř knihy “sběrač“) je u nás Ničitel. Připomíná to laciný způsob přitažení klučičího čtenářstva vychovaného na akčních počítačových hrách. Jenže obsah není jen akce a už vůbec ne laciná.
Chci také upozornit, že kniha je také co do cílové skupiny namířená přesně. Takže dospělým bude v knihách scházet jistá komplexita a hloubka.
Další trabl, který na českého čtenáře zatím číhá, je vydání jen dvou dílů ze tří. Samotnému prožitku to nebrání, neboť každá kniha je co do příběhu uzavřený celek, pouze s přesahem k hledání odpovědi na otázku, co se stalo, že Biosféra zdivočela. I bez této odpovědi jsem si obě česky dostupné knihy užila a pokud bude vydán třetí díl, rozhodně o jeho přečtení stojím.
Paul Stewart: Ničitel – Vzpoura zoidů a Ničitel: Zóna chaosu
Ilustrace: Chris Riddel
Překlad: Zdík Dušek
Vydal: Fragment
Počet stran: 264 a 272
Cena: do 200 Kč
Vhodné pro: děti 10–14 let
