Není toho málo, co se můžete dozvědět o tomto světě a jeho řádu, o lidech a jejich selháních, fantazii a Fantázii během poslechu Nekonečného příběhu. Řadím jej k velkým dílům fantasy a je mi šumák, že je pro děti. Nedutal jsem stejně jako ony samy, věřím, a držím jim palce, aby si jej jednou poslechly, přečetly nebo cokoli tou dobou bude na světě za technologie, se svými dětmi a ty potom se svými a tak Baltazar Bastián Bux bude moci ukázat cestu do Fantázie ještě nejednomu člověku…

Cesta Nekonečného příběhu v mém životě

Vítej, laskavý čtenáři, u toho, jak budeš číst o tom, jak někdo (já) vstoupil do příběhu někoho, kdo četl knihu a tím vstoupil do příběhu někoho, kdo něco prožíval.

Vezmu-li to popořadě, kdy a jak se Nekonečný příběh dostával do mého života a pod kůži, přiznávám, že na počátku byl film. Nekonečný příběh (světová premiéra 1984) jsem poprvé viděl v kině, nevím už, v kterém roce, protože zmínku o premiéře v ČSSR ani Google nenajde a se známými se dohadujeme, jestli to bylo ještě za bolševika, nebo po). Byl to veliký zážitek! Někde v televizi jsem zažil, že Nekonečný příběh má druhé a třetí pokračování, která do mých vzpomínek nevyryla nijakou brázdu, uvádím je spíše z povinnosti a ještě se k tomu vrátíme.

Kniha Michaela Ende (pův. Německo 1979) mne zhypnotizovala v knihkupectví někdy okolo šestého Ježíška mého nejstaršího syna, a stejně tak jako po ní sáhl Bastian, ani já jsem nezaváhal a kniha putovala pod stromeček. Při nákupu jsem byl smířen s tím, že to bude obsah prvního filmu s nějakými kudrlinkami navíc. Ani to by nebylo málo, ale k mé radosti je toho v knize mnohem více, a proto jsem se jí rozhodl věnovat. Četba Nekonečného po večerech dětem před spaním byla fajn, ale neumožnila mi tak mocné ponoření, jaké by si zasloužila.

Pokrok nezastavíte, a tak do životů naší rodiny vstoupily audioknihy, třebas pro takové to poslouchání v autě na dlouhých cestách, a pořízená audioverze se stala branou do světa Fantázie a Bastianových příhod od začátku do konce a tak, jak jej Michael Ende zamýšlel. Asi nejsem sám, kdo z Nekonečného příběhu znával jen tu první filmovou část a poté, co poznáte celý příběh, zvíte, jaká je to škoda.

Filmová trilogie? 

Pokud chcete poznat celý příběh, jakkoli nekonečný, rozhodně se nevydávejte cestou, že byste zkoušeli se dívat na všechny tři osmdesátkové a devadesátkové filmy německé provenience. Jestli má který něco společného s knihou, tak je to kultovní první část (Nekonečný příběh-1984). Provede nás přibližně skoro polovinou knihy. A to velmi dobře.

Formální stránka je na svoji dobu velmi obstojná se slušnými hereckými výkony, hudební leitmotiv nedostanete jen tak z hlavy a setkání s Morlou, Sfingami či Gmorkem jsou signifikantní silné zážitky pro každého dětského diváka. Oproti knize končí sice rozplizle, ale jde o nějaký uzavřený celek. Ten film je fajn, dokonce i dnešní moje děti na něj koukali s velkým zaujetím, jen si nejsem jist, zda to bylo proto, že už měli tyto části knihy naposlouchány anebo pro to, jak dobře to tvůrci stvořili.

Předpokládám však, že málokdo, kdo to tady čte, Nekonečný příběh neviděl. Berme jej jako triviální vstup na který můžeme navázat, aniž bychom museli spouštět spoiler alert.

Druhý díl (Nekonečný příběh 2–1989) se na knihu odkazuje tak v deseti procentech obsahu a je to krok mimo. Dokonce jsem si jej znovu pustil, jen pro to, abych korektně napsal, to co chci sdělit. Všechno, co bylo na jedničce dobré, je tu jiné k horšímu, casting (jiný Bastián, jiný Átrej, jiná Dětská císařovna), topornější a směšnější triky i celkové sdělení, když narážky na obsah knihy vyznívají účelově a obsahově jsou prázdné.

K třetímu dílu (Nekonečný příběh 3–1994), sami tvůrci přiznávají, že tvořili příběh, který s knihou nesouvisí. Může být zajímavý jedině tím, že si v něm jednu z prvních rolí střihl Jack Black, jako součást bandy, která si říká “Syčáci”. Zní to trapně? Tak takové to i je.

Michael Ende, autor knižní předlohy, se od trilogie distancoval a vzhledem k dvojce a trojce, se mu nelze divit, prvního dílu bych se zastával, jenom chci ilustrovat, že názor, jak hodnotit Nekonečný příběh opřený jenom o to, co předvedli filmaři je zavádějící.

Kniha, která nikdy nekončí

Nepřestávám se bavit tím nomen omen, kdy pán, co se jmenuje Ende (Konec) napíše Nekonečný příběh. O obsahu se budu moci zmínit později, knižní vydání se lépe či hůře může popasovat s formou a překladem. V Čechách byla vydána ve dvou překladech.

1987 překlad Milady Misárkové jako Příběh, který nikdy neskončí. Snad dostupné v některých knihovnách či antikvariátech. Oproti novějšímu zpracování je barevně ilustrovaný a některá jména se drobně liší ve svém překladu či přízvuku.

2001 překlad Evy Pátkové Nekonečný příběh (poslední vydání 2015) je ten, kterým se můžeme zabývat, protože jej držím v ruce. Překlad přináší těm, kdo viděli jen film drobná překvapení, například, že želva Morlor byla vlastně Morla, že to, co se ve filmu jmenuje Órin je AURYN. To, že rychlodrak Falko není rychlodrak, ale Šťastný drak, byl možná záměr filmových autorů, možná změna při tvorbě českého dabingu, přeci jenom je to skoro pětatřicet let a těžko se koho ptát.

Výtvarná stránka knihy byla moudře svěřena Františkům Skálovým. Pravda, není to kovaná vazba v kůži s bronzovými draky, to vše je na deskách jen malováno. Autorem zpracování vazby je František Skála st. a citlivě, byť osobitě, se drží motivu znaku Auryn na deskách knihy a František Skála jr. (např. Velké putování Vlase a Brady či výtvarná stránka filmu Kuky se vrací) ilustroval pro knihu litery.

Litery jsou jednou ze zajímavostí knihy. Každá kapitola je sice očíslovaná a pojmenovaná, ale navíc úvodní slovo kapitoly začíná písmenem abecedy popořadě od A do Z, v české variantě tak má kniha o kapitolu navíc oproti originálu, tedy kapitolu začínající na CH (vznikla rozdělením původní kapitoly nikoli domyšlením). A každé toto písmeno je vyvedeno Františkem Skálou jr. s ilustrací na samostatné stránce na začátku kapitoly, škoda, že jenom černobíle. Barevný, tedy dvoubarevný, je text. Pasáže z reálného světa jsou vyvedeny červeným písmem a dění ve Fantázii je tištěno černě.

Téměř čtyřsetstránková vázaná kniha tak může být jistě důstojnou výbavou knihovny, každého milce fantasy a fantazie jako takové.

… a pokud vám stačí knihovnička virtuální

Pořiďte si audioknihu. O té nemohu říci, že ji držím v ruce, ale píši o vydání vydavatelství OneHotBook. Audiokniha Nekonečný příběh vyšla v roce 2017 a její zpracování si odneslo ocenění O2 Audiokniha roku 2017 (ano, i v tomhle se soutěží) v kategorii obal roku.

Načetl ji herec Jan Vlasák, což je jedna z nejlepších věcí, která se jí mohla stát. Ze začátku si možná chvilku budete zvykat, že nesledujete nějakou televizní inscenaci právě s panem Vlasákem, ale po té chvilce oceníte, co do toho všechno vkládá. Načtení knihy je jedna věc, ale to, co předvádí pan Vlasák je na hranici dramatizace interakce širokého pléna postav jedním hercem, což je úctyhodný výkon a pro posluchače zážitek.

Drobností je jenom interpretace Dětské Císařovny, která je i v podání Vlasákova hlasu tak jemná a éterická, že ve chvílích, kdy špitá ty nejdůležitější věci, musí laskavý posluchač napínat uši, aby všemu rozuměl. Skvěle se však popasoval s výslovností všech těch rozmanitých jmen. Schválně si chvilku opakujte náhodný výběr postav: Uyulála, Graógramán, Quérkobád… a doceníte hercův um. Jednotlivé audiotracky jsou oddělovány příjemnými hudebními předěly.

Možná by stálo za to, nějak předělit i rozdíl mezi červeným a černým písmem, ale i v tomto případě si s tím herec mistrně poradí a nikdy nejste na pochybách ve které realitě se zrovna nacházíte.

A… Pozor, pro tip: Pokud chcete vědět, jak jste v poslouchání daleko, dávejte na začátku kapitoly pozor, kterým písmenem začíná její první slovo. Zvíte tak, že to, co bylo v prvním filmu, končí někde u písmene M a do konce abecedy, uznejte, zbývá ještě řádka písmenek kde každé skrývá několik, často desítek, stran plných překvapení netušených koutů Fantázie.

Celkem bez sedmi minut patnáct hodin vyprávění příjemným hlubokým hlasem.

O nahlížení do nelichotivého zrcadla

Ať už sáhnete po knize nebo stisknete tlačítko přehrávače v případě audioknihy, připravte se na velké dobrodružství Fantázie. Která je mistrně popsána a nepřestane nás překvapovat. Je plná moudrých slov, kde v rozhovorech a v obsahu jsou čtenáři předkládány filozofické a hluboké morální pravdy.
Nezapomínejme však, že kniha je určená pro děti okolo deseti let věku. Klobouk dolů před každým klučinou, který ji v tomto věku schroustá, klobouček ještě jednou, pokud ji i bezezbytku pochopí. Proto ji doporučím všem od deseti do 99let. Na Nekonečný příběh není nikdy pozdě.

Obtloustlý a posmívaný klučina Bastian Baltazar Bux uzavřený do svého světa příběhů, které si vymýšlí nebo čte, ukradne v knihkupectví Karla Konráda Koreandera tajemnou knihu Nekonečný příběh, kterou začne číst v ponurém prostoru školní půdy. Kniha pojednává o říši Fantázie ohrožené šířící se temnotou, která nekonečnou Fantázii okrajuje a hrozí tak její zánik. Na cestu najít řešení je vybrán mladičký bojovník z Trávového moře, zelenokožec Átrej, který na svém koni Artaxovi má najít lék pro Fantázii a její vládkyni Dětské Císařovně. Jeho dobrodružná cesta vede ke zjištění, že je třeba dát Dětské císařovně nové jméno.

Bastienovo čtení knihy se začne čím dál tím intenzivněji prolínat s vyprávěním knihy až nakonec pochopí, že dát Císařovně jméno je právě jeho úkolem a po nějakých peripetiích a zdráhání tak učiní. Sám se ve Fantázii octne a začíná ta méně známá část Nekonečného příběhu.

Předěl ve vyznění dvou cest, potažmo mezi tím, co známe z obrazovky a toho co zamýšlel Ende je asi takový, jako rozdíl mezi příběhem viděným a žitým. Prvně se zajímáme o dobrodružství někoho, kdo se nás zdánlivě netýká a čím víc nás vtahuje a zažíváme jej na vlastní kůži, tím víc se při poslechu druhé části začneme tak trošku ošívat konfrontováni s lidskou slabostí a selháváním.

A zatímco Átrejova dobrodružství hledání léku pro Zlatookou na čtenáře/posluchače vlídně kynou prstem: “Pojď dál, tady můžeš včechno, nic není nemožné a všechno dobře skončí. Zde je svět, kde bys mohl cokoli se ti zlíbí.” a přestože je Dětská Císařovna nemocná, její moc dává světu Fantázie řád.

Ale stejná pracka, která nás zvala dovnitř, potom nemilosrdně chňapne posluchače, který najednou bezradně stojí s Bastiánem uprostřed prázdna a je postrkován podobenstvími o tom, jaká je hranice mezi mocí a jejím zneužitím. Bastián nabývá dojmu, že dává Fantázii řád on, nedospělý člověk, sám plný nevyléčených zranění, s nevyřešenou ztrátou matky, necitlivě ve svých myšlenkách opouštějící otce a svět, do kterého náleží.

Kniha se tak stává méně stravitelnou, protože nyní nepředkládá epický příběh, ale klopýtání malého človíčka ve velikém světě a povím vám, číst si toto někde na půdě ve světle svíček, častokrát bych zvedal oči a účastně volal: “Bastiáne, né, tohle nedělej!”

Společně s ním zjišťujeme jaké to je, když AURYN s nápisem “Konej, co si přeješ!” otevírající ve Fantázii všechny dveře, se stane břemenem, které je třeba zavčas odevzdat a že to, čeho jsme se vzdali v přeludu lepšího našeho já, jsme byli my sami. Každý kluk jednou zjistí, že hra, kde si pravidla určujeme sami tak, abychom vyšli vždy jako vítězové vede k tomu, že ostatní může začít otravovat či dokonce ublížit i vítězi samotnému a pozná to i Bastián. S lehkostí vyřčeného přání se tak zbaví své otylosti, neobratnosti, nabyde síly a statečnosti.

Nakonec se mu va Fantázii nikdo nevyrovná a tak se tahle čistá krása tvoření snadno zvrhne v přehlídku ješitnosti a brzy začne být jasné, že pokud se nestane něco dobrého, stane se něco zlého, a to nejen Bastiánovi. Slyšíme jasná poselství o odpovědnosti za to, co člověk stvoří, změní či k sobě připoutá, staneme se svědky lichotivé hry s lidským egem, které aniž by se nadálo, stojí v jednu chvíli proti svému nejlepšímu příteli s taseným mečem.

Celé drama se odehrává v kulisách, jež neznáme a jsou tvořeny ze zcela nových jmen, krajin a prostředí, ano některé nám možná leccos známého připomenou a občas se setkáme s nějakými bludičkami, čarodějnicemi, hejkaly či motivem hrdiny a draka.

Jinak je koncept této říše unikátní a Michael Ende si mohl právem dovolit z pera pustit zmínku o nekonečnosti lidské fantazie, protože jde o nečekané univerzum bytostí od Závodního šneka, kterého potkáme na začátku, Kamenožrouta přes Mnohačetnou Ygramul, Starce z Putující hory, Měňavou smrt Graógramána, Acharáje, Yskály Mlhoplavce až po Yora havíře a mnoho dalších, a to vynechávám největší star knihy: ikonického Šťastného draka Falka. Tito všichni a zástup dalších tvorů rozličných velikostí, tvarů, přesvědčení a naturelu byl k vidění ve filmu jen v náznaku a nakouknutí do toho, co Ende vymyslel, je obdivuhodné.

Svět a postavy nejsou logicky děravé a jenom občas můžete zaznamenat drobný stesk, když slyšíte různé variace upozornění “Ovšem to je jiný příběh a ten si budeme vyprávět jindy.” Je to totiž pokaždé ve chvíli, kdy se loučíme s postavami, které začaly být pro posluchače zajímavé. A já věřím, že je to autorova péče o dětského čtenáře, aby se v neznámém světě úplně neztratil a výzva pro všechny ochotné a schopné vypravěče dobré vůle, aby svět Fantázie rozšiřovali dále o další příběhy insiprované těmi, které jsme již jednou potkali.

Toto “zahazování postav” nakonec vychází jako bod k dobru, protože neklade nárok na to, vracet se při čtení v čase a rozvzpomínat se na předchozí souvislosti. Děj je tak přes svůj časový paradox znovuzrození v polovině čistě lineární a nezatěžuje postavami, které by se o děj otíraly zase a znovu, jak to bývá v ságách pro dospělé.

Oproti tomu vyvstávají některé otázky, a připravte se na jejich zodpovídání, typu: Když na tom žebříku bylo psáno “nevstupuj” (ono tam toho bylo psáno více a košatěji, ale toto bylo zásadní sdělení) proč jí ho vůbec spouštěl? Tohle se honí dětem hlavou, když se Stařec otáže: “…Co ukazuje zrcadlo, které se zrcadlí v jiném zrcadle? Víš to Zlatooká vládkyně všech přání?…” to je i na jednoho, který kdysi býval něco jako mladistvým intelektuálem, dost silná káva.

Nebo jiný příklad. Bastián jede na černém koni, který je v podstatě jenom brnění hnané silou čarodějnice. Najednou se kůň rozpadne. Proč? Doporučuji jistou míru ignorance, abyste nemuseli stále přetáčet tam a zpět, třebas to přesně pochopíte příště nebo později, pokud potřebujete.

Není toho málo, co se můžete dozvědět o tomto světě a jeho řádu, o lidech a jejich selháních, fantazii a Fantázii během poslechu Nekonečného příběhu. Řadím jej k velkým dílům fantasy a je mi šumák, že je pro děti. Nedutal jsem stejně jako ony samy, věřím, a držím jim palce, aby si jej jednou poslechly, přečetly nebo cokoli tou dobou bude na světě za technologie, se svými dětmi a ty potom se svými a tak Baltazar Bastián Bux bude moci ukázat cestu do Fantázie ještě nejednomu člověku… Tak nějak to řekl knihkupec Koreandr a bude krásné, když bude mít ještě dlouho pravdu.

Všem dnešním hochům

Když jsem zmínil, že je to příběh pro desetileté, dlužím vám odpověď, co si krom obecného moudra, aby neopakovali Bastiánovy chyby, mohou ze čtení či poslechu malí a mladí odnést.

Nekonečný příběh je opus magnum apelu na lidskou imaginaci a kreativitu. Důraz na zachování lidské fantazie vlastní invencí a tvorbou, na hledání nových netušených obzorů a rozšiřování hranic možného je zde všudypřítomný. Autor nemohl vědět nic o tom, že přijdou počítačové hry, virtuální reality se svojí předdefinovaností a sociální sítě vyzývající k přetvářce. Proti ničemu takovému ani technologiím či pokroku se a priori nikde nevymezuje. Říká však zejména jediné: “Tvořte!” je jedno, jestli se někdo bude posmívat nebo nebude důvěřovat.

Buďte sami sebou, nekonzumujte, ale tvořte. A jedním z prvních krůčků může být vystavět ve svých představách ze slov, které sepsal, když ještě tatínkové byli kluky, miminy a možná ani to ne, pan spisovatel Ende, Fantázii, která téměř zanikne a vystavět ji znovu a potom klidně svoji vlastní a další, další a své hrdiny, bájné kraje, nové světy…

Netočit znovu

Několikrát během vyprávění Jana Vlasáka jsem se tak zamyslel, jak by to bylo fajn, kdyby to někdo zvedl a natočil podle Nekonečného příběhu skutečně skvostný film, o kterém by se mluvilo, který by šířil slávu Nekonečného příběhu mezi lid. Kolikrát jsem si říkal, to by bylo krásné tu či onu scénu vidět vykreslenou na plátně kina nějakým schopným tvůrcem.

Vidět Dětskou císařovnu s dlouhými bílými vlasy stoupající po písmenném žebříku, Les Perelín, lva na barevné poušti Goab s Bastianem na zádech, užít si charismatického Yora s plamínky v hlubinách očí, vidět bitvu o Slonovinou věž tak, aby si epičností nezadala s bitvou o Gondor…

Ale už to nechci. Nechci představy někoho jiného. Já vím, jaké to bylo, prošel jsem Fantázií a všechny ty obrazy jsou v mém srdci a vzpomínkách, jiné uchovávají v srdcích mé děti a jiné budete opatrovat vy, pokud přijmete toto pozvání a vydáte se do Fantázie s příběhem, který nikdy nekončí.

Michael Ende: Nekonečný příběh

Vydavatel: OneHotBook 2017

Interpret: Jan Vlasák

Délka: 14 hodin 53 minut

Cena: 349,-

Zakoupeno na Audioteka.cz


Reklama

Srdcař amatér, co přečetl Neználka už ve školce a potom pod peřinou vše, co bolševik umožnil. Vzpouru mozků, Kruanovu cestu, Galaxiu, Arnala... Dětská sobotní odpoledne jsem trávil s utěrkou u nádobí při poslechu rozhlasových her, kde královnou mých pozdějších vlhkých snů byla doktorka Draga Milčevová (O. Neff, Ano, jsem robot). Po převratu mi do života vstoupili třebas Tolkien, Vasmírná odyssea 2001, A.C. Clarke a Dračí Doupě, kterým jsem propadl a které tlačím i do svých dětí. A stále hledám a objevuji filmy, knihy, komixy, které o další krůček rozšiřují nekonečné hranice lidské fantazie.