Již potřetí se setkáváme s kreslenou upíří rodinkou v čele se slavným Drákulou. Tentokráte spolu vyrážejí na odpočinkovou prázdninovou plavbu. A jak moc bude prázdninová, odpočinková, zábavná nebo nudná, zjistíte po návštěvě kina nebo přečtení této recenze…
Vypadáš vystresovaně… tak určitě…
Tak, copak nám ještě chybělo po prvním dílu, kde kýčovitý Drákula šišlá na mimino a později brání v rozletu dospívající dceři, a druhém dílu, kde se neméně kýčovitý Drákula stává dědečkem a řeší komplikované vztahy s vlastním otcem? No ano, kde je kýčovitý Drákula a milostná zápletka?! A ideálně to ještě celé přesunout do nějakého nového prostředí, třeba… já nevím… někam na dovolenou. Na parník. Jo, parník, to je ono!
Takže, unavený hotelpapá Drákula odjíždí s celou rodinou, a pro jistotu i se všemi známými příšerkami na prázdniny, kde si má trochu odpočinout a načerpat síly, neboť, jak ho upozornila dcera Mavis, „vypadá vystresovaně.“ Loď ještě ani kloudně nezvedla kotvy a milý Drákula už je zamilovaný až po uši. Bohužel kapitánka lodi, objekt jeho tužeb, má svůj vlastní temný plán… Také se vám právě oči samovolně obrátily v sloup?
Jak sami vidíte, co do originality a překvapivých zvratů to není žádná hitparáda. Děj je taková klasika, od začátku až do konce povětšinou předvídatelný (bílé ovce tam jsou, ale není jich moc), k tomu ty stokrát otřepané fórky, které vlastně nebyly moc vtipné ani napoprvé, natož pak po x zopakováních. To vše dohromady slibuje – ocitujme postavy – „blébleblé“ zážitek. Jenže ve výsledku to zas až tak strašné není. Co to?
Vydejme se o kousek dál
Původně se zdálo, že umístění celého filmu mimo hotel, na jakousi šílenou loď pro příšery, je zjevně příznakem syndromu několikrát ohřívané nastavované kaše. Víme, známe – jednička pecka, dvojka slabota, trojka propadák a o vyšších číslech už se raději ani nemluví, pokud se vůbec najde odvážlivec, který by je natočil.
Jenže tady ta změna prostředí překvapivě prospěla nejen přepracovaným hrdinům a dvojici vlkodlaků-rodičů, kteří se konečně jednou pořádně vyspali (pokud si to v celém filmu někdo opravdu zasloužil, pak to byli oni), ale i celému tomu poněkud unavenému animáku. Hotel Transylvánie 3 je totiž oproti svým předchůdcům překvapivě svěží – na parník (podoba s Titanikem čistě náhodná?)
I přilehlé destinace se moc hezky kouká, Drákula mimo svou komfortní zónu konečně přestává být jen fotřík a dostane příležitost ukázat i své drsnější já, a dokonce je tam oproti prvním dvěma dílům i trocha temnoty, zosobněné legendárním lovcem upírů Van Hellsingem (jako… ten film opravdu není strašidelný, ale moment, kdy se poprvé objeví v podpalubí – modří vědí… No, řekněme, že už asi chápu, odkud se ve Van Hellsingově jméně vzalo to „Hell“).
Co se tentokrát opravdu povedlo, je nová várka vtípků a gagů, které celkem zdatně vyvažují to, co chybí ději. Kromě povinného zeleného blobíka, Bigfoota a dalších příšerek (nově ne zas až tak nutný a zábavný pes Slinta) a takového toho trochu prvoplánovějšího humoru se dá narazit i na dost dobré více i méně nenápadně vložené fórky a hlášky, zacílené na dospělou část populace (jmenujme například přezdívky příšerek na Drákulou projížděné seznamce nebo vůbec celou tu část věnovanou vlkodlačímu páru Helze a Helmutovi a jejich boji s výzvami rodičovství – kdo má alespoň o jedno dítě, ten je prostě musí milovat) – a ty činí film o dost snesitelnějším i pro dospělé diváky. Dobrý je i překlad – zní přirozeně, nic v něm vyloženě neskřípe a některé seky stojí opravdu za to.
Příšerky (a lidé), jak je neznáte
Jedna z věcí, která je dost otravná na Hotelu dvojce a tady se ji povedlo trochu odbourat, je zaškatulkovanost a jednotvárnost některých postav: Drákula jako milý fotřík, Jonathan jako Trouba (to velké T je tam záměrně…), Mavis coby cool upírka. Blobík je slizký, neviditelný muž je neviditelný, Bigfoot má velkou nohu… Zííííív… Ve trojce se scénáristé konečně trochu utrhli ze řetězu a alespoň pár postav nechali trochu více žít vlastním životem. Drákula konečně dostane šanci odložit alespoň na chvíli své imaginární kostkované papuče a ukázat, že on je ta upíří legenda. A na rozdíl od předchozích dvou filmů je tentokrát přesvědčivý.
Mavis je mírně upozaděna a je to právě dosavadní otloukánek Jonny, kdo nakonec všechny spasí svým pozitivně laděným playlistem – aniž by přitom ovšem narušil svůj image veselého geeka. Nové a neokoukané příšerky (až na toho Slintu, je ale pravda, že přítomné děti se nejvíc svíjely v křečích smíchu právě díky němu…) už byly potřeba jako sůl a kupodivu jsou docela vtipné. Například roztančený Kraken. Moje srdce si ovšem navždy získali ti rybí poskoci na parníku (nevím, co přesně to o mně vypovídá…).
Ožehavé téma zamilovaného Drákuly tvůrci zvládli celkem se ctí, bez zbytečného patosu, sáhodlouhých projevů, zákulisního dramatu a ufňukaných vyznání – skoro. Pravda, přerod Drákuly a kapitánky Eriky z nepřátel ve dva zamilované lidi… tedy… člověka a příšeru, by mohl být o fousek plynulejší a propracovanější a Drákula by se nemusel půlku času usmívat jako měsíček nad hnojem, ale člověk zkrátka nemůže mít všechno.
Povinná trocha kýče… blébleblé…
Jak už bylo jednou řečeno, křečovitých a laciných vtípků je ve trojce oproti nastavenému průměru minimum, to ale neznamená, že chybí úplně. Člověk by asi scénáři odpustil klasické ohrané „blébleblé“ i blobíka, Slintu, křečovitě komické Gremlin Airlines a možná dokonce i Drákulovy zamilované grimasy (ačkoli tady už ta tolerance trochu drhne), ale ten konec, ten prokletý limonádový konec! Opravdu je nutné, aby se každý padouch napravil, uznal svou chybu, zachránil roztomilé štěňátko, objal se s kladným hrdinou kolem ramen a společně odkráčeli do západu slunce, ideálně s nějakou chytlavou písní na rtech?
Dobře, je v tom trocha nadsázky, ne všechno z toho (ale něco ano!) se ve filmu opravdu stane, jenže… Poselství „rozdíly mezi lidmi (a příšerkami) nemusí být nutně na škodu, buďme na sebe hodní a tolerantní a mějme se rádi“ je sice hezké, ale snad už bylo v dostatečné míře předáno v předchozích dvou filmech. Také jste se těšili, že by prevít, který je konečně zase jednou pořádným prevítem, mohl pěkně postaru dojít nějakého barvitého trestu? No tak zase nic, no… Třeba příště?
Tak či onak je Hotel Transylvánie 3 příjemná oddechovka pro celou rodinu, kde si každý něco najde. Má samozřejmě své drobné vady na kráse, ale když do kina nevlezete plni přehnaných očekávání (no a pokud je máte i po přečtení stručného výtahu děje na plakátech, dobře vám tak), čeká vás příjemná a místy i docela akční a zábavná podívaná.
Hotel Transylvánie 3 – Příšerózní dovolená (Hotel Transylvania 3 – Summer Vacation)
USA, 2018, 97 min
Režie: Genndy Tartakovsky
Scénář: Michael McCullers, Genndy Tartakovsky
Hudba: Mark Mothersbaugh
Hrají (v českém znění): Petr Rychlý, Lucie Vondráčková, Iva Pazderková, Petr Čtvrtníček, Ondřej Gregor Brzobohatý, Filip Švarc a další
Doporučeno pro děti: 4+
