První díl literárního guláše, jenž v sobě na první pohled trochu nesourodě spojuje sci-fi, fantasy a postapo, vás vezme na tradičně vystavěnou, ale řádně stylovou jízdu. Máme tady vše, co potřebujete – svět bez naděje, ne-až-tak-kladné klaďasy, nechutné záporáky, potrestané dobré skutky, slizké obchodníky, zmutované děti, nezmutované děti, charismatické hrdiny, zmrzačené hrdiny, zrazené hrdiny a kozu.
Hlavní dějová linie je střídmě prokládána kapitolami osvětlujícími bezprostřední minulost světa. Na Jihu se otevřela Trhlina a vyvalily se šiky démonů, do cesty se jim postavila armáda Andělských rytířů. Ze sedmi andělů se jim z dosud nevyjasněných důvodů postavil do cesty jen jeden, Gamma, jež se střetla s démonským pánem známým pouze jako Uzurpátor. Boj však neskončil happyendem – Gamma byla poražena, její ostatky si Uzurpátor přivlastnil a zůstal po ní jen její meč, který v sobě nese střep jejího vědomí a mezi démony je přezdíván Zlo. Andělští rytíři byli rozprášeni a Jih zůstal napospas svým nelidským dobyvatelům.
Historie selhání Andělských rytířů se pomalu přesouvá k historii hlavního hrdiny a v konečné fázi dojde k propojení obou příběhových linií, které zodpoví všechny otázky prvního dílu trilogie.
Stylově se jedná o jednoduché, svižné vyprávění (což není míněno nijak hanlivě, právě naopak). V troskách technologicky vyspělého světa se Tulák musí neustále rozhodovat mezi tím, co je správné, a co mu naopak umožní pokračovat v cestě za záchranou dítěte, jež mu bylo svěřeno. Morální volby jsou kruté a tvrdé, nevycházejí naprázdno a nepůsobí přehnaně vykonstruovaně, za což Peteru Newmanovi patří věčné díky.
Dostatečný prostor dostává budování atmosféry poraženého světa lidí, jejichž životy se smršťují na nutnost přežít za každou cenu. Nepřímo z textu vyvěrá (byť to není poselstvím knihy) star trekovské „přežít nestačí“. Příjemným zpestřením je také vylíčení jednotlivých démonských městských pánů a jejich intrikářské politiky.
Pouť osamělého bojovníka s dítětem po boku, který se proplétá zdevastovanou krajinou, může na jednu stranu připomínat Kingova Pistolníka, autorovu inspiraci však popravdě vidím úplně jinde, než v žánrové literatuře.
Japonské kořeny
Tulák není zrovna nejveselejší čtení a Newman se snaží celý text odlehčit příjemným, decentním a místy lehce absurdním (opět v tom nejlepším slova smyslu) humorem, který se točí okolo kozy, která doprovází putující duo a řeší základní potřeby dítěte. Právě koza, jen tak pro zajímavost, doplňuje propojení Tuláka s Osamělým vlkem.
Komiksovou sérii Usagi Yojimbo Stana Sakaie nejspíš není třeba představovat. Zoomorfní přepis klasických i moderních samurajských legend s králíkem se svázanýma ušima v hlavní roli si vydobyl po právu své místo na slunci. Pátý díl série se – pointa přichází – jmenuje Kozel samotář a dítě a přímo tak odkazuje na „Osamělého vlka a mládě“. Hlavní hrdina je tu zobrazen jako tvrdohlavý kozel, který sveřepě chrání svého syna, zahořkle odmítá uvěřit, že by mu mohl kdokoliv chtít altruisticky pomoci a tak považuje všechny, které na své cestě potká, za nepřátele.
Takže v konečném součtu tu máme mlčenlivého hrdinu, malé dítě, důsledně nepřátelský svět a motiv kozy. Náhoda? Nemyslím si 🙂
Vedle této přímé reference pak Newmanova kniha připomíná mnoho dalších tropů typických hlavně pro anime. Titulní postava má blízko k hrdinům jako je Jubei z Ninja Scrolls nebo tajemnému cizinci ze Sword of the Stranger, démony ovládaný svět jako by vypadl z Berserka atd. Pokud vám tohle všechno připadá jako ta správná směsice přesně pro vás, připočtěte si ještě vizuál démonů připomínající hry typu Bloodborne, a hostina může začít.
Překlad
Drobné příklady za všechny: démonské město Wonderland je příliš očividnou, byť mělkou referencí Alenky v Říši divů, což český ekvivalent Zázračno jenž těžko vystihuje. Jedna z hlavních démonských záporaček prvního dílu, „Uncivil“, je zase přeložena jako Necivila, což ve mně permanentně evokovalo pocit, že na nikoho neciví.
Další díly jsem už četl v originálu, ale nahlédnutí do českých překladů ve mně i tak zanechává lehkou úzkost: jeden z démonů asociovaný spíš s mužským pohlavím je tuším v překladu označován ženským rodem a vynikající dvojice rytířek z druhého dílu, jež jsou identickými dvojčaty s telepatickým spojením, jsou přeloženy jako Duo, ačkoliv v originále je Newman označuje jako Duet, což dle mého názoru přidává do hry asociaci se zpěvem a poetičtěji tak vystihuje jejich vzájemnou souhru.
Na závěr
Tulák není přelomovým dílem, ale atypická směsice žánrů a japonské zdroje inspirace jsou neotřelým, svěžím zpestřením čtenářského jídelníčku. Ještě jen tak na okraj, ve stejný čas jsem narazil na hru Hyper light drifter. V téhle retro hack and slash zábavě ovládáte fantasy rytíře se světelným mečem, který objevuje sci-fi postapo svět. Soundtrack ze hry je senzací sám o sobě a jeho autor se v hráčské komunitě pomalu ale jistě stává kultem. Tématické propojení hry a knihy jen umocnilo můj zážitek a donutilo mě Tuláka nekriticky milovat. Soundtrack jsem si pak pouštěl u čtení a tahle symbióza se postarala o jeden z nejsilnějších čtenářských zážitků za poslední roky.
Peter Newman: Tulák
Vydal: Nakladatelství Host, 2016
Překlad: Jakub Kalina
Počet stran: 375 / brožovaná
Cena: 329 Kč