Strašidelné příběhy fascinovaly lidstvo od nepaměti. Vždyť i staré pohádky, které se předávaly budoucím generacím jen vyprávěním jsou celkem děsivé historky, kde se vyřezávají srdce na důkaz zabití nevlastní dcery, dívky si uřezávají palce a hoblují paty, aby se vešly do bot a vlci žerou rodiny, jak na běžícím pásu. Noční Můry z Temnot jako kniha jsou také úspěšnou sbírkou těchto příběhů. Podaří se zabodovat i filmovému zpracování nebo půjde jen o další zapomenutelný pokus o pořádný horor?
Nekonečný Halloween
Tři outsideři Stella, August a Chuck chodí do deváté třídy a jakožto dospívající teenageři se chystají na svoji poslední noční výpravu. Mimo to chtějí konečně zatopit frajírkovi Tommymu, který je klasicky sportovec s moderním hárem oddávající se ve volných chvilkách lehké šikaně a navíc je čerstvý rekrut do války ve Vietnamu, náš příběh se totiž odehrává v roce 1968. Naše titulní trojice se pomstí, ale to na ně vrhne hněv nejen Tommyho, ale i celé jeho party, a tak se dávají na útěk, kdy je zachrání mexický mládenec Ramón, který se stává čtvrtým hlavním hrdinou.
Každou noc se do knihy napíše jakoby kouzlem nový příběh psaný krví. A všichni, kdo byli osudného večera v domě, se stávají jeden po druhém hrdiny těchto strašidelných příběhů, které Sarah vypráví ze záhrobí a dál tak pokračuje ve svém strašlivém díle. Aby se Stella zachránila, snaží se zjistit pravdu o tom, jak a proč Sarah zemřela, tajemství je ovšem pohřbeno hluboko, podzimní dny jsou krátké a každou noc do knihy přibude jeden smrtící příběh pro jednoho opovážlivce.
Moderní horor nebo laciná lekačka?
Právě inspirace předlohou je velmi zajímavým aspektem filmu. Kniha Scary Stories to Tell in the Dark od Alvina Schwartze je vlastně sbírka anglosaských hororových příběhů, které byly primárně mířeny na mladší publikum, ale můžu bez nadsázky říct, že jsou to historky kolikrát i strašidelnější, než pohádky bratří Grimmů, holt tenkrát děcka asi vydržela víc, ale podle mě z toho museli mít noční můry vždycky.
Velkou pochvalu si zaslouží především režisér André Øvredal. Pokud jeho jméno neznáte, tak si z toho nic nedělejte, protože známější jsou jeho (prozatím tedy jen tři) filmové počiny. Prvním byla mě osobně neznámá Future murder, následovala originální severská podívaná Lovec Trolů a následně se prosadil i v americkém prostředí jedním z nejzajímavějších a možná i nejlepších hororů poslední desetiletky Autopsy of Jane Doe. Noční Můry z Temnot pak pokračují ve vzestupném trendu jeho filmů.
Budování atmosféry funguje na výbornou a postupem plynutí filmu řádně houstne společně s odkrýváním strašlivých tajemství. Finále filmu mi dokonce vyvolalo husí kůží a to už se dlouho žádnému snímku, který se hlásí k hororovému žánru nepodařilo
Skvěle odvedená je i práce na efektech a střihu. Když mluvím o efektech, tak samozřejmě myslím především různé bubáky, se kterými se v průběhu filmu setkáte. Digitální efekty zde najdeme především při práci se stíny, která je skvělá a troufám si říct, že ve většině případů byly u potvor použity jen na dodělání, protože všechny vypadají skvěle a děsivě a jejich rozmanitost se projevuje nejen v tom, jak vypadají, ale i v tom, jak se chystají svou oběť zlikvidovat.
Třešničkou na dortu jsou pak detaily, které skvěle doplňují dobové zasazení děje do roku 1968. Ramón se snaží vyhnout odvodu, plakáty s Nixonem mají písmenko x překreslené svastikou, Stella je velkou fanynkou filmové novinky Noc oživlých mrtvol a pokud jste Mexičan, tak se troše toho automatického rasismu nevyhnete.
Film je sám o sobě hororovou poctou příběhům v jakékoliv formě, ať už si je čtete, vyprávíte u ohně nebo prostě jen konzumujete na stříbrném plátně. A k tomu teda ještě jedním z nejlepších žánrových snímků poslední doby.
Noční můry z temnot/Scary Stories to Tell in the Dark
Stopáž: 111 minut
Režie: André Øvredal
Scénář: Dan Hageman, Kevin Hageman, Guillermo del Toro
Hrají: Zoe Margaret Colletti, Michael Garza, Austin Zajur, Gabriel Rush