Je tomu už 31 let, co se na filmovém plátně poprvé objevil mimozemský tvor, co si na Zemi šel „jen zalovit“. Začalo se mu pro nedostatek podrobnějších informací říkat stejně jako názvu filmu, kde se objevil. Stal se jedním ze tří nejikoničtějších filmových sci-fi záporáků 80. let, jejichž obliba roste každým dnem. Predátor.
Vysoké, svalnaté a spoře oděné monstrum skrývá pod maskou rozšklebenou tlamu s kusadly. Něco z té původní kudlanky zbylo, ale v mnohem vážnější a strach nahánějící podobě. Neméně důležitá, a vlastně ikonická, je predátorova maska, která jej činí tím, čím je nyní. Tajemným zabijákem, jenž se řídí podivným kodexem cti a loví jen vybranou kořist. Ne pro maso, ale pro zábavu. Pro sport.
K lovu používá technologii, která dalece převyšuje úroveň evoluce kořisti. Jeho oči registrují teplo, takže nemá problém stopovat lidskou kořist. Umí se zneviditelnit. Na rameni má laserové dělo se zaměřovačem, na ruce vystřelovací ostří. A to je pouze základní model. Jak šel čas, scénáristé dalším predátorům vymýšleli nové a nové hračky. Základ ale zůstal stejný – neviditelný s laserovým kanonem a dvojbřitým ostřím na předloktí. A s dredy. Ty obklopují chladnou, ocelovou masku bez výrazu a podtrhují celkový dojem mimozemského zabijáka na výbornou.
Procházka džunglí
Družstvo vojáků vedených Arnoldem Schwarzeneggerem vstoupí do džungle a začne se jí proplétat. Cestou v nich i v divákovi sílí přesvědčení, že je něco strašlivě špatně. Pocit nejistoty, tajemna a z nich plynoucího strachu režisér McTiernan umocňuje každou další scénou. „Něco je ve stromech a není to člověk…“To jsou dnes prakticky zlidovělé, ohrané a přesto perfektně fungující repliky, které v kombinaci s neprostupnou džunglí a občasnou připomínkou, že v těch stromech fakt něco je, napínalo a dosud napíná nervy diváků k prasknutí.
Arnold a jeho parta si chvilku zastřílí, aby ukázali, jak drsní to jsou hoši. Tady se asi nejvíc projevuje zastaralost celého snímku. V dnešních filmech do nás buší cizelovaný profesionalismus, herci drží zbraně a střílí jimi jako instruktoři Mossadu, kdežto v Predátorovi vezme bývalý kalifornský guvernér útočnou pušku, drží ji pěkně u boku, jde a kosí nepřátele. Je to skoro až úsměvné, jak pestrobarevně jsou hrdinové oděni a vyzbrojeni. A pak Arnold rozkopne dveře, zahlásí „Knock! Knock!“ a svět je zase v pořádku.
Epický závěr si pro sebe zcela (a plným právem) ukradli Arnold a predátor. Mano a mano. Intelekt a síla homo sapiens vs. touha po kořisti a technologická nadřazenost rasy Yautja.
Predátor je prostě skvělý film. Stoprocentně béčkový, ale skvěle natočený, dynamický, napínavý, strhující a zábavný. McTiernan tu hladce a bez nějakých nucených předělů skvěle zkombinoval akční film s hororem a obě části fungují na výbornou. A to v něm hlavní hrdinové půlku děje jen koukají na stromy!
Místo stromů rozžhavený beton
Kdo to je neví především Danny Glover v roli nesmiřitelného policejního seržanta, který si neláme hlavu s pravidly a následně se jeho lov na lovce stane víc než osobním. Pikantním ozvláštněním celého snímku je snaha vládní agentury predátora polapit, čímž tato dějová linka přímo navazuje na předchozí snímek.
Místo koukání na stromu tu jsou diváci svědky permanentního vyhazování policisty Glovera z místa činu, aby tam mohli nastoupit ostří hoši v oblecích. Predátor dostal nové zbraně – síť a kopí – jen škoda, že jich využije tak málo. Celkově si myslím, že jde o velice ucházející film a příjemný doplněk k původnímu snímku.
Autoři nechali schválně takhle otevřený konec, aby měli na co navázat v pokračování, jenže to nepřišlo. Mýtus predátora ale šel dál, jen se přesunul z filmového plátna na stránky knih a na obrazovky počítačů.
Mimochodem, snímkem Predátor 2 završil velký herec malých rolí Bill Paxton svatou trojici, neboť jej jako jediného zabil Vetřelec, terminátor i predátor zároveň. To se už nikomu jinému nepovede.
Na stránkách knih i monitorech počítačů
Starší hráči si jistě vzpomenout na střílečku Alien vs. Predator, která konečně spojila dva ultimátní zabijáky na jedno bojiště a postavila je proti nebohým mariňákům. Kritiky vysoce oceňovaný počin nabídl tři různé herní styly a věrně okopírovala vizuál i zvuky. Konečně jste si mohli zastřílet s pulzní puškou jako desátník Hicks a k šílenství vás přivádělo kvílení detektoru pohybu. Když už se objevili vetřelci a predátoři spolu na monitorech, proč by to nešlo za stříbrném plátně?
Pyramidová střílečka pod ledem
Vezměme to ale od začátku. Vetřelec vs. Predátor měl oživit hned dvě tehdy již kultovní a na mrtvém bodě uvízlé franšízy. Vetřelci uvízli na rozpačitém čtvrtém dílu a predátoři čekali v šatně na oprášení už od roku 1990. Příběh se snažil za pomocí více či méně okatých nápověd rozvíjet oba světy, propojovat je a do jejich žil pumpovat kyselinu i světélkující zelenou krev zároveň. Dopadlo to všelijak.
Scénárista a režisér Paul W. S. Anderson se patrně musel při psaní scénáře strašlivě opít s populárním záhadologem Erichem von Dänikenem, protože jinak si tu jeho vizi nedovedu vysvětlit.
Pomiňme nyní fakt, že se Anderson snaží o wow efekt, když trochu dänikenovsky tvrdí, že z této civilizace pocházejí všechny ostatní, a zaměřme se na jiné detaily. Když se poprvé na scéně objeví společnost Weyland Industries, všichni milovníci a znalci vetřelčího světa zbystřili. Správně totiž poznali předchůdce notoricky známé a hamižné korporace Weyland-Yutani.
Spojení obou světů definitivně potvrdil herec Lance Henriksen. Ten totiž hrál androida Bishopa v nezapomenutelných Vetřelcích. Tento typ androida byl vyrobený podle praotce společnosti Weyland-Yutani Charlese Bishopa Weylanda, který založil a vedl původní Weyland Industries, čímž jsme zpátky ve filmu Vetřeleci vs. Predátor.
Navzdory mnoha chutným jednohubkám v podobě výše zmíněných detailů a spojovacích článků, se snímek moc nepovedl. Trailer byl bombastický. Lákavý, tajemný, bohužel se ale stalo, že upoutávka byla lepší, jak film samotný.
Snímek ale hlavně nenabídl to, co má v názvu. Diváci čekali epickou řežbu mezi vetřelci a predátory, jenže na tu pro samé vysvětlování a propojování skoro vůbec nedošlo. Sorry jako, ale odpravit dva ze tří predátorů prakticky na začátku filmu tak blbým způsobem, to je na facku.
Poslední zbývající Yautja v titulcích označený jako Scar se snaží jako vzteklý, ale i tak je jeho výskyt na scéně sporadický až hanba. Film má plus mínus 109 minut, ale souboj vetřelce a predátora je v něm tak pětiminutový. Když se to poskládá. A to je zatraceně málo!
Ve tmě ukrytá katastrofa
Bohužel, všechny akční scény se odehrávají ve tmě.
Colin a Greg Strausovi v režisérském křesle dokázali, že opravdu nejsou režiséry. A přitom začali tak dobře. Na zemi havaruje mimozemská loď, protože se na ní vyklubal „predalien“ a ten nyní se svými bratranci brousí okolo malého městečka obklopeném lesy, jehož obyvatelé postupně zjišťují, že je něco špatně a že ty lidi asi fakt nevraždí medvěd. V hudebním podkresu se objevilo i bubnování vykradené z původního filmu. Proč ne, osvěžující, akční a divákovi ukápne slza nostalgie.
A pak se vše začne hroutit pokusem o velkolepý, temný, akční film. Jenže dialogy jsou utrpení, postavy mizerné i mizerně zahrané a prostříhané akční scény nabídly vlastně jej stínové divadlo kabuki. To ale byla a je pro fanoušky bažící po souboji žalostně málo!
Pokračování ultimátního duelu tím skončilo. Vyhrála snaha Hollywoodu o vysvětlování nad prostou diváckou touhou nesmlouvavé přesdržkusidání mezi predátorem a vetřelcem.
Znovu podle starého receptu
Proti vesmírným lovcům se nyní postaví partička vojáků, žoldáků a vrahounů posbíraných po celém glóbu. A protože jsou všichni vlastně zlouni, nevěří si a podezírají se navzájem (právem), ale přesto spolu musejí spolupracovat, jinak je čeká ulovení a zařazení do sbírky.
Z herců exceluje jen Adrian Brody, jemuž tajemný drsňák pasuje, a on jej žene na hranici tajemného drsňáctví. Ostatní mu tam spíše sekundují a Danny Trejo zase dostal tak ostudně málo minut ve scénáři, že to je až plýtvání.
No, budiž. Finále je dost akční, konec docela překvapující, až krutý. Predátoři se tak po předchozí menší a větší katastrofě staly příjemným překvapením a nadprůměrnou záležitostí, na níž se lze koukat opakovaně.
Otevřený konec však pokračování nepřinesl. Nastalo desetileté ticho.
Až doteď.
Jak dopadl nejnovější Predátor: Evoluce, to budete muset nyní jistit v kinech a nebo v naší recenzi.